Anna Přemyslovna (15. října 1290 Praha – 3. září 1313 Korutany) byla česká královna, korutanská vévodkyně a tyrolská hraběnka z dynastie Přemyslovců. V roce 1306 byla svým bratrem Václavem III. provdána za korutanského vévodu Jindřicha.
Život
Původ a dětství náhled|Miniatura Václava II. ve Zbraslavské kronice|alt=Miniatura písmena R ve kterém sedí vousatý muž s korunou, žezlem a královským jablkem. Narodila se 15. října 1290 jako nejstarší přeživší dcera českého krále Václava II. a Guty, dcery Rudolfa I. Habsburského. O matku přišla už v roce 1297. Na Anninu výchovu měl vliv pravděpodobně klášter svatého Jiří na Pražském hradě, jehož abatyší na přelomu 13. a 14. století byla Annina teta Kunhuta.Anna Přemyslovna, s. 30.
Sňatek náhled|vlevo|Podobizna Jindřicha Korutanského na zdi ve Španělském sále na zámku v Ambrasu u Innsbrucku V roce 1304 římskoněmecký král Albrecht Habsburský začal připravovat tažení do Čech proti svému protivníkovi Václavovi II., Annině otci. Účast na tomto plánovaném tažení však odmítl Albrechtův švagr a korutanský vévoda Jindřich, což vedlo k jeho roztržce s Habsburky. Z jakého důvodu tak Jindřich učinil, není známo, možná kvůli svému chystanému sňatku právě s dcerou Václava II. Annou. Vzhledem k tomu, že žádné doklady o kontaktu korutanského a českého dvora z té doby neexistují, dojednal však Jindřich svůj sňatek s Annou zřejmě až později.
Albrechtovo tažení do Čech na přelomu let 1304 a 1305 nakonec skončilo naprostým fiaskem, pročež se Jindřich Korutanský okamžitě připojil na stranu Václava II. Za odměnu mu český král přislíbil svou dceru Annu, což zprostředkoval patrně dolnobavorský vévoda Ota III. Albrecht se na poslední chvíli pokusil spojenectví Jindřicha Korutanského s Přemyslovci zvrátit, avšak neuspěl. Podle kronikáře Otakara Štýrského Václav II. Korutance přilákal na svou stranu zejména tím, že mu přislíbil navrátit listiny, o něž se opíral nárok Přemyslovců na Korutany a Kraňsko. Jednalo se o takzvanou Poděbradskou smlouvu. Sňatek s Annou Přemyslovnou byl pro Jindřicha mimořádně prestižní událostí, který ho povznesl do vyšších sfér.Anna Přemyslovna, s. 41–42. Václav II. ještě téhož roku zemřel a na český trůn nastoupil jeho syn Václav III.
náhled|upright|Václav III. (Zbraslavská kronika) Datum sňatku Anny Přemyslovny s Jindřichem Korutanským bylo stanoveno na únor roku 1306. Jindřich se do Čech s četným doprovodem vypravil brzy po Vánocích. Svatba se odehrála 13. února 1306 patrně na Pražském hradě. Nic bližšího o jejím průběhu není známo. Anna od svého bratra Václava III. dostala věnem deset tisíc hřiven stříbra, což nebyla příliš vysoká částka. Pro Jindřicha ale bylo důležité především to, že se oženil s dcerou krále. Novomanželé se následně vydali do Korutan. Cestou se stavili na dvoře dolnobavorských vévodů v Landshutu, za jejichž přítomnosti se Jindřich 28. února zavázal, že Anně zastaví majetek v hodnotě 31 tisíc hřiven stříbra, z čehož deset tisíc hřiven činilo Annino věno, 6 tisíc hřiven Jindřichův jitřní dar a zbytek představoval jeho svatební dar. Smlouva dále ustanovovala, že v případě Jindřichově smrti může Anna s těmito zástavami volně nakládat. Pokud by se Anna po smrti svého chotě chtěla znovu vdát, mají Jindřichovi nástupci majetky odkoupit, pokud tak neučiní, může je Anna prodat sama. Všichni přítomni v Landshutu zároveň přislíbili, že pokud Anna ovdoví, zajistí, aby zmíněné statky skutečně dostala. Během Jindřichova života se totiž nepočítalo s tím, že by s nimi Přemyslovna mohla samostatně disponovat.Anna Přemyslovna, 43–45.
Poprvé královnou V červenci 1306 se Annin bratr Václav III. vypravil na tažení do Polska a vládu v Čechách dočasně předal Jindřichovi Korutanskému. Dne 4. srpna 1306 při shromažďování vojska v Olomouci však rukou neznámého vraha zahynul.Václav III., s. 67–84. Poněvadž zemřel bez mužského potomka, země se náhle ocitla bez krále. Pretendentem českého trůnu se automaticky stal Jindřich Korutanský. K Přemyslovcům ho totiž pojilo manželství s Annou. Václav III. Jindřichovi Korutanskému před svým odjezdem na Moravu navíc svěřil vládu v Čechách. Josef Šusta i navzdory tvrzení Zbraslavské kroniky soudil, že Jindřich a Annou v době olomoucké vraždy v Čechách nepobývali.
