Sauropodi (Sauropoda) byli příslušníci skupiny velkých až obrovských býložravých dinosaurů ze skupiny Saurischia (plazopánvých). Vyznačovali se většinou silně prodlouženým krkem, kvadrupední (čtyřnohou) chůzí, malou velikostí lebky v poměru k tělu a často velmi dlouhým ocasem. Někteří sauropodi představují největší známé suchozemské živočichy v historii života na Zemi. P. Martin Sander (2023). Sauropods. Current Biology. 33 (2): R52-R58. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2022.12.024 Vyskytují se od období pozdního triasu (asi před 210 miliony let) do úplného konce druhohor (před 66 miliony let) téměř po celém druhohorním světě, ale v oblastech blíže rovníku než k pólům.https://phys.org/news/2021-12-sauropod-dinosaurs-restricted-warmer-regions.html - Sauropod dinosaurs were restricted to warmer regions of Earth
Vývoj Sauropodi vznikli zřejmě koncem svrchního triasu nebo na samotném začátku následující jury, zhruba před 200 miliony let. Kdy přesně není známo, protože není jasné, které zástupce Sauropodomorpha lze považovat již za "pravé" vývojově primitivní sauropody. První miliony let své evoluce, tedy koncem triasu až začátkem jury, sauropodi žili společně s příbuznou skupinou Prosauropoda (resp. primitivními zástupci kladu Sauropodomorpha; termín Prosauropoda je zastaralý a už se příliš nepoužívá). Obě skupiny si byly zevnějškem velice blízké. Už v tuto dobu představovali sauropodi velké a mohutné živočichy (7 až 10 metrů dlouhé a vážící i několik tun). Dříve se předpokládalo, že prosauropodi byli přímí předkové sauropodů, dnes se však paleontologové kloní k názoru, že jde o dvě příbuzné, ale nejspíš samostatně vzniklé vývojové větve. Taxon Prosauropoda se zhruba od roku 2010 mezi odborníky příliš nepoužívá.
Mezi nejstarší formy pravých sauropodů patřily rody Antetonitrus, Lessemsaurus, Gongxianosaurus a další. Vývojově primitivní zástupci sauropodů byli v průběhu rané jury již značně rozšíření a druhově rozmanití. Jejich vývoji na pevninách Gondwany možná pomohla masivní vulkanická činnost, která probíhala zhruba v době před asi 190 až 180 miliony let. V té době se také objevují první zástupci kladu Eusauropoda, jako byl například argentinský druh Bagualia alba.D. Pol, J. Ramezani, K. Gomez, J. L. Carballido, A. Paulina Carabajal, O. W. M. Rauhut, I. H. Escapa and N. R. Cúneo (2020). Extinction of herbivorous dinosaurs linked to Early Jurassic global warming event. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 287 (1939): 20202310. doi: https://doi.org/10.1098/rspb.2020.2310 Obzvláště hojní a diverzifikovaní byli sauropodi v Jižní Americe (resp. tehdejší západní části superkontinentu Gondwana).José L. Carballido, Alejandro Otero, Philip D. Mannion, Leonardo Salgado & Agustín Pérez Moreno (2022). Titanosauria: A Critical Reappraisal of Its Systematics and the Relevance of the South American Record. South American Sauropodomorph Dinosaurs: 269-298. doi: 10.1007/978-3-030-95959-3_8
Od začátku střední jury existovali již pouze vývojově pokročilejší sauropodi, kteří svoji sesterskou skupinu Prosauropoda plně nahradili. Začali dorůstat do větších velikostí, s délkou často v rozmezí 14 až 18 metrů. Objevili se také první obrovští sauropodi. Zkamenělé stopy nalezené v Maroku (pojmenované rodovým jménem Breviparopus) svědčí o gigantickém druhu, dosahujícím odhadem podle stop dlouhých 115 cm délky asi 30 metrů.http://dinosaurusblog.com/2015/12/07/zahada-giganta-breviparopa/ Podobných rozměrů však dosáhli i někteří pozdější titanosaurní sauropodi (např. Argentinosaurus, popsaný roku 1993 z území Argentiny). Během pozdní jury dosáhl vývoj některých skupin sauropodů svého vrcholu. Velmi hojní co do počtu jedinců i druhů byli stádní zástupci čeledi Diplodocidae, kteří spásali nízkou vegetaci. Na přelomu jury a křídy (asi před 143 miliony let) dochází k jisté transformaci a mnohé dříve úspěšné vývojové linie ustupují do pozadí. Biodiverzita sauropodů však i v tomto kritickém období zůstává poměrně vysoká, jak dokládá například výzkum z území Španělska.F. Torcida Fernández-Baldor, J. I. Canudo & P. Huerta (2020). New data on sauropod palaeobiodiversity at the Jurassic-Cretaceous transition of Spain (Burgos). Journal of Iberian Geology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1007/s41513-020-00145-w
