Tento článek o dějinách Českého Krumlova se zabývá historií města, jehož území bylo obýváno již v pravěku. Ve středověku zde vzniklo město Český Krumlov, které bylo sídelním městem řady významných českých rodů – Vítkovců, pánů z Krumlova, Rožmberků, Eggenbergů a Schwarzenbergů, a až do poloviny 19. století také centrem rozsáhlých panství: Rožmberského dominia, Krumlovského vévodství a Schwarzenberského dominia. Díky svému zachovanému historickému jádru je Český Krumlov významnou památkou, od roku 1992 zařazenou na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví – UNESCO.

Pravěk Prokazatelně nejstarší osídlení v regionu a potažmo i v jižních Čechách je doloženo nálezy z Dobrkovické jeskyně starými 35 až 50 000 let. Nejstarší sídliště přímo na území dnešního města bylo doloženo na tzv. Novém městě (Neustadt) z doby před 14 000 lety. Na stejném nalezišti v dnešní Panské dolní zahradě bylo identifikováno i sídliště prvních zemědělců z 5. tisíciletí před n. l. V oné době bylo prokazatelně osídleno i návrší, na němž byl později založen hrad. Na tomto skalním ostrohu vyrostlo první hradiště již ve 4. tisíciletí před n. l. a podobně jako například Dívčí kámen bylo postupně využíváno různými kulturami. Od 5. do 1. století před n. l. dominovali regionu historičtí Keltové, mezi jejichž hlavní centra patřilo nedaleké oppidum Třísov. Z posledního století před n. l., v době pravděpodobného odchodu Keltů z Čech pod náporem Germánů, pochází i důkaz o existenci keltského osídlení dnešního hradního návrší.

Slované osidlovali Pošumaví v několika vlnách již od 6. století našeho letopočtu. Hlavní migrace proběhla během tzv. Druhé vlny osidlování v průběhu 7. století, kdy do jižních Čech dorazily kmeny Boleticů a Doudlebů, které oproti ostatním slovanským kmenům osídlujícím zbytek Čech přicházely z jihu z území Avary ovládané Panonie. Přítomnost slovanské komunity na území města je ovšem doložena až o dvě století později. Mezi nejvýznamnější osídlení oné doby patří blízké slovanské hradiště u Kuklova.

Počátky města

thumb|300x300px|Romantická představa tzv. Dělení růží, Krumlov v pozadí|right V 10. století okolní území podle Kosmy údajně spadalo pod vládu Slavníkovců. Po jejich vyvraždění Přemyslovci připadlo v rámci osidlování o necelá dvě století později v državu jednomu z nejstarších a nejmocnějších českých rodů – Vítkovcům. Tzv. praotec rodu Vítek z Prčice přišel do jižních Čech v 2. polovině 12. století a postupně ovládl nebo založil všechna významná sídliště a hrady v oblasti. Vítek pak na konci svého života rodový majetek rozdělil (tzv. Dělení růží) mezi své syny, kteří následně založili samostatné vítkovské rozrody – Páni z Krumlova, Rožmberka, Hradce, Landštejna a Třeboně, z Ústí a ze Stráže. Krumlovské území připadlo druhorozenému synu – Vítkovi II. staršímu, který patrně někdy mezi léty 1230 a 1239 založil na levém břehu Vltavy tzv. Hrádek, nejstarší část dnešního zámku. K této události se vztahuje i legenda o založení města.

První písemná zmínka o existenci sídla na Krumlově pochází z roku 1240 od Oldřicha z Lichtenštejna, v jehož autobiografické básni Der Frauendienst je uvedeno pod názvem Krumbenowe. Podle tohoto dobového pramene se měl na Krumlově odehrávat velký rytířský turnaj. Lze proto předpokládat, že tamní sídlo pánů z Krumlova muselo být dostatečně reprezentativní a zároveň i schopné pojmout velké množství rytířů a jejich družiny – tedy i dobře zásobované. Vlastní město bylo v zákrutě řeky Vltavy založeno okolo roku 1274, přičemž již od samých počátků města je doložena přítomnost českých i německých osadníků. Vůbec prvním rychtářem města se stal Sipota, lokátor z Bavor ve službách pánů z Krumlova a Rožmberků.

