Teodora Řecká a Dánská (1906–1969)

Teodora Řecká a Dánská (30. května 1906 – 16. října 1969) byla rodem řecká a dánská princezna a díky sňatku s Bertholdem, pretendentem bádenského velkovévodství, markraběnka bádenská.

Teodora, druhé z pěti dětí řeckého a dánského prince Ondřeje a princezny Alice z Battenbergu, prožila šťastné dětství mezi Athénami a Korfu. V dětství však byla svědkem balkánských válek (1912-1913), následovala první světová válka (1914-1918) a řecko-turecká válka (1919-1922). Pro mladou princeznu a její příbuzné měly tyto konflikty dramatické následky a vedly k jejich exilu ve Švýcarsku (v letech 1917-1920), poté ve Francii a ve Spojeném království (v letech 1922-1936). Během exilu byla Teodora a její rodina závislá na štědrosti svých zahraničních příbuzných, zejména Marie Bonapartová (která jim nabídla ubytování v Saint-Cloud) a Edwiny Mountbatten (která je finančně podporovala).

Na konci 20. let 20. století postihla Teodořinu matku duševní krize, která vedla k jejímu umístění do švýcarské psychiatrické léčebny. Krátce poté, v roce 1931, se Teodora provdala za Bertholda, bádenského markraběte, syna říšského kancléře prince Maxmiliána. Manželé se poté přestěhovali na zámek Salem, kde Berthold vedl školu s učitelem Kurtem Hahnem. Princezna zde porodila tři děti: Margaritu, Maxmiliána a Ludvíka. Teodora a její manžel se stavěli proti nacismu a drželi si od nacistického režimu odstup; to však Bertholdovi nebránilo, aby na začátku druhé světové války narukoval do Wehrmachtu. Teodora, zasažená konfliktem, který rozdělil její rodinu na dvě frakce, se zapojila do činnosti Německého červeného kříže a dalších charitativních organizací.

Porážka Německa a jeho okupace Spojenci přinesla do života Teodory a Bertholda nové otřesy. Ačkoli je Sověti, zodpovědní za smrt několika jejich bratranců, nedrželi v šachu, britská královská rodina je v době sňatku prince Philipa, jediného Teodořina bratra, s britskou princeznou Alžbětou (pozdější královnou Alžbětou II.) v roce 1947 ostrakizovala. V průběhu let se však manželé znovu začlenili do života evropské elity, což dokládá jejich pozvání a přítomnost na korunovaci Alžběty II. v roce 1953 a na svatbě Juana Carlose, prince asturského, a princezny Sofie Řecké a Dánské v roce 1962. Teodora zemřela na srdeční potíže šest let po svém manželovi, v roce 1969. Byla tetou z otcovy strany prince z Walesu, který se později stal králem Karlem III.

Původ, mládí vlevo|náhled|Princezna Teodora Řecká a Dánská se svou matkou princeznou Alicí a svou sestrou princeznou Margaritou, 1910 Teodora, druhá dcera řeckého a dánského prince Ondřeje a princezny Alice z Battenbergu, se narodila 30. května 1906 v paláci Tatoi nedaleko Athén. V době jejího narození byl její otec na cestě do Španělska, kde zastupoval řeckou královskou rodinu u příležitosti sňatku španělského krále Alfonse XIII. s princeznou Viktorií Evženií z Battenbergu, sestřenicí její matky Alice. [Pokřtěná „Teodora“ na počest byzantské císařovny, ale rodinou přezdívaná „Dolla," princezna vyrůstala ve společné domácnosti spolu se starší sestrou Margaritou a mladšími sestrami Cecilií, a Sofií. S matkou se Teodora a její sestry dorozumívaly anglicky, ale v přítomnosti příbuzných a vychovatelek používaly také francouzštinu, němčinu a řečtinu. Princezny se formálně vzdělávaly v angličtině a řečtině.

Teodořino rané dětství bylo ovlivněno nestabilitou, kterou Řecké království zažívalo na počátku dvacátého století. Unaveni útoky tisku a opozice našli Ondřej a Alice útočiště v cestování a většinu období mezi lety 1907 a 1908 strávili za hranicemi své země. Se svými dcerami pobývali ve Spojeném království, Německu, na Maltě a v Rusku, kde se znovu setkali s mnoha svými příbuznými, včetně