Průvodce vedených nebo hnaných zvířat je v terminologii českých pravidel silničního provozu označení specifického typu účastníka provozu na pozemních komunikacích. Vztahují se na něj některé povinnosti řidiče. Průvodce hnaných zvířat se zvířaty je v některých situacích v postavení obdobném vozidlům.
Česká právní úprava Historie 242/1939 Sb. Protektorátní vládní nařízení 242/1939 Sb. ze dne 27. září 1939, o chování v silniční dopravě (dopravní řád silniční – d.ř.s.) věnoval vedeným a hnaným zvířatům část E, která obsahoval jediný paragraf, § 40. Vedeným zvířetem se rozumělo i zvíře, na kterém osoba jede, a osoba ovládající zvířata v dopravě byla označována slovem „řidič“, v případě hnaného dobytka „honec“.
Zvířata v dopravě musila míti způsobilého řidiče, který je může dostatečně ovládati. K jízdě a tahu na veřejných silnicích smělo se používati jen zvířat schopných použití k dopravě. Ukázalo-li se některé zvíře jako neschopné, zakázal dopravněpolicejní úřad jeho používání nebo jej učinil závislým na podmínkách. Při vedení koní a hnaní dobytka bylo jest bráti nutný ohled na ostatní dopravu. Dobytek směl býti hnán jen v jízdní dráze a musel býti doprovázen přiměřeným počtem způsobilých honců. Koně směli býti vedeni jen k sobě spřeženi; vždy na čtyři koně bylo jest třeba nejméně jednoho průvodce.
Při hnaní a vedení dobytka za tmy nebo husté mlhy musily býti vpředu a vzadu neseny jasně hořící svítilny s bezbarvým nebo nažloutlým světlem. Při vedení koní stačila jedna svítilna.
Dopravněpolicejní úřad mohl honění dobytka a vodění koní na určitých silnicích, v určitých částech obce a za tmy nebo husté mlhy omeziti nebo zakázati všeobecným nařízením. Vyznačení takového nařízení postavením dopravní značky se nevyžadovalo.
Zákon 56/1950 Sb. a vládní nařízení 11/1951 Sb. Zákon č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích, obsahoval oddíl čtvrtý (Používání zvířat v silničním provozu) s jediným paragrafem, § 15. Podle něj na veřejných silnicích lze hnáti nebo vésti zvířata, jen pokud se tím neohrožuje bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, bezpečnost osob nebo majetku a pokud se tím neruší pořádek na veřejných silnicích nebo se tím silnice nepoškozují. Za stejných podmínek lze na veřejných silnicích používat zvířat k jízdě nebo k tahu.
Vládní nařízení 11/1951 Sb., jímž se provádí zákon o provozu na veřejných silnicích 56/1950 Sb., se vedením a hnaním zvířat nijak zvlášť nezabývalo. Pouze v § 10 (povinnosti držitele vozidla) stanovilo, že držitel vozidla je povinen dbát toho, aby vozidlo bylo na veřejné silnici řízeno toliko osobami k tomu způsobilými a aby nebylo dáno do provozu na veřejné silnici, nevyhovuje-li buď samo nebo jeho náklad předpisům o silničním provozu a dodává, že to platí také o držiteli zvířete, jehož se užívá v silničním provozu.
141/1960 Sb. Vyhláška ministerstva vnitra 141/1960 Sb., kterou se vydávají pravidla silničního provozu, obsahovala oddíl 4 (Zvláštní ustanovení pro chodce, pro jízdu na kolech, pro jízdu povozy a ručními vozíky, pro jízdu na zvířatech a pro hnaní a vedení zvířat). Jízda na zvířatech byla vyčleněna do samostatného § 40, hnaní a vedení zvířat do § 41.
Po silnici směla být zvířata hnána jen tak, aby silniční provoz nebyl ohrožován a aby byl co nejméně omezován. Zvířata musela být doprovázena potřebným počtem způsobilých průvodců. Byla-li zvířata vedena nebo hnána za snížené viditelnosti, musel být průvodce označen svítilnou s bílým nebo slabě žlutým světlem. Koně a skot směli být vedeni, jen byli-li k sobě spřeženi, a to nejvíce po třech zvířatech. Každé spřežení muselo mít průvodce. Nebezpečná zvířata musela být vedena jednotlivě. Za jedoucím povozem směla být přivázána nejvýše tři zvířata.