Do Prahy se na sklonku srpna začali sjíždět čeští šlechtici, aby na zemském sněmu zvolili nového českého krále. Při této volbě zásadní roli snad hrálo privilegium o nástupnictví žen na český trůn, které kolem roku 1265 údajně vydal římskoněmecký král Richard Cornwallský pro svého spojence českého krále Přemysla Otakara II.Soumrak Přemyslovců, s. 694–695. V otázce, zda tato listina skutečně existovala, mezi historiky nepanuje konsensus. Vratislav Vaníček,Velké dějiny, s. 107. Josef Šusta,Soumrak Přemyslovců, s. 694. Václav Novotný, Irena Prokopová a částečně i Marek Starý pokládají toto privilegium za skutečné, což připouští i Kateřina Telnarová.Anna Přemyslovna, s. 52–53. Jeho existenci oproti nim popírá Martin Wihoda, jenž ho považuje za podvrh Jindřichových stoupenců. Tato listina by totiž zcela ospravedlňovala nárok Jindřicha Korutanského na český trůn.
upright=0.8|náhled|vlevo|Rudolf Habsburský (fiktivní portrét ze 16. století) O jednání zemského sněmu v Praze se dochovaly pouze kusé zprávy.Soumrak Přemyslovců, s. 695. Bylo na něm zřejmě přečteno zmíněné privilegium Richarda Cornwallského, ať už se jednalo o podvrh, nebo ne. Kronikář Petr Žitavský ve své Zbraslavské kronice mluví také o tom, že Jindřich Korutanský se těšil široké podpoře v celých Čechách.Čeští králové, s. 159. Podle Přibíka Pulkavy z Radenína Anna spolu se svými sestrami Eliškou a Markétou poklekly před zemský sněm a prosily, aby byla uznána jejich dědická práva. Není vyloučené, že si Přibík tuto emocionálně vypjatou scénu vymyslel.Anna Přemyslovna, s. 53–54.
Na sněmu se ovšem objevila i strana druhá, jež zpochybnila dědická práva Přemysloven a požadovala, aby česká koruna byla udělena rakouskému vévodovi a synovi římskoněmeckého krále Albrechta Rudolfovi. Větší část panstva však nakonec podpořila korutanskou kandidaturu, a tak byl začátkem září 1306 Jindřich Korutanský provolán českým králem a Anna Přemyslovna českou královnou. Na cestě za českou korunou však byli už i Habsburkové. Na sklonku srpna v Norimberku Albrecht Habsburský vydal listinu žádající české pány, aby za českého krále zvolili jeho syna Rudolfa. Po zvolení Jindřicha českým králem Albrecht České království prohlásil za odumřelé léno spadlé na říši a spolu s Rudolfem a s vojskem překročil české hranice. Ačkoli se Jindřich Korutanský v zahraničí pokoušel získat spojence, v připravovaném boji s Habsburky ho nepodpořili čeští páni, kteří se postupně přidali na habsburskou stranu. Jindřich Korutanský tak brzy poznal, že situace je pro něj ztracena, a ze strachu, aby nepadl do nepřítelových rukou, s Annou tajně opustil Prahu i Čechy. Přes území dolnobavorského vévody Štěpána se následně odebrali zpět do Tyrol.Soumrak Přemyslovců, s. 695–699. Kdy k tomuto útěku došlo, není jisté. Buď v druhé polovině září, nebo v první polovině října. Anna odchod z Čech zřejmě nesla velmi těžce.Anna Přemyslovna, s. 55–56. Podle Roberta Antonína Jindřich situaci na podzim 1306 sice zcela jistě podcenil, ale hlavním důvodem, proč z Čech odešel, podle něj patrně nebyla zbabělost. Po návratu do Tyrol Anna ani Jindřich patrně nepomýšleli na obnovu své vlády v Čechách.Čeští králové, s. 160–161. Neodvážili se ani nadále využívat titulu českého krále a královny. Anna se nazývala pouze dědičkou Českého království. Do dalšího vývoje politické situace v Čechách zároveň neměli šanci zasahovat.Anna Přemyslovna, s. 56–57.
Podruhé královnou náhled|Socha Albrechta Habsburského Po vyhnání Jindřicha a Anny z Čech byl z popudu Albrechta Habsburského dne 16. října 1306 českým králem slavnostně zvolen jeho syn Rudolf Habsburský,Soumrak Přemyslovců, s. 699–704. který ale již 3. července 1307 podlehl při obléhání Horažďovic úplavici (údajně), čímž začalo nové kolo zápasů o český trůn.Rudolf I. Habsburský, s. 152–153.
