Karl Tersztyánszky von Nádas (28. října 1854 Szakolcz, Uhersko – 7. března 1921 Vídeň, Rakousko) byl generálplukovník rakousko-uherské armády a vojevůdce první světové války.Antonio Schmidt-Brentano: Die K.K bzw. K.u.K Generalität 1816–1918 . Österreichisches Staatsarchiv, Wien 2007, S. 185 (PDF), (německy).
Život náhled|vlevo Pocházel ze starého šlechtického rodu, který vlastnil majetky v Nitranské župě. Jeho otcem byl Štefan (Ištván) a matka Eleonóra, rozená Lingerová. Jeho vzdělání započalo soukromým vyučováním u jeho otce, v deseti letech zahájil studium na gymnáziu v Olomouci. Poté přešel na vojenské kolegium v St. Pölten a po ukončení na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Jako nejlepší z ročníku byl povýšen do hodnosti poručíka (Leutnant) 8. dragounského pluku v Přemyšli.
Jako absolvent C. k. válečné školy (K.u.k. Kriegsschule) byl v roce 1882 povýšen na nadporučíka (Oberleutnant) a přidělen k důstojnickému sboru generálního štábu, kde byl o čtyři roky později (1. srpna 1886) povýšen na kapitána (Hauptmann) první třídy. Krátce působil u 9. armádního sboru v Josefově a v letech 1888–1890 vykonával službu u 15. husarského pluku ve Vídni. Poté byl štábním důstojníkem 8. armádního sboru v Praze a od roku 1891 působil jako velitel štábu jízdní divize v Jarosławi. V roce 1892 byl povýšen do hodnosti majora a za další tři roky (1. května 1895) se stal podplukovníkem (Oberstleutnant). Na jaře 1896 převzal vedení důstojnické školy v Černovicích) a 14. husarského pluku. Následujícího roku (1897) získal velení nad 1. husarským plukem v Ternopilu. Do hodnosti plukovníka (Oberst) byl povýšen 1. května 1898.
Další změna nastala v roce 1903, kdy získal velení nad 8. jízdní brigádou, brzy poté následovalo povýšení na generálmajora (1. listopadu 1904). V červenci 1907 mu bylo svěřeno velení nad 2. jízdní divizí v Prešpurku a k datu 1. listopadu 1908 obdržel hodnost polního podmaršálka (Feldmarschalleutnant). V dubnu 1910 převzal velení nad 14. pěší divizí v Prešpurku a od září 1912 působil jako velitel 4. armádního sboru v Budapešti.Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online V květnu 1913 dosáhl hodnosti generála jezdectva (General der Kavallerie).Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 88, 130 dostupné online
První světová válka náhled|vlevo|Hrob Karla Tersztyánszkeho von Nádas na ústředním hřbitově ve Vídni Po vypuknutí světové války se jeho IV. sbor stal součástí 2. Böhm-Ermolliho armády a byl umístěn podél řeky Sávy v Srbsku. Po ruském vyhlášení války Rakousku-Uhersku se okamžitě se 4. armádním sborem přesunul do Haliče. Tam se musel zúčastnit boje proti ruské přesile o město Lvov. Po následném ústupu se mu povedlo zabrat Užocký průsmyk a město Turka. V říjnu pak byly jeho jednotky přesunuty na západ, bránit Slezsko. V únoru 1915 se vrátil do Haliče, kde se jako velitel skupiny sborů zúčastnil bojů v Karpatech, které měly ulevit obležené pevnosti v Přemyšli.
V květnu 1915 byl Tersztyánszky pověřen plánováním nového útoku proti Srbsku, během této doby vznikla armádní skupina Tersztyánszky, která byla začleněna do 3. armády. 27. září se však dostal do sporu s uherským ministerským předsedou Istvánem Tiszou, který věc přednesl před císaře Františka Josefa I.Manfried Rauchensteiner: Der Tod des Doppeladlers. Sonderausgabe. Verlag Styria, Graz, Wien, Köln 1997. , S. 299. To způsobilo Tersztyánszkého odvolání z funkce, kde ho nahradil generál Kövess. K datu 1. května 1916 byl povýšen na generálplukovníka (Generaloberst).Přehled generálplukovníků rakousko-uherské armády na webu austro-hungarian army dostupné online V červnu byl jmenován velitelem 4. armády4. armáda na webu valka.cz dostupné online se kterou se účastnil obrany během Brusilovovy ofenzívy.Manfried Rauchensteiner: Der Tod des Doppeladlers. Sonderausgabe. Verlag Styria, Graz, Wien, Köln 1997. , S. 348. O toto velení přišel opět díky sporu. Tentokrát s německým generálplukovníkem von Linsingenem a na pozici velitele 4. armády ho tak vystřídal generálplukovník Karl von Kirchbach auf Lauterbach. V březnu 1917 se ujal opět velení 3. armády,3. armáda na webu valka.cz dostupné online kde měl za úkol zastavit ruskou ofenzivu. Těm se však povedlo prorazit u Kaluše a Stanislau a zatlačili tak rakousko-uherské jednotky zpátky. To se stalo Tersztyánszkemu osudné a byl ve velení nahrazen generálem Křitkem.
Císař Karel I. Tersztyánszkemu nabídl čestnou funkci velitele uherské královské gardy, ten však odmítl. Mezi důvody uváděl osobní problémy s řadou lidí a neznalost maďarského jazyka. Nakonec získal 30. srpna velení nad jezdeckou rotou tělesné stráže (k.u.k. Leibgardereitereskadron) u vídeňského dvora. Do výslužby odešel 1. prosince 1918.
Rodina V roce 1887 si vzal 14. dubna 1887 za manželku Oľgu Popovicsovou. Za tento sňatek zaplatil předepsanou svatební kauci 24 000 zlatých. Jejich manželství zůstalo bezdětné.
Tituly a ocenění Ve funkci velitele armádního sboru obdržel v roce 1913 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 256 dostupné online Od roku 1913 byl zároveň čestným majitelem 8. husarského pluku dislokovaného v Kecskemétu. Během vojenské služby obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Karla Tersztyanszkyho in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 12 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1901) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1902) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1910) 60x60pixelů Mobilizační kříž (1913) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1914) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1915) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž I. třídy s válečnou dekorací (1916) 60x60pixelů Bronzová vojenská záslužná medaile (1916)
Zahraničí 60x60pixelů Řád pruské koruny III. třídy (1892, Německo) 60x60pixelů Vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice (1914, Papežský stát) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (1915, Německo) 60x60pixelů Železný kříž I. třídy (1915, Německo) 60x60pixelů velkokříž Řádu červené orlice (1914, Německo)
Odkazy Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 305–306 (heslo Karl Tersztyánszky) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online () Externí odkazy Karl Tersztyánszky na webu austro-hungarian army
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Generálplukovníci Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Tajní radové Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Narození v roce 1854 Kategorie:Narození 28. října Kategorie:Narození ve Skalici Kategorie:Úmrtí v roce 1921 Kategorie:Úmrtí 7. března Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži