Čang Cchung (, 1475 – 24. února 1539) byl čínský politik v říši Ming. V počátcích vlády císaře Ťia-ťinga se postavil na jeho stranu ve Velkém sporu o obřady, což mu vyneslo mimořádně úspěšnou kariéru – v letech 1527–1535 s několika přestávkami vykonával funkci velkého sekretáře, přičemž od roku 1529 stál v čele velkého sekretariátu.
Po složení provinčních úřednických zkoušek roku 1498 v následujících dvou desetiletích opakovaně propadal u zkoušek metropolitních, uspěl až na osmý pokus roku 1521. Téhož roku vypukl Velký spor o obřady mezi novým císařem Ťia-ťingem a naprostou většinou velkých sekretářů, ministrů a úředníků. Čang Cchung se na podzim roku 1521 jako první z úředníků otevřeně postavil na stranu císaře. Bezprostředně na podporu panovníka doplatil odsunutím do Nankingu. Roku 1524 vznikla procísařská skupina úředníků a hlavní císařův oponent, velký sekretář Jang Tching-che podal demisi, císař pak mohl své podpůrce prosadit do vyšších funkcí, přičemž Čang Cchunga jmenoval kancléřem akademie Chan-lin. Po třech letech Čang povýšil na velkého sekretáře, čímž se – pouhých šest let po absolvování úřednických zkoušek – stal jedním z nejbližších rádců a pomocníků panovníka.
Vnitropoliticky i zahraničněpoliticky byla Čína koncem dvacátých a počátkem 30. let 16. století celkem klidná, císař se proto mohl soustředit zejména na celkovou reformu státních obřadů. Zdokonalení a uspořádání obřadů mělo z Číny vytvořit vzor osvětlující okolní země i celý svět a zajistit řád v říši. Čang Cchung v tom císaři významně pomáhal. Původně jednotná skupina císařových straníků se po několika letech rozpadla a v důsledku vzájemných sporů a napadání byl Čang opakovaně odvoláván z úřadu, po několika měsících ho však vždy panovník povolal zpět. Definitivně Čang Cchung rezignoval roku 1535, kvůli špatnému zdraví.
Jména Čang Cchung používal zdvořilostní jméno Ping-jung (). Roku 1531 požádal císaře Ťia-ťinga o své přejmenování na Čang Fu-ťing () kvůli shodě rodného jména s osobním jménem císaře (které bylo Chou-cchung). Změnil si i zdvořilostní jméno na Mao-kung (). Za literární pseudonym si vybral Luo-feng (). Za zásluhy o stát obdržel posmrtné jméno Wen-čung ().
Mládí a zkoušky Čang Cchung pocházel z rodiny registrované jako výrobci soli v okrese Jung-ťia v prefektuře Wen-čou na jihovýchodě provincie Če-ťiang. Fakticky rodina hospodařila na statku o 30 mu (1,7 ha) půdy. Jeho otec se jmenoval Čang Šeng (1427–1509). Čang Cchung byl nejmladší ze čtyř synů.Dardess (2016), s. 12.
Ve snaze o vzestup a úřední kariéru studoval konfucianismus, náklady na studium hradil s pomocí bohatších příbuzných. Provinční úřednické zkoušky složil roku 1498 jako třiadvacetiletý, ale poté v letech 1499–1517 sedmkrát neuspěl v metropolitních zkouškách, i když studoval na císařské univerzitě kuo-c’-ťien. Metropolitní a palácové zkoušky složil až roku 1521, v šestačtyřiceti letech.Dardess (2016), s. 13. Po zkouškách byl přidělen jako praktikant k Velkému soudnímu dvoru.Dardess (2016), s. 14. Během dvou desetiletí snah o složení metropolitních zkoušek osvědčil úpornost a vytrvalost a také vyrostl ve znalce obřadů a rituálů.
Spor o obřady a politický vzestup náhled|vlevo|Mauzoleum Sien-ling v němž jsou pohřbeni Ťia-ťingovi rodiče, Čung-siang, Chu-pej Na jaře 1521 nastoupil na trůn nový císař Ťia-ťing. Vzápětí se rozhořel spor mezi panovníkem a úředníky v čele s velkým sekretářem Jang Tching-cheem o postavení císařových rodičů a adopci císaře, tzv. velký spor o obřady. Čang Cchung nesouhlasil s pozicí Jang Tching-chea od prvních dnů a přesvědčil přítele z ministerstva obřadů, aby na ministerstvu vyslovil námitky proti precedentům vybraným Jangem. Dotyčný přítel byl vzápětí přeložen na jih Číny, Čang pak několik týdnů mlčel.