80/1966 Sb. Vyhláška ministerstva vnitra 80/1966 Sb., o pravidlech silničního provozu, sloučila jízdu na zvířatech a vedení a hnaní zvířat opět do společného paragrafu, § 46. Poprvé na vedení a hnaní zvířat „přiměřeně“ vztáhl některé povinnosti řidičů: § 6 až 8 (směr a způsob jízdy, jízda v jízdních pruzích) § 11 až 18 (vyhýbání, předjíždění, odbočování, řazení před křižovatkou, přednost v jízdě na křižovatce, vjíždění na silnici a vyjíždění z ní, otáčení a couvání, zastavení a stání) § 20 (železniční přejezd) § 21 (znamení o změně směru jízdy) § 27 až 29 (vozidla s právem přednostní jízdy, překážky silničního provozu, dopravní nehody)
Nevztahovaly se na ně například § 9 a 10 (rychlost jízdy, vzdálenost mezi vozidly), § 19 (opuštění vozidla), § 22 (výstražná znamení), § 23 (osvětlení vozidel), § 24 (čerpání pohonných hmot), § 25 (vlečení motorových vozidel), § 26 (omezení jízdy některých vozidel) a dopravní značky a signalizace.
Zvířata se směla vést, jen byla-li k sobě spřežena, a to nejvíce po dvou zvířatech. Na silnici se směla zvířata hnát jen tak, aby silniční provoz nebyl ohrožován a aby byl co nejméně omezován. Zvířata musela být doprovázena potřebným počtem způsobilých průvodců starších 15 let.
Za snížené viditelnosti se nesmělo k jízdě na zvířatech a k vedení a hnaní zvířat užívat silnic označených dopravní značkou Silnice I. třídy" nebo Silnice II. třídy. Průvodce vedených a hnaných zvířat musel být označen neoslňujícím bílým světlem.
Na dálnici byly obecně zakázány jízda na zvířatech a hnaní a vedení zvířat (§ 47).
100/1975 Sb. Vyhláška federálního ministerstva vnitra 100/1975 Sb., o pravidlech silničního provozu, obsahovala opět obdobný § 46 „Jízda na zvířatech a vedení a hnaní zvířat“.
Zvířata se směla vést jen tehdy, byla-li k sobě spřežena, a to nejvíce po dvou. Na silnici se směla zvířata hnát jen tak, aby silniční provoz nebyl ohrožován a aby byl co nejméně omezován. Zvířata musela být doprovázena potřebným počtem průvodců starších 15 let. Od soumraku do svítání bylo zakázáno užívat k jízdě na zvířatech a k vedení a hnaní zvířat silnic označených jako silnice I. třídy nebo II. třídy anebo jako dálková silnice pro mezinárodní provoz. Průvodce vedených a hnaných zvířat musel být označen neoslňujícím bílým světlem.
Podle společného ustanovení § 47 pokud z ustanovení části V (Zvláštní ustanovení pro některé účastníky silničního provozu) nevyplývá něco jiného, platila pro jízdu na jízdním kole, s potahovými vozidly a ručními vozíky i pro jízdu na zvířatech a pro vedení a hnaní zvířat přiměřeně ustanovení části II (jízda vozidly) a IV (řízení a úprava provozu) vyhlášky (zatímco pro pochodující útvary byla z části II vyjmenována jen konkrétní ustanovení).
99/1989 Sb. Vyhláška federálního ministerstva vnitra 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu) obsahovala § 60 „Jízda na zvířatech a vedení a hnaní zvířat“. Pro jezdce na zvířeti a pro průvodce vedených a hnaných zvířat platila přiměřeně práva a povinnosti řidiče podle ustanovení § 8 až 15, § 18 až 23, § 25 až 29, § 34, § 35, § 38 a ustanovení části čtvrté (úprava a řízení provozu).
Průvodce směl vést nejvýše dvě zvířata, která musela být k sobě spřežena: zvířata se směla vést a hnát jen tak, aby silniční provoz nebyl ohrožován a aby byl co nejméně omezován. Hnaná zvířata musela být doprovázena potřebným počtem průvodců starších 15 let, kteří jsou oprávnění zastavovat vozidla, vyžaduje-li to bezpečnost silničního provozu.
Průvodce vedených a hnaných zvířat musel být za snížené viditelnosti označen neoslňujícím bílým světlem. Od soumraku do svítání bylo zakázáno užívat k jízdě na zvířatech a k vedení zvířat silnice I. nebo II. třídy anebo silnice pro mezinárodní provoz.
