Morane-Saulnier P [moran sóňijé] () byl francouzský vzpěrový hornoplošník smíšené konstrukce užívaný jako průzkumný a stíhací letoun Miroslav Balous, Morane-Saulnier Type P, Letectví+Kosmonautika, 2015, str.57, č.6 během první světové války.
Vývoj Morane-Saulnier Typ P přímo navazoval na předchozí konstrukce Morane-Saulnier L a Morane-Saulnier LA. Od svého předchůdce Typu LA se odlišoval výkonnějším rotačním devítiválcem Le Rhône 9Jb o výkonu 81 kW s účinnější dvoulistou vrtulí a novou konstrukcí trupu.
Type P byl stavěn ve dvou základních variantách. Většinu produkce tvořily dvoumístné průzkumné a pozorovací letouny vyzbrojené pohyblivým kulometem Lewis ráže 7,7 mm nad křídlem, který ovládal pilot a stejnou pohyblivou zbraní pro pozorovatele k obraně zadní polosféry.
Méně početnou sériovou verzí byl jednomístný stíhací letoun vyzbrojený jedním nebo dvěma synchronizovanými kulomety Vickers ráže 7,7 mm instalovanými na hřbetě trupu před pilotem. Jednomístná varianta měla pilotní kabinu pro dodržení těžiště posunutu vzad a křídlo bylo posazeno níže. Obě varianty Aéronautique militaire vedlo jako typ MoS.21. U prvních strojů MoS.21 se vyskytovaly rozdílně dole vykrojené kryty motorů i různě velké vrtulové kužely.
Pro nedostatek pohonných jednotek Le Rhône 9Jb byly do draků Type P instalovány méně výkonné motory Le Rhône 9C o výkonu 59 kW. U Aéronautique militaire nesly označení MoS.24.
Již v roce 1916 byl drak Type P technologicky modernizován a motor Le Rhône 9Jb obdržel celistvý kruhový kryt s větracím otvorem na levé straně. Vrtulový kužel již nebyl používán. Vojenské označení bylo změněno na MoS.26.
Nasazení U Aéronautique militaire Type P sloužil u stíhacích escadrille N 12, N 124 a N 314 a průzkumných nebo smíšených MS 140, MS 215, N 67, N 79, F 203, F 206, C 207, F 215 a F 218. Miroslav Balous, Morane-Saulnier Type P, Letectví+Kosmonautika, 2015, str.56, č.6 Výhradní výzbroj tvořil u letek MS 410 a MS 215, zatímco u dalších jednotek ve výzbroji doplňoval jiné typy letounů.Davilla a Soltan 1997, s.324 Na podzim 1916 přestával jako zastarávající vyhovovat bojovým operacím, v létě následujícího roku již ve stavu francouzského letectva bylo jen cca 100 operačních kusů. Další exempláře Type P sloužily k výcviku, nebo tvořily zálohy. U escadrill MS 140 a MS 215 vydržely v operační službě do začátku roku 1918, než u nich byly nahrazeny typem SPAD S.XVI.
Několik kusů bylo dodáno carskému Rusku, kde však pro neoblíbenost záhy přešly od bojových útvarů k leteckým školám.
Většího exportního úspěchu dosáhly ve Spojeném království, jehož RFC převzalo postupně 116 strojů Morane-Saulnier Type P. Dodávky byly zahájeny již v roce 1916 a sloužily například u perutí č. 1 a č. 3, převážně jako fotoprůzkumné. U 3. peruti RFC je doložena instalace kulometu Lewis na křídle za pomoci lafety Foster. Od roku 1917 přecházely k výcviku, zejména u 1. záložní výcvikové peruti (1. Reserve Training Squadron) v Gosportu a 1. etapní pilotní škole (No. 1 Aircraft Depot Pilot School) ve francouzském Saint-Omer.
V roce 1919 byly obě varianty Typ P po jednom kusu vyvezeny do Japonska a Brazílie.
Uživatelé náhled|Morane-Saulnier P (MoS.26) v Aisne, duben 1917 Davilla a Soltan 1997, s.326 Brazilské letectvo (1 kus) Francie Aéronautique militaire Japonsko Japonské císařské armádní letectvo (1 kus)
Letectvo carského Ruska
Royal Flying Corps
Specifikace (MoS.21) Údaje platí pro dvoumístnou průzkumnou verzi MoS.21 Technické údaje Osádka: 2 (pilot a pozorovatel) Rozpětí: 11,16 m Délka: 7,18 m Výška: 3,47 m Nosná plocha: 18 m² Prázdná hmotnost: 433 kg Vzletová hmotnost: 730 kg Pohonná jednotka: 1 × rotační motor Le Rhône 9Jb Výkon pohonné jednotky:
Výkony Maximální rychlost u země: 162 km/h Cestovní rychlost: 145 km/h Vytrvalost: 4 h Dolet: 375 km Dostup: 4 800 m Výstup do 2 000 m: 8 min a 45 s
Výzbroj 1 × synchronizovaný kulomet Vickers ráže 7,7 mm 1 × pohyblivý kulomet Lewis ráže 7,7 mm
Odkazy Reference
Literatura
Externí odkazy
Morane-Saulnier Morane-Saulnier P na www.valka.cz
Kategorie:Francouzská průzkumná letadla P