Jan Maxmilián hrabě z Trauttmansdorffu (23. květen 1584 Štýrský Hradec – 8. červen 1650 Vídeň, německy Maximilian Graf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg) byl rakouský šlechtic, významný politik a diplomat habsburské monarchie první poloviny 17. století.Ottův slovník naučný, 25. díl, Praha, 1906; s. 671 dostupné online Od mládí se uplatňoval v diplomacii a během třicetileté války podnikl řadu cest po Evropě. Ve funkci nejvyššího hofmistra císařského dvora (1637–1650) byl prvním ministrem Ferdinanda III. a v závěru třicetileté války se podílel na uzavření vestfálského míru. Během své kariéry dosáhl hraběcího titulu a řádu Řádu zlatého rouna. V pobělohorských konfiskacích získal za výhodných podmínek rozsáhlý majetek v Čechách (Horšovský Týn), který se stal majetkovou základnou Trauttmansdorffů až do 20. století.
Životopis náhled|vlevo|Hrabě Maxmilián z Trauttmansdorffu s dekorací Řádu zlatého rouna Pocházel ze starého štýrského rodu Trauttmansdorffů, narodil se jako mladší syn Jana Bedřicha Trauttmansdorffa (1542–1614), který byl v roce 1598 povýšen do stavu svobodných pánů. Maxmilián původně sloužil v armádě jako rytmistr, v roce 1608 byl jmenován členem říšské dvorské rady,GSCHLIESSER, Oswald von: Chronologische Liste der Reichshofräte, Vídeň, 2014; s. 52 dostupné online s. 120 později se stal komorníkem císaře Matyáše I. a hofmistrem jeho manželky Anny. Od začátku třicetileté války se uplatňoval jako diplomat, v roce 1620 byl vyslán do Bavorska a Kolína nad Rýnem, jeho úkolem bylo také získat podporu Španělska a papeže pro další účast rakouských Habsburků ve třicetileté válce. Z pověření císaře Ferdinanda II. uzavřel v roce 1621 mír se sedmihradským knížetem Gáborem Bethlenem. Na přelomu let 1622–1623 byl při císařově cestě na říšský sněm v Řezně uváděn již v předních pozicích doprovodu Ferdinanda II.KNOZ, Tomáš: Pobělohorské konfiskace. Moravský průběh, středoevropské souvislosti, obecné aspekty; Matice moravská, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno, 2006; s. 516–517 V roce 1623 byl povýšen do říšského hraběcího stavu (1625 titul potvrzen pro České království). Získal uherský indigenát (1625) a inkolát v Čechách (1627), byl též členem tajné rady a od roku 1631 zplnomocněncem arcivévody Leopolda. Na přelomu let 1633–1634 byl pověřen jednáním s Albrechtem z Valdštejna, aby zjistil jeho záměry.JANÁČEK, Josef: Valdštejn a jeho doba; Praha, 1978; s. 450–453 Jako věrný stoupenec Ferdinanda II. byl v roce 1635 dekorován Řádem zlatého rouna,LOBKOWICZ, František:Zlaté rouno v zemích českých; (zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991 ; s. 278 profitoval také na valdštejnských konfiskacích. Za vlády Ferdinanda III. zastával funkci císařského nejvyššího hofmistra (1637–1650), k jehož dvoru se připojil již v roce 1635. Jako císařský nejvyšší hofmistr byl v podstatě prvním ministrem habsburské monarchie a představitelem tzv. španělské strany. Od roku 1637 byl též hejtmanem ve Štýrském Hradci. Nadále se podílel na diplomatických jednáních během třicetileté války, jeho blízkým spolupracovníkem byl v té době říšský vicekancléř Ferdinand Zikmund Kurz ze Senftenau. Jako nejvlivnější osobnost u dvora Ferdinanda III. byl také patronem řady vojevůdců z bývalé Valdštejnovy armády.FORBELSKÝ, Josef: Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století; Praha, 2006, s. 450–454; ISBN 80-7021-812-6REBITSCH, Robert: Matyáš Gallas (1588–1647); Praha, 2013; s. 180–187 ISBN 978-80-247-4778-1KILIÁN, Jan: Martin Maxmilián z Golče. Císařský generál ve víru třicetileté války; České Budějovice, 2010; s. 162–164 ISBN 978-80-86829-55-5 V závěru třicetileté války byl delegátem na mírových jednáních v Münsteru, i když ze zdravotních důvodů nebyl osobně přítomen všem rozhovorům. Trauttmansdorffovo pero, s nímž podepsal závěrečné mírové protokoly, je součástí rodinných sbírek na zámku v Horšovském Týně.Druhý prohlídkový okruh na zámku Horšovský Týn dostupné online
