náhled|upright|Kříž na památku prvního celostátního sjezdu katolíků v Praze, věnovaný odbočkou svazu katolických žen a dívek v Třebíči První celostátní sjezd katolíků československých se konal ve dnech 27.–30. června 1935 v Praze pod záštitou papežského legáta. Zúčastnilo se jej podle dobových odhadů 300 až 500 tisíc lidí. V kontrastu k nástupu nacismu v Německu (1933) sjezd kladl klíčový důraz na národnostní pluralitu Československa, na jednotu a svornost československých katolíků bez ohledu na původ, jazyk a zvyky, jmenovitě zejména československých Čechů, Slováků, Němců, Maďarů, Rusínů a Poláků (Čechů i Němců, Slováků i Maďarů, Moravanů i Rusínů), ke společnému uhájení víry a zachování dobrých mravů, a to v respektu k československé státnosti. Zatímco v roce 1933 Vatikán projevoval vůči nacismu a fašismu jistou vstřícnost a vůči Československu zdrženlivost, poté, co katolicismus začal být v Německu nacistickým režimem pronásledován, Vatikán v roce 1935 obnovil přátelské vztahy s Československem, přičemž vrcholem tohoto obratu byl právě sjezd československých katolíků, následně jmenování nového papežského nuncia a jmenování pražského arcibiskupa Karla Kašpara kardinálem.
Tradice celostátních setkání katolíků Od roku 1848 byla pořádána katolická setkání v Německu, v 60. letech 19. století se přenesla i do habsburské monarchie. Roku 1860 se konal v Praze Všenárodní sjezd katolíků, svolaný katolickými spolky z Německa a Rakouska.Ernst Nittner: Gesamtstaatlicher Katholikentag Prag 1935. Ein fast unbeachtetes Jubiläum, Bohemia - Zeitschrift für Geschichte und Kultur der böhmischen Länder, Bd. 26, Nr. 2 (1985), Celostátní sjezd katolíků v Praze 1935 – Jubileum, které zůstalo skoro bez povšimnutí (české resumé článku) První celostátní sjezd katolíků rakouského mocnářství se konal ve Vídni roku 1877. Jednání kongresu se týkala katolického tisku, výchovy, umění, sociálních poměrů, katolicko-politické spolkové činnosti a života správného katolíka obecně. Shromáždění na obranu katolické a křesťanské tradice se vymezovala zejména proti šířícímu se „liberalismu a bezvěrství“ a sociálně-mravní problematiku ve vztahu k průmyslové revoluci („náprava nedostatků vznikajících převratem výroby ve středních vrstvách“). Českoslovanští katolíci v období 1894–1911 uspořádali celkem 6 všeobecných sjezdů, a to roku 1894 v Brně, 1898 v Praze, 1903 v Brně, 1908 v Praze, 1909 v Hradci Králové a 1911 v Olomouci, přičemž tento poslední sjezd oproti předchozím zdůrazňoval pozitivní vztah katolíků k českému národu a české národní myšlence. Ačkoliv sjezd v roce 1935 byl obecně označován za první v rámci Československa, František X. Halas ve svém spisku „Pražský sjezd československých katolíků v roce 1920 a jeho francouzská podpora“ referuje už o sjezdu, který se konal za podpory francouzských katolíků v srpnu roku 1920 v Praze.Jiří Šálek (autor), Jiří Mihola (ved. pr.): K prvnímu celostátnímu sjezdu katolíků v roce 1935, bakalářská práce, Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, katedra historie, Brno 2013
Příprava Záměr uspořádat v Praze celonárodní katolický sjezd byl oznámen již roku 1933. Předsedou přípravného výboru se stal olomoucký arcibiskup Leopold Prečan, předsedou výkonného výboru Vatikán určil papežského komořího Jiřího Rückla. Jiří Rückl v přípravných grémiích prosazoval, aby sjezd vyzněl především jako obhajoba státní politiky a demokratizace spíše než jako ryze církevní akce, a předseda lidovců Jan Šrámek se jako zástupce vlády snažil, aby se prostřednictvím sjezdu demonstrovalo těsné sepětí českých katolíků s národem. Kvůli národnostním rozporům, které se vyskytovaly v přípravných sborech sjezdu, bylo nakonec stanoveno, že každá národnostní skupina, tedy Češi, Slováci, Němci, Rusíni, Poláci i Maďaři, si zpracuje vlastní program, avšak ve společném duchu jednoty světové katolické církve, přičemž několik vrcholných náboženských projevů bude pro všechny národnosti společných.
