JUTA a. s. (též psáno Juta) je český podnik působící v textilním průmyslu. Byl založen v roce 1946 jako národní podnik Juta, továrny juty a konopí, Praha a jeho kořeny sahají do 19. století. Nyní je to akciová společnost, kterou vlastní její ředitel Jiří Hlavatý.

S rozvojem jutařského průmyslu v Rakousku-Uhersku vznikla v roce 1895 zájmová organizace s názvem Vereinigte Jutefabriken, Wien, která měla za cíl chránit zájmy členských firem, zejména v boji s německými firmami na jutařském trhu. Po zániku Rakouska-Uherska založili čeští jutařští zpracovatelé v roce 1920 její pokračovatelku pro území Československa. Po druhé světové válce byl jutařský průmysl znárodněn a převeden pod národní podnik. Ten zpočátku vyráběl výhradně z přírodních vláken, ale po přestěhování do Dvora Králové nad Labem začal přecházet na dostupnější syntetické materiály. V lednu 1989 byl generálním ředitelem jmenován Jiří Hlavatý, který v Jutě předtím již léta pracoval. Ředitel Hlavatý dovedl podnik do kuponové privatizace, a když v roce 1998 chtěli vlastníci Jutu prodat, založil akciovou společnost a podnik koupil. Od roku 2005 je Jiří Hlavatý jediným akcionářem a zároveň generálním ředitelem podniku.

Společnost sídlí ve Dvoře Králové nad Labem, kde má i některé své závody. Další závody má na Trutnovsku, v Olomouci, v Přerově, v Turnově a ve Frýdlantském výběžku. Zaměstnává přes 2000 zaměstnanců a její roční obrat dosahuje 7 miliard korun. Většina její produkce vzniká ze syntetických sloučenin. Juta vyrábí filtrační membrány, střešní fólie a tepelné izolace pro stavební průmysl; pro zemědělství agrotextilie, síťoviny na balíky slámy či sena a síťky či vaky na zrní a na brambory; dále příze sloužící k výrobě kabelů a pneumatik; filtrační příze, umělé trávníky a tkaniny pro průmyslovou výrobu koberců. Firma exportuje 80 % své produkce do západní Evropy, Kanady a USA. Drží přes 50 ochranných známek a patentů v Česku a Evropské unii.

Historie

Počátky jutařského průmyslu v Evropě V roce 1795 se díky botanikovi Wiliamu Roxburghovi do Evropy dostala jutová tkanina. Později, v první polovině 19. století, začali ve Skotsku zkoušet sepříst jutové vlákno. První pokusy o předení pocházejí ze skotského Dundee z let 1828 a 1832. Další pokusy probíhaly v letech 1833–1834, kdy se jutová vlákna zkrátila za účelem lepší přadnosti a později se ošetřovala vodou, tukem a minerálním olejem za účelem zlepšení pevnosti. Rozvoji ve zpracování juty pomohl jednak zájem o levnější pytle a jednak omezení dodávek lnu a konopí v průběhu krymské války (1853–1856). Konopné pytle byly drahé a lněné se nehodily k širokému použitíKábr, A. S. 2.. Postupem času juta zcela vytlačila drahé konopné produkty. První britská jutařská přádelna vznikla v Dundee v roce 1854, první v Evropě však byla francouzská strojní přádelna Saint Frères ve FlixecourtNonnenmacher, E. S. 92. vzniklá v roce 1834. Dále vznikaly fabriky v Itálii a Belgii a v roce 1861 vznikla první fabrika v Německu.Pávek, M. S. 148. Na území Rakouska-Uherska vzniká první přádelna u Vídně v roce 1870. Později bylo na dovoz jutového zboží uvaleno clo, a tak po roce 1882 vznikly další přádelny hlavně na území Čech. České jutové přádelny vznikají hlavně při existujících nebo zrušených lnářských přádelnách v obcích jako Úpice, Dvůr Králové nad Labem, Jaroměř, Vrchlabí či Trutnov.

