náhled|Joža Uprka (Rozkvět, 1912) Josef „Joža“ Uprka, psáno též Jóža Úprka (26. října 1861 KněždubMatriční záznam o narození a křtu – 12. ledna 1940 Hroznová Lhota), byl moravský malíř a grafik, představitel plenérového realismu, impresionismu a secesního dekorativismu. Jeho dílo je národopisným dokumentem folklóru Moravského Slovácka, silné pouto s rodným krajem ovlivnilo prakticky celou jeho tvorbu.
Život a tvorba Pocházel ze selské rodiny z vesnice Kněždub. Byl synem rolníka a malíře samouka Jana Uprky a jeho ženy Evy rozené Machálkové, jeho mladší bratr František se proslavil jako sochař. Do školy chodil ve Strážnici, středoškolské vzdělání získal v Olomouci, nejprve na německém učitelském ústavu a poté na olomouckém Slovanském gymnáziu. Ve studiích pokračoval od roku 1881 na pražské akademii u Františka Čermáka a od roku 1884 na mnichovské akademii. V Mnichově spoluzaložil spolek „Škréta“, jehož dalšími členy byli Alfons Mucha, František Ondrúšek, Antonín Slavíček, Pavel Socháň a Luděk Marold.
Po tříletém pobytu v Mnichově se vrátil do Prahy, aby formálně uzavřel svá malířská studia na zreformované pražské akademii ve třídě Maxmiliána Pirnera. V roce 1888 přesídlil zpátky do rodného kraje, který ho inspiroval náměty, a kde také vznikla stěžejní část jeho díla; nadále se však účastnil svými obrazy výstavního dění v Praze. Obesílal výstavy Krasoumné jednoty v Rudolfinu a snažil se začlenit do českého výtvarného prostředí.
Témata čerpal z každodenního života prostého lidu, práce, obyčejů a slavností, zachycoval podobu lidových krojů i krajinu Moravského Slovácka a západního Slovenska. Měl blízký vztah k Uherskému Hradišti, kde díky významným osobnostem města získával podporu pro svou tvorbu. Při výstavbě nové radnice (1891–1893) byl pověřen výzdobou zasedací síně. Vytvořil zde nástěnné malby s výjevy založení města Uherského Hradiště Přemyslem Otakarem II. a potvrzení městských privilegií Jiřím z Poděbrad. Už v té době začal vytvářet studie s námětem jízdy králů, která ho zaujala při pobytu ve Vlčnově. Namaloval mnoho žánrových obrázků z různých míst Slováckého regionu, mimořádných kvalit dosahoval zejména v technice akvarelu.
Na přelomu let 1892–1893 díky stipendiu navštívil Paříž, kde studoval díla starých mistrů a seznámil se se současným uměleckým děním, zejména s impresionistickým stylem. Pobyt v Paříži Uprkovi výrazně prosvětlil paletu a výrazovým prostředkem se mu stala barevná skvrna. Za organizační pomoci Alfonse Muchy se v roce 1894 se svým obrazem „Pouť u svatého Antonínka“ zúčastnil pařížského Salónu francouzských umělců a získal tam za něj ocenění Mention honorable, které mu otevřelo cestu k uznání i v Českých zemích. (obraz byl vystavován pod katalogovým číslem 1769 a francouzským názvem Les pèlerins slovaques (de Moravie) devant l'église, tj. „Slovenští poutníci (z Moravy) před kostelem“). Za rozměrnější variantu téhož obrazu získal v roce 1895 zlatou výroční medaili České akademie věd a umění.
