Dřevíčská výzva byla česká občanská iniciativa, která v březnu 1999 zveřejnila dokument s názvem Jak oživit českou ekonomiku. Šlo o kritiku tehdejšího ekonomického stavu země a doporučení, jak tento stav zlepšit, který podepsalo celkem 11 ekonomů a dalších veřejně známých osobností. Pojmenována byla podle zámku Dřevíč, jehož majitel, Karel Schwarzenberg, byl jedním ze signatářů. Iniciativa byla spojována s prezidentem Václavem Havlem, tehdejšími stranami „opoziční smlouvy“ (ČSSD a ODS) byla odmítnuta a postupně upadla v zapomenutí, ačkoli některá z navrhovaných opatření byla nakonec provedena. O čtyři měsíce později vznikla další iniciativa Impuls 99.
Obsah výzvy Výzva požadovala dokončení ekonomických reforem, přičemž se zaměřila na odstranění jen těch nejdůležitějších brzd hospodářského růstu a za nejpodstatnější označila institucionální reformy. Pro vytvoření standardního ekonomického prostředí, ve kterém by se prosadili jen schopní a zároveň zákony dodržující vlastníci, mělo být zapotřebí zrychlit práci soudů a zlepšit jejich materiální vybavení, v oblasti bankrotů se mělo zvýraznit postavení věřitelů a mělo dojít ke zkrácení konkursního řízení. Dále měl být vytvořen oficiální systém monitorování neplatičů, obchodní rejstříky měly sloužit jen jako registrační místo a měl být novelizován obchodní zákoník v oblasti restrukturalizací obchodních společností. Mělo být reformováno správní soudnictví, výrazně redukovány počty státních zaměstnanců, včetně zrušení některých úřadů, a ve státní správě měl být akcentován princip zásluhovosti, namísto úřední definitivy. Všechna navrhovaná opatření v oblasti průmyslu a obchodu měla být projednávána zvláštním orgánem, v němž by měl paritní zastoupení soukromý sektor. Na kapitálovém trhu se měla zvýšit transparentnost obchodování, např. přes veřejně přístupný registr vlastníků, a mělo být dokončeno otevírání uzavřených investičních fondů.
Základních východiskem Dřevíčské výzvy byla myšlenka, že stát má vytvářet pouze právní rámec pro ekonomické chování lidí a firem. Neměl být proto hlavním účastníkem restrukturalizace podniků, tu měl provádět soukromý sektor a zúčastněné banky. Zároveň však požadovala rekapitalizaci a následnou privatizaci bank do rukou silných zahraničních investorů, kteří by nadále navyšovali jejich kapitál. Stát se měl zbavovat většiny podílů v podnicích, včetně energetiky, telekomunikací nebo poštovních služeb, aby tak podpořil konkurenční prostředí. Konkurence měla dostat svůj prostor i v oblasti dosavadní regulace nájemného a cen elektřiny a plynu. Pro snížení nezaměstnanosti bylo zapotřebí odstraňovat překážky pro podnikání, snižovat náklady práce a směřovat k co nejpružnějšímu pracovnímu trhu.
V podmínkách otevřené české ekonomiky je důležitá přiměřená rozpočtová politika, proto signatáři výzvy navrhovali, aby se pokud možno omezily současné i budoucí státní výdaje a veřejné rozpočty byly co nejvíce zjednodušeny a zpřehledněny. Státní výdaje měly být spíše omezovány, např. podle jejich názoru se nebylo možné vyhnout zvýšení důchodového věku na 65 let, přičemž stát měl také podporovat soukromé spoření na stáří. Naopak v oblasti práva a pořádku, bezpečnosti, vzdělávání, infrastruktury a vědy a výzkumu měl stát své výdaje zvyšovat. Daňový systém bylo záhodno zjednodušit, sazby DPH se měly přiblížit k sobě a celkově měla být daňová zátěž snižována. Za přínosné pro ekonomické prostředí také považovali, pokud by stát publikoval své střednědobé rozpočtové strategie.
Signatáři Oldřich Dědek Karel Kouba Vladimír Kreidl Vratislav Kulhánek Jiří Kunert Jan Macháček Lubomír Mlčoch Karel Schwarzenberg Zdeněk Tůma Václav Valeš Miroslav Zámečník
Odkazy Reference
Literatura Tabery, E. Vládneme, nerušit. Praha: Respekt Publishing, 2008, , s. 184–188.
Externí odkazy Jak oživit českou ekonomiku
Kategorie:Politické dějiny Česka Kategorie:Vzniklo 1999 Kategorie:Sýkořice Kategorie:Ekonomika Česka