Soubor:Hráči TJ Heršpice získali pohár vítěze okresního kola 8. ligy (r. 2026)..jpgHeršpice jsou obec v okrese Vyškov v Jihomoravském kraji. Žije zde obyvatel.
Název Původní podoba jména vsi byla Jarošovici (později -ice) odvozená od osobního jména Jaroš, což byla domácká podoba některého ze jmen začínajících na Jaro- (Jaroslav, Jaromír, Jarohněv atd.). Význam místního jména tedy byla "Jarošovi lidé". Podoba Heršpice se vyvinula z německé varianty jména (Jerspitz a podobně), která mimo jiné vykazuje typickou jihomoravskou záměnu českého zakončení -šovice za německé -spitz.
Historie Herspicz byly poprvé zmíněny v písemné formě v roce 1237, kdy král Václav I. potvrdil Řádu německých rytířů držení slavkovského panství, k němuž vesnice patřila. Po zdlouhavých sporech mezi českou korunou a Řádem, využil Václav IV. slabosti rytířů po prohrané bitvě u Grunwaldu a v roce 1411 zabavil Řádu veškerý majetek v českých zemích a vyhnal ho ze země. Heršpice se staly majetkem krále Václava IV. V roce 1422 získal slavkovské panství císař Zikmund.
V roce 1507 získali slavkovské panství Kounicové, kteří ho vlastnili až do roku 1919.
V roce 1919 získali Heršpice Pálffyové sídlící na Slovensku.
Exulanti V době pobělohorské během slezských válek emigrovaly z náboženských důvodů celé rodiny do pruského Slezska. Dělo se tak pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků zpočátku organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, kontroly duchovních i světských úředníků, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit Bibli bylo zakázáno. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací až po trest smrti. Protestantům mohly být odebrány děti a předány do péče katolickým opatrovníkům. Z Heršpic uprchli přes městečko Münsterberg v pruském Slezsku tito nekatolíci:
Martin Kovář, (* 1717 v Heršpicích). V roce 1742 emigroval do Münsterbergu, ale kvůli nouzi, která v exulanty přeplněném městečku panovala, se vrátil domů. Tam, za trest, měl být odveden na vojnu. Proto se do Münsterbergu vrátil a v roce 1743 odešel do Berlína. Josef Kučera, (* 1717) v Heršpicích, od roku 1741 ženatý s Kateřinou Honzíkovou. V roce 1743 jen převedl Antonín Jansa do Münsterbergu, kde se rodině 28. července 1743 narodila dcera Kateřina. V listopadu téhož roku odešli do Berlína. Josef Novák, (* 1717). Emigroval v roce 1743 do Münsterbergu, odtud pak do Berlína.
Přímo do Berlína nebo Rixdorfu uprchlo mnoho dalších lidí z Heršpic – např. Jan, Magdalena, Anna a Matouš Kovářovi, Pavel i Tobiáš Kučerovi… Výňatky z jejich životopisů jsou zveřejněny.Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století, Kalich + Exulant, 1999, s. 369–375 a 394–398.
Historii exulantů popisuje ve svých knihách Edita Štěříková (včetně informačních zdrojů, odkazů, údajů z matrik, případně životopisů). Dokumenty se nacházejí především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v Německu, Švýcarsku, Polsku a Čechách. Potomci exulantů žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii, někteří reemigranti byli repatriováni v roce 1945 do Čech z polského Zelova.