Finančně sjezd podpořili zejména olomoucký a pražský arcibiskup, svolavateli sjezdu se stali všichni ordináři v Československu. Do pořádání se výrazně zapojil ministr zahraničí Edvard Beneš, a podporu mu vyjádřila i vláda pod vedením Jana Malypetra, která se však přímo neúčastnila, protože sjezd považovala za vnitrocírkevní záležitost. V říjnu 1934 schválila konference československých biskupů dosavadní přípravy k budoucímu sjezdu a následně biskupové vydali provolání vyzývající všechny československé katolicky věřící muže, ženy a především mládež k účasti na prvním československém celostátním eucharistickém kongresu v Praze, resp. I. celostátním sjezdu katolíků ČSR. Předseda sjezdu arcibiskup Leopold Prečan při osobním setkání s papežem Piem XI. vyjádřil úmysl uskutečnit sjezd a poprosil o jeho požehnání. Papežovým jménem mu příznivě odpověděl kardinál státní sekretář Eugenio Pacelli (který se sám stal papežem Piem XII. v březnu 1939).
Jako zástupce papeže Pia XI. a jako předsedající sjezdu na něj byl vyslán kardinál legát Jean Verdier, arcibiskup pařížský. Jeho suitu tvořili hodnostáři římští, francouzští i českoslovenští. Papežův pověřovací dopis z 20. června přečetl 27. června na zahajovací slavnosti v katedrále svatého Víta pražský arcibiskup Karel Kašpar, který byl o půl roku později jmenován kardinálem. Papež v listu zdůraznil, že se poprvé od vzniku československého státu sešli „jeho katoličtí obyvatelé bez rozdílu původu a řeči, aby se společně poradili a dohodlo o ochraně katolických zájmů“ a zmiňuje „láskyplnou svornost všech vyznavačů téže víry – občanů téhož státu“. Překlenovací myšlenkou pro sbratření „tolika různých duchů“ měla být hlavní myšlenka sjezdu: Božské vykoupení lidského pokolení. Kardinál Verdier byl k tomuto úkolu podle papežského listu vybrán „pro svou mimořádnou rozvahu a zdatnost a pro vřelou lásku, která ho poutá k národu československému“. Papež dále v listu opěvuje množství památek minulosti, svědčících o katolické víře a zbožnosti předků, a české světce Václava, Vojtěcha a Jana Nepomuckého i „nádherné a prostorné náměstí sv. Václava uprostřed města“, a uložil svému legátovi, aby po slavnostní svaté oběti udělil přítomným věřícím papežovým jménem požehnání, která jim umožní dokonalé odpustky. Přímo v dopise udělil papež apoštolské požehnání kardinálu Verdierovi, československým biskupům, státním úřadům a všem účastníkům slavnosti.První celostátní sjezd katolíků československých, Časopis katolického duchovenstva, 1935/4, str. 396-399, cit dle: http://depositum.cz/knihovny/ckd/strom.clanek.php?clanek=24148 (2017)
Dalšími významnými zahraničními hosty byli polský kardinál August Hlond a vídeňský kardinál Theodor Innitzer, rodák z českých Vejprt.
Účastníci sjezdu podávali předem písemné přihlášky s osobními údaji a platili účastnický poplatek 15 korun za sjezdovou legitimaci, odznak a katalog, popřípadě předem platili i za ubytování, pokud ho požadovali. Účastníci kongresu, kteří nebyli účastníky sjezdu, si mohli sjezdovou legitimaci koupit na sjezdovém sekretariátu nebo u farních úřadů za 10 korun. Čtyřstránková legitimace měla na čtvrté straně písmeno označující účastníkovu národnost (Č = Češi, Čechoslováci, D = Němci, M = Maďaři, P = Poláci, E = hosté ze zahraničí, H = čestní hosté). Sjezdové legitimace byly dvojího druhu, zelené a bílé, na zelenou byla 60% sleva ve zvláštních vlacích, na bílé 50% sleva v obecné veřejné dopravě, v autobusech byla poskytována sleva 25 %. Na legitimace byla poskytovaná sleva též například u Pražské paroplavební společnosti, v zoologické zahradě a do řady objektů v Praze, do některých byl na základě legitimace umožňováni bezplatný vstup. Ke sjezdu byl vydán též sjezdový odznak, na který účastníci sjezdu měli nárok na základě předložení legitimace, ale jeho zakoupení za 2 koruny bylo doporučováno všem katolíkům ve státě jako projev solidarity se sjezdem, i když se sjezdu neúčastní. Sjezdový katalog, obsahující i stručného průvodce městem, stál samostatně 3 koruny. Dopravní slevy platily už zhruba týden před akcí a týden po akci, takže si účastníci mohli pobyt v Praze prodloužit.