§ 60 odst. 6 uváděl, že další podmínky hnaní zvířat stanoví zvláštní předpisy, což bylo v poznámce doplněno odkazem na § 8 odst. 1 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění zákona č. 27/1984 Sb. (úplné znění č. 55/1984 Sb.) – ustanovení o zvláštním užívání pozemní komunikace – a § 11 odst. 1 písm. e) vyhlášky č. 35/1984 Sb. (ustanovení prováděcí vyhlášky k témuž), a na § 9 písm. k) vyhlášky, který prováděl § 6 zákona, podle čehož bylo zakázáno hnát dobytek po dálnici, silnici a místní komunikaci budované jako rychlostní komunikace nebo přes ni a její součásti.
Aktuální úprava – 361/2000 Sb. „Průvodce vedených nebo hnaných zvířat“ je definován v § 2 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb. jako účastník provozu na pozemních komunikacích, který doprovází zvířata jdoucí jednotlivě nebo ve stádech po pozemní komunikaci, přičemž průvodcem vedených nebo hnaných zvířat není chodec vedoucí psa.
Povinnosti průvodců vedených a hnaných zvířat stanoví spolu s povinnostmi jezdců na zvířatech § 60 zákona č. 361/2000 Sb. Pro průvodce vedených a hnaných zvířat (zcela stejně jako pro jezdce na zvířeti) platí přiměřeně vyjmenované povinnosti řidiče:
§ 5 odst. 1 písm. b): věnovat se plně řízení vozidla nebo jízdě na zvířeti a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích. § 5 odst. 1 písm. d): dbát zvýšené opatrnosti zejména vůči dětem, osobám s omezenou schopností pohybu a orientace, osobám těžce zdravotně postiženým a zvířatům, brát ohled na vozidlo přepravující děti, řidiče začátečníka nebo osobu těžce zdravotně postiženou označené podle prováděcího právního předpisu a na výcvikové vozidlo označené podle zvláštního právního předpisu § 5 odst. 1 písm. f) a g): podrobit se na výzvu policisty, vojenského policisty, zaměstnavatele, ošetřujícího lékaře nebo strážníka obecní policie vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou (na organizovaný útvar chodců ani na jeho vedoucího se tyto body nevztahují). Průvodce zvířat se sice podle zákona musí na výzvu podrobit vyšetření, avšak nevztahuje se na něj § 1 odst. 2 písm. a) a b), podle nějž by alkoholický nápoj nebo jinou látku obsahující alkohol nebo jinou návykovou látku nesměl požít během jízdy nebo řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití nebo užití, kdy by mohl být ještě pod jejich vlivem. § 11 odst. 1: Na pozemní komunikaci se jezdí vpravo, a pokud tomu nebrání zvláštní okolnosti, při pravém okraji vozovky, pokud není stanoveno jinak. § 12 Jízda v jízdních pruzích (mimo obec v pravém, kromě objíždění, předjíždění, otáčení nebo odbočování, v obci kterýkoliv, povinnost uvolnit levý krajní pruh rychleji jedoucímu vozidlu, souběžná jízda, přejíždění mezi jízdními pruhy, použití připojovacího pruhu.) Pro útvar chodců neplatí žádné z omezení v užívání levých jízdních pruhů, jaká platí například pro nákladní automobily a těžké jízdní soupravy, pomalé motocykly a cyklisty. § 13: jízda podél nástupních a ochranných ostrůvků a tramvají, vjíždění na tramvajový pás § 14: vyhrazené jízdní pruhy § 15: zastavení za vozidlem hromadné dopravy osob v zastávce § 16: objíždění § 17: předjíždění (na organizovaný útvar chodců se tento paragraf nevztahuje) § 20: vyhýbání § 21: odbočování § 22: jízda křižovatkou, včetně předností v jízdě § 23: vjíždění na pozemní komunikaci § 24: otáčení a couvání § 25 odst. 1: Řidič smí zastavit a stát jen vpravo ve směru jízdy co nejblíže k okraji pozemní komunikace a na jednosměrné pozemní komunikaci vpravo i vlevo; v jedné řadě a rovnoběžně s okrajem pozemní komunikace; nedojde-li k ohrožení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, smí v obci řidič vozidla o celkové hmotnosti nepřevyšující 3500 kg zastavit a stát kolmo, popřípadě šikmo k okraji pozemní komunikace nebo zastavit v druhé řadě. § 25 odst. 2: Ve druhé řadě smí při výkonu taxislužby zastavit řidič taxislužby, je však povinen dbát potřebné opatrnosti, aby neohrozil bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích. § 27: zákazy zastavení a stání § 28 odst. 1, 2, 4 a 5 odst. 1: Před železničním přejezdem si musí řidič počínat zvlášť opatrně, zejména se přesvědčit, zda může železniční přejezd bezpečně přejet.