Josef Walter (19. prosince 1873 Vepřek u MělníkaMatriční záznam o narození a křtu farnost Vepřek – 15. ledna 1950 Praha) byl průkopník českého motorismu, vynálezce, konstruktér, průmyslník, zakladatel firmy Walter.
Mládí Josef Walter se narodil 19. prosince 1873 ve Vepřeku, v drážním domku bez čísla u státní dráhy (dnes součást Nové Vsi) na Mělnicku jako páté dítě zámečníka a železničáře rakousko-uherských drah. Jeho otec zemřel, když Josefovi byly 3 roky, a když byl v učení, zemřela i jeho matka. Jako kluk projevoval nadání pro mechaniku a tak se vyučil nástrojářem ve smíchovské dílně Vojtěcha Černého, původně Kohoutův zaměstnanec (Továrna na mlýnské stroje a jízdní kola Jana Kohouta), který se osamostatnil a rovněž zahájil výrobu vysokých kol. Potom Walter přešel na pokračovací školu průmyslovou. V roce 1900 se oženil s Barborou Ballingovou (11. 10. 1872-23. 12. 1949), dcerou zámožného smíchovského klempíře a díky věnu mohl rozšířit svou dílnu. Dříve ale prý musel otci nevěsty dokázat svoji zručnost a postavit několik kol. náhled|vlevo|Pamětní deska Josef Walter (Kořenského 753/12, Praha 5) náhled|Kinského třída č.p. 218 (dnes Štefánikova 218/3), ve dvoře této budovy měl J. Walter dílnu v letech 1901-1905 náhled|Provozovna Josefa Waltera v ulici Na Zatlance čp. 1120 (1906) náhled|vlevo|Josef Walter, majitel firmy Walter a synové koncem 20. let Josef Walter, mechanická dílna na Smíchově (1898—1910) V roce 1898 si jako 24letý živnostník s kapitálem 50 zlatých pronajal malou dílnu v dnešní smíchovské ulici Kořenského 753/12 (v letech 1890-1947 Smetanova č.p. 753). Její vybavení bylo jednoduché – vrtačka, výheň, kovadlina, soustruh (vlastní výroby) a drobné nářadí. Nejprve opravoval váhy a jízdní kola, postupně začal kola vyrábět, především ze součástek nakupovaných u anglické firmy B.S.A. V tom čase při práci na stroji mu odlétnuvší spona oslepila levé oko. V roce 1901 se přestěhoval do větší dílny v Kinského ulici č.p. 218 (nyní Štefánikova 218/3), kde byl zaveden elektrický proud. Díky věnu své manželky mohl zakoupit osm obráběcích strojů, zaměstnával tři dělníky a jednoho učně. V té době jízdní kola zevšedněla a nastával čas motocyklů. Laurin & Klement v Ml. Boleslavi, Vilém Michl ve Slaném a další, také i Josef Walter se tedy dali do konstrukce a výroby motocyklů. Pan Walter pracoval na tom svém od roku 1900 a vyšel s ním na veřejnost na přelomu 1901-2. První motorové kolo vyrobené podle Waltrovy konstrukce mělo jednoválcový motor o zdvihovém objemu 299 cm³ a výkon 2 k/1,5 kW. Za jeho vývoj J. Walter získal v roce 1903, na Jarní hospodářské výstavě Průmyslové jednoty pražské konané na Žofíně stříbrnou medaili. Na prvním motocyklovém salonu, který se konal v roce 1904 na Žofíně, Walter představil model 1,25 HP za 1000 K a 3,5 HP za 1200 K. náhled|vlevo|Josef Walter sedmdesátníkem Kapacita dílny už nestačila a tak se v roce 1905 výroba přestěhovala do ulice Na Zatlance 6/1120 s plochou dílen a kanceláří 350 m² (dílny v tomto objektu byly až do konce 20. století, poté však developerský projekt PROM Europe s.r.o. tuto parcelu sloučil s vedlejší a na sloučené parcele vznikla nová stavba 4/1908), kde se v malé továrně začaly vyrábět motocykly s jednoválcovými motory (později typ A). V roce 1905 začal Walter se stavbou dvouválcových strojů. Ten první měl výkon 4,0-4,5 k/2,9-3,3kW. Pražský zástupce firmy Edvard Albrecht (Betlémské náměstí 257/9, v tomto měšťanském domě na rohu s Konvitskou je v současnosti hotel a kosmetické studio) nechal v roce 1905 vytisknout pro jedno a dvouválce (včetně dvouválce s přívěsným vozíkem) kvalitní prospekty. V roce 1906 byl Na Zatlance vyroben dvouválcový motor o zdvihovém objemu