Ještě v červenci toho roku do jihozápadní Moravy sice vpadla vojska Rudolfova bratra Fridricha I. Sličného, jemuž ale neotevřelo své brány město Znojmo. Zatímco Fridrich proto začal vyjednávat s moravskými pány, v Čechách vypukly rozbroje a zmatky. Moci se nejprve sice chopili prohabsbursky orientovaní šlechtici i patricijové, po vraždě Dobeše z Bechyně v Praze ale vypuklo povstání prokorutanských patricijů a šlechticů, které odstranilo většinu přívrženců habsburské kandidatury a zajistilo tak předání české koruny Jindřichovi Korutanskému. Jindřich podporovaný Štěpánem Dolnobavorským se do Čech vypravil s malou družinou. Svou mladou choť Annu však zanechal v Tyrolích. Pražané korutanského vévodu uvítali velmi radostně. Dne 15. srpna se Jindřich opět chopil vlády a břevnovský opat Pavel Bavor ho bez Anniny přítomnosti provizorně korunoval biskupskou mitrou.Soumrak Přemyslovců, s. 707, 719–723.
Ani Habsburkové se ovšem stále nevzdávali české koruny. Na počátku září 1307 do Čech vpadlo vojsko Albrechta Habsburského. Toto tažení skončilo víceméně neúspěšně a říšská vojska zachránila jenom města Anniny macechy Elišky Rejčky,Soumrak Přemyslovců, s. 728–733. kterou Anna ani její sestry neměly zrovna v oblibě.Anna Přemyslovna, s. 65. Římskoněmecký král se v říjnu 1307 odebral z Čech zpět do německých zemí. Anna mezitím pobývala v Tyrolsku, kde její život neprobíhal zrovna idylicky.Anna Přemyslovna, s. 63. Válka Menhardovců s Habsburky se totiž odehrávala i v Jindřichově rodném Tyrolsku a Korutanech, kam v srpnu 1307 s řadou spojenců vpadly jednotky štýrského zemského hejtmana Oldřicha z Wallsee. Jindřichův bratr Ota sice dokázal ubránit Lublaň, do rukou útočníků ale padly Sankt Veit, Klagenfurt, Völkermarkt a další významné opěrné body moci korutanských vévodů.Soumrak Přemyslovců, s. 733–734. Tyto dramatické události Annu donutily, aby se na podzim 1307 znovu vrátila do Čech a po boku svého muže vystupovala jako česká královna.
I přesto, že Jindřich s Annou v Čechách dosáhli mnoha úspěchů, jejich pozice byla stále velmi vratká. Korutanec totiž ztratil oporu i ve svých rodových državách, krutě vydrancovaných říšskými vojsky. Dostal se rovněž do velké finanční tísně a byl proto závislý pouze na českých patricijích a pánech, kteří bezohledně využívali jeho bezmocnosti.Soumrak Přemyslovců, s. 736–742. Při přípravách na další tažení do ČechVelké dějiny, s. 495. byl 1. května 1308 římskoněmecký král Albrecht Habsburský zavražděn svým synovcem Janem Parricidou.Habsburkové, s. 97. Albrechtova smrt přinesla náhlé ukončení bojů mezi Menhardovci a Habsburky a v Čechách byla neskrývavě oslavována. Nadšeně tuto zprávu jistě přijala i Anna Přemyslovna. Fridrich Habsburský se po otcově smrti získat českou korunu dále nepokoušel a tak se s Jindřichem v srpnu 1308 usmířil.Soumrak Přemyslovců, s. 748–751.
Pád náhled|upright|Emil Zillich, Zajetí pánů českých v klášteře Sedleckém Ani po usmíření Jindřicha Korutanského s Habsburky se postavení královských manželů v Čechách nezlepšilo, ba spíše naopak. Faktické moci v království se chopila silná panská klika, tvořená zejména Jindřichem z Lipé, Janem z Vartenberka, Jindřichem Berkou z Dubé, Rajmundem z Lichtenburka, Petrem Andělovem, Jenslinem z Rosenthalu a patricijem Wolframem. Vláda šlechtické kotérie budila však v řadách měšťanů značný odpor. Nespokojenci v čele Peregrinem Pušem, Mikulášem Thusintmarkem, Jakubem od Věže a Ruthardovci vládnoucí pány v únoru 1309 zajali a zlikvidovali jejich oligarchickou vládu. Poté, co propustili Jindřicha z Lipé, páni vzbouřence ale porazili. Jindřich Korutanský i Anna Přemyslovna všechny tyto dramatické události sledovali jen zpovzdálí z Hradu a nemohli do nich nijak zasáhnout. Anna Přemyslovna si katastrofální postavení svého chotě v Čechách patrně uvědomovala. Jako pokračovatelka rodu Přemyslovců sice zůstávala oporou Jindřichova práva na českou korunu, nemohla mu ale nijak pomoct.Anna Přemyslovna, s. 70.
náhled|vlevo|Královská pečeť Jindřicha VII.