Majetkové a rodinné poměry náhled|vlevo|Erb Maxmiliána Trauttmansdorffa a jeho manželky Sophie, rozené Pálffyové, na nádvorní fasádě zámku Horšovský Týn Po otci byl dědicem statků v Rakousku a Štýrsku, po bitvě na Bílé hoře získal také statky v Čechách. V roce 1622 za velmi výhodných podmínek koupil panství Horšovský Týn zkonfiskované Vilémovi z Lobkovic.Transakce s Horšovským Týnem na jaře 1622 byla ukázkovým příkladem, jakým způsobem probíhaly majetkové přesuny českých statků v rámci pobělohorských konfiskací. Panství Horšovský Týn s desítkami vesnic bylo zabaveno Vilémovi z Lobkovic a úřední odhad byl stanoven v hodnotě 308 000 zlatých. Trauttmansdorffovi předepsaná prodejní cena činila však jen 200 000 zlatých. Z této ceny byly Trauttmansdorffovi sraženy finanční pohledávky u císaře a za zásluhy odpuštěna další suma, takže měl doplatit jen 35 000 zlatých. Tuto částku uhradil až v roce 1634. Podobným způsobem probíhala řada dalších transakcí s konfiskovanými statky, tím pádem se zcela vytratil efekt rozšíření komorních statků v Čechách.JANÁČEK, Josef:Valdštejn a jeho doba; Praha, 1978; s. 248–249 Horšovský Týn se jako centrum rozsáhlého panství měl stát hlavním sídlem Trauttmansdorffů a Maxmilián hned v roce 1622 vydal nový městský řád.KUČA, Karel:Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; II. díl.; Praha, 1997; s. 194 ISBN 80-85983-14-1 Majetek v západních Čechách rozšířil později dalšími nákupy (Hlohová, Dolní KameniceHrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; IV. dil - Západní Čechy; Praha, 1985 s. 63, 80 Z konfiskací po smrti Albrechta z Valdštejna a jeho stoupenců získal v Praze Trčkovský palác, označovaný později jako Trauttmansdorffský. Po své sestře Anně Marii, provdané Breunerové, zdědil v roce 1642 panství Větrný Jeníkov. Za složitých majetkoprávních poměrů získal pro své potomstvo v roce 1649 panství Litomyšl.
V roce 1615 se oženil s Žofií (Sophie) Pálffyovou (1596–1668) z vlivné uherské šlechtické rodiny. Z jejich manželství pocházelo patnáct dětí. Významnými pokračovateli rodu v Čechách byli synové Adam Matyáš (1617–1684) a Jan Bedřich (1619–1696), nejmladší syn Jiří Zikmund (1638–1708) byl zakladatelem štýrské rodové větve.
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura HÖBELT, Lothar: Ferdinand III. Mírový císař proti vůli; České Budějovice, 2015; 489 s. ISBN 978-80-88030-09-6 Hermann von und zu Egloffstein Trauttmansdorff, Maximilian Graf von v: Allgemeine Deutsche Biographie, vydavatel Historische Kommission bei der Bayerischen Akademie der Wissenschaften, svazek 38 (1894), S. 531–536
Externí odkazy
Rodokmen Trauttmansdorffů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek) Maxmilián z Trauttmansdorff ve austria-forum Na stránkách Hlohova
Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Maxmilián Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Čeští tajní radové Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Politici habsburské monarchie Kategorie:Osobnosti třicetileté války Kategorie:Rytíři Řádu zlatého rouna Kategorie:Narození 23. května Kategorie:Narození v roce 1584 Kategorie:Narození ve Štýrském Hradci Kategorie:Úmrtí 8. června Kategorie:Úmrtí v roce 1650 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži Kategorie:Působící v Litomyšli Kategorie:Majitelé zámku v Litomyšli