Jarmila Svatá (23. září 1903, KolínMatriční záznam o narození a křtu farnost Kolín – 29. dubna 1964, Praha) byla česká herečka a spisovatelka.
Biografie
Dětství Jarmila Svatá se narodila 23. září 1903 v Kolíně. Její otec Michal Svatý byl poštovním úředníkem. Matka Růžena Svatá, za svobodna Klecanská, pocházela z rodiny zednického mistra. Jarmila Svatá měla mladší sestru Věru, která se později provdala do rodiny kolínského podnikatele Mandelíka.JOUZOVÁ, Miroslava. Jarmila Svatá. Zpravodaj města Kolína. 2014, 20(4), 16. Rodina vychovávala dcery v katolickém prostředí. Jarmila jako desetileté děvče přijala svaté přijímání 15. června 1913 v chrámu sv. Víta na Zálabí v Kolíně.LA PNP, osobní fond Jarmily Svaté 1. část, (zpracovala: Jarmila Mourková), inv. č. 176, doklady – vlastní, 1968 Rodina Svatých se často stěhovala po Kolíně. V roce 1907 žili v ulici Tovární 16knihovna Státního okresního archivu Kolín, dále jen SOkA Kolín, tisk - voličský seznam 1907 (Michael Svatý) . Poté v roce 1911 bydleli v ulici Luční 421, která byla později přejmenovaná na Hánínskou č. 421.SOkA Kolín, fond Základní škola Kolín IV, Prokopa Velikého 633, třídní výkaz 1914/15 V letech 1915–1917 žili v ulici Na Palečku č. 234SOkA Kolín, fond Základní škola Kolín IV, Prokopa Velikého 633, třídní výkaz 1915/16 a 1916/17 , odtud se přestěhovali do ulice Tovární třída 45SOkA Kolín, fond Obchodní akademie Kolín, inv. č. 231 a 258, třídní výkaz 1917/18. Do obecné školy nastoupila 18. září 1909SOkA Kolín, fond Základní škola Kolín IV, Prokopa Velikého 633, bez inv. č.. Od roku 1914 do roku 1917 navštěvovala měšťanskou dívčí školu v Kolíně na adrese Školská 42. Prospěchově příliš nevynikala. Již v posledním ročníku měšťanské školy byla hodnocena z českého jazyka známkou 2, na obchodní akademii si v prvním pololetí, jak v ročníku prvním, tak i ve druhém, zhoršila prospěch z mateřštiny na trojku. Měla problémy s morálkou. Obvyklá známka 2 a v posledním ročníku dokonce poznámka za nedovolenou návštěvu taneční zábavy, kvůli které měla neomluvených pět hodin. Po absolvování dvouleté veřejné Obchodní akademie v Kolíně nastoupila v roce 1921TYČ, Miroslav. Osobnosti kultury. Kolín: Polabský Zlatý pruh - Kulturní společnost Miroslava Benáka, 2006. . jako bankovní úřednice.
Divadelní a filmové herectví V Kolíně hrála v ochotnickém divadle Klubu mladýchStudentský Kolínský Klub Mladých
Roku 1876 byl založen Studentský akademický spolek v Kolíně, jednalo se o předchůdce Klubu mladých. Zde působil Karel Leger, rodák z Kolína, který po studiích v Praze se vrátil nazpět do své domoviny. Kolínští obyvatelé se inspirovali založením Klubu mladých v Praze na podzim roku 1897. Zakladateli pražského klubu byli Jan Třebický (předseda Klubu), dr. Alois Rašín, dr. J. Kříž, Jaroslav Kvapil, Jan Kučera a Karel Mašek-Fa Presto. Působení kolínského Klubu začalo roku 1898 v Zámeckém divadle v Kolíně a jeho předsedou se stal JUC. Otto Latzel, režisérem byl Josef Suchý. Snaha vytvořit nový typ studentského spolku a střediska smíšeného studenty a bývalými studenty, který by byl mostem do života. Pražský Klub vzal pod svá ochranná křídla kolínský spolek a pomáhal během kulturních událostí. Almanach studentského kolínského Klubu mladých 1898–1923. Kolín: Studentský kolínský klub mladých, 1924, 64 s.. Po přestěhování do Prahy v roce 1923 působila ve sboru dr. Hilara, jehož svým vzezření oslnila natolik, že ji angažoval jako elévku Národního divadla (působila zde od 6. června 1924 do 14. prosince 1926).LOPOUR, Jaroslav "krib". Jarmila Svatá. Http://www.csfd.cz/ [online]. Praha: POMO Media Group, 2010 [cit. 2017-01-05]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/tvurce/29028-jarmila-svata/ „Byla žačkou zpěvu u Iši Grégrové a Marie Hübnerové.