válců 602 cm³ s novým řešením způsobu zapalování (později typ B). Silnější dvouválec s vidlicovým uspořádáním měl již výkon 5 k/3,7 kW. Zde Walter nově vyřešil přesnost zapalování použitím excentrických kol rozvodu, rozvodových ozubených kol, kterými se vyrovnávala úhlová diference mezi válci do V a kotvou magnetu, která dávala jiskry po 180 stupních. I u tohoto dvouválce motory postupně modernizoval a zvyšoval jejich objem válců (705 a 750 cm³) a výkon. V roce 1907 byl typ B modernizován – plochý řemen byl nahrazen válečkovým řetězem a přibyla lamelová spojka. Řetězu bylo za potřebí především pro velký dvouválec 7 HP se zdvihovým objemem 1020 cm³ (vrtání 85 mm, zdvih 90 mm). V roce 1907 byla vykonána dálková jízda Praha–Terst a zpět se dvěma motocykly Walter B (dvouválec 6 HP) a Walter A (jednoválec 3 HP). Na cestě měřící 1665 km „ani stroje, ani gumy nevolaly po pomoci svých pánů“ – Jozy Papeže a dr. Dittricha. náhled|Hrob Josefa Waltera, Hřbitov Malvazinky (2025) Tyto motory typu B pak začal používat pro stavbu motocyklů se „sajdkárou“. Silnější dvouválcové motocykly s větším objemem válců a výkonem byly právě vhodné pro provoz s postranním vozíkem, které začal nabízet od roku 1905. Velký úspěch měla výroba motocyklů s přívěsem a tříkolek, které Josef Walter poprvé představil v roce 1910. Do dílny k Waltrům (Josef Walter zaměstnal i svého bratra Antonína) docházel tehdy mladý inženýr od Ringhofferů ing. Josef Plocek a diskuzemi s konstruktérem Walterem se svým způsobem podílem na konstrukci tříkolky Walter. Zpravidla večer po práci chodil Plocek k Waltrům na Zatlanku a s panem Waltrem nad kreslícím prknem se nejednou přel, než pak Walter něco po debatě nakreslil. Na první pohled tříkolky vypadaly — pro své řízení — trochu exoticky, ale znamenitě se osvědčily a rozšířily. Zpočátku byly dvousedadlové, později čtyřsedadlové včetně nákladních verzi pro drobné živnostníky. Vzhledem k přijatelné ceně a kvalitě byly velmi oblíbené, vyvážely se i do ciziny. Tato vozidla měla jedno kolo vpředu a dvě vzadu, dvoustupňovou převodovku a pohon z motoru přenášel řetěz. Měly mnohem šťastnější koncepci, než tehdy jim konkurující německé značky Ekamobil Berlin, Phänomen Zittau (Phänomobil) či Cyklon Maschinenfabrik Berlin (Cyklonette).KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů I. 1. vyd. Praha: NADAS, 1988. 263 s. S. 123-4, 172-3, 210.
Velký propagační význam měla i účast Waltrových strojů v závodech, na kterých často získávaly vavříny vítězství. Josef Walter vždy zdůrazňoval, že do závodů vysílá běžné, sériové stroje, žádné závodní speciály. Již v roce 1906 získali jezdci Zátka, Novotný, Rada, Adamec a Kratochvíle na jeho motocyklech přední umístění na závodech Praha-Tábor-Písek-Dobříš, mezi 19. a 23. km na silnici Praha–Dobříš a v roce 1908 na prvním ročníku závodu do vrchu Zbraslav-Jíloviště v třídě cestovních motocyklů obsahu válců do 0,6 litru sklidil ovoce své neúnavné práce a skutečné lásky k motorovým dvoukolkám smíchovský konstruktér Josef Walter, když jeho stroj, řízený obratným E. Ladem, nejen dobyl vítězství kategorie, nýbrž docílil i nejlepšího času cestovních motorek vůbec (kat. II).
V roce 1909 otvírá Josef Walter první, vlastní prodejnu motocyklů. Příznivec jeho dílny, stavitel a městský rada na Smíchově Antonín Šimek (pozdější 1. předseda správní rady) zakoupil od dědiců po zemřelém Františku Marešovi hotel Plzeňka a přilehlé pozemky na tehdejší smíchovské Švarcenberkově třídě č.p. 35 (dnes Nádražní 35/64). Na vedlejším pozemku postavil nový objekt (Nádražní 1573/60), kde byla Waltrova prodejna otevřena. Dnes objekt jako garáže využívá Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy.
