Sü Ťie (; 1503 Süan-pching, Če-ťiang – 1583 Chua-tching, Nan č’-li) byl politik v čínské říši Ming. Za vlády císaře Ťia-ťinga v druhé třetině 16. století zaujímal vysoké postavení v těsné blízkosti panovníka, v letech 1549–1552 vykonával funkci ministra obřadů, poté velkého sekretáře, přičemž v letech 1562–1568 stál v čele velkého sekretariátu.
Pocházel z nepříliš zámožné rodiny, závislé na výnosech manufaktury produkující hedvábné látky, a jeho otec dosáhl pouze relativně nízkých úředních funkcí, umožnil však synovi soustředit se na studium konfucianismu, což se rodině bohatě vyplatilo. Sü Ťie prošel úřednickými zkouškami s vynikajícím výsledkem, když roku 1523 jejich nejvyšší stupeň, palácové zkoušky, složil jako třetí v pořadí a navíc v pouhých osmnácti letech. Byl zařazen do akademie Chan-lin, přitom se vyhnul čistkám spojeným s velkým sporem o obřady mezi císařem Ťia-ťingem a vládou, když v kritické době – roku 1524 – pobýval doma kvůli smutku za zemřelého otce. Roku 1530 se postavil císaři a vládě v otázce reforem obřadů spojených se ctěním Konfucia a byl proto poslán do jihočínské provincie Fu-ťien na místo soudce v zapadlé horské prefektuře Jen-pching. Po několika letech byl povýšen do úřadu provinčního intendanta pro vzdělání v Če-ťiangu a pak v Ťiang-si. Roku 1539 byl přeložen zpět do Pekingu do akademie Chan-lin, od roku 1541 vedl státní univerzitu. Koncem roku 1544 přešel na místo náměstka ministra obřadů, od začátku roku 1545 po čtyři léta působil jako náměstek ministra státní správy.
Byl filozofickým a etickým myslitelem, podílel se na organizaci debat ťiang-süe o konfuciánském studiu a mravním sebezdokonalování; přitom mu šlo nejen o filozofii a osobnostní růst, ale i o navazování kontaktů a sblížení s účastníky besed, takto vzniklá přátelství a vztahy využíval pro svou politickou podporu. Byl pohotovým a prozíravým manažerem s citem pro byrokratické detaily, ale i obratným a oportunistickým hráčem mocenských her. Jako mladý úředník byl energický a stál si za svými názory, i proti vládě a panovníkovi. Jako zralý politik byl zpravidla opatrný a dbal na to, aby plnil císařova přání, pokud to však okolnosti vyžadovaly, rozhodoval rychle a rázně.
Svých vysokých politických funkcí využil k nashromáždění značného bohatství a stal se jedním z největších statkářů v Ťiang-nanu, ekonomicky nejrozvinutějším regionu Číny. Po odchodu z úřadu čelil útokům svých politických nepřátel, od přísných trestů a konfiskace jmění jeho rodinu zachránila podpora velkého sekretáře Čang Ťü-čenga.
Jména Sü Ťie používal zdvořilostní jméno C’-šeng () a literární pseudonymy Šao-chu () a Cchun-čaj (). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Wen-čen (), „Kulturní a neúplatný“.
Život
Mládí a počátky kariéry Sü Ťie se narodil roku 1503 v Süan-pchingu v provincii Če-ťiang, kde jeho otec úřadoval jako zástupce okresního přednosty, vyrůstal v Ning-tu (v provincii Ťiang-si), kam byl jeho otec přeložen ve stejné funkci. Rodina Sü Ťiea pocházela z okresu Chua-tching v prefektuře Sung-ťiang (moderní obvod Feng-sien v Šanghaji). Nijak zvlášť nevynikala, jeho otec začínal úřední kariéru jako pomocný zaměstnanec, a proto se nemohl pozvednout nad relativně nízké funkce. Rodinný majetek pocházel vesměs z výnosů manufaktury, v níž zaměstnankyně tkaly hedvábné látky. Na manufakturu dohlížely postupně Sü Ťieova matka, manželky a snacha.
