Označení 68. peruť () bylo v Royal Flying Corps a Royal Air Force užíváno pro dvě odlišné perutě, z nichž pouze jedna byla jednotkou britských ozbrojených sil v přesném smyslu. Označení „No. 68 Squadron RFC“ bylo britskou vojenskou administrativou po nějakou dobu užíváno pro 2. peruť Australian Flying Corps.

První světová válka náhled|vlevo|Airco DH.5 68. peruti RFC (2. peruti AFC). 2. peruť Australian Flying Corps byla zformována v Heliopolis v Egyptě v roce 1916.Molkentin 2010 Po nějakou dobu byla britským vojenským místům známa jako "68. peruť RFC", podle některých zdrojů z důvodů předejití záměny s 2. perutí RFC. Toto označení nebylo perutí ani Australskými expedičními silami přijato, a ve skutečnosti od něj bylo počátkem roku 1918 upuštěno i Brity, ještě před vznikem Royal Air Force.

Jednotka byla původně vybavena letouny Airco DH.5 a nasazována k bitevním útokům na nepřátelské zákopy, a v lednu 1918 byla přezbrojena na stíhače S.E.5a, které si podržela do konce války. Peruť si nárokovala 77 vzdušných vítězství, a zůstala v Evropě až do 28. února 1919, kdy byla rozpuštěna.

Druhá světová válka Během druhé světové války byla 7. ledna 1941 na základně RAF Catterick zformována nová 68. peruť, první nesoucí toto označení v rámci Royal Air Force, jako jednotka nočních stíhačů vyzbrojená stroji Bristol Blenheim, která se stala operační 7. dubna téhož roku, předtím než byla přeložena do High Ercall. V květnu 1941 přešla na typ Bristol Beaufighter a v březnu 1942 se s nimi přesunula na základnu RAF Coltishall v Norfolku. V červenci 1944 peruť přezbrojila na typ de Havilland Mosquito.

Počínaje červencem 1941 se u peruti vyskytoval značný podíl exilových československých letců, v síle až osmi kompletních posádek. Tato vzájemná pouta a noční stíhací aktivity perutě byly symbolicky vyjádřeny v roce 1944, když Air Chief Marshal Charles Steele peruti předal znak zobrazující hlavu sovy, doprovázené mottem v češtině „Vždy připraven“.Croft 1994

V hodnosti Pilot OfficerOdpovídá armádní hodnosti poručík. působil u perutě i básník James Farrar. Padl v noci z 25. na 26. července 1944 když během hlídky nad Temží (jako navigátor Mosquita pilotovaného Fredem Kempem) pronásledoval létající střelu V-1.

68. peruť byla deaktivována 20. dubna 1945 a většina příslušníků přeložena k jiným jednotkám, včetně 125. peruti RAF.

Peruti bylo za války přiznáno 61 sestřelů jistých, 9 pravděpodobných a 21 letounů nepřítele jako poškozené, a dále i zneškodnění 18 letounových střel V-1. Z toho na československé posádky připadá 21 vzdušných vítězství jistých, 3 pravděpodobné, 7 strojů poškozených a 3 zničené V-1.

Poválečné období Peruť byla reaktivována 1. ledna 1952, a se stroji Gloster Meteor působila jako noční stíhací ze základny RAF Wahn v Západním Německu až do 20. ledna 1959, kdy byla přeznačena na 5. peruť RAF.

Poznámky

Reference

Literatura

Související články Československé perutě v RAF Seznam perutí RAF

Externí odkazy

68. peruť RAF na www.valka.cz 68. peruť RAF (1941-1945) na www.valka.cz Technet.cz: Noční lovci německých bombardérů. Čechoslováci u 68. perutě RAF 68 Squadron Čeští RAFáci - Grafický přehled služby našich pilotů u 68. stíhací perutě

Kategorie:Perutě Royal Air Force Kategorie:Jednotky Royal Air Force ve druhé světové válce Kategorie:Vojenské jednotky zaniklé roku 1959 Kategorie:Vojenské jednotky založené roku 1917 Kategorie:Zaniklá vojenská letectva