Spojené jutařské závody Brzy však byl trh jutařskými výrobky přesycen. Proto vznikl v roce 1899 Svaz rakouských jutařských průmyslníků (Verein der österreichischen Jute-Industriellen) s cílem hájit zájmy jutařů a ustanovit pevné ceny. Ten byl v roce 1901 následován společností Spojené jutařské závody (Vereinigte Jutefabriken) se sídlem na Börsegasse 18, Vídeň, a s pobočkou v pražské Opletalově 39.Nonnmenmacher, E. S. 93. Jelikož většina firem zpracovávajících jutu ležela na území Česka, byly i většinovými zakladateli této společnosti české firmy, respektive ty firmy, které zahrnovaly kompletní zpracování jutového vlákna až po produkt. Jednalo se o subjekty Josef Etrich (zpracování juty od roku 1881, Jaroměř); F. M. Oberländer a Ludvík Morawetz (1882, Úpice); Josefa Etricha synové (1882, Trutnov); Opavská jutová továrna Bratří Hatschekové (Opava); M. L. Primavesi & K. Brandhuber (Olomouc); F. A. Rottera synové (Vrchlabí) a Oesterreichera synové (Hostinné nad Labem). Do roku 1909 přibylo ještě 5 českých závodů: A. Klazar, akciová společnost pro jutařský a lnářský průmysl (1886, Dvůr Králové nad Labem); Wolfa Picka synové (Praha); Bratří Ettlové (Svitavy); Podmokelská továrna na jutové a lněné zboží J. Herschmann (Dobkovice-Choratice) a Josef Herold (Brno). Organizace se tak rozrostla na 17 členů.Kábr, A. S. 7. Díky tomuto spojenectví se firmám v paktu do první světové války zdvojnásobil domácí zisk a zpětinásobil vývoz. První světová válka však znamenala zastavení dodávek jutových vláken a bylo zavedeno spřádání vláken papírových.

Juta, spol. s r. o., Praha Po zániku Rakouska-Uherska zanikl i koncern Vereinigte Jutefabriken. V roce 1920 se transformoval do firmy Konopí-juta a textilní průmysl a. s. (Hanf-Jute und Textilindustrie A. G., zkráceně HITIAG) pro rakouské a maďarské továrny a Juta, spol. s r. o., Praha pro české továrny. HITIAG sídlila ve Vídni, Juta v Praze.

Česká Juta fungovala po vzoru své rakousko-uherské předchůdkyně.Kábrt. S. 17. Cílem bylo lépe obstát na trhu s jutovými výrobky. Zakladatelé spolu uzavřeli společenskou smlouvu, stanovující práva a povinnosti a základní fungování.Kábrt, A. S. 17–19 Jednalo se o společnost s ručením omezeným. Generálním ředitelem se stal Hans Skutezky a předsedou představenstva Richard Morawetz, spolumajitel ÚpiceKábrt. S. 26..Kábrt. S. 29–30. Největším podílníkem byl Josef Etrich z jaroměřské firmy (19,2 %), Richard Morawetz se svými 18,6 % byl na druhém místě. Společnost nejprve sídlila v původní pražské kanceláři Spojených jutařských závodů v Opletalově ulici,Kábrt. S. 12. ale záhy koupila barokní palác ve Štěpánské 32, který přestavěla na své sídloKábrt. S. 24.. Hned na začátku musela Juta řešit problémy s dodávkami konopí, které byly zastaveny v souvislosti s první světovou válkou a obnoveny právě až v roce 1920. Následovalo hledání odbytišť a zakázek, boj s konkurencí.

Ve společenské smlouvě byl nastaven systém, ve kterém měl každý ze společníků kvótu na příjem zakázek dle svého členského vkladu. Zakázky méně výhodné se do této kvóty nezapočítávaly. Specifické zakázky byly přidělovány těm firmám, které je byly schopny zpracovat. Ústředí Juty mělo pravomoc přesměrovat určitou zakázku do jiných závodů, pokud závod, který zakázku původně získal, zpracování nezvládal. Tento systém tak například vedl k tomu, že se Juta prosadila v USA v konkurenci britských, belgických a indických firemKábrt. S. 19. – československé jutové produkty zde byly ceněny pro kvalitní materiál a zpracování a také pro krátké dodací lhůty.Kábrt. S. 20.

