Karel Rameš (1911, Praha – 23. dubna 1981, Praha) byl za protektorátu vězněn v pankrácké věznici. Ve vězeňském deníku, který si tam vedl se mu podařilo zachytit každodenní chod některých částí věznice a také popsat postup budování tzv. pankrácké sekyrárny. Během výkonu funkce „chodbaře“ se mu dařilo organizovat ilegální korespondenci mezi vězni jakož i riskantní vynášení motáků z oddělení k smrti odsouzených mimo objekt věznice. Karel Rameš sice válku přežil, ale v padesátých letech dvacátého století byl komunistickým režimem odsouzen a uvězněn. Po propuštění (koncem šedesátých let dvacátého století) vedl osamělý život. Zemřel v ústraní na jaře 1981.

Životopis Karel Rameš byl za protektorátu (v letech 1941 až 1945) uvězněn za hospodářský delikt v policejní věznici gestapa v Praze na Pankráci. Tady působil jako jeden z chodbařů (vězňů, kteří se mohli po budově věznice pohybovat poněkud svobodněji) a někdy i pomocník fotografa. Rameš organizoval ve věznici ilegální korespondenci vězňů (a to nejen mezi celami, ale i mezi vězni a jejich příbuznými). Podařilo se mu pronikat i na oddělení II/A (kde byly ve 20 celách umisťovány osoby odsouzené nacistickými okupačními soudy k trestu smrti) a vynášet odtud různé dokumenty, motáky a tzv. škrabky – vzkazy, které se schovávaly mezi prsty. Některé písemnosti si opisoval a zároveň si vedl podrobný deník. Takto shromážděné materiály se mu podařilo dostávat mimo zdi věznice. Po válce je uspořádal do dvoudílné knihy „Žaluji – Pankrácká kalvárie“, ve které podrobně popsal jak vypadal život na „oddělení smrti“ II A.

Vězeňské osobnosti a umění Vězni na celách smrti museli pracovat (například lepit pytlíky), takže měli k dispozici materiál k psaní motáků či různým uměleckým projevům. Například akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda vytvořil cyklus kreseb s náboženskou tematikou. Básník Jindřich Vichra v cele smrti dokonce psal poezii. Karel Rameš zachránil i básně Karla Vokáče a karikatury grafika Josefa Dryáka (17. května 1910 v Brandýse – popraven 8. října 1943 v 16.42). Na cele číslo 41 dokonce od srpna 1943 vzniklo dvacet čísel vězeňského časopisu, který vězni zasílali pro obveselení na ženskou celu. Většina čísel tohoto časopisu, malby Jaroslava Lebedy a řada dalších písemností se zachovala právě jen díky chodbaři – vězni Karlu Ramešovi.

Po skončení války náhled|Karel Rameš, vazební fotografie (1958) Kniha „Žaluji – Pankrácká kalvárie“ byla vydána v roce 1946 (pod pseudonymem „Karel R.“) a kromě výše uvedených materiálů byla doplněna bohatým fotografickým doprovodem. O osobě Karla Rameše se po nástupu komunistického režimu nesmělo hovořit. Dokonce byl v roce 1958 zatčen (20. května 1958 v rámci akce Hradecký) a v roce 1959 odsouzen za údajnou velezradu k desetiletému žaláři. Při Ramešově zatčení mu byl orgány státní tajné bezpečnosti (StB) mimo jiné zabaven i poměrně rozsáhlý rukopis „Žaluji – národní kalvárie za vlády komunismu“. Ten popisoval osudy politických vězňů komunistického režimu a byl zamýšlen jako pokračování dvoudílné Pankrácké kalvárie. Tento zabavený rukopis se ztratil.

60. léta Po odpykání trestu byl Karel Rameš propuštěn koncem 60. let dvacátého století na svobodu. Na svobodě vedl rozporuplný osobní život. Někteří blízcí příbuzní a známí s ním přerušili styky. Karel Rameš žil jako zapomenutý muž, který si přivydělával prodejem zmrzliny na Slapech. Zemřel v ústraní v Praze na jaře roku 1981.

Vydané knihy

Odkazy Poznámky

Reference RAMEŠ, Karel + THIELE Vladimír, Žaluji: pankrácká kalvarie, strana 31

Související články Věznice Pankrác Pankrácká sekyrárna Václav Kropáček

Externí odkazy

Karel Rameš – Databáze autorit

Kategorie:Muži Kategorie:Narození v roce 1911 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1981 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Úmrtí 23. dubna Kategorie:Vězni Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války