Jen Sung (, 3. března 1480 – 1565) byl čínský politik v říši Ming. Za vlády císaře Ťia-ťinga ve druhé třetině 16. století zaujímal vysoké postavení v těsné blízkosti císaře, v letech 1536–1543 vykonával funkci ministra obřadů, poté velkého sekretáře (1542–1562), přičemž v letech 1544–45 a 1548–1562 stál v čele velkého sekretariátu.
Pocházel z obchodnické rodiny z provincie Ťiang-si. Jeho otec působil jako učitel a ředitel místní školy. Prošel úřednickými zkouškami, v jejich posledním kole, v palácové zkoušce, kterou složil roku 1505, byl pátý, což byl velký úspěch. Jako vynikající absolvent zkoušek byl přidělen do akademie Chan-lin, v níž časem postoupil až na chanlinského akademika a vedoucího akademie Chan-lin v Nankingu. Poté v letech 1525–1528 řídil státní univerzitu Kuo-c’-ťien, působil jako náměstek ministra obřadů (1528–1531, v Pekingu) a nankingský ministr obřadů (1531–1536). Roku 1536 se vrátil do Pekingu, aby zaujal vysoké funkce ministra obřadů a velkého sekretáře. Jako ministr obřadů odpovídal za rituály a obřady, zahraniční vztahy, státní konfuciánské školy a úřednické zkoušky a za záležitosti členů císařského rodu. Jako ministr i jeden z velkých sekretářů patřil mezi nejbližší úředníky blízké panovníkovi, v 50. letech byl vůbec nejbližším císařovým pomocníkem. Státníkem byl pracovitým a zodpovědným, ale i zdvořilým a skromným, v politice tíhnul ke kompromisním řešením.
Jako vlivný státník byl mnohokrát žádán o podporu, většinu jednání s žadateli přesunul na svého syna Jen Š’-fana, kterého následně nepřátelé rodiny opakovaně vinili ze zamoření politiky korupcí. Obviněním dlouho odolával, až roku 1562, kdy už pro vysoký věk nebyl schopen vykonávat svou práci, ho císař odvolal z úřadu a syna poslal do vyhnanství. V letech 1564–1565 byl Jen Š’-fan obviněn z přípravy povstání a popraven. Mimořádně rozsáhlý majetek rodiny, získaný po vzestupu Jen Sunga do vysokých funkcí, úřady zabavily a Jen Sung zemřel v chudobě a osamění.
Jména Jen Sung používal zdvořilostní jméno Wej-čung () a pseudonym Ťie-si ().
Život
Mládí a počátky kariéry Jen Sung se narodil 3. března 1480 ve Fen-i v provincii Ťiang-si. Jeho rodina byla registrována mezi řemeslníky, věnovala se však obchodu; i Jen Sung se později, když zbohatl, se synem zapojil do velkoobchodu a oba vlastnili množství obchodů v Jang-čou, předním komerčním centru jihu země. Jeho otec Jen Chuaj (1453–1495) působil především jako učitel a ředitel místní školy. Jen Sung byl slabým a často nemocným dítětem, projevil však literární nadání, a jeho otec nelitoval úsilí v jeho vzdělávání v konfuciánském učení. Roku 1495 se v patnácti letech Jen Sung hlásil k provinčním úřednickým zkouškám, jeho otec však právě zemřel, a tak se jich, kvůli smutku, nezúčastnil. Následující provinční zkoušky roku 1498 složil jako šestnáctý v pořadí, což byl dosti dobrý výkon. V metropolitních zkouškách uspěl až roku 1505, kdy byl třicátý osmý, ale v bezprostředně následujících palácových zkouškách pátý, což byl velký úspěch, i když Jen Sung doufal v ještě lepší výsledek.
Během zkoušek a na závěrečných banketech prý udělal negativní dojem, vychrtlý a špatně oblečený; despekt zkoušejícího ho tížil ještě po letech. Po letech vzpomínal na těžké doby mládí, když po smrti matky roku 1509 neměl prostředky na její důstojný pohřeb. Už roku 1499 se oženil s dívkou příjmením Ou-jang, téhož roku se jim narodila dcera a roku 1513 syn, Jen Š’-fan.
