náhled|„Novodobé turnaje v naší staré Praze“ (Šipy, 1894). Antisemitská karikatura boje o nadvládu mezi českým a německo-židovským obyvatelstvem na základě názvu pražského bulváru Na Příkopě / Graben Česko-německý jazykový konflikt ( böhmischer Sprachenkonflikt) je označení konkurenčních tendencí mezi česky a německy hovořícími skupinami obyvatelstva v českých zemích v rámci Rakouska-Uherska, zejména intelektuálních vrstev na přelomu 19. a 20. století. Jednalo se o kulturně-politický spor o platnost českého a německého jazyka v českých zemích. Byl jednou z oblastí konfliktu v dlouhém boji mezi Němci a Čechy v habsburské monarchii o prosazení skutečné rovnosti. Po vzniku Československa na podzim roku 1918 a ambivalentní historii první Československé republiky vyvrcholilo jazykové a kulturní odcizení násilným oddělením obou národností po druhé světové válce.
Předchozí události Porážka v prusko-rakouské válce uvrhla mnohonárodnostní Rakousko do tísnivé situace. Ústřední vláda byla v té době natolik oslabena, že požadavky národností již nebylo možné ignorovat. Rakousko-uherské vyrovnání přineslo Uherskému království vnitropolitickou nezávislost. České národní hnutí však bylo zklamáno, protože nevedlo ke zrovnoprávnění Slovanů s Němci a Maďary v nyní duální monarchii Rakousko-Uhersko.Radio Prag (23. September 2006) V té době se střetávaly dva názory:
Čeští politici požadovali vnitřně autonomní český stát s vládou v Praze podle uherského vzoru.
Němci v Čechách a na Moravě odmítli české požadavky, protože nechtěli být menšinou v pražské vládě.
Badeniho krize náhled|Badeniho "Kočičí opera" ( Kladderadatsch, 1897) Čechům se v roce 1897 dočasně podařilo učinit rozhodný krok k jazykové rovnoprávnosti. Dne 5. dubna vydal ministerský předseda Předlitavska, polský šlechtic Kazimír Felix Badeni, jakožto císařský a královský ministr vnitra, spolu se čtyřmi dalšími ministry, později nazvaný Badeniho jazykový řád, který stanovil dvojjazyčnou správu v Čechách a na Moravě (včetně převážně německy mluvících oblastí).
Od nynějška neměly být oficiální petice v rodném jazyce odesílatele nejen podávány, jak tomu bylo od roku 1880, ale měly být v tomto jazyce také zodpovídány. Ty měly být od nynějška vyřizovány v rodném jazyce odesílatele, včetně češtiny, i v rámci interních administrativních služeb a soudních výnosů. Od 1. června 1901 (tj. do čtyř let) museli všichni úředníci ovládat oba jazyky a složit jazykovou zkoušku. V 77 německých z celkem 216 soudních okresů se strhla bouře protestů; němečtí úředníci zřídka mluvili česky a obávali se, že budou nahrazeni dvojjazyčnými Čechy, a to i v čistě německy mluvících oblastech. Němci v monarchii ze všech politických táborů reagovali pobouřením. Demonstrace, nepokoje a maření zasedání parlamentu byly běžné (viz Badeniho nepokoje).Radio Prag (23. September 2006)
Tento dekret také vedl k nepokojům v parlamentu. Demonstrace ve Vídni, Štýrském Hradci a Praze uvrhly Rakousko do národní krize. Dne 28. listopadu 1897 muselo Badeniho ministerstvo tlaku veřejnosti ustoupit a podalo do rukou císaře Františka Josefa I. rezignaci. Dne 30. listopadu 1897 panovník odvolal ministry z funkce, a Badenimu vřele poděkoval za jeho práci.Radio Prag (23. September 2006) Předsedové vlády se poté střídali v rychlém sledu (čtyři předsedové vlád po Badenim, včetně Ernesta von Koerbera, sloužili každý maximálně jeden a půl roku) a vládli pomocí nouzových dekretů, poté, co císař na jejich návrh odročil zasedání říšské rady. V Praze byl vyhlášen výjimečný stav. Jazyková regulace přiměla rakouské Německé národní hnutí kolem Georga von Schönerera k vyhlášení hnutí Pryč od Říma.
Badeniho nástupce, Paul Gautsch von Frankenthurn, na jaře roku 1898 jazykovou regulaci zmírnil ve prospěch Čechů a Moravanů. Dne 14. října 1899 ji Manfred z Clary-Aldringenu zcela zrušil. Někteří aktéři nadále usilovali o rakousko-české vyrovnání, k němuž však nikdy nedošlo. Na Moravě, kde byli zástupci obou národností zjevně ochotnější ke kompromisu, bylo v roce 1905 schváleno Moravské vyrovnání.
Tento a další etnické konflikty v Rakousku-Uhersku nebylo možné vyřešit dostupnými ústavními nástroji a vládnoucími politiky a oktroj stárnoucího panovníka nepřipadal v úvahu, i když v mládí vládl poměrně absolutisticky. Konflikty se spíše vyhrotily a na konci první světové války vedly k rozpadu Rakouska-Uherska jako Podunajské monarchie.
Reference
Literatura Peter Becher, Jozo Džambo, Alena Gomoll (překl.): Gleiche Bilder, gleiche Worte. Österreicher und Tschechen in der Karikatur (1848–1948). Adalbert-Stifter-Verein, München 1997, ISBN 3-9805378-2-X (Ausstellungskatalog: Stejné obrazy, stejná slova). Hans Mommsen: 1897: Die Badeni-Krise als Wendepunkt in den deutsch-tschechischen Beziehungen. In: Detlef Brandes (Hg.): Wendepunkte in den Beziehungen zwischen Deutschen, Tschechen und Slowaken 1848–1989. Klartext, Essen 2007, ISBN 978-3-89861-572-3, S. 111–118. Peter Becher, Jozo Džambo, Anna Knechtel: Prag – Provinz. Wechselwirkungen und Gegensätze in der deutschsprachigen Regionalliteratur Böhmens, Mährens und Sudetenschlesiens. Arco, Wuppertal 2014, ISBN 978-3-938375-53-2.
Související články Badeniho jazyková nařízení Čeští Němci Německá menšina v Česku
Kategorie:České dějiny v novověku Kategorie:Čeština Kategorie:Němčina Kategorie:Česká společnost Kategorie:Česko-německé vztahy Kategorie:Jazyky Rakouska