V Česku je obec veřejnoprávní korporací, která je základní jednotkou veřejné správy, územní samosprávný celek základního stupně.Ústava České republiky (zákon č. 1/1993 Sb.), článek 99 Vyšším územně samosprávným celkem je kraj. V tomto smyslu je subjektem samosprávy a v různé míře, podle typu obce, také vykonavatelem státní správy.

Základní definici obce obsahuje zákon o obcích: „Obec je základním územním samosprávným společenstvím občanů; tvoří územní celek, který je vymezen hranicí území obce.“§ 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení). Dostupné online. V lednu 2022 se v Česku nacházelo 6254 obcí a 4 vojenské újezdy, které jsou v některých případech (např. pro statistické účely) řazeny mezi obce.

Historie obcí v Česku Území bylo rozčleněno na osady neboli katastrální obce již v rámci zpracování josefinského katastru. Při zpracování map stabilního katastru kolem roku 1840 bylo na Moravě a ve Slezsku naměřeno 3724 osad (roku 1930 to bylo 3326 obcí). Rozdělení země se mělo v podstatě přidržovat obcí josefínského katastru, ale ve skutečnosti došlo k rozdělování některých větších obcí o několika osadách: osady, které měly větší rozlohu než 250 čtverečních jiter a tvořily uzavřený celek, se staly samostatnými katastrálními obcemi. Naopak ke slučování sousedních osad se přistupovalo, pokud v josefínském katastru katastrální obec měřila méně než 250 jiter nebo když pozemky obou vesnic byly příliš prostoupeny vzájemnými enklávami.Slučování a rozlučování obcí od roku 1850 – Tiscali.cz, anonymní nedatovaný odborný text, Moravský zemský archiv v Brně – státní okresní archiv Žďár nad Sázavou (v metadatech souboru DOC je jako autor uvedena „fuksova, MZA v Brně“ a datum vytvoření 18. listopadu 2010)

Obce jako samosprávné jednotky vznikly v rámci reforem v roce 1850, kdy byla zákonem ze 17. března 1849 zrušena dosavadní panství a vrchnostenské zřízení a nejnižší jednotkou správy se staly obce.Slučování a rozlučování obcí od roku 1850 Příslušnost obcí ke krajům, okresům a soudům byla však v českých zemích dořešena až nařízeními z roku 1854 (pro Moravu a Slezsko nařízení č. 103 a 104 z 21. dubna 1854, pro Čechy nařízení č. 274 z 19. října 1854). V těchto nařízeních se používají termíny místní obec (později označovány jen obec) a katastrální obec (později nazývány osada). V 60. a 70. letech 19. století se počet obcí zvyšoval.

Československý zákon č. 405/1922 Sb. z. a n. ke slučování a rozlučování obcí a změnám hranic obcí a okresů zmocnil vládu.

Obce v poválečném Československu Po druhé světové válce byl dekretem prezidenta republiky č. 121/1945 Sb. z. a n. z 27. října 1945 obnoven předválečný stav k 29. září 1938.

Za komunistického režimu v souvislosti se zřízením národních výborů obce ztratily faktickou právní subjektivitu, třebaže i nadále existovaly formálně volené obecní orgány. Postavení obcí definoval československý ústavní zákon o národních výborech (12/1954 Sb.) a zákon o národních výborech, 13/1954 Sb., později 65/1960 Sb. a 69/1967 Sb. Státní orgány (ministerstvo vnitra a národní výbory) mohly ve stanovených případech stanoveným způsobem zasahovat do územního uspořádání obcí. Od roku 1954 o obcích rozhodovaly krajské národní výbory, které si však musely předem zjistit stanovisko dotčených obcí. Celkově v poválečných letech převládala tendence ke slučování obcí. Metodický pokyn č. 33 z 27. září 1961 Sbírky směrnic pro národní výbory (částka 9) stanovil: „Provádět územní změny obcí nelze jen z hlediska zájmů části občanů nebo jen pro odstranění přechodných potíží, ale z důležitých zájmů, zejména pro další rozvoj výstavby obcí v souladu s plánovanou výstavbou okresu a důležitými zájmy obyvatelstva… K slučování obcí se zpravidla přistupuje tam, kde obce svou zástavbou tvoří ve skutečnosti jeden celek nebo kde došlo ke sloučení JZD, přispěje-li sloučení obcí k dalšímu rozvoji zemědělské výroby a hospodářské a kulturní výstavbě obcí“.

