náhled|Isaac Asimov Tři Zákony robotiky (Tři zákony, Zákony robotiky, nebo také Asimovovy zákony) jsou pravidla chování robotů, definovaná Isaacem Asimovem v jeho povídkách a později románech. Principy, které tyto zákony představují, jsou považovány za obecné shrnutí základních požadavků na vývoj a používání robotů a časem se staly dogmatem sci-fi literatury.
Původní 3 zákony robotiky V původní podobě existovaly následující tři zákony:
Robot nesmí ublížit člověku nebo svou nečinností dopustit, aby bylo člověku ublíženo. Robot musí uposlechnout příkazů člověka, kromě případů, kdy jsou tyto příkazy v rozporu s prvním zákonem. Robot musí chránit sám sebe před poškozením, kromě případů, kdy je tato ochrana v rozporu s prvním, nebo druhým zákonem.
Historie vzniku Poprvé byly Zákony robotiky uvedeny v březnu 1942 v Asimovově povídce „Hra na honěnou“ („Runaround“ – která byla vydána ve větší kolekci "Já, robot" v roce 1950). V této povídce rovněž poprvé použil termín „robotika“. Tou dobou již Isaac Asimov napsal několik povídek o robotech (např. „Robbie“, „Rozum“, „Lhář!“), které vyšly v americkém sci-fi časopise Astounding Science Fiction redigovaném Johnem W. Campbellem (vyjma „Robbie“, ta vyšla v září 1940 v časopise Frederika Pohla Super Science Stories pod názvem „Strange Playfellow“). Když Isaac Asimov probíral s Campbellem 23. prosince 1940 nápad o robotovi čtoucím myšlenky (z čehož vznikla povídka „Lhář!“), ukázalo se, že vlastně probírají určitá pravidla, kterými by se měli roboti řídit. Autorova představa byla, že roboti by měli mít zabudované určité bezpečnostní pojistky, které by nesměli upravovat. Tak vznikly tři zákony robotiky, jimiž se roboti řídí v prostředí stvořeném americkým spisovatelem Isaacem Asimovem.. Sám Asimov tvrdil, že ho k vytvoření tří zákonů dovedl rozhovor z 23. prosince 1940 s Johnem W. Campbellem, nicméně nepřisuzoval vzniku zakonů žádné konkrétní datum. Asimov používal tyto tři zákony opakovaně v jeho literárních dílech, kde se postupně rozvíjely. V jeho třetím knižním příběhu "Liar!" (Lhář!), se vyskytl první zákon robotiky, ale již ne zbylé dva. Později po vydání "Runaround", Asimov upravil "Reason" a "Robbie", aby odpovídaly všem třem zákonům, které se v těchto příbězích před tím nevyskytovaly. Úprava příběhu "Reason" ještě poté, jak sám vysvětlil, nebyla úplně konsistentní s Třemi zákony robotiky. V specifickém případu, je konflikt, kdy robot chrání lidské životy, ale sám nevěří v skutečnou existenci těchto lidí, což více rozvinul Elijah Baley.
Během období po roce 1950 napsal Asimov sérii sci-fi příběhů, aby upoutal pozornost mladšího publika. Jeho vydavatel předpokládal využití novel, k vtvoření pořadu televizní série, přibližně podobné "The Lone Ranger" byl adaptován pro rádiové vysílání. Asimov nechtěl přijmout změny v jeho příbězích vytvořené úpravami pro televizní vysílání a rozhodl se vydat knihy Lucky Starr pod pseudonymem "Paul French". Když plány pro vytvoření televizní série vydavatelem ustoupily, Asimov změnil názor a vtěsnal Tři zákony robotiky do příběhů "Lucky Starr a měsíce Jupitera". Dodal, že i pro toho, kdo by moc nečetl jeho knihy, to bylo jasné odhalení pravé identity Paula Frenche.
V jeho krátkém příběhu "Evidence" se zabývá otázku, zda by bylo možné rozeznat člověka od robota v momentu, kdy by jejich vzhled a chování byly naprosto identické. Calvin v příběhu argumentuje, že pokud se takový jedinec ve společnosti řídí Třemi zákony robotiky, tak by se mohlo jednat o robota, nebo prostě jen "velmi dobrého člověka". Další postava se následně Calviny ptá, jestli jsou roboti a lidé opravdu, tak odlišní. Ta odpoví, "Svět se změnil. Roboti jsou ve své podstatě přijatelní."