Obyvatelstvo Struktura V obci k počátku roku 2016 žilo celkem 829 obyvatel. Z nich bylo 409 mužů a 420 žen. Průměrný věk obyvatel obce dosahoval 37,9 let – dle Sčítání lidu, domů a bytů, provedeného v roce 2011, žilo v obci 743 lidí. Nejvíce z nich bylo (19,5 %) obyvatel ve věku 30–39 let. Děti do 14 let věku tvořily 17,4 % obyvatel a senioři nad 70 let úhrnem 6,6 %. Z celkem 614 občanů obce starších 15 let mělo vzdělání 36,8 % střední včetně vyučení (bez maturity). Počet vysokoškoláků dosahoval 10,4 % a bez vzdělání bylo naopak 0,2 % obyvatel. Z cenzu dále vyplývá, že ve městě žilo 378 ekonomicky aktivních občanů. Celkem 92,1 % z nich se řadilo mezi zaměstnané, z toho 76,5 % patřilo mezi zaměstnance, 1,9 % k zaměstnavatelům a zbytek pracoval na vlastní účet. Oproti tomu celých 46,2 % občanů nebylo ekonomicky aktivní (to jsou například nepracující důchodci, žáci, studenti nebo učni) a zbytek svou ekonomickou aktivitu uvést nechtěl. Úhrnem 346 obyvatel obce (což je 46,6 %), se hlásilo k české národnosti. Dále 206 obyvatel bylo Moravanů a 6 Slováků. Celých 318 obyvatel obce však svou národnost neuvedlo.
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.
Náboženský život Obec je sídlem římskokatolické farnosti Slavkov u Brna. Ta je součástí slavkovského děkanství – Brněnské diecéze v Moravské provincii. Při censu prováděném v roce 2011 se 250 obyvatel obce (34 %) označilo za věřící. Z tohoto počtu se 204 hlásilo k církvi či náboženské obci, a sice 129 obyvatel k římskokatolické církvi (17 % ze všech obyvatel obce), dále 1 k pravoslavné, 1 k Církvi československé husitské a 45 k českobratrským evangelíkům. Úhrnem 175 obyvatel se označilo bez náboženské víry a 318 lidí odmítlo na otázku své náboženské víry odpovědět. Pamětní deska v místním evangelickém kostele oznamuje, že právě zde „byl 31. srpna 1880 přijat do Českobratrské církve evangelické náš první prezident prof. dr. Tomáš Garrigue Masaryk".
Obecní správa Mezi lety 1850–1964 byly Heršpice obcí v okrese Vyškov (1850–1930), posléze v okrese Slavkov (1950) a později opět v okrese Vyškov. Od 14. června 1964 do 30. června 1990 patřily jako část obce k Nižkovicím-Heršpicím a od 1. července 1990 jsou opět samostatnou obcí.
Obecní symboly Znak byl obci udělen rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 3. dubna 1996 a vlajka byla obci udělena rozhodnutím předsedy PSP ČR dne 7. října 2003.
Pamětihodnosti
Kostel svatého Matouše z let 1999–2000, postavený na místě kaple z roku 1870 Tvrz Konůvky a zaniklá ves, archeologické naleziště Terénní náznaky po gotickém hradě Kepkovu na návrší Přírodní památka Jalový dvůr Evangelický kostel
Osobnosti Bořivoj Dostál (1929–1994), archeolog z Heršpic pocházela rodina Williama Herschela, objevitele planety Uran T. G. Masaryk – přijat 31. srpna 1880 do zdejšího sboru Českobratrské církve evangelické augšburského vyznání
Galerie
Odkazy Reference
Literatura Emil Pátek: Obec Heršpice u Slavkova (Příspěvek kulturně-vzdělávací), Josef Šimák, Slavkov u Brna 1928 Edita Štěříková: Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. Kalich, Praha 1999. . Edita Štěříková: Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007 (kniha popisuje situaci v Münsterbergu) Edita Štěříková: Stručně o pobělohorských exulantech, 2004 a jiné
Související články Římskokatolická farnost Slavkov u Brna Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Heršpicích
Externí odkazy
Kategorie:Vesnice v okrese Vyškov Kategorie:Obce v okrese Vyškov Kategorie:Mikroregion Ždánický les a Politaví Kategorie:Velkopavlovická vinařská podoblast Kategorie:Sídla ve Ždánickém lese Kategorie:Místa spojená s pobělohorským exilem