Ještě jako živnostník v roce 1909 Walter zkouší své štěstí ve výrobě automobilů, a to s dvouválcovým motorem značky Fafnir. Na krátký čas se Walter spojil s firmou Breifeld-Daněk z Karlína, ale toto spojení nemělo dlouhého trvání pro neshody s dosazeným dílovedoucím, který byl i současně kontrolním orgánem nad hospodařením podniku. Zajímavý "úkrok stranou" učinil Josef Walter, když vyrobil lodní motor dle konstrukčního návrhu doc. ing. Ludvíka Šimka, mnoholetého místopředsedy Veslařského klubu Slavia, později i člena správní rady firmy Josef Walter a spol. a profesora ČVUT. Jednalo se o dvoudobý, tříválcový kapalinou chlazený motor, který při 800 ot/min dával výkon 12 k/8,8 kW. Byl vybaven elektromagnetickým zapalováním. Byl instalován do člunu s "automobilním" řízením, který vyrobila firma Blecha a Mašek z Karlína. Na volantu byly umístěny páky pro plyn a zapalování, po pravé straně motoru, v dosahu řidičovy nohy, byla "brzda" motoru. Jízda prvního českého motorového člunu Slavia pro 5 osob uskutečněná v dubnu 1909 a jeho následné projížďky po Vltavě byly sledovány přečetným obecenstvem z mostu Legií i ze Střeleckého ostrova, kde VK Slavia měl svoji loděnici. K výrobě lodních motorů se Josef Walter vrátil o 20 let později ve své firmě Walter a synové.
V roce 1910 se uskutečnil závod motorek Českého klubu automobilistů na dobříšské silnici mezi 19. a 23. kilometrovníkem. V 5. kategorii (motorky s přívěsem) prvá čtyři místa obsadili jezdci F. Matzka, K. F. Jeřábek a Budyňský a Z. Rüdiger (všichni na strojích Walter). Až na 5. místě skončil R. Kožený na stroji Puch. V 6. kategorii (tříkolky) startovaly pouze Waltry, o prvenství si to rozdali Viktor Fehrer a sám Josef Walter. V závodě zvítězil o necelých 5 vteřin Fehrer.
Během let 1905 až 1914 bylo ve Waltrovce na pražském Smíchově (a později v Jinonicích) vyrobeno na 300 motocyklů a až 900 tříkolek. náhled|Walterovo náměstí v Rezidenci Waltrovka (2018)
Josef Walter a spol. (1911—1922) Vzhledem k nárůstu výroby bylo potřeba rozšířit podnik a vybudovat novou továrnu. Proto se Josef Walter v roce 1911 spojil s dalšími význačnými smíchovskými podnikateli (společníků bylo přes 20) a založil společnost Walter a spol., kde byl na 10 let ustanoven ředitelem. Začala se stavět továrna v Jinonicích u Prahy (Jinonická 329, dnes Walterovo náměstí 329/2) na pozemcích jednoho ze společníků, statkáře Březovského, která byla dokončena v roce 1913. Do nové továrny se firma J. Walter a spol. přestěhovala k 1. únoru 1913. Zastavěná plocha budov činila 2800 m². Továrnu postavil smíchovský stavitel p. Šimek a současně předseda správní rady Waltrovy společnosti. Na západní straně továrního pozemku (poblíž železniční tratě) byla strojovna, kde byl umístěn Lanzův parní stroj o výkonu 150 k.s., jenž poháněl Křižíkův generátor o příkonu 120 kW. Továrna si sama vyráběla elektrickou energii pro osvětlení a zvláště pro pohon strojů. Jako rezerva sem byl převezen z dílen na Zatlance 16koňový Bronsův (naftový) motor (generátor). Vedle strojovny směrem pod vrch Vidoule byla niklovna, klempírna, brusírna, truhlárna, sedlárna a zkušební brzdící stanice. Na severní části pozemku byla lakovna a emailovna.
První tříkolka z roku 1910 byla dvousedadlová tříkolka typ C2 s dvouválcovým vzduchem chlazeným motorem o objemu 1022 cm³ (ø 85x90 mm) a výkonem 5,1 kW (7 k). Později se prodával i dodávkový model typ CN/CNK a čtyřsedadlový typ C4. Druhý typ tříkolky vyráběný od roku 1912 (typ D) byl vybaven dvouválcovým motorem o objemu 1248 cm³ s výkonem 8,8 kW (12 k). Tříkolka typu D měla již čtyřstupňovou převodovku navíc se zpáteční rychlostí a pohon z motoru na zadní hnanou nápravu přenášela Kardanova hřídel. I tento model se dodával v nákladní verzi označené jako typ DNP. Josef Walter nezapomínal na propagaci, takže se v roce 1911 na jedné ze svých tříkolek vydal na propagační cestu do Kyjeva, aby získal tamní trh. Vrátil se s objednávkou na 50 kusů. Walter vyvážel své motocykly a tříkolky do zemí bývalé rakousko-uherské monarchie, do Německa, na Balkán (Srbsko) a do carského Ruska.