Vrchotovy Janovice jsou městys v okrese Benešov ve Středočeském kraji. Žije zde obyvatel a katastrální území obce má rozlohu 2308 ha. Leží v členité a lesnaté oblasti na rozhraní Benešovské pahorkatiny a Votické vrchoviny. Krajina je mírně zvlněná s nejvyšším bodem Ohraženka ležícím ve výšce 577 m n. m. Městysem protéká Janovický potok, který vzniká spojením dvou zdrojnic pod vrchem Ohraženka a vlévá se do Sázavy.
Ve vzdálenosti jedenáct kilometrů leží západně město Sedlčany, čtrnáct kilometrů severovýchodně město Benešov, 23 kilometrů východně město Vlašim a třicet kilometrů jihozápadně město Milevsko.
V roce 1997 byla obec oceněna Bílou stuhou v anketě Vesnice roku za činnost pro děti a mládež.
Název Název Janovice se vykládá jako „ves lidí Janových“ a uchovává osobní jméno předpokládaného zakladatele. Přívlastek Vrchotovy byl připojen v 15. století podle pozdějších majitelů, rodu Vrchotů z Vrchotic.
Historie Osídlení pravděpodobně vzniklo kolem románského vlastnického kostela a lehce opevněného dvorce v poslední třetině 12. nebo na počátku 13. století. Nejstarší spolehlivě doložená písemná zmínka pochází z roku 1243, kdy Konrád z Janovic svědčil na listině krále Václava I. Herbard z Janovic patrně založil trhovou osadu, podílel se na gotické přestavbě kostela a krátce před polovinou 14. století vybudoval malý vodní hrad. Tvořil jej trojprostorový palác a dvě obytné věže chráněné příkopem; značné části stavby se dochovaly v dnešním zámku. Roku 1433 se novým majitelem panství stal Bohuněk Vrchota z Vrchotic; jméno jeho rodu se následně stalo součástí názvu městečka. V 16. století získaly Vrchotovy Janovice hrdelní právo. Šibenice údajně stávala nad Kamenným rybníkem na návrší zvaném Šibeniční vrch.
Dalšími majiteli byli postupně Vilém Osečanský z Osečan, Předbor z Radešína a Jan Postiborský z Vrtby. Kolem roku 1609 došlo k zásadnímu rozdělení majetku na Sezimu z Vrtby, který koupil zámek se vsí, polnosti i kostel. Sezima skupoval i okolní vsi (Kosovu Horu, Neznašov, Votice, Beztahov i Vojkov). Nakonec byl Sezima v roce 1624 povýšen do hraběcího stavu. Po jeho smrti se pánem na Vrchotových Janovicích stal nejmladší syn Ferdinand František Leopold. Během vlády rodu Vrtbů došlo k výstavbě kamenného mostu a malým opravám na zámku. Rod Vrtbů si držel majetek velmi dlouho a mezi další majitele patřili například František Arnošt starší z Vrtby, František Arnošt mladší, který nechal zámek přebudovat v barokním stylu a interiér doznal významných změn. Poslední z rodu Vrtbů vlastnil majetek Adam František z Vrtby. V roce 1787 udělil císař Josef II. městečku na přímluvu rodu Vrtbů právo pořádat výroční trhy na dobytek.
Dalším majitelem byl František Josef hrabě z Mitrovic a jeho rodina držela majetek až do 2. poloviny 19. století. V roce 1879 prodala Františka – sestra Zikmunda Vademaiera – zámek a všechen majetek rytíři z Borutína Karlu Nádhernému, jehož rodina držela majetek až do vyvlastnění po druhé světové válce. Celkem se jednalo o téměř 550 ha pozemků, z toho 200 ha lesů. Rodina Nádherných byla povýšena do šlechtického stavu až v roce 1838, do té doby byla měšťanskou rodinou. Díky nemalým zásluhám byla nakonec v roce 1865 povýšena i do stavu rytířského. Karel Nádherný se někdy v roce 1883 oženil s Amélií Klein von Wisenberg a společně měli tři děti – syna Jana a dvojčata Karla a Sidonii. Když Karel v roce 1898 zemřel, s velkou pílí pečovala o majetek jeho žena Amélie a dočkala se z rukou císaře Františka Josefa I. povýšení do stavu svobodných pánů nejen pro sebe, ale také pro své tři děti.
náhled|vlevo|upright|Sidonie Nádherná Jan se věnoval studiu výtvarných umění i literatury. Karel po úspěšném studiu práv ve Štýrském Hradci, kde obdržel i doktorát, pracoval v soudní službě v Praze. Sidonie se věnovala malířství, literatuře a hudbě a ze zámku vytvořila místo setkávání významných kulturních osobností. Mezi její hosty patřili například Rainer Maria Rilke, Karl Kraus, Max Švabinský, Karel Čapek, Adolf Loos, Viktor Stretti, Antonín Podlaha, Dora Pejačević, Anna Masaryková, Camillo Schneider a Mechtilde Lichnowsky. Rilke se se Sidonií seznámil roku 1906 v ateliéru Augusta Rodina v Meudonu. Zámek poprvé navštívil v listopadu 1907 a roku 1910 zde strávil tři týdny; s Nádhernou si dopisoval až do své smrti. Kraus přijel poprvé v listopadu 1913 a po více než dvacet let se pravidelně vracel; park se stal důležitým motivem jeho lyriky. Amélie zemřela v roce 1910 a záhy předčasně i oba synové – Jan (1913) a Karel (1931), a tak se Sidonie Nádherná stala poslední soukromou majitelkou Vrchotových Janovic. V době druhé světové války byla zámek poprvé nucena opustit a podruhé v roce 1949, kdy komunistický režim zámek vyvlastnil. Sidonie byla donucena k emigraci do Anglie, kde v roce 1950 zemřela. Za svůj pravý a jediný domov Sidonie považovala Vrchotovy Janovice. Teprve až v roce 1999 byly její ostatky pohřbeny v janovickém parku.
V roce 1872 začal v Janovicích fungovat telegrafní úřad, pošta i četnická stanice. V průběhu první světové války přicházeli do obce váleční zajatci, kteří byli nuceni pracovat na polnostech a pomáhat hospodářům i s kácením dřeva v okolních lesích. Po válce vznikl v Janovicích spolek usilující o výstavbu pomníku padlým hrdinům první světové války, který byl nakonec 29. října 1922 odhalen. Podle dochované kroniky z roku 1922, byl prvním starostou města MUDr. Josef Škvára. Po roce 1926 dochází k výstavbě tělocvičny pro jednotu Sokol a započala elektrifikace obce. V roce 1930 měla obec 184 popisných čísel a 1081 obyvatel. Rozloha obce a panství čítala celých 1319 hektarů. V roce 1932 došlo k zahájení promítání v místním biografu.
V městysi Vrchotovy Janovice (přísl. Braštice, Janovice, Mrvice, Velká Lhota, 1028 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, četnická stanice, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1874. (česky a německy) lékař, 2 cihelny, holič, 5 hostinců, 2 koláři, 2 kováři, krejčí, družstevní lihovar, 2 mlýny, obchod s obuví Baťa, 2 obuvníci, pekař, 2 rolníci, 3 řezníci, sedlář, 6 obchodů se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Vrchotovy Janovice, sklad šicích strojů, švadlena, 3 trafiky, 2 truhláři, 2 velkostatky.
Za německé okupace byly Vrchotovy Janovice začleněny do výcvikového prostoru Waffen-SS na Benešovsku. Obyvatelé byli vystěhováni v páté a poslední etapě vysídlení oblasti, která skončila 1. dubna 1944. Zámek sloužil jako vojenské velitelství a kasárna a od července 1944 v městysi působila škola stíhačů tanků a útočných děl SS. Postupně zde vznikla tři různá vězeňská zařízení: trestný „výchovný“ tábor pro osoby, které uprchly z nuceného nasazení v Německu. Další tábor byl zřízen pro osoby částečně židovského původu a muže, kteří se odmítli rozvést se svými židovskými manželkami (). Jednalo se o Sonderlager C, který byl podřízen hlavnímu táboru označenému Sonderlager A v Bystřici u Benešova. Poslední tábor byl pobočný tábor pro politické vězně a náležel ke koncentračnímu táboru Flossenbürg.
náhled|Pomník francouzským vězňům z janovické pobočky koncentračního tábora Flossenbürg na hřbitově u kostela svatého Martina Pobočný tábor Flossenbürg byl zřízen 24. července 1944 a bylo v něm drženo přibližně 200 mužů. Téměř polovinu tvořili Rusové a více než po čtyřiceti vězních pocházelo z Francie a Polska. Vězni byli nuceni stavět budovu pro školu útočných děl SS, pracovat v kamenolomu, vykládat železniční vozy, budovat druhou kolej ve stanici Čichovka a opravovat silnice. Po vypuknutí epidemie tyfu byli přemístěni do statku poblíž Křepenic. Násilné zacházení a popravy během evakuačního pochodu si vyžádaly řadu obětí. Koncem dubna 1945 byli zbývající vězni přes Prahu zařazeni do transportu směřujícího k Českým Budějovicím; přeživší osvobodili čeští partyzáni 8. května u Kaplice. Od roku 1982 stojí u Nového rybníka na místě bývalého kotce strážních psů památník.
Po válce zámek využívala sovětská a poté československá armáda. Sidonie Nádherná se směla vrátit v srpnu 1946, roku 1949 však emigrovala do Anglie. Zámek byl roku 1950 vyvlastněn a sloužil jako sklad textilu a později jako okresní archiv. V roce 1957 jej získalo Národní muzeum. Po nejnutnějších opravách byl roku 1964 poprvé zpřístupněn veřejnosti s pamětní síní Rilka; dnešní stálé expozice byly otevírány v letech 1985, 1987 a 1992. Ostatky Sidonie Nádherné byly roku 1999 uloženy na rodinném hřbitově v parku a od roku 2001 probíhá obnova parku směrem k podobě z 20. a 30. let 20. století.
Od 22. června 2007 byl obci vrácen status městyse.Rozhodnutí č. 21 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 22. června 2007
Obyvatelstvo
Správa městyse Členění městyse Vrchotovy Janovice se dělí na deset částí, které leží na čtyřech katastrálních územích: Vrchotovy Janovice – části Vrchotovy Janovice, Braštice, Mrvice a Velká Lhota Manělovice – části Manělovice a Libohošť Rudoltice u Vrchotových Janovic – části Rudoltice a Hůrka Šebáňovice – části Šebáňovice a Sedlečko
Od 1. září 1971 do 30. června 1990 k městysi patřily i Strnadice.
Územněsprávní začlenění Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo: 1850 země česká, kraj České Budějovice, politický okres Benešov, soudní okres VlašimSprávní uspořádání Předlitavska 1850-1918 1855 země česká, kraj Tábor, soudní okres Vlašim 1868 země česká, politický okres Benešov, soudní okres Vlašim 1937 země česká, politický i soudní okres VlašimVládní nařízení č. 131/1937 Sb. 1939 země česká, Oberlandrat Německý Brod, politický i soudní okres VlašimAmtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Benešov, soudní okres VlašimNařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb. 1945 země česká, správní i soudní okres Vlašim 1949 Pražský kraj, okres Vlašim 1960 Středočeský kraj, okres Benešov 2003 Středočeský kraj, okres Benešov, obec s rozšířenou působností Votice
Symboly městyse Znak byl městysi udělen rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 1. února 1994 a vlajka byla městysi udělena rozhodnutím předsedy PSP ČR dne 5. dubna 2017.
Doprava Dopravní síť Pozemní komunikace – Okolo městyse probíhá silnice I/18 Olbramovice – Sedlčany – Příbram. Železnice – Městys protíná železniční trať 223 Olbramovice – Sedlčany. Je to jednokolejná regionální trať, doprava byla zahájena roku 1894.
Veřejná doprava (stav k červenci 2026) – Železniční linka PID S98 spojuje přes Vrchotovy Janovice Benešov a Sedlčany. Městys a jeho místní části obsluhují také autobusové linky PID 564, 566, 757 a 759; linka 564 vede v trase Benešov – Vrchotovy Janovice – Votice.
Školství náhled|Budova základní školy Městys je zřizovatelem společné Základní školy a Mateřské školy Vrchotovy Janovice. Základní škola sídlí v budově čp. 95, zatímco mateřská škola působí v areálu zámku Vrchotovy Janovice. Postupná revitalizace budovy základní školy probíhala od roku 2017; dokončený projekt získal kolaudační souhlas 25. února 2022.
Sport Místním fotbalovým klubem je TJ Sokol Vrchotovy Janovice. Jeho mužstvo hraje ve skupině A benešovské okresní 9. ligy (III. třída). Klub využívá fotbalový areál ve vlastnictví městyse s hřištěm s přírodním trávníkem.
Spolkový život Místní Sbor dobrovolných hasičů Vrchotovy Janovice byl založen roku 1886 a v roce 2026 připomněl 140 let od svého založení. Turistika Cyklistika – Městysem vede cyklotrasa č. 0095 Olbramovice – Vrchotovy Janovice – Sedlečko. Pěší turistika – Městysem vede turistická trasa Olbramovice – Vrchotovy Janovice – Šebáňovice – Zálesí.