“LA PNP, osobní fond Jarmily Svaté 1. část, inv. č. 176 28. srpna 1927 byla pozvána divadlem sdružených měst východočeských a českého severu, aby vystoupila již 3. září v Poděbradech. Měla zpívat partii Traviattu, pokud by ji uměla nazpaměť, jinak by získala nejspíše podřadnější roli.LA PNP, osobní archiv Jarmily Svaté 1. část, inv. č. 176, korespondence vlastní - korporace Zásluhou svého bratrance Karla TeigaHEMELÍKOVÁ, Blanka. Jarmila Svatá. In: Slovník české literatury po roce 1945 [online]. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2007 [cit. 2017-04-09]. Dostupné z: http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=650&hl=svat%C3%A1+ byla Jarmila u zrodu Devětsilu – „středisko tehdejších komunistických kulturních pracovníků.“ Stala se tak osobní přítelkyní J. Fučíka, S. K. Neumanna, V. Nezvala, J. Hory, K. KonrádaLA PNP, osobní fond Jarmily Svaté 1. část, inv. č. 176, doklady – vlastní a setkala se „mj. s režiséry Emilem Františkem Burianem, Jiřím Frejkou a Jindřichem Honzlem. Hrála v jejich experimentálních inscenacích (převážně v Divadle na Slupi, malostranské Umělecké besedě a v původním Osvobozeném divadle), později působila v Divadle Vlasty Buriana.“ „Svou temperamentní ženskost dokázala přetvořit např. v inscenacích „Rozkošná příhoda“ (Herma), „Jan Žižka“ (Panna brněnská), „Madame Sans – Gene“ (Císařovna Marie Louisa), „Gero“ (Děvče), „Boxerský zápas“ (Tanečnice), „Cyrano z Bergeracu“ (Páže), „Klárina“ (Lea), „Nezralé ovoce“ (Françoise), „Mluvící opice“ (Artistka), „Huon z Bordeaux“ (Siréna), „Vojnarka“ (Marjánka) i „Ze života hmyzu“ (Jepice a Brouk).“ Své herecké umění ukázala i na prknech divadla Anny Sedláčkové, kde působila krátce, a to od roku 1943 do roku 1944. Zahrála si tu ve dvou velkých představeních, z čehož v jednom z nich účinkovala jako hlavní postava. Jednalo se o hru J. K. Tyla Tvrdohlavá žena v režii Z. J. Vyskočila.LA PNP, osobní archiv Jarmily Svaté, inv. č. 176, výstřižky Jiří Frejka Jarmile napsal: „Byl jsem překvapený z toho mála, co jsem viděl… Čekal jsem že po 11 letech bude sestup naopak zde zdá se že pauza prospěla k opravdovému výkonu. (…) Že při špatné režii a žádném vedení tohle dokážeš je zázrak.“LA PNP, osobní archiv Jarmily Svaté, inv. č. 176 „Uplatnila se i jako filmová herečka, menší role si zahrála v předválečných filmech Psohlavci (1931), Funebrák a Sňatková kancelář (oba 1932) a v poválečném Řeka čaruje (1946), v němž hrála s Františkem HanusemLA PNP, osobní fond Jarmily Svaté 1. část, inv. č. 176, výstřižky, Praha 1968.“ K filmu „Řeka čaruje“ bylo napsáno: „Vrací se k herecké práci po odmlčení mnoha let.“LA PNP, osobní fond Jarmily Svaté 1. část, inv. č. 176, výstřižky- Kinorevue, 21. listopadu 1945 Film zkritizován. A. M. Brousil vytýká režisérovi Krškovi slabý dialog, nepovedený střih a to, že myslel málo výtvarně.LA PNP, osobní fond Jarmily Svaté 1. část, inv. č. 176, výstřižky- Zemědělské noviny, A. M. Brousil, Na rozhraní 27. března 1950 nastoupila u Československého filmu jako členka tvůrčího kolektivu. Po roce 4. srpna došlo k rozvázání pracovního poměru kvůli provedeným prověrkám tvůrčích pracovníků.LA PNP, osobní fond Jarmily Svaté, korespondence vlastní - korporace Spolupracovala též scenáristicky s Československým státním rozhlasem.