Podle § 2 odst. 4 zákona č. 13/1954 Sb., § 13 odst. 6 zákona č. 65/1960 Sb. a podle § 9 zákona č. 69/1967 Sb. mohl být rozhodnutím nadřízeného (zpočátku krajského, později okresního) národního výboru zřízen jeden společný MNV pro několik obcí. Podle zákona z roku 1954 rozhodoval krajský národní výbor, který byl povinen zjistit stanovisko zúčastněných obcí. Novější zákony umožňovaly takové rozhodnutí pouze na návrh dotčených MNV a „se souhlasem obyvatel“ (1960) či „se souhlasem občanů“ (1967). Obce sloučené pod společný MNV zůstávaly teoreticky i nadále obcemi, fakticky však později byl považován za obec celý správní obvod MNV, což však vzhledem k neexistenci právní subjektivity obcí byl pouze terminologický problém (po roce 1989 toho však některé části využily v žádosti o obnovení MNV). Tendence ke zřizování společných MNV pro více obcí i ke slučování obcí posílil zejména zákon č. 69/1967 Sb. Při sloučení MNV pak v nesídelní obci působil občanský výbor, který z pověření pléna MNV mohl zajišťovat i výkon celé správy kromě rozhodování ve věcech státní správy. Občanské výbory však byly zřizovány i pro části, které byly připojeny a nebyly již samostatnými obcemi. Předsedové občanských výborů byly členy rady MNV. Systematické slučování obcí pokračovalo až do konce 80. let. Zákonem ČNR č. 49/1982 Sb. byl novelizován § 9 zákona o obcích tak, že krajský národní výbor mohl určit některé obce jako tzv. střediskové obce, tedy obce, jejichž místní národní výbor měl tzv. rozšířenou působnost, a to i pro blízké obce, které střediskovými obcemi nebyly.

Obnovení samosprávných obcí

Po listopadu 1989 žádaly o obnovení samosprávného orgánu jak mnohé obce, které formálně nikdy nezanikly, ale jen v nich byl zrušen MNV, tak i mnohé části, které byly v předchozích desetiletích sloučeny. V první vlně o obnovení obcí rozhodovaly okresní národní výbory, o názvech obnovených obcí rozhodovaly rady krajských národních výborů.

Zákonem České národní rady o obcích (obecní zřízení) (č. 367/1990 Sb.,), byla ke dni voleb obnovena právní subjektivita obcí a byla rozlišena samostatná a přenesená působnost obcí. Obcemi jsou podle tohoto zákona územní celky, které byly obcemi ke dni nabytí jeho účinnosti, a obce nově vzniklé podle tohoto zákona; o zřízení obcí rozhodovalo na návrh obce ministerstvo vnitra. Práva a povinnosti místních a městských národních výborů přešly ke dni nabytí účinnosti zákona na obce, v nichž měly tyto národní výbory sídlo. Obcemi přidruženými pod společný MNV se sídlem v jiné obci se zákon č. 367/1990 Sb. speciálně nezabývá a nezmiňuje je. Původní verze zákona č 367/1990 Sb. také nestanovovalaSbírka zákonů, částka č. 60/1990 žádný minimální limit počtu obyvatel pro vznik nové obce. Zákon č. 152/1994 Sb. „o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů“, pak ve čtvrté části, v § 63, stanovil limit 300 obyvatelSbírka zákonů, částka č. 48/1994

Další změny přinesl od 12. listopadu 2000 nový zákon o obcích (č. 128/2000 Sb.), který kromě jiného zvýšil minimální limit počtu obyvatel nové obce na 1000. Zatímco zákon z roku 1990 definoval obec jako územní celek, zákon z roku 2000 jako územní samosprávné společenství občanů, tvořící územní celek. Postavení Prahy jako obce je upraveno zákonem o hlavním městě Praze (č. 131/2000 Sb.).