náhled|vlevo|Kandidáti čekají na výsledky zkoušek, detail obrazu Čchiou Jinga (1494–1552)|alt=V centru jemně kolorovaného obrazu dav mužů v róbách kandidátů zkoušek stojících zčásti pod vysokým vzdušným přístřeškem, vlevo v popředí několik osedlaných koní a sluhů, za přístřeškem zeď zřejmě okružující areál, zpoza zdi jsou vidět koruny stromů. Celková barevnost obrazu je písková či krémová s modrými, zelenými, žlutými a červenými doplňky (stromy, oblečení některých mužů, ozdobné pásy na vrcholu zdi) Od dětství se soustředil na studium konfucianismu; jeho otec se kvůli němu vrátil do Chua-tchingu, aby se tam mladý Sü Ťie mohl kvalifikovat jako šeng-jüan (okresní student), zkoušky na něj složil ve 14 letech, dříve než většina mladých studentů. Už po dvou letech byl připuštěn k provinčním zkouškám, které nesložil. V dalším studiu mu pomohl nový okresní přednosta Nie Pao, který se denně setkával s vybranými studenty, včetně Sü Ťiea, a diskutoval s nimi o konfuciánských otázkách (takzvané debaty o studiu, ťiang-süe). Mladého Süa, jehož cílem dosud bylo jen získání postavení a bohatství, nasměroval k hlubšímu přemýšlení o důvodech pro studium. Sü Ťieho cíl se tak od získání bohatství posunul k získání literární slávy a později, kolem let 1523/1524, dospěl k pochopení, že nejpodstatnější nejsou vnější úspěchy, ale vnitřní proměna, jednání vycházející z poznání vlastního srdce a mysli.
Roku 1522 Sü Ťie už provinční zkoušky složil s nemalým úspěchem – byl sedmý ze 135 úspěšných a několika tisíc uchazečů. Na jaře 1523 se s cca 3500 dalšími kandidáty účastnil metropolitních a následných palácových zkoušek v Pekingu. Ze čtyř set úspěšných kandidátů byl třetí. V jeho věku dvacetiti let bylo výjimečným úspěchem samotné složení zkoušek, natožpak tak vysoké pořadí. V následném rozhovoru udělal dojem i na velké sekretáře Jang Tching-chea a Fej Chunga.
Po zkouškách dostal místo mladšího kompilátora v akademii Chan-lin. Aby mohl zahájit úřední kariéru, musel se oženit. Odjel proto domů a vzal si dívku příjmením Šen (1505–1530), jak dohodli jejich rodiče, ale cestou zpět do Pekingu ho zastihla zpráva o smrti otce. Neprodleně se vrátil a zůstal doma ve smutku po zbytek roku i většinu roku následujícího. Jeho manželka mu roku 1529 dala syna, Sü Fana, následující rok však zemřela. Oženil se znova, se svou druhou ženou příjmením Čang (1516–1583) měl jednu dceru a dva syny, Sü Kchuna narozeného roku 1544 a o šest let mladšího Sü Jinga. Paní Čang vedla Sü Ťieho pekingskou domácnost skromně, v čemž měla plnou podporu manžela, který nesnášel luxus. Proto příliš neutrácela, pouze – jako zbožná buddhistka – nelitovala peněz na dobročinnost. I syny vedli ke zdvořilosti, skromnosti a studiu. K blízkým příbuzným Sü Ťiea patřila také sestra, provdaná za důstojníka z provincie Šan-tung, a mladší bratr Sü Č’, který roku 1543 složil úřednické zkoušky a získal hodnost ťin-š’, načež nastoupil úspěšnou úřednickou kariéru; zakončil ji jako náměstek ministra na nankingských ministerstvech prací a trestů.
Pobytem v domovském okrese v letech 1523–1524 se Sü Ťie vyhnul zapletení do úřednických protestů v Pekingu v srpnu 1524, kterými vyvrcholil Velký spor o obřady a které vynesly těžké postihy stovkám úředníků (a sedmnácti z nich smrt). Do Pekingu přijel až po skončení protestů, navštívil své přátele potrestané vypovězením do vzdálených provincií a přispěl jim na cestu, nevyslovil se však k proběhlému sporu, což vedlo k sarkastickým komentářům, že konflikt většiny úředníků s císařem Ťia-ťingem pouze „sledoval z paluby říčního člunu“.
Po návratu do akademie dostal za úkol výuku císařových eunuchů, čehož se zhostil s velkou snahou, přednášky začínal před úsvitem a končil až v pozdním odpoledni. V kontrastu k předešlým rokům tak pozvedl úroveň vzdělání svěřených eunuchů, přitom mladíky zvyklé na dosavadní volnější režim výuky dokázal přesvědčit, že získané znalosti budou v budoucnu prospěšné jejich vzestupu ve funkcích. Tehdy navázaná spojenectví s eunuchy se mu vyplatila v pozdější kariéře. Koncem 20. let občas přednášel i císaři. Kromě plnění úředních povinností se v Pekingu účastnil i „debat o studiu“ konfucianismu se svým přítelem Ou-jang Tem a podobně naladěnými mladými úředníky, stoupenci učení Wang Jang-minga, z nichž filozofové Cou Šou-i a Luo Chung-sien a plodný spisovatel Tchang Šun-č’ v následujících desetiletích vyrostli v osobnosti celostátního významu.
Odvolání z Pekingu a služba na jihu Roku 1530 se neočekávaně postavil proti revizi obřadů a titulů spojených s Konfuciem, kterou navrhl velký sekretář Čang Fu-ťing s vědomím a souhlasem císaře Ťia-ťinga. Císař a sekretář projekt reformy předložili k připomínkám, neočekávali však přitom závažnější odpor. Mimo jiné navrhovali Konfuciovi odebrat titul krále (wang) a odstranit sochy a obrazy z Konfuciových chrámů. Navrhli i zjednodušení obřadů v Konfuciově chrámu a odstranění jejich podobnosti s císařskými oběťmi. Sü Ťie ale změny s velkým rozhořčením a vášnivostí odmítl s tím, že obřady a tituly spojené s Konfuciem potvrdili císaři-zakladatelé dynastie Chung-wu a Jung-le, tudíž vzdělanci i lid jsou na ně zvyklí a změny vzbudí nedůvěru k vládě, jejíž důsledky nelze předvídat. Sü Ťiea následně podpořili Li Kuan z kontrolního úřadu a sekretář úřadu dohledu Wang Žu-mej. Císař Li Kuana podezříval, že ve skutečnosti chce obnovit velký spor o obřady, nechal ho proto vyloučit z úřednického stavu. Sü Ťie neodvolal své námitky ani při slyšení před velkými sekretáři Čang Fu-ťingem, Čaj Luanem a Kuejem E. Vzrušená debata se sekretáři vyvrcholila, když Sü Ťie na Čang Fu-ťingovo obvinění z neloajality odvětil, že zradit loajalitu vůči Čangovi by mohl jen jeho stoupenec, kterým však on není a nebyl. Odmítl i císařův požadavek na stažení námitek. Panovník ho proto přikázal přeložit z Pekingu. Z iniciativy hlavy kontrolního úřadu Wang Chunga, který císařovo rozhodnutí pokládal za nepřiměřeně mírné, byl zatčen. Sü Ťie očekával, že ve vězení zemře; dva vysocí úředníci – Wen Jüan a Tchang Lung – však intervenovali v jeho prospěch. Císař ho nakonec pouze přeložil do vnitrozemské fuťienské prefektury Jen-pching na místo prefekturního soudce.
Nesouhlasné gesto mu vyneslo respekt a známost mezi úředníky. On sám jej později hodnotil jako naivní, když při svých námitkách vycházel z přesvědčení, že
V Jen-pchingu zůstal tři roky. Své povinnosti vykonával energicky: rozhodl dlouho nevyřízené soudní spory, potlačil banditismus, mýtil korupci ve stříbrných dolech, podporoval konfuciánské vzdělávání – totiž shromáždil a nechal spálit kopie legalisticko-taoistického spisu Teng si-c’, zboural svatyni místního božstva a postavil místo ní konfuciánskou školu. Také osobně vyučoval místní kandidáty na úřednické zkoušky, tak jako jeho učil Nie Pao. Když odcházel z prefektury, jeho studenti jako výraz uznání zorganizovali vydání jeho sebraných spisů. Roku 1534 byl povýšen na místo provinčního intendanta pro vzdělání v provincii Če-ťiang a roku 1536 přeložen na stejné místo v provincii Ťiang-si. Ve funkci dohlížel nad státními školami v provincii a podílel se na organizaci zkoušek; dosáhl utužení disciplíny studentů v plnění jejich povinností, aniž by vyvolal jejich odpor, naopak si získal respekt. Přitom neváhal nechat zbičovat i dosud dobře hodnocené studenty, pokud jejich texty shledal přespříliš spletitými a nejasnými. Vlastní výuky se neúčastnil, požádal však svého přítele Cou Šou-iho, aby se věnoval nejnadanějším ťiangsijským studentům. Roku 1539 byl povolán zpět do Pekingu. Jeho kariérní vzestup podpořil ministr státní správy Sü Can a kontrolní úředníci a také Sia Jen, na přelomu 30. a 40. let stojící v čele velkého sekretariátu. Sia Jen ho podpořil, přestože během působení v Ťiang-si Sü Ťie odmítl žádosti Sia Jenových příbuzných o zvláštní zacházení při studiu.
Zpět v Pekingu náhled|Velký sekretář Jen Sung|alt=Kresba muže ve středních letech, zabraného od pasu vzhůru, oblečen je v červenou róbu s širokými tmavými lemy na hlavě má nasazenou vyšší čapku propíchnutou jehlicí, v sepjatých rukách drží cca půl metru dlouhou dřevěnou destičku směřující vzhůru