Během rané křídy však už skupina Diplodocidae neměla srovnatelný význam a početně ustupovala. Sauropodi sice nebyli tak početní jako dříve, stále však tvořili velmi důležitou složku megafauny. Přežili například zástupci čeledi Brachiosauridae, v hojných počtech se vyskytovali zástupci příbuzné skupiny Titanosauria, kde se vyvinuli někteří zvlášť obrovští zástupci. Další poměrně úspěšnou skupinou byla čeleď Rebbachisauridae. náhled|vlevo|Kostra giraffatitana, obřího sauropoda vysokého přes 13 metrů. Pozdní křída (období před 100 až 66 miliony let) byla z hlediska evoluce těžkou ranou pro sauropody. Ze všech skupin prokazatelně přežili jen zástupci skupiny Titanosauria, přičemž dominantní velcí býložravci byli hadrosauři a rohatí dinosauři. Zástupci kladu Titanosauria se však vyskytovali v některých oblastech stále poměrně hojně (Evropa, Jižní Amerika). Na druhé straně v Severní Americe se jim tolik nedařilo, existuje již pouze jeden prokazatelný rod z úplného konce křídy, a to obří rod Alamosaurus.http://www.pravek.info/zajimavosti/souboj-titanu-v-druhohornim-provedeni/
Je zajímavé, že velcí sauropodi se během kolonizace menších ostrovů několikrát nezávisle na sobě vyvinuli do trpasličí formy (například Europasaurus koncem jury, Magyarosaurus koncem křídy).
Anatomie
Pohyb Tělo sauropodů bylo dobře uzpůsobené pro pohyb při extrémní hmotnosti. Tomu odpovídalo množství odlehčujících prvků na kostře (dutiny apod.) a nejspíš i v dalších částech těla. Nohy byly velmi dobře anatomicky uzpůsobené k nošení vysoké hmotnosti.Jens N. Lallensack & Peter L. Falkingham (2022). A new method to calculate limb phase from trackways reveals gaits of sauropod dinosaurs. Current Biology (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2022.02.012 Vytvořil se tak speciální a zcela jedinečný "bauplan" (stavba těla) pro pohyb při extrémních tělesných hmotnostech. Tato anatomie umožnila sauropodům vyvinout největší formy suchozemských živočichů všech dob.Rémi Lefebvre, Alexandra Houssaye, Heinrich Mallison, Raphaël Cornette & Ronan Allain (2022). A path to gigantism: Three-dimensional study of the sauropodomorph limb long bone shape variation in the context of the emergence of the sauropod bauplan. Journal of Anatomy (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1111/joa.13646https://phys.org/news/2022-03-sauropod-tracks-dinosaurs-gait-creature.html Způsob chůze sauropodů byl pravděpodobně odlišný od způsobu chůze současných velkých živočichů (jako jsou sloni nebo nosorožci).https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/29466/jak-kraceli-dinosauri-titani-rekonstrukce-chuze-nejvetsich-dinosauru.html
U sauropodomorfů se na přelomu triasu a jury (asi před 200 miliony let) vyvinuly efektivní nášlapné polštáře na nohách, které byly patrně jednou z klíčových adaptací pro vývoj gigantismu u pozdějších sauropodů.Andréas Jannel, Steven W. Salisbury; Olga Panagiotopoulou (2022). Softening the steps to gigantism in sauropod dinosaurs through the evolution of a pedal pad. Science Advances. 8 (32): eabm8280. doi: 10.1126/sciadv.abm8280
Výzkumy vycházející ze studií o vlivu těžkých zemědělských strojů na kvalitu půdy ukazují, že největší sauropodi překonávali mechanickou hranici pro rozrušování a poškozování půd, po kterých kráčeli. Půda pak ztrácela vlastnosti potřebné pro udržení vegetace, na které sauropodi záviseli. Zřejmě se tak museli častěji přesouvat a nezdržovat se delší dobu na stejném místě.Keller, T. (2022). Farm vehicles approaching weights of sauropods exceed safe mechanical limits for soil functioning. Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America. 119 (21): e2117699119. doi: https://doi.org/10.1073/pnas.2117699119