Asimov také dodal, že by neměl být naprosto chválen za vytvoření Tří zakonů robotiky a to z důvodu, že jejich podstata je velmi obecně známá."Jsou jasné již od počátku, každý je podprahově vnímá. Jen nebyly nikdy slovně vloženy do krátkých vět, do té doby než jsem to učinil já. Tyto zákony se samozřejmě vztahují i na všechny nástroje používané lidmi." a "stejné zákony fungují v jádru designu většiny nástrojů, ať už se jedná o robotické nástroje, nebo nikoliv." V současnosti by byla podstata Tří zákonů robotiky aplikovatelná při programování reakce a rozhodování u plynulého chodu samořízených motorových vozidel a dalších nástrojů (dronů).
První zákon: Nástroj musí být bezpečný k používání. Kladiva mají rukojeti a šroubováky mají jílce, aby pomohly zvýšit přilnavost při úchytu. Samozřejmě se člověk může poranit při používání jednoho z těchto nástrojů, ovšem takový úraz by byl způsoben pouze jeho neschopností, nikoliv konstrukcí samotného nástroje. Druhý zákon: Nástroj musí vykonávat svou funkci efektivně, do té míry, aby nepoškodil uživatele. To je důvod existence proudového chrániče. Jakýkoliv běžící přístroj je odpojen od energie, jakmile vypozoruje unikající proud, který se nevrací do neutrálního (nulového) vodiče. Mohl by procházet uživatelem, primárně nejdůležitější je bezpečnost uživatele. Třetí zákon: Nástroj by měl zůstat stabilní a neporušený během užívání, to se netýká případů, kdy je destrukce přímo vyžadována při užití, či z bezpečnostních důvodů. Například disky firmy Dremel jsou navrhnuté, tak aby byly, co nejodolnější proti zlomení, kromě případů kdy to je přímo vyžadováno. Jejich design umožňuje zničení v momentu před tím, než by rychlost šrapnelu mohla někoho vážně poranit (i mimo oblast očí, i když by měly být nošeny bezpečnostní brýle).
Asimov věřil, že by se zákony ideálně vztahovaly i na samotné lidi:
Mám připravenou odpověď, na to když se mě někdo zeptá, jestli vážně předpokládám aplikovaní Tří zákonů robotiky na chování robotů, jakmile budou uvědomělí a dostatečně flexibilní natolik, aby si mohli vybírat mezi různými způsoby chování. Má odpověď je:
Ale když toto tvrzení vyslovuji, vzpomenu si na to, že (což mě činí smutným) se lidé nechovají vždy racionálně.
Dodatečný nultý zákon robotiky Časem přidal Asimov v knize Roboti a impérium ještě tzv. „nultý zákon robotiky“ a ostatní zákony byly upraveny přidáním „kromě případů, kdy je to v rozporu s nultým zákonem“. Na rozdíl od původních tří zákonů Asimov vznik nultého zákona připsal robotu R. Daneelu Olivawovi. Tento zákon vyvolal u fanoušků rozporuplné reakce a obvykle není považován za jeden ze základních zákonů. Zákon totiž robotům dovoluje ochraňovat celé lidstvo na úkor jednotlivců.
Tento nultý zákon zní: 0) Robot nesmí ublížit lidstvu nebo svou nečinností dopustit, aby mu bylo ublíženo.
náhled|Robot Asimo od japonské Hondy.
Další zákony robotiky Postupem doby se další autoři pokusili zákony pozměnit či doplnit nové. Za zmínku stojí bulharští sci-fi autoři jako Ljuben Dilov či Nikola Kesarovski, kteří vytvořili další dva zákony robotiky: 4) Robot se musí vždy prokazovat jako robot. 5) Robot musí vědět, že je robot.
Roger MacBride Allen napsal tři knihy zasazené do robotického světa Issaca Asimova. V těchto knihách nazvaných Kaliban, Inferno a Utopia představil roboty používající tzv. gravitonický mozek místo dosavadního pozitronického. V něm byly původní tři robotické zákony zrušeny a místo nich nastoleny takové, které robotům přidávají práva a lépe reflektují fakt, že se stali velmi inteligentními. Místo aby byli roboti podle původních zákonů v roli otroků, podle nových pravidel měli být lidstvu rovnocennými partnery a přáteli.