Mnozí páni z Krumlova dosáhli v rámci Českého království významných postavení, třebaže se snahám Přemyslovců o kontrolu svých území usilovně bránili. Během první vzpoury Vítkovců proti králi byl dokonce Český Krumlov pravděpodobně i nakrátko obsazen českým králem Přemyslem Otakarem II. Typickým a zároveň nejslavnějším představitelem pánů z Krumlova byl Záviš z Falkenštejna. Nicméně krumlovská větev Vítkovců již v roce 1302 vymřela. Dědictví krumlovského rozrodu se s povolením krále Václava II. ujali jejich blízcí příbuzní páni z Rožmberka a bezprostředně poté přesídlili z hradu Rožmberk na Krumlov. Příchod Rožmberků zároveň předznamenal největší rozkvět a stavební rozvoj města.

Rožmberské dominium

Český Krumlov se stal spojením dvou vítkovských území hlavním sídlem rozsáhlého panství, pro nějž se později vžil název Rožmberské dominium, což městu přineslo neobyčejný rozmach. Již během prvních Rožmberků došlo vedle přestavby hradu i k výstavbě téměř sta kamenných domů. Objevily se masné krámy i pravidelné jarmarky a městu byla taktéž udělena mnohá městská práva. Za Petra I. z Rožmberka, který byl považován za nejmocnějšího šlechtice království, byl vystavěn kostel sv. Víta i sv. Jošta a do města byly pozvány řeholní řády a Židé. V průběhu 14. a 15. století město, stejně jako celý rod Rožmberků, nabylo takové důležitosti, že se mohlo, tak jak bylo ve vítkovských rozrodech zvykem, stavět na odpor centralistickým snahám českých panovníků, což vyvrcholilo dvojím vězněním Václava IV. v letech 1394 a 1402 na krumlovském hradě.

V době husitské revoluce se Oldřich II. z Rožmberka nejprve přiklonil na stranu husitů, později však svůj postoj velmi radikálně přehodnotil a stal se jejich zarytým odpůrcem, čímž z Krumlova učinil centrum katolické opozice a inteligence v jižních Čechách. Díky svému významu a nulovým škodám během husitských válek představoval Český Krumlov významné středisko renesance v Českém království.

I po skončení husitského období nadále docházelo k soustavnému rozšiřování rožmberského panství spolu s hospodářským vzestupem města. V 15. století byla zahájena těžba zlata a stříbra, po kterém následoval značný příliv horníků z německých oblastí. Hornická aktivita vrcholila v 16. století – v provozu byla tavírna stříbra, na Vltavě pod kostelem sv. Víta byla založena papírna a Krumlov se nazýval svobodným horním městem. Na panství byly taktéž zakládány mnohé hospodářské dvory a rybníky.

Město bylo od 15. století řízeno tzv. velkou městskou radou složenou z 12 konšelů, z nichž se pravidelně volil nejvyšší purkmistr. Vedle Velké rady existovala tzv. rada malá a až do roku 1555 fungoval Latrán jako samostatná jednotka s vlastním rychtářem a zástupci. Kandidáty na nejvyšší posty musel vždy schválit rožmberský vládce.

Renesanční přestavba a úpadek thumb|369x369px|tzv. Hrádek renesančně přestavěn Vilémem z Rožmberka Velkolepá přestavba hradu na renesanční zámek z druhé poloviny 16. století proběhla za vlády Viléma z Rožmberka. Tento nejslavnější Rožmberk, nejvyšší královský purkrabí, český místokrál a dvojnásobný kandidát na polského krále, pozvedl krumlovské sídlo na úroveň evropských královských dvorů. Krumlovský hrad byl kompletně přestavěn a městu byla nebývalým stavebním rozmachem vtisknuta současná renesanční podoba. Na Vilémově dvoře působili vedle italských umělců i ti nejslavnější alchymisté své doby.

Po smrti bezdětného Viléma zdědil dominium jeho taktéž bezdětný bratr Petr Vok z Rožmberka. Rožmberské panství však bylo z předchozích Vilémových velkorysých projektů na pokraji krachu a Petr Vok byl donucen rodová sídla včetně sídelního Krumlova prodat. V roce 1601 tak Krumlov přešel do vlastnictví císaře Rudolfa II., čímž dočasně pozbyl významu sídelního města. Rudolf II. nicméně na krumlovský hrad odklidil svého levobočka a jediného syna Julia Caesara, který zde dožil jako vězeň po vraždě své milenky.