Po zkouškách byl přidělen do akademie Chan-lin na místo bakaláře (šu-ťi-š’). Kolem roku 1508 se nechal uvolnit pro nemoc a vrátil se domů do Fen-i. Ve Fen-i strávil osm let, vyhnul se tím frakčním sporům a čistkám v období dominance Liou Ťina na císařském dvoře (1506–1510). Až roku 1516 se zcela uzdravil a poté už takřka nikdy nemarodil. Po návratu do Pekingu byl opět zařazen do akademie Chan-lin, na místo mladšího kompilátora. Kromě povinností v akademii byl pověřován různými krátkodobými úkoly, roku 1517 se podílel na vzdělávání císařských eunuchů, působil ve zkušební komisi u metropolitních a palácových zkoušek, a roku 1518 byl v delegaci vyslané do provincie Kuang-si, aby dohlédla na nástup nového knížete z císařského rodu. Držel se stranou protestů proti císařům, nezapojil se do protestů proti cestám císaře Čeng-teho do severního pohraničí a na jih v letech 1517–1519, ani do diskuzí o pořádku nástupu nového císaře Ťia-ťinga roku 1521, ani do sporu o obřady roku 1524. Jako politik se vyhýbal zapojení do frakčních půtek, neměl pevný názor na politické problémy, ani principy, které by hájil. Po vzestupu do vyšších funkcí proto mohl být otevřený kterýmkoliv žadatelům o politickou podporu, stačilo, když žádost podpořili náležitým darem.
V akademii Chan-lin postoupil na komentátora a byl přeložen do sesterské akademie Chan-lin v Nankingu. Roku 1525 se vrátil do Pekingu, aby převzal řízení státní univerzity Kuo-c’-ťien. Po třech letech byl jmenován náměstkem ministra obřadů, načež byl pověřen vysoce čestným úkolem odcestovat k hrobce císařova otce v An-lu v provincii Chu-kuang a oznámit jeho duchu, že mu bylo uděleno nové chrámové jméno.
Ministr obřadů V letech 1531–1536 Jen Sung zastával úřad nankingského ministra obřadů, roku 1536 byl povýšen na ministra obřadů (v Pekingu). Měl přitom podporu Sia Jena, ministra obřadů v letech 1531–1537, roku 1536 jmenovaného velkým sekretářem. Od ledna 1537 Jen Sung vykonával úřad ministra samostatně. Ministrem zůstal do května 1543, když už roku 1542 byl jmenován velkým sekretářem. Ministerstvo obřadů odpovídalo především za rituály a obřady, zahraniční vztahy, státní konfuciánské školy a úřednické zkoušky a problematiku členů císařského rodu žijících v regionech.
Během 30. let, jak stoupal v úřadech, se výrazně zlepšila Jen Sungova finanční situace a v letech 1537–1539 si nechal postavit nové sídlo v Pekingu, bezprostředně na jih od Císařského města; na stavbu dohlížel a následně vedl domácnost jeho syn Jen Š’-fan. Roku 1540 také Jen Š’-fan dohlížel na stavbu nového rozlehlého rodinného sídla v rodném regionu, které namísto v rodném Fen-i vybudoval ve 40 km vzdáleném Jüan-čou, sídle prefektury. Do rukou Jen Š’-fana postupně Jen Sung předal také přijímání žadatelů o pomoc a různé výhody výměnou za přiměřený „dar“, jeho ruce tak zůstávaly čisté a soustředil se na plnění přání panovníka jako spolehlivý, výkonný a vždy loajální ministr.
Reformy obřadů Jako ministr obřadů se Jen Sung podílel na reformách obřadů konce 30. let, včetně změny chrámového jména císaře Jung-le (vládl 1402–1424); po narození císařova syna Ču Caj-žueje roku 1536 měl podíl na přesvědčování panovníka, aby ho oficiálně prohlásil následníkem, což se stalo roku 1539. Koncem roku 1538 zemřela císařova matka. Z diskuzí císaře a vlády vzešlo rozhodnutí, že bude pohřbena v An-lu v hrobce svého manžela Ču Jou-jüana, knížete ze Sing; císař Ťia-ťing se proto rozhodl osobně ověřit stav otcovy hrobky a Jen Sung jako ministr obřadů se významně podílel na organizaci cesty, na které panovníka provázelo více než tisíc úředníků a služebníků a šest tisíc vojáků. Cesta proběhla v březnu–květnu 1539, následně v červnu téhož roku vyrazil do An-lu smuteční průvod s ostatky císařovy matky.