Úvahy o dalších reformách Česko má podle článku z roku 2002 přes 6200 samospráv, z toho polovina obcí má méně než 400 obyvatel a průměr je méně než 1700 na jednu obec, což je nejméně v Evropské unii. Opakovaně se objevují úvahy a návrhy na snižování počtu obcí.

Zatímco z hlediska optimalizace nákladů, spádovosti a dostatečně odborného zajištění činností se optimální velikost obce pohybuje řádově spíše kolem 5000 nebo až v desetitisících obyvatel, přednost malých obcí, označovaná v odborné literatuře výrazem „small is beautiful“, tj. například lepší informační tok mezi orgány obce a občany nebo menší anonymita vedení, se ve výzkumech v Česku a Maďarsku potvrdily pouze u obcí s méně než 1000 obyvateli, ve větších nikoliv.Jan Schnaubert: Možnosti řešení velkého počtu malých obcí v ČR, diplomová práce, Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta, Brno, 2016

Vláda 22. listopadu 2006 vzala na vědomí Souhrnnou analýzu působností vykonávaných orgány územních samosprávných celkůUsnesení vlády České republiky ze dne 22. listopadu 2006 č. 1325 k Souhrnné analýze působností vykonávaných orgány územních samosprávných celků a uvolnila peníze na další studii Identifikace kompetencí zatěžujících výkon veřejné správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím, kterou si objednalo u konsorcia dvou zpracovatelů: Masarykova univerzita – Centrum pro regionální rozvoj pod vedením společnosti GaREP, spol. s r.o., společnost pro regionální ekonomické poradenství. Identifikace kompetencí zatěžujících výkon veřejné správy se zvláštním přihlédnutím k malým obcím 1. etapa , Odbor územní veřejné správy MVČR, 3. 5. 2010

Na roztříštěnost samosprávy dlouhodobě upozorňuje Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, v roce 2016 OECD vládním představitelům doporučila začít významně podporovat slučování obcí. Ministerstvo vnitra navzdory doporučení žádné centrálně řízené slučování obcí neplánovalo, naopak ve strategických dokumentech hledalo možné budoucí formy zlepšení výkonu veřejné správy v malých obcích s vědomím zvláštností českých reálií. Může jít o metodickou a vzdělávací podporu, snížení administrativní zátěže a zejména společný postup obcí v oblastech odpadového hospodářství, energetiky, provozování vodovodů a kanalizací, školství, sociálních služeb nebo veřejných zakázek.Žádné slučování! Jdeme cestou spolupráce obcí, Deník veřejné správy, OF 5/2016, 22. 12. 2016, -jv-

V dokumentu Národní ekonomické rady vlády z roku 2022 se psalo: „Česká republika má dlouhodobě neobyčejně zbytnělý sektor samospráv a místních vlád, který téměř nemá srovnání se zbytkem Evropy. Dle počtu obyvatel má nejmenší průměrnou velikost obce ze všech zemí Evropské unie, zhruba 1 700. Celkový počet obcí je naopak zcela extrémní, 6 254, a s výjimkou Slovenska a Francie nevídaný. (…) Kvůli existenci velkého počtu malých obcí dochází k neefektivnímu násobení činností, neexistenci úspor z rozsahu, kumulaci volných zdrojů na úrovni každé obce tak, aby každá měla svůj polštář, velkým nákladům na samotný provoz obcí a k neúměrné zátěži tohoto systému pro celé veřejné finance, neboť obce nemají vlastní zdroje.“ NERV navrhovala zvážit administrativní stanovení minimální velikosti obce, například na úrovni tisíc obyvatel či výše, s tím, že menší obce by dostaly možnost přechodného období ke svému spojení s jinými obcemi. Taková redukce by podle rady přinesla roční úsporu 10 miliard korun.Ondřej Zuntych: Obce odmítají slučování, mají špatnou zkušenost s přerozdělováním peněz, iDnes.cz, 12. 12. 2022 Návrh v médiích objahoval člen NERV a poradce premiéra Daniel Münich.