Hromadně zajišťované ubytování na slamnících v ubytovnách jako školy, výstavní pavilony, tovární objekty, klášterní budovy, pivovary a spolkové sály stálo 6 korun za celou dobu sjezdu, ubytovny byly rozděleny na mužské a ženské a mládeži mladší 14 let nebylo využití těchto ubytoven povoleno. Přestože požadavků na tento typ ubytování byly statisíce, podařilo se všechny žadatele ubytovat. Vyšší úrovní bylo ubytování ve studentských a jiných internátech, pensionech, klášterních budovách a v rodinách pražských katolíků, na zařízených a vybavených lůžkách, přičemž cena se pohybovala od 5 do 10 korun za osobu a noc. Nejdražší a nejpohodlnější bylo ubytování na hotelích. Veřejná vystoupení a veřejné akce probíhaly zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy.
Průběh Ve čtvrtek 27. června dopoledne zavezl zvláštní prezidentský vlak papežského legáta z dejvického nádraží do Lán, kde byl uvítán vyslancem Janem Masarykem, lánským vikářem J. Svátkem a uveden k prezidentu T. G. Masarykovi. Večer od půl šesté do šesté hodiny na zahájení sjezdu bily zvony všech katolických kostelů v Československu a 18. hodinou začal proslov papežského legáta Verdiera ve svatovítské katedrále a byla v 6 československých jazycích čtena pověřovací papežská bula s požehnáním. Ministr zahraničí Edvard Beneš se večer zahraničním novinářům pochlubil, že ač jsme bývali klasickou zemí náboženských bojů, máme ve státě několik náboženských vyznání a dospěli jsme k vysokému stupni, ba téměř k úplné náboženské snášenlivosti a k respektování náboženství vůbec. Ve čtvrtek přišel výboru sjezdu také dopis od vrchního rabinátu židovské obce v Praze se srdečným přáním nejlepšího zdaru, neboť všichni lidé mají stejného otce – Boha.
První den sjezdu, pátek 28. června, byl věnován poradám a schůzím jednotlivých stavů i národů za účasti kardinála legáta či členů jeho suity. Povolání byla rozdělena na sedm skupin: 1. kněze a bohoslovce, 2. zemědělce, 3. dělnictvo, 4. veřejné zaměstnance a zřízence, 5. stav obchodní, průmyslový a živnostenský, 6. svobodná povolání, 7. učitelstvo. Kněžské jednání se konalo v seminárním areálu v Dejvicích, zemědělská skupina ve velkém sále Národního domu na Smíchově, dělnický stav jednal v témž domě v malém sále, veřejní zaměstnanci ve Sladkovského síni Obecního domu, obchodníci, průmyslníci a živnostníci v Grégrově síni Obecního domu, svobodná povolání v přednáškovém sále kláštera v Emauzích a učitelstvo v sále Merkuru v Pařížské ulici. Na zasedání českých, slovenských a podkarpatských studentů v posluchárně filosofické fakulty promluvili Andrej Hlinka a Jan Šrámek. Plenární schůze Rusínů proběhla v sále Měšťanské besedy ve Vodičkově ulici, Maďarů v sále Institutu Ernest Denis v ulici Štěpánské, slovenští katoličtí muži sněmovali v devět hodin na Slovanském ostrově ve velkém sále, zatímco jinoši v sále malém. Slovenské katolické ženy a dívky provedly v ten samý čas pouť ke hrobu svatého Vojtěcha a svatého Jana Nepomuckého. V deset hodin proběhly německé porady povolání. Odpoledne se konaly porady vůdců německé katolické sekce, maďarské projednávání katolických hnutí a organizací a schůze Slováků a Čechů. Slováci se sešli v sálech na Slovanském ostrově, zatímco Češi na hřišti S. K. Slavie na Letné. V osm hodin večer se konala plenární schůze německých účastníků v novém Německém divadle, současně též pobožnosti ve všech pražských kostelích.