Nakonec však 2. srpna 1521 sepsal a 4. srpna předložil své první stanovisko ke sporu, v němž argumentoval – jako první úředníkDardess (2016), s. 11. – na podporu císařova postoje a proti převládajícímu mínění. Čang Cchung psal, že dekret o nástupnictví Ťia-ťinga ho jmenuje jako syna knížete Ču Jou-jüana a že precedenty vybrané Jangem jako závazné nelze použít, protože se týkají odlišných situací – tehdy byli následníci z vedlejších větví rodu vybráni ještě za života (bezdětných) císařů, přivezeni do hlavního města, oficiálně adoptováni, jmenováni následníky a vychováváni jako následníci trůnu. Zdůraznil, že obřady jsou dle klasiků ve své podstatě projevem lidského cítění, vnějším vyjádřením lidských emocí a mravních zásad, v tomto případě Ťia-ťingova vztahu k (biologickým) rodičům, především k otci. Tvrdil, že obřady se nemají zakládat na precedentech nalezených v knihách, ale především na přirozeném řádu lidských vztahů a vrozeném cítění srdce/mysli. K argumentaci protistrany stanovisky sungských státníků a filozofů připomenul, že jejich práce lze použít i k podpoře císaře, například Čcheng I se vyjádřil, že nejstarší syn se nemůže stát synem někoho jiného.Throness, s. 159.
Císař Čang Cchungovo stanovisko předložil Jang Tching-cheovi, který ho odmítl slovy „co může student vědět o záležitostech státu“. Kontrolní úředníci Čanga obvinili z toho, že „mate panovníka“, císař však odmítl jeho potrestání. Čang 30. října podal další memorandum, Otázky a odpovědi o Velkých obřadech (Ta-li chuo-wen), ve kterém zopakoval a zpřesnil svou argumentaci. Mimo jiné zdůraznil, že Jang argumentuje zájmy státu, kterým podřizuje mravní zásady mezilidských vztahů, což je špatně. Jang poslal tucet představitelů akademie Chan-lin přesvědčit Čanga aby memorandum nepodával. Neuspěli,Throness, s. 162–163. a ani se nepodařilo zabránit předání memoranda císaři. Císař však neměl jak reagovat. Naopak Jang Tching-che zorganizoval přeložení Čang Cchunga do 900 km vzdáleného Nankingu, na místo tajemníka odboru na nankingském ministerstvu trestů,Dardess (2016), s. 15. kam Čang nastoupil v lednu 1522.
Úředníci ochotní podpořit císaře proti jednotnému postoji velkých sekretářů a ministrů se objevovali jen pomalu, začátkem roku 1524 jich panovníka podpořilo už šest: Čang, Kuej E, Si Šu, Chuo Tchao, Siung Ťie a Fang Sien-fu; až na posledního působili mimo hlavní město. Císař je povolal do Pekingu, Čang Cchung cestoval společně s Kuejem E, kolegou z ministerstva; do Pekingu Čang a Kuej dorazili koncem června 1524. Na jejich názory reagovaly stovky úředníků bouřlivým nesouhlasem.Dardess (2016), s. 20. Císař je však v červenci 1524 jmenoval kancléři akademie Chan-lin. Jmenování vyvolalo nové kolo protestů ze strany akademiků i kontrolních úředníků s tím, že nelze jmenovat do vysokých úřadů kariéristy.Dardess (2016), s. 21. Čang i Kuej v akademii čelili urážkám a ponižování, akademici s nimi odmítali pracovat.Geiss, s. 455. Císař naopak prohlásil, že oba jsou loajální, čestní a kvalifikovaní. Na to přes sedmdesát dozorčích tajemníků a cenzorů reagovalo požadavkem popravy dotyčných za to, že obloudili panovníka. Desítky akademiků na protest podali rezignaci; spory vyvrcholily v srpnu 1524 veřejnou demonstrací stovek úředníků před branou audienčního paláce Zakázaného města. Ťia-ťing však zůstal neochvějný a účastníky protestů tvrdě potrestal.Dardess (2016), s. 23–26.
Císař se svůj postoj snažil vysvětlit a odůvodnit, proto nechal pod vedením Čang Cchunga sestavit Ming-lun ta-tien (Úplnou knihu správných obřadů) v níž autoři sebrali argumenty pro panovníkovo stanovisko. Sborník byl dokončen a zveřejněn v červnu 1528.Dardess (2016), s. 27–28.
V akademii Chan-lin a dalších úřadech V letech 1524–1527 Čang Cchung vedl akademii Chan-lin a průběžně byl povyšován, když k úřadu kancléře akademie obdržel formální titul vrchního správce domácnosti následníka trůnu (v lednu 1526), později byl jmenován náměstkem ministra vojenství zprava (v srpnu 1526) a poté náměstkem ministra vojenství zleva. Usiloval o místo ve vládě, ale tomu bránil velký sekretář Fej Chung, proto Čang a jeho spojenec Kuej E, tehdy náměstek ministra obřadů, útočili na Fej Chunga. Jako protiváhu Fej Chungovi prosadili návrat Jang I-čchinga do sekretariátu, po desetiletí mimo službu. Jang I-čching jako starší vystřídal Fej Chunga na pozici prvního velkého sekretáře. V březnu 1527 se jim podařilo dosáhnout Fej Chungova odvolání, přičemž současně rezignoval i velký sekretář Š’ Pao).
V září 1527 byl Čang Cchung jmenován vedoucím kontrolního úřadu zleva, Kuej E ministrem trestů a Fang Sien-fu předsedou Velkého odvolacího soudu, přičemž trojice dostala za úkol vyřešit kauzu Li Fu-ta/Li Wu/Čcheng Jin. Šlo o to, že roku 1526 byl zatčen důstojník z Tchaj-jüanu a bývalý člen domácnosti markýze Kuo Süna (kterému obstarával afrodisiaka a svého syna poskytl markýzovi jako milence) Čcheng Jin a obviněn, že je ve skutečnosti Li Fu-ta, který roku 1512 vedl povstání sekty Bílého lotosu v provincii Šen-si, a také že je čarodějníkem známým pod jménem Li Wu.Geiss, s. 453–454. Místními úřady byl osvobozen. Mezitím jeho syn žijící v Pekingu požádal o pomoc markýze Kuo Süna. Markýzova intervence ale vyústila v jeho obvinění ze spiknutí a podpory hledaného zločince. Po obnovení vyšetřování a zatčení svých synů se Čcheng Jin vydal úřadům. Po několika kolech šetření a výslechů s rozpornými výsledky císař, přesvědčený o nedůvěryhodnosti vyšetřovatelů, předal případ do rukou Čanga, Kueje a Fanga. Ti došli k závěru, že Čcheng Jin je nevinný a propustili ho. Naopak byli potrestáni úředníci, kteří požadovali jeho popravu, včetně předchozího ministra trestů Jen I-šoua. Na následky bití zemřelo deset úředníků, čtyřicet jich bylo posláno vykonávat vojenskou službu na hranicích. Výsledkem kauzy bylo oslabení pozic bývalých straníků Jang Tching-chea.
Velkým sekretářem, soupeření a spolupráce v sekretariátu V říjnu 1527 byl Čang Cchung jmenován velkým sekretářemDardess (2016), s. 47. (a formálně i ministrem obřadů, od roku 1528 ministrem státní správy, přičemž podržel i funkci vedoucího kontrolního úřadu). Tím se stal jedním z nejbližších důvěrníků panovníka. Čang byl impozantního vzhledu, chytrý, nebojácný, nebál se zodpovědnosti, ostře vystupoval proti korupci. Byl ale i nekompromisní, žárlivý a útočný vůči konkurentům v boji o moc.Goodrich, s. 69–70. Nebyl populární a neměl přátele, opírat se mohl pouze o důvěru panovníka.Dardess (2016), s. 73. Byl přímý, strohý, až asketický, a erudovaný, císař Ťia-ťing si s ním proto rozuměl.Dardess (2016), s. 42. Díky pevné důvěře panovníka se Čang Cchungův vliv vyrovnal vlivu tehdejšího prvního velkého sekretáře Jang I-čchinga.Goodrich, s. 69.
V nové funkci Čang Cchung navrhl čistky v akademii Chan-lin, Ťia-ťing souhlasil, ale první velký sekretář Jang I-čching se postavil proti a císař Jangův názor respektoval.Dardess (2016), s. 49–50.
Po čase se politické spojenectví Jang I-čchinga s Čangem a Kuejem E (od jara 1529 také velkého sekretáře) rozpadlo a v září 1529 Ťia-ťing Čanga a Kueje zbavil funkcí v reakci na obvinění ze zneužití pravomocí.Geiss, s. 456. Císař Čang Cchungovi doporučil, ať se nad sebou zamyslí a zpytuje své svědomí, pokud se chce vrátit do úřadu.Dardess (2016), s. 74. Už v říjnu 1529 Čangův spojenec Chuo Tchao přesvědčil panovníka, že Čangovo obvinění bylo výsledkem zákulisních machinací Jang I-čchinga. Císař reagoval vrácením Čanga do úřadu a odvoláním Jang I-čchingaGeiss, s. 456–457. (na Čangovu radu byl poslán do výslužby se ctí), přičemž Čang převzal místo prvního velkého sekretáře. Kuej E se do velkého sekretariátu vrátil o necelé dva měsíce později, začátkem prosince 1529.Dardess (2016), s. 76. Jako první velký sekretář Čang Cchung spolupracoval především s velkými sekretáři Kuejem E (v úřadu 1529–1531) a Fang Sien-fuem (v úřadu 1532–1534), zatímco velcí sekretáři Li Š’ a Čaj Luan byli politicky nevýrazní.Dardess (2016), s. 35.
Reformy a politické problémy