O 10 let později v roce 1611 však poslední Rožmberk Petr Vok ještě jednou zasáhl do dějin města, kdy jej dobyla a obsadila pasovská vojska. Aby uchránil město a okolí od dalšího plenění, vyplatil pasovské dobyvatele k odchodu. Tím však definitivně končí rožmberská éra nad krumlovským panstvím.

Krumlovské vévodství

Na počátku 17. století a během Třicetileté války bylo město hned třikrát vypleněno – nejprve Pasovskými, pak císařskými vojsky a nakonec Švédy. V roce 1622 však daroval Ferdinand II. celé krumlovské panství za jeho podporu Janu Oldřichu z Eggenberku, kterému je roku 1628 udělen titul vévody, čímž bylo v rámci českých zemí založeno Krumlovské vévodství. Teprve až Jan Kristián I. z Eggenbergu zahajuje první barokní přestavbu zámku jakožto oficiálního sídla české větve rodu. Do Českého Krumlova tak opět přichází velké množství italských a německých umělců.

Schwarzenberské dominium thumb|428x428px|Český Krumlov od jihozápadu z roku 1810 (Postl) – zobrazeny městské brány (obě tzv. Kájovské, Horní brána a částečně i Mostecká a Lazebnická) část hradební zdi a původní barokní věž kostela sv. Víta Nenadálým vymřením české větve Eggenbergů přešlo Krumlovské vévodství roku 1719 do vlastnictví nového rodu – Schwarzenbergů, kteří z Krumlova již po třetí v historii učinili hlavní sídelní město. Během vlády Josefa I. Adama ze Schwarzenbergu byl zámek opět monumentálně přestavěn, bylo vystavěno dnešní barokní divadlo a jedinečný Plášťový most a Maškarní sál dostaly současnou podobu. Krumlovský dvůr si neměl zadat s císařským dvorem ve Vídni. Josef I. Adam se však zasloužil i o počátek schwarzenberského hospodářského zázraku zaváděním nutných reforem. Na Krumlovsku byla například zahájena těžba tuhy a především byl založen tzv. Schwarzenberský penzijní fond pro zaměstnance, který neměl ve své době obdoby a díky němuž se v následujících staletích podařilo zajistit ekonomickou i sociální prosperitu a stabilitu celého regionu i v dobách předválečných.

Jan Nepomuk I. i Josef II. ze Schwarzenbergu v reformách nadále pokračovali. Významnou měrou se zasloužili o hospodářský rozvoj regionu i celé Šumavy výstavbou Schwarzenberského plavebního kanálu a cíleným hospodářstvím v oblasti zemědělství a lesnictví. Schwarzenberské dominium tak zásobovalo dřevem dvě největší města monarchie – Prahu a Vídeň. Ve městě byl založen tzv. Hospodářský ústav, tedy škola pro budoucí panské zaměstnance. Jan Adolf II. provedl na celém panství důslednou modernizaci a mechanizaci infrastruktury, lesnictví, vodohospodářství a také průmyslu a těžařství (na krumlovsku grafit). Po zrušení poddanství roku 1848, čímž Dominium přišlo a 2/3 své původní rozlohy, byly snahy o zefektivnění ještě výraznější, aby byla prosperita podniků a průmyslu nadále zajištěna.

Přelom 19. a 20. století

Ačkoliv krumlovský zámek zůstal po roce 1848 v rukou schwarzenberské primogenitury, bylo hlavní sídlo de facto přesunuto na zámek Hluboká. Přesto si však Krumlov uchoval statut symbolického rodového sídla obou větví Schwarzenbergů. Český Krumlov se stal následně okresním městem a bývalé vrchnostenské úřady byly nahrazeny státními, přičemž zůstalé schwarzenberské majetky v regionu byly transformovány na knížecí velkostatky. Ve městě se v 19. století nacházely dvě školy, kasárna, sirotčinec, jeden knížecí a jeden městský pivovar, mlýny a dvě papírny. Největší změnou v podobě města představovalo stržení městských hradeb a historických bran, z nichž se dochovala jen ta nejmladší – Budějovická. V celém regionu pak byla Janem Nepomukem II. ze Schwarzenbergu vybudována železniční síť.