náhled|Rodný dům Joži Uprky v Kněždubu|vlevo
Období mezi lety 1895–1902 bývá označováno za vrcholné v Uprkově tvorbě.Karpíšková, str. 63 V této době vytvořil rozměrné kompozice s impresionistickým přístupem (Lanštorfské hody, Na dušičky, Do Rakús na žně, V javornickém kostele,). Jeho patrně nejznámější obraz „Jízda králů“ vznikl v roce 1896, ale datován je rokem vystavení v Topičově salonu (souborná výstava 1897). Existuje ve dvojím provedení. Menší verze je finální barevnou studií a díky svému uvolněnému rukopisu bývá nazývána impresionistickou (Štěpán Jež), velká je nepřesně označována jako realistická. Po velkém úspěchu výstavy byl Uprka pokládán za vůdčí osobnost výtvarného života Moravy. Stal se aktivním členem brněnského Klubu přátel umění. vlevo|náhled|Dům Joži Uprky v Hroznové Lhotě Nedaleko rodného Kněždubu, v Hroznové Lhotě, koupil Uprka sklep s malým pozemkem, na kterém si roku 1898 postavil domek s ateliérem. Ten nechal roku 1904 přestavět podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče na patrovou vilu s dřevěnými prvky inspirovanými lidovou architekturou. Hostil zde osobnosti ze světa kultury, jako například Aloise a Viléma Mrštíkovy, Hanuše Schwaigra, Zdenku Braunerovou, Herberta Masaryka, Leoše Janáčka či Vítězslava Nováka. Malíře v Hroznové Lhotě navštívil roku 1902 i francouzský sochař Auguste Rodin.
V roce 1902 Uprka organizoval v Hodoníně první společnou výstavu moravských a slovenských výtvarníků, na které se představili sochař Franta Úprka, malíři Antoš Frolka, Cyril Mandel, Ludvík Ehrenhaft, Jan Hudeček a František Pečínka ze Slovenska stranu pak malíři Tomáš Andráškovič, Jozef Hanula, Milan Mitrovský, Jaroslav Augusta a Karol Lehotský. Koncem svého impresionistického období (1899–1905) se Uprka věnoval i grafice, hlavně technice leptu. Na výzvu Dušana Jurkoviče Uprka začal v roce 1904 pracovat na návrzích obrazů pro zastavení křížové cesty na svatém Hostýně. Měly být provedeny technikou mozaikové sklomalby, která se však v obtížných klimatických podmínkách neosvědčila a dochoval se pouze jediný původní obraz (zastavení XIII.) Podílel se i na výzdobě kostela Panny Marie Královny v Ostravě – Mariánských Horách (1905–1908), pro který namaloval velký oltářní obraz korunování Panny Marie.náhled|Anežka Králíková, choť J. Uprky, 1904.Fotografie Erwin Raupp|vlevoPo narození svého prvního syna Jožky (19. února 1899, zemřel 1913) se Uprka 15. května 1899 oženil s jeho matkou, lidovou malířkou Anežkou Králíkovou ze Svatobořic. Z manželství vzešli také synové Jan (narozen 17. května 1900) a Petr (narozen 19. října 1903, zemřel den poté) a dcera Božena (narozena 18. června 1902). V roce 1902 se u Uprkovy manželky začala projevovat duševní porucha a ta byla v roce 1905 umístěna do psychiatrické léčebny v Kroměříži, kde zůstala až do své smrti v roce 1959.
náhled|Areál Výstavy Slovácka 1937 s poutačem na „národopisnou výstavu Joži Uprky“ V letech 1924–1937 žil v Klobušicích u Ilavy na Slovensku ve vlastním zámečku s ateliérem a na slovenském venkově hledal novou inspiraci. Vlivem prostředí a tlumenější barevnosti slovenských krojů dochází k proměně Uprkovy palety.Chrástová, str. 16
Během svého života víceméně pravidelně zajížděl v zimních měsících do zemí kolem Středozemního moře a do Dubrovníku, kde studoval kroje i život prostých lidí. Zde v roce 1928 vzniklo několik barevných studií místního kroje (Dubrovničan).