Sňatek a literární činnost V roce 1932 se vdala za tajemníka Svazu průmyslníků prof. Ing. Josefa Fuksu, narozeného roku 1893, který byl „autorem mnoha odborných publikací z oblasti průmyslu a obchodu“Jarmila Svatá. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008, s. 430. . Spolu žili na Praze Smíchově, „nejdřív na Václavce a potom na Zborovské ulici" 26. Zde vedla literární a umělecký salon, v němž se scházely přední osobnosti české kultury, např. Karel Konrád, Václav Navrátil, Vlasta Petrovičová, Olga Srbová, Eduard Kohout a Josef Träger.KOHOUT, Eduard. Divadlo, aneb, Snář. Praha: Odeon, 1975, s. 151. „Od 20. let psala povídky, satirické glosy, kursivy a fejetony do časopisů jako je A - Zet, Ahoj, České slovo, Lidové noviny, Domov a svět, Rudé právo, Svět v obrazech, Nový život aj.“ V roce 1932 se prosadila na trhu její prvotina, sarkastická autobiografie Andělčina kariéra.ZAHAJSKÝ, Aleš. Kolínské pojmy: městská encyklopedie. druhý. Kolín: Aleš Zahajský, ident. č. 11292016, 2007. Šéfredaktor Lidových novin Eduard Bass 3. prosince 1932 napsal: „Andělčina kariéra nás nesmírně pobavila a svou přirozeností má, jak jsem zpozoroval, plno čtenářů“.LA PNP, osobní fond Jarmily Svaté 1. část, inv. č. 176, korespondence – vlastní, Eduard Bass Roku 1943 získala cenu Melantrich. Díla 113 účastníků hodnotila porota, v níž zasedli doc. dr. J. B. Čapek, B. Polan a dr. J. Träger. Umístila se na 3. místě s dílem Petr zbláznil město. Za své umístění získala 15 000 Korun. Přední příčky obsadil J. Radeš s dílem Studnice zapečetěná a I. Krahulík dílem Komu pochodeň, 4. místo získala M. Součková a její tvorba Bel canto, J. Heyduk – Ztracený kluk, J. Toman – Don Miguel z Maňary a A. Vrbová – My dva.LA PNP, Osobní fond Jarmily Svaté, inv. č. 176, výstřižky – Nedělní České Slovo: Kulturní život, 14. listopadu 1943
Závěr života Jarmily Svaté Po roce 1958Jarmila Svatá. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Praha: Academia, 2008, s. 431. . Jarmila Svatá žila v domku v pohraniční obci Rousínov. Zde trávila jaro a léto a sem je i zasazen děj díla To byl jeden rok, který pojednává o přátelství mezi českými a německými dětmi. „Je 23. listopadu 1953. Po 8 hrozných letech se pokusím znovu psát. Budu to ještě umět? Nebo jsem nenávratně ztracena? Nevím! Bůh mi pomoc!“LA PNP, osobní fond Jarmily Svaté 2. část, inv. č. 963, rukopisy vlastní Trpěla fobií, při čemž nemohla přejít ani silnici. Její stav byl nevypočitatelný. Měla úzkostlivé stavy z prostoru a nesnesla, seděl-li někdo za ní.LA PNP, osobní archiv Jarmily Svaté 1. část, inv. č. 176, korespondence vlastní - korporace, Čs. státní film Sama Jarmila Svatá napsala: „Dostávám hned nervový záchvat… Málokdy vycházím ven“.LA PNP, osobní fond Jarmily Svaté 1. část, inv. č. 176, Po návratu z léčení umírá 29. dubna 1964 ve věku 60 let, pravděpodobně dobrovolně. Otakar Štorch-Marien jako jediný napsal více o její smrti, přímo píše o otravě plynem. „V osudný den byla sama v bytě, a mezitímco se vařila voda na černou kávu, usnula. Přetékající voda uhasila plynový plamen… a osud Jarmily Svaté, provdané Fuksové, byl zpečetěn…“ŠTORCH-MARIEN, Otakar. Sladko je žít: paměti nakladatele Aventina I ; předmluva Adolf Hoffmeister. Praha: Československý spisovatel, 1966, s. 52. Tato informace mi byla potvrzena i Karlem Zdeňkem Slabým během našeho rozhovoru. Na úmrtním oznámení je psané, že zemřela náhle. Loučení se zesnulou proběhlo v pondělí 4. května v 16 hodin ve velké obřadní síni krematoria Praha, Strašnice. Její sestra Věra s manželem Ervínem zůstali jejími jedinými žijícími příbuznými.LA PNP, osobní fond Jarmily Svaté 1. část, inv. č. 176, doklady – vlastní, úmrtní oznámení „Její životní osud, zejména jeho strastiplný závěr, ztvárnila Helena Hodačová v románu Zpožděný vlak do Paříže (1965).“
Dílo