Nicola Sturgeonová, nepřechýleně Sturgeon (* 19. července 1970, Irvine) je skotská právnička, v letech 2014 až 2023 premiérka Skotska a vůdkyně Skotské národní strany (SNP). Od roku 1999 působila jako členka skotského parlamentu (MSP), nejprve jako doplňková poslankyně za volební obvod Glasgow a od roku 2007 jako poslankyně za obvod Glasgow Southside (dříve Glasgow Govan).
Narodila se v Ayrshire a vystudovala práva na Glasgowské univerzitě. Před svým zvolením do skotského parlamentu v roce 1999 pracovala jako advokátka v Glasgow. Postupně zastávala funkce stínové ministryně SNP pro školství, zdravotnictví a spravedlnost. Ucházela se o vedení SNP, ale později svoji kandidaturu stáhla ve prospěch Alexe Salmonda. Místo toho kandidovala jako jeho zástupkyně na společné kandidátce a oba byli následně zvoleni. Protože Salmond byl stále poslancem britského parlamentu, Sturgeon vedla v letech 2004 až 2007 SNP ve skotském parlamentu. Po volbách v roce 2007 se SNP stala největší stranou, Salmond stanul v čele první menšinové vlády SNP a Sturgeon se stala jeho zástupkyní. V letech 2007 až 2012 působila jako ministryně zdravotnictví a dohlížela na zrušení poplatků za recepty a na pandemii prasečí chřipky v roce 2009. Po drtivém vítězství SNP v roce 2011 byla jmenována ministryní pro infrastrukturu, kapitálové investice a města, v rámci své funkce měla na starosti legislativní proces týkající se referenda o skotské nezávislosti v roce 2014. Porážka kampaně Yes Scotland vedla k Salmondově rezignaci na post předsedy SNP.
V listopadu 2014 byla Sturgeon zvolena předsedkyní SNP bez protikandidáta a následně byla jmenována skotskou premiérkou, a stala se tak první ženou v obou těchto funkcích. Do úřadu nastoupila v době prudkého nárůstu členské základny SNP, což se odrazilo ve výsledcích strany v parlamentních volbách v roce 2015, kdy získala 56 z 59 skotských mandátů a nahradila Liberální demokraty jako třetí největší stranu v dolní komoře. SNP pokračovala ve volebních úspěších po celou dobu osmiletého působení Nicoly Sturgeon ve funkci, nicméně ve všeobecných volbách v roce 2017 ztratila 21 mandátů. V roce 2016 si Sturgeon zajistila druhé funkční období, přestože ztratila většinu, a sestavila menšinovou vládu.
Během svého působení vedla reakci skotské vlády na pandemii covidu-19, zavedla řadu omezení týkajících se společenských setkání a zajistila spuštění očkovacího programu. Když jí v roce 2021 chyběl k získání většiny jeden mandát, uzavřela dohodu se Skotskými zelenými a stala se tak jedinou premiérkou, která zastávala funkci ve třetím funkčním období. Výzvy její vlády a širšího hnutí za nezávislost k uspořádání druhého referenda byly neúspěšné, protože po sobě jdoucí konzervativní premiéři odmítali vydat příslušné nařízení. Od roku 2022 čelila Sturgeon kritice za své postoje k genderovým reformám. Dne 15. února 2023 rezignovala kvůli profesnímu vyhoření na vedení SNP i funkci premiérky. Následující měsíc ji nahradil ministr zdravotnictví Humza Yousaf. V březnu 2025 oznámila, že v příštích volbách do skotského parlamentu, které se mají konat v roce 2026, odstoupí z funkce poslankyně.
Mládí a studia Nicola Sturgeon se narodila 19. července 1970 v Irvine v hrabství Ayrshire do rodiny elektrikáře a zubní sestry. Její mladší sestra Gillian pracuje ve státní zdravotní službě (NHS). Rodina má kořeny v severovýchodní Anglii. Sturgeon vyrůstala v Prestwicku a ve vesnici Dreghorn v řadovém obecním domě, který její rodiče koupili v rámci vládního programu.
Byla tiché dítě a často si četla. Vášeň pro knihy a čtení jí vydržela až do dospělosti. Navštěvovala základní školu v Dreghornu (1975–1982) a Greenwood Academy (1982– 1988). Posléze zahájila studium práv na Glasgowské univerzitě a v roce 1992 získala bakalářský titul (s vyznamenáním) a o rok později diplom v oboru právní praxe. Během studia na univerzitě byla aktivní jako členka Skotské nacionalistické asociace Glasgowské univerzity a univerzitní Studentské rady.