Za svého života se Joža Uprka dočkal několika souborných výstav v Praze, Brně a Hodoníně. Na Výstavě Slovácka 1937 v Uherském Hradišti byl v rámci národopisné výstavy vystaven reprezentativní soubor jeho obrazů. Patřil k zakladatelům a stal se vůdčí osobností Sdružení výtvarných umělců moravských (S. V. U. M.) se sídlem v Hodoníně. Měl také hlavní podíl na vybudování výstavního a organizačního střediska tohoto spolku, Domu umělců v Hodoníně, který byl otevřen v roce 1913. Byl také vedoucí postavou spolku Moravsko-slovenská společnost, později Národopisná Morava. Roku 1925 byl zvolen předsedou Sdružení slovenských umělců v Bratislavě.náhled|Kněždub – náhrobek Joži Uprky
Koncem 30. let byl Uprka stále více nemocný a kvůli svému synovi Janovi, který byl aktivním přívržencem fašistů a stál v čele kolaborantského spolku Národopisná Morava, byl podezírán ze sympatií k tomuto hnutí.Chrástová, str. 36-37
Joža Uprka zemřel 12. ledna 1940 o půl páté ráno v Hroznové Lhotě. Pochován byl 14. ledna vedle svého bratra Františka a svého někdejšího žáka Antoše Frolky na tzv. „Slováckém Slavíně“ (hřbitově u místního kostela) v rodném Kněždubu.
Jsou po něm pojmenovány Základní škola Úprkova v Hradci Králové a Základní škola a Mateřská škola Joži Uprky Hroznová Lhota.
Posmrtná ocenění V Uherském Hradišti si připomněli jeho osobnost posmrtnou výstavou v roce 1940 nazvanou „Památky ze života J. Uprky“.
Při příležitosti 150. výročí narození Joži Uprky uspořádala Národní galerie v Praze ve spolupráci s Nadací Moravské Slovácko od 23. září 2011 do 22. ledna 2012 výstavu jeho děl. Na zdi poutní kaple svatého Antonína mu byla během dožínkové pouti 28. srpna 2011 odhalena měděná pamětní deska z díla akademického sochaře Otmara Olivy.
V Uherském Hradišti byla v roce 2007 v objektu bývalé jezuitské koleje otevřena Galerie Joži Uprky, která soustřeďuje reprezentativní umělcova díla ze sbírkového fondu Nadace Moravské Slovácko a ze sbírek Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Muzea umění v Olomouci, Krajské galerie ve Zlíně a Římskokatolické farnosti ve Strážnici.
Citát
Nejznámější díla
Zajímavosti Velkou (3,6 × 1,9 m)Roční zpráva matičné české reálky v Lipníku. Lipník nad Bečvou: Matiční česká reálka, 1916, 1916(21), s. 36. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:64ddd53c-39b5-4fb7-b5cd-fd33f405943c. olejovou kopií Uprkova obrazu „Pouť u sv. Antoníčka“ vyzdobil stěnu reálky v Lipníku nad Bečbou (dnes SPŠS Lipník) František Novotník.Roční zpráva matičné české reálky v Lipníku. Lipník nad Bečvou: Matiční česká reálka, 1917, 1917(22), s. 7. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:da2a037b-996f-4efa-acd9-cb49f7e7d779.
Galerie
Odkazy Reference
Literatura
ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 26–7, 32, 71, 114, 200, 233 UPRKA, Joža. Kožuchy. Kroměříž, 1920. Dostupné online.
Externí odkazy
Digitalizovaná díla Joži Uprky v digitální knihovně Kramerius NK ČR. Joža Uprka – barvy a písně – video z archivu České televize medailon na stránkách obce Hroznová Lhota Dvě výročí připomenou legendárního Jožu Uprku Hodonínský deník, 12. 1. 2010
Kategorie:Čeští malíři 19. století Kategorie:Čeští malíři 20. století Kategorie:Secesní malíři Kategorie:České malířství 19. století Kategorie:Osobnosti Moravy Kategorie:Absolventi Akademie výtvarných umění v Praze Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Osobnosti na československých poštovních známkách Kategorie:Narození v roce 1861 Kategorie:Narození 26. října Kategorie:Narození v Kněždubu Kategorie:Úmrtí v roce 1940 Kategorie:Úmrtí 12. ledna Kategorie:Zemřelí na selhání ledvin Kategorie:Pohřbení v Kněždubu Kategorie:Muži