Tyto modifikované zákony zní: Robot nesmí ublížit člověku. Robot musí spolupracovat s člověkem, kromě případů, kdy taková spolupráce je v rozporu s prvním zákonem. Robot musí chránit sám sebe před zničením, kromě případů, kdy tato ochrana je v rozporu s prvním zákonem. Robot může dělat, cokoli chce, kromě případů, kdy je takové jednání v rozporu s prvním, druhým nebo třetím zákonem.
Nejasnosti a mezery
Nevědomé porušení zákonů Elijah Baley v příběhu The Naked Sun, upozorňuje na nedokonalost interpretace Tří zákonů robotiky, protože by je roboti mohli, kterýkoliv z nich nevědomě porušit. Stanovil pro zákony úpravu, u prvního zákona: Robot nesmí vědomě ublížit člověku nebo svou nečinností za plného vědomí dopustit, aby bylo člověku ublíženo. Pozměnění slov má podstatu v tom, že by roboti mohli být jako nástroje zneužiti i k spáchání vraždy, aniž by si sami byly vědomi závažnosti úkonů, které provádí. Elijah dodává, že by zločinec mohl i rozdělit úkony trestné činnosti mezi více robotů, takovým způsobem aby jednotlivý robot nedokázal rozeznat důsledky jeho činů vedoucí k ublížení zdraví člověka. V příběhu The Naked Sun je hledání strůjce kriminální aktivity těžké nalézt z důvodu využívání decentralizované, komunikační sítě mezi miliony robotů Solaria po celém tělese, to vede k zamotané situaci neznámé, možné pozici zločince po celém tomto světě Solaria. Baley v příběhu nadále rozvíjí zápletku, tím že by obyvatelé tohoto fiktivního světa jednoho dne začlenili roboty do vojenských záležitostí. Kdyby byla sestavena vesmírná loď s pozitronovou nervovou sítí, která by nenesla lidskou posádku ani žádné systémy na udržování přijatelných podmínek pro lidi, poté by robotická úmělá inteligence lodi mohla přirozeně předpokládat, že všechny ostatní vesmírné lodě jsou také robotické. Komunikace mezi loděmi by mohla probíhat více efektivně a flexibilně, než u zařízení řízených lidmi. Taková loď by mohla být těžce vyzbrojená a její robotická umělá inteligence by mohla vraždit živé organismy a lidi naprosto ignorující jejich existenci. Tento scénář je také rozváděn v Nadace a Země, kde je objeveno, že obyvatelé Solaria vlastní a jsou pod dohledem velmi silné umělé policejní jednotky, která byla naprogramována tím způsobem, že rozeznávala dle jejich definice jen rasu obyvatel Solaria za lidi s lidskými právy.
Nejasnosti způsobené nedostatečnou definicí Tři zákony robotiky spolehají na přesné a nezavádějící definice termínů "lidská bytost" a "robot", předpokládají naprosté pochopení a řízení se těmito termíny. V některých příbězích je tato domněnka převrácena.
Definice termínu "člověk" Obyvatelé Solaria vytvořili víceméně autonomní roboty s zabudovanými 3 zákony robotiky, ale s zakroucenou a nedostatečnou definicí pro pojem "lidé". Robotům na tomto světě je vloženo do paměti, že jen osoby u kterých rozpoznají, že mluví přízvukem tohoto světa spadají pod termín "lidé". To zapříčiní u robotů mezeru v možnosti volby etického charakteru v okamžiku, kdy jsou konfrontováni lidmi, kteří nepochází ze světa Solaria (navíc jsou přímo naprogramováni na případné agresivní chování). V období fiktivního příběhu Nadace a Země je odhaleno, že obyvatelé Solaria za využití genetického inženýrství upravili svou genetickou informaci v naprosto jiný druh, již podstatou velmi odlišný od lidí. Modifikovali svou tělesnou stavbu na hermafrodity s telekinetickými schopnostmi, orgánové soustavy si z biologického hlediska upravili na individuálně schopné ovládat a zásobovat energií komplexní systémy robotů. Roboti světa Solaria respektují Tři zákony robotiky jen v ohledu na "lidi" světa Solaria. V příběhu není jasné zda všichni roboti měli zabudovanou tuto definici, jen dozorce a robotičtí strážci vykazovali podrobení se těmto zákonům. V "Robots and Empire" dostávali roboti z nižší třídy společenství robotů pokyny svého dozorce o tom, zda některá svoření lze považovat za "lidské" a nebo ne.