Zahraniční politika – Vietnam náhled|Vietnamský vládce Mạc Thái Tổ (v centru) předkládá roku 1541 tribut mingskému vyslanci. Ilustrace z knihy An-nan laj-wej tchu-cche vydané v éře Lung-čching (1568–1572). Největším problémem zahraniční politiky na přelomu 30. a 40. let byla otázka Vietnamu. Po narození císařova syna v listopadu 1536 byla s radostnou zprávou rozeslána poselstva do okolních zemí, ale velký sekretář Sia Jen mezi ně odmítl zařadit Vietnam s odůvodněním, že už dvacet let neposílá tribut a současný panovník Mạc Thái Tông z dynastie Mạc je nelegitimní. Ministr vojenství a válečnická strana ve vládě vedená Kuo Sünem, markýzem z Wu-ting, reagovali návrhem na trestnou expedici. Proti návrhu se zvedla vlna kritiky, jako extravagantnímu a nákladnému. V březnu 1537 přibyli do Pekingu vyslanci vietnamského panovníka Lê Trang Tônga z dynastie Lê, kteří žádali o pomoc proti vůdci rebelů Mạc Thái Tôngovi. Císař Ťia-ťing žádal ministerstva obřadů a vojenství o prošetření situace. Jen Sung následně předložil panovníkovi přehled historie čínsko-vietnamských vztahů za posledních patnáct století a závěry konzultací vysokých úředníků, kteří se shodli, že za občanskou válku, uzavření hranic a přerušení vzájemných styků je odpovědný uzurpátor Mạc Thái Tông, a doporučili vojenský zásah proti němu. Ťia-ťing souhlasil, ale místní úřady v Kuang-tungu proti invazi do Vietnamu protestovaly s tím, že Vietnamci nenarušují hranice a výsledek jejich občanské války není jasný. Pod dojmem protestů regionálních úředníků císař začal váhat a v červnu vojenské přípravy zrušil. V září 1537 však pod vlivem nových návrhů z regionů přípravu války obnovil.
Na jaře 1538 Ťia-ťing jmenoval velitele tažení, ale úřady z pohraničí reagovaly vyčíslením předpokládaných nákladů a problémů války. Ministerstvo vojenství na císařův dotaz k tomuto reagovalo předložením věci k meziministerským konzultacím a ministerstvo obřadů zjistilo, že Mạc Thái Tông ovládá tři čtvrtiny země, zatímco Lê Trang Tông má pouze minimální vliv, když opozici proti rodu Mac dominují mocné rody Trịnh a Nguyễn. Mạc Thái Tông navíc s pokorou také žádal mingskou vládu o navázání vztahů, přičemž tvrdil, že Lê Trang Tông je podvodník, který žádný nárok na trůn nemá. V situaci, kdy obě strany vietnamské občanské války byly ochotny uznat mingskou nadřazenost, doporučil Jen Sung vyčkávat, císař tedy invazi zrušil. Diskuze o vietnamském problému pokračovaly i v letech 1539–1540. Roku 1539 delegace Mạc Thái Tônga se žádostí o navázání styků předala mingským úřadům soupisy obyvatel a mapy země, jako doklad své vlády nad Vietnamem. Koncem roku 1540 shromáždění 110 tisíc mingských vojáků v provincii Kuang-si Mạc Thái Tônga znepokojilo do té míry, že ve snaze o odvrácení invaze osobně na mingsko-vietnamské hranici na kolenou předal mingským úředníkům novou prosbu o uznání, doprovázenou dokumentací o jeho vládě a civilních i vojenských úřadech, a ochotou vydat říši Ming sporná pohraniční území. Ťia-ťing nakonec v dubnu 1541 definitivně rozhodl ve prospěch dynastie Mạc (tehdy vládl Mạc Thái Tô) s tím, že jejímu vádci odpustil zločiny spáchané za občanské války, předešlou dynastii Lê prohlásil za vymřelou, a uznal ho za vládce Vietnamu. Nicméně mu neudělil titul krále (wang), který říše Ming přidělila panovníkům dynastie Lê, nýbrž pouhého „pacifikačního komisaře“. Současně vyznamenal a obdaroval velké sekretáře Sia Jena a Čaj Luana za organizaci válečných příprav a Jen Sunga a Kuo Süna za konstruktivní návrhy. Zvolené řešení, totiž netrvání na obecném principu zahraniční politiky – říše Ming podporuje legitimní panovníky, pokud uznají mingskou nadřazenost – a naopak respektování mocenské reality ve Vietnamu, bylo charakteristické pro Jen Sungovo pojetí politiky.
Zahraniční politika – další země