Boj s konkurencí se realizoval systémem zpracování, snížením nákladů díky hromadným nákupům jutového vlákna, dohodami a lobbingem u politické reprezentace.Kábrt. S. 12–40. Tak Juta hned po svém vzniku uzavřela dohodu o exportu do Rakouska, která však byla záhy zrušena kvůli vzniku HITIAG. Zajímavější mezinárodní dohodou mohl být vznik Mezinárodní kontinentální jutařské společnosti. S tímto návrhem přišel Richard Morawetz v červnu 1938 a s Jutou o něm začaly jednat rakouská HITIAG a hamburská Vereinigte Jutesprinnereien & Webereien A.G. Vznik společnosti však zmařil začátek druhé světové války.Kábrt. S. 38. Dále se uzavíraly dohody s vnitřní konkurencí, jako byla firma Weigsdorfské textilní závody a. s. z Višňové, Weiss a synové a. s. ze Dvora Králové či Manila Olomouc.Kábrt. S. 15. Konkurenční boj neprobíhal jen cestou uzavírání dohod, ale též vytvářením tlaku a skupováním akcií a tkalcovských stavů. Tak například společníci Juty a následně Juta sama drželi akcie v bílském podniku UNION a. s.Kábrt. S. 16. V roce 1935 Juta sice své akcie prodala, ale ponechala si možnost určovat exportní politiku, z čehož jí plynulo 6 % z provize. Ve stejném roce pak Juta koupila tkalcovské stroje Velkonákupní společnosti konzumních družstev v Praze, která chtěla otevřít tkalcovnu jutových vláken.

K lobbingovým úspěchům patří prolobbování zákonů o regulaci pro dva svazy, které vznikly z podnětu Juty s. r. o. Jednalo se o Svaz majitelů přádelen pro zpracování juty a jutových odpadů a Svaz majitelů tkalcoven surových tkanin jutových.Kábrt. S. 34.

Zakládajícími členy nové Juty byly Jaroměř, Úpice, Dvůr Králové, Trutnov, Hostinné, Vrchlabí, Opava a Olomouc; v roce 1925 přistoupily Weigsdorfské textilní závody a. s. ve Višňové. Základní kapitál činil 112 000 Kč,Čermák. S. 190. společníci Juty drželi 30 788 vřeten z celkových 34 500 dostupných v ČeskoslovenskuPávek. S. 148. a 1 413 tkalcovských stavů z celkových 2 300Kábrt. S. 8.. Juta prodávala jak na domácím, tak na zahraničních trzích. Postupně začala exportovat do severní a západní Evropy a do USA a plánovala pokračovat do ostatních částí Ameriky.Kábrt. S. 19–20. V druhé dekádě 20. století se tedy koncernu dařilo. Z původních 119 milionů korun v roce 1922 narostl obrat na 332 milionů v roce 1929. Velká hospodářská krize v roce 1929 však měla za následek prudký pokles.Kábrt. Příloha. 50–51. V závodech docházelo k pozastavování výroby, vrbenský závod olomoucké M. L. Primavesi & K. Brandhuber a Vrchlabí byly uzavřeny.Kábrt. S. 23. V roce 1930 poklesl obrat na 248 milionů a dále klesal až na 105 milionů korun v roce 1933, kdy se situace změnila, a obrat se v následujících letech dostal do vyšších čísel.

Druhá světová válka V roce 1938 v důsledku postoupení Sudet nacistickému Německu vystoupily z Juty závody umístěné v Sudetech a vytvořily vlastní organizaci nazvanou Byro sudetoněmeckých jutařských závodů se sídlem v Trutnově.Čermák, F. S. 190. Zbytek Juty byl s počátkem okupace arizován, židovští vlastníci firem buď emigrovali na západ, nebo zemřeli v koncentračních táborech.Kábrt. S. 50–51. V létě 1940 se připojila firma Weiss a synové ze Dvora Králové nad Labem s 3 180 vřeteny a 180 tkalcovskými stavy.Kábrt. S. 55. Podnik byl nacisty považován za důležitý,Kábrt. S. 63. ale protože platilo embargo na dovoz jutového vlákna do zemí ovládaných nacistickým Německem,Kábrt. S. 60. začal zpracovávat přadný papír, lněnou koudel a střižČermák, F. S. 191.. Tím se zhoršila kvalita výrobků Juty a export postupně poklesl až na 2,3 milionu korun v roce 1944Kábrt. S. 52. příloha (před válkou ve 30. letech se pohyboval mezi 40 a 100 miliony korun ročně)Kábrt. S. 51. příloha. O papírové produkty nebyl ve světě zájem, a tak se vyvážely pouze produkty z více materiálů.Kábrt. S. 65. Celkový obrat se však v průběhu války držel mezi 120 a 220 miliony korun ročně. Bylo to způsobeno vyššími prodejními cenami. I v této době se Juta snažila omezovat konkurenci. V roce 1941 například uzavřela smlouvu se Spolkem pro chemickou a hutní výrobu, která mu bránila zřídit továrnu na zpracování jutového vlákna.Kábrt. S. 67.

Národní podnik Juta