Právnická kariéra Po dokončení studia absolvovala v roce 1995 právní praxi v advokátní kanceláři McClure Naismith v Glasgow. Po získání advokátní licence pracovala v advokátní kanceláři Bell & Craig ve Stirlingu a později, od roku 1997 až do svého zvolení do skotského parlamentu v roce 1999, v právním centru Drumchapel Law Centre a v poradenském centru pro finanční záležitosti v Glasgow.
Politická kariéra
Počátky politické dráhy Během dospívání se připojila ke Kampani za jaderné odzbrojení (CND). Do Skotské národní strany (SNP), která usiluje o nezávislost na Spojeném království, vstoupila již v šestnácti letech v roce 1986. Ve straně se rychle vypracovala na místopředsedkyni pro mládež a místopředsedkyni pro publicitu. Ve všeobecných volbách ve Velké Británii v roce 1987 si poprvé vyzkoušela volební kampaň, když podporovala místní kandidátku SNP Kay Ullrich. Svou politickou energii vložila do mládežnické organizace Young Scottish Nationalists (nyní Young Scots for Independence) a ve svých 17 letech se stala členkou jejího národního výkonného výboru.
V rozhovoru pro BBC Radio 4 prozradila, že ke vstupu do politiky ji inspirovala Margaret Thatcher, protože kvůli tehdejší rostoucí nezaměstnanosti ve Skotsku v ní vyvstal „silný pocit, že je špatné, aby Skotsku vládla konzervativní vláda, kterou jsme si nezvolili“.
Ve volbách do britského parlamentu v roce 1992 byla v necelých 22 letech nejmladší skotskou kandidátkou do parlamentu. V prvních volbách do nového zákonodárného sboru v roce 1999 získala křeslo jako členka skotského parlamentu (MSP). Následujících osm let byla SNP v opozici vůči koalici labouristů a liberálních demokratů. Sturgeon se stala jednou z nejvýznamnějších členek SNP, vstoupila do Národního výkonného výboru strany a působila postupně jako její mluvčí pro kulturu, zdravotnictví a školství. náhled|246x246pixelů|Nicola Sturgeon a Alex Salmond, 2007 Ve stínové vládě zastávala v letech 1999 až 2000 funkci stínové ministryně pro děti a školství. V letech 2000 až 2003 působila jako stínová ministryně pro zdravotnictví a komunitní péči a v letech 2003 až 2004 jako stínová ministryně spravedlnosti. Byla rovněž členkou Výboru pro školství, kulturu a sport a Výboru pro zdravotnictví a komunitní péči.
Předsedkyně největší opoziční strany (2004–2007) V červnu 2004 odstoupil předseda SNP John Swinney. Sturgeon zpočátku oznámila, že se o tuto funkci uchází, ale nakonec svou kandidaturu stáhla ve prospěch Alexe Salmonda, který byl předsedou strany až do roku 2000, kdy ho nahradil Swinney. Oba kandidovali na společné kandidátkce a po Salmondově vítězství se Sturgeon v září stala místopředsedkyní strany. Protože Salmond v té době působil jako poslanec britského parlamentu ve Westminsteru, Sturgeon vedla téměř tři roky frakci SNP ve skotském parlamentuv a díky svým energickým útokům na premiéra Jacka McConnella z Labouristické strany si vybudovala reputaci jako vůdkyně opozice.
Místopředsedkyně skotské vlády (2007–2014) náhled|Skotská vláda, 2007 Ve volbách do skotského parlamentu v roce 2007 se SNP stala největší stranou. Salmond se stal skotským premiérem a Sturgeon jeho zástupkyní. Jako ministryně zdravotnictví v letech 2007 až 2012 dohlížela mimo jiné na zrušení poplatků za recepty ve Skotsku, což byl volební slib SNP původně určený pro chronicky nemocné a pacienty s rakovinou, a vypořádala se s pandemií prasečí chřipky v roce 2009.
Ve volbách v roce 2011 získala SNP absolutní většinu, což straně umožnilo splnit předvolební slib a uspořádat referendum o skotské nezávislosti. V roce 2012 byla Sturgeon jmenována ministryní pro infrastrukturu, kapitálové investice a města a zároveň pověřena dohledem nad referendem a stala se tak vedoucí kampaně SNP ohledně referenda.
Referendum o skotské nezávislosti Referendum o skotské nezávislosti se konalo 19. září září 2014 a ačkoli Skotsko hlasovalo pro setrvání ve Spojeném království (55 %), rozdíl hlasů byl menší, než se původně očekávalo, a Nicole Sturgeon byla připsána zásluha za vedení účinné kampaně.