Rychlost pohybu sauropodů s jistotou neznáme, ačkoliv v minulosti bylo učiněno množství pokusů o její přibližné stanovení. U obřích taxonů, jako je Diplodocus, Brachiosaurus nebo Argentinosaurus (kteří pravděpodobně vůbec neběhali) je maximální rychlost chůze odhadována zhruba na 1,1 až 1,6 (případně 2) m/s, tedy 4,0 až 7,2 km/h.Scott A. Lee & Justyna Slowiak (2025). Sauntering Sauropods: The Preferred Walking Speeds of the Largest Land Animals That Ever Lived. Physics Teacher. 63: 20–22 (2025). doi: https://doi.org/10.1119/5.0187569
Dýchání a život ve vodě Mnozí sauropodi měli do značné míry pneumatizované (dutinami se vzduchem vyplněné) kosti, a to obratle, žebra, pánevní kosti ad. Jedná se pravděpodobně o anatomickou adaptaci spojenou s dýcháním a tzv. systémem vzdušných vaků.Fronimos, J. A. (2023). Patterns and function of pneumaticity in the vertebrae, ribs, and ilium of a titanosaur (Dinosauria, Sauropoda) from the Upper Cretaceous of Texas. Journal of Vertebrate Paleontology. e2259444. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2023.2259444 Sauropodi byli stejně jako teropodní dinosauři vybaveni sítí vnitřních vzdušných vaků, které jim zabíhaly i do dutin v kostech (obratlích, žebrech, pánevních kostech apod.), snižovaly relativní průměrnou hustotu těla a zároveň usnadňovaly respiraci těchto často obřích dinosaurů. Je pravděpodobné, že právě vyspělý respirační systém umožnil některým sauropodům dorůst do gigantických rozměrů.Markus Lambertz; et al. (2018). Bone histological correlates for air sacs and their implications for understanding the origin of the dinosaurian respiratory system, Biology Letters. doi: 10.1098/rsbl.2017.0514 http://phys.org/news/2018-01-high-performance-bones.html
Ačkoliv počátkem 20. století byly populární představy o sauropodech jakožto vodních zvířatech, žijících v jezerech a řekách, tyto hypotézy byly vyvráceny v roce 1951. Tehdy publikoval britský paleontolog Kenneth A. Kermack krátkou odbornou práci, v níž dokládá, že sauropodi ponoření až po hlavu ve vodě by vůbec nemohli dýchat a rychle by zahynuli kvůli působení hydrostatického tlaku. Představa sauropodů, využívajících svůj dlouhý krk jako jakýsi „šnorchl“ byla tedy definitivně zamítnuta a vyvrácena.
Způsob života Sauropodi byli většinou stádní živočichové. Důkazy o tom nám poskytují především poměrně hojně dochované zkamenělé otisky stop. Jsou známy též nálezy hnízdních kolonií zejména u křídových zástupců rodu Titanosauria. Zda mladí sauropodi skutečně žili první roky svého života samostatně, jak se uvádí například v dokumentárním seriálu televizní stanice BBC Putování s dinosaury, není jisté. Ukazuje se, že na počátku evoluce velkých sauropodů docházelo v jejich anatomii k celým kaskádám anatomických změn, které uzpůsobily jejich organismus pro značné zvětšování tělesných rozměrů.Mario Bronzati, Roger B. J. Benson and Oliver W. M. Rauhut (2017). Rapid transformation in the braincase of sauropod dinosaurs: integrated evolution of the braincase and neck in early sauropods? Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12344 U některých fosilií sauropodů byly objeveny náznaky kostních nemocí (například osteomyelitidy) v podobě výrůstků, lézí a cyst.Fernando Henrique de Sousa Barbosa; et al. (2018). Vertebral lesions in a titanosaurian dinosaur from the Early-Late Cretaceous of Brazil. Geobios (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.geobios.2018.08.002 Fernando Henrique de Souza Barbosa; et al. (2018). A case of infection in an Aeolosaurini (Sauropoda) dinosaur from the Upper Cretaceous of São Paulo, southeastern Brazil, and the impact on its life. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2018.12.004 Byly také objeveny fosilie sauropodů se stopami okusu od malých vývojově primitivních savců, které dokazují, že již v období pozdní jury se zdechliny těchto obřích dinosaurů stávaly zdrojem potravy těchto drobných obratlovců.https://www.osel.cz/11333-kdyz-savci-pojidali-dinosaury.html