Antonín Jaroslav Puchmajer (7. ledna 1769 Týn nad VltavouMatriční záznam o narození a křtu – 29. září 1820 Praha) byl český spisovatel, básník, překladatel, vlastenecký kněz a první český romista.
Životopis Byl vychován v jihočeské římskokatolické rodině jircháře Karla Puchmajera v duchu josefínského osvícenství a ve filantropismu. Vystudoval Arcibiskupský seminář v Klementinu a filosofii na Karlově univerzitě v Praze. Po vysvěcení na kněze v únoru 1796 působil jako kaplan a posléze farář v Ktiši na Prachaticku, dále v Prachaticích, Kamenném Újezdě, v Jinonicích (dnes místní část Prahy 5) a v Cítolibech u Loun. V dubnu 1807 se na přímluvu Josefa Dobrovského stal farářem na šternberském panství v Radnicích u Rokycan.
Byl typickým představitelem první generace českých literárně činných obrozenců, vyznavačem anakreontské poezie. Přátelil se nejen s Josefem Dobrovským, obklopil se řadou dalších literátů. Spolu se Šebestiánem Hněvkovským a Vojtěchem Nejedlým založili roku 1791 Básnické sdružení v Čechách, nazývané také První novočeská škola básnická či Puchmajerova družina. Připojili se k ní i Moravan Josef Heřman Agapit Gallaš a Slováci Bohuslav Tablic a Juraj Palkovič.Devatenácté století slovem i obrazem: Dějiny politické a kulturní. Díl I. Svazek druhý, nakladatel J. R. Vilímek, str. 1046. V Puchmajerově redakci byl roku 1795 vydán druhý zakladatelský almanach české novodobé poezie (první vydal K. Thám) s názvem Sebrání básní a zpěvů. Další díly puchmajerovského almanachu byly pak vydány v letech 1797, 1798, 1802 a 1814, poslední tři s titulem Nové básně. Význam A. J. Puchmajera spočívá především v redakční práci na těchto (pro znovuobrozenou českou poezii zásadních) almanaších a v neúnavné organizaci raného obrozeneckého hnutí.
Během desetitýdenního pobytu mezi Romy na šternberském panství v Radnicích u Plzně jako vůbec první Čech popsal v roce 1819 romštinu, respektive její český dialekt. Byl proslulý svou pracovitostí a jako kněz lidumil. Spolu s přítelem hrabětem Kašparem ze Šternberka se zasloužil o pozvednutí městečka Radnice na významné kulturní centrum, v němž byl mj. v září 1818 slavnostně založen první čtenářský spolek v Čechách. Své národně obrozenecké úsilí upínal také k založení Vlastenského muzea (pozdější Národní muzeum) v Praze, jehož založení se již nedožil.
Zemřel v Praze roku 1820 ve věku 51 let. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.
Na jeho romistickou práci navazoval v 80. letech 19. století Josef Ješina, kněz a romista, autor prvního česko-romského slovníku.
Dílo Jeho básnické dílo není příliš originální, velmi často bylo ovlivněno německou literaturou.
Rozsáhlá však byla jeho činnost jazykovědná a překladatelská. Byl nejvýznamnějším pomocníkem svého učitele Josefa Dobrovského při práci na prvním díle Německo-českého slovníku, Dobrovský mu také svěřil dokončení druhého dílu. V roce 1820 vydal Ruskou mluvnici.
Jako první přečetl Rukopis zelenohorský a vytvořil jeho faksimile. Rukopis byl po anonymním doručení do Muzea předán Kašparu ze Šternberka, v jehož službách působil. Puchmajer byl později podezírán z možné účasti na padělání rukopisů Zelenohorského a Královédvorského, také v souvislosti s bájným předkem Šternberků Jaroslavem, kterému je věnována jedna z básní Rukopisu královédvorského.
Krásná literatura, zejm. poezie
Tzv. Puchmajerovy almanachy Sebrání básní a zpěvů I, 1795; Sebrání básní a zpěvů II, 1797; Nové básně (Sebrání básní a zpěvů III), 1798; Nové básně (Sebrání básní a zpěvů IV), 1802; Nové básně (Sebrání básní a zpěvů V), 1814
V tomto pětidílném almanachu, který redigoval, uveřejnil i některé své básně, např. Ódu na Jana Žižku z Trocnova nebo Hlas Čecha.
Na jazyk český, 1818 (v časopise Hlasatel český) Král Jiří a Vaněk Všeboj – jedná se o báseň ovlivněnou G. A. Bürgerem a jeho písní Der Kaiser und der Abt. Básně I a II (souborné vydání jeho poezie) – vydáno posmrtně Vojtěchem Nejedlým v letech 1833 a 1837.
Kázání
Nedělní kázání, vydáno posmrtně 1825. Sváteční kázání, vyd. posmrtně 1826.
Díla filologická Pravopis rusko-český (1805). Toto dílo položilo základ ruské mluvnice (vydáno českým muzeem pod názvem Lehrgebäude der russichen Sprache. Nach dem Lehrgebäude der böhmischen Sprache des H. Abbé Dobrovský), 1820; bylo věnováno ruské carevně a schváleno petrohradskou akademií. Deutsch-böhmisches Wörtebuch II. – druhý díl slovníku J. Dobrovského, po Puchmajerově smrti toto dílo dokončil Václav Hanka. Rýmovník aneb Rýmovní slovník (vyd. posmrtně 1824). Romáňi Čib, das ist Grammatik und Wörterbuch der Zigeuner Sprache, nebst einigen Fabeln in derselben. Dazu als Anhang die Hantýrka oder die Čechische Diebessprache, vyd. posmrtně 1821. Jde o první dílo o romském jazyce na území Čech. Obsahuje stručný nástin gramatiky a základní romsko-německý slovník. V příloze je krátký slovník českého zlodějského argotu zvaného hantýrka; Puchmajerovým záměrem bylo ukázat, že romština a hantýrka jsou dva nepříbuzné jazykové kódy (částí tehdejší české veřejnosti občas zaměňovány).
Překlady Zpěvy z Čarodějné flétny vybrané (vyd. 1794). Anonymní překlad německého textu Mozartovy Kouzelné flétny (pravděpodobný spoluautor s dalšími básníky své básnické družiny). Chrám Gnídský (vyd.1804, pak posmrtně 1837 ve 2. dílu Básní). Překlad z francouzštiny (Charles Louis Montesquieu, Le Temple de Gnide). Převod této básně je jedním z nejranějších českých překladů francouzské literatury, nicméně je ovlivněn svou polskou předlohou. K tomuto dílu napsal Puchmajer předmluvu o literární jednotě Slovanů. Pojednání o bylinářství v Čechách, 1819 (překlad německy psaného díla hraběte Kašpara ze Šternberka).
Další fotografie
Odkazy
Reference
Literatura
MIKUŠKOVIČOVÁ, J.: Antonín Jaroslav Puchmajer. České Budějovice 1969.
Související články Česká literatura v letech 1750–1815 Seznam českých spisovatelů
Externí odkazy
A. J. Puchmajer v Ottově slovníku naučném A. J. Puchmajer v Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 A. J. Puchmajer v Kdo byl kdo : Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté A. J. Puchmajer na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Radoslav Večerka: Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů, s. 130
Kategorie:Čeští básníci 18. století Kategorie:Čeští básníci 19. století Kategorie:Básníci tvořící česky Kategorie:Čeští spisovatelé 18. století Kategorie:Čeští spisovatelé 19. století Kategorie:Čeští náboženští spisovatelé Kategorie:Čeští spisovatelé vědecké literatury Kategorie:Preromantičtí spisovatelé Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Spisovatelé píšící německy Kategorie:Čeští filologové Kategorie:Čeští lingvisté Kategorie:Čeští slavisté Kategorie:Čeští bohemisté Kategorie:Čeští rusisté Kategorie:Čeští romisté Kategorie:Čeští lexikografové Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:Čeští římskokatoličtí duchovní Kategorie:Katoličtí autoři Kategorie:Osobnosti českého národního obrození Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Čeští překladatelé z francouzštiny Kategorie:Čeští překladatelé z latiny Kategorie:Čeští překladatelé z němčiny Kategorie:Čeští překladatelé z polštiny Kategorie:Čeští překladatelé z ruštiny Kategorie:Čeští překladatelé z řečtiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Spisovatelé z Prahy Kategorie:Duchovní z Prahy Kategorie:Duchovní z Prachatic Kategorie:Duchovní z Radnic Kategorie:Čeští svobodní zednáři Kategorie:Osobnosti českobudějovické diecéze Kategorie:Narození 7. ledna Kategorie:Narození v roce 1769 Kategorie:Narození v Týně nad Vltavou Kategorie:Úmrtí 29. září Kategorie:Úmrtí v roce 1820 Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Muži