Skotská premiérka (2014–2023)
První volební období (2014–2016) náhled|Skotská vláda Nicoly Sturgeon, 2014 Po porážce v referendu odstoupil Salmond z funkce premiéra a předsedy SNP. Sturgeon se okamžitě zapojila do voleb, aby ho nahradila, a získala obrovskou podporu vedení SNP. V listopadu 2014 se stala první skotskou premiérkou a první ženou ve vedení SNP. Slíbila, že využije své pozice premiérky k tomu, aby přiměla britskou vládu přenést na Skotsko více pravomocí. Sestavila vládu s rovným zastoupením žen a mužů, v níž bylo pět mužů a pět žen.
Volby do britského parlamentu (2015) Během všeobecných voleb v květnu 2015 nekandidovala do britského parlamentu, nicméně její dynamická kampaň vedla SNP k historickému drtivému vítězství ve skotských volebních obvodech. Zastoupení SNP ve Westminsteru vzrostlo ze 6 na 56 křesel a téměř všechny tyto zisky byly na úkor Labouristické strany. SNP získala ve Skotsku 50 % hlasů a nahradila liberální demokraty jako třetí největší stranu v britské dolní komoře.
Volby do skotského parlametu (2016) Sturgeon dovedla SNP v květnu 2016 k jejímu v pořadí již třetímu vítězství ve volbách do skotského parlamentu. Přestože strana ztratila absolutní většinu a počet získaných křesel klesl z 69 v roce 2011 na 63 v roce 2016, rozhodla se nevytvořit koaliční vládu (nejpravděpodobnějším partnerem by bývala byla pravděpodobně Skotská strana zelených). Místo toho se rozhodla sestavit menšinovou vládu.
Druhé volební období (2016–2021)
Referendum o vystoupení Spojeného království z EU Referendem o vystoupení Spojeného království z Evropské unie (brexit) se konalo 23. června 2016. Ve Skotsku podpořilo setrvání Spojeného království v EU 62 % voličů, zatímco 38 % hlasovalo pro jeho odchod. Spojené království jako celek nicméně hlasovalo pro odchod (přibližně 52 procent proti přibližně 48 procentům). V návaznosti na tento výsledek Sturgeon naznačila, že by mohla navrhnout nové referendum o skotské nezávislosti. náhled|Nicola Sturgeon a Jean-Claude Juncker, Brusel, 2017 V reakci na výsledek referenda o brexitu vydala skotská vláda dokument Scotland's Place in Europe (Místo Skotska v Evropě), který stanovuje cíle skotské vlády a přání ohledně role Skotska v Evropě po brexitu. Dokument byl zaslán britské vládě a premiérce Therese May. Sturgeon se také neúspěšně pokoušela vyjednat samostatné obchodní a imigrační protokoly pro Skotsko s britským ministrem pro brexit Davidem Davisem. V reakci na výsledek referenda Sturgeon také odcestovala do Bruselu, kde se setkala s předsedou Evropské komise Jean-Claudem Junckerem i s předsedou Evropského parlamentu Martinem Schulzem, aby projednali skotské zájmy v souvislosti s brexitem.
V červnu 2017 kritizovala přístup Theresy May i britské vlády k brexitu, ale zároveň se zavázala, že se nebude konat žádné referendum o nezávislosti, dokud nebudou dohodnuty a předloženy podmínky celostátní dohody o brexitu.
Třetí volební období (2021–2023) V červnu 2022 Sturgeon opět oficiálně představila plány na skotskou nezávislost. Tvrdila, že její vláda má nesporný mandát k uspořádání druhého referenda o skotské nezávislosti. Argumentovala, že nezávislost by Skotsku umožnila nastavit jinou a lepší vizi, a tvrdila, že existuje právně jistá cesta k uspořádání referenda bez souhlasu vlády. Tento plán se setkal s odsudkem ze strany různých opozičních stran a odmítl jej i premiér.
Dne 15. února 2023 Sturgeon oznámila, že kvůli profesnímu vyhoření odstupuje z funkce skotské premiérky a předsedkyně Skotské národní strany. V obou funkcích setrvala do konce března, kdy strana zvolila jejího nástupce ministra zdravotnictví Humzu Yousafa, který se stal prvním muslimem a prvním člověkem rozdílné barvy pleti v čele skotské vlády.
Po odchodu z premiérské funkce náhled|S manželem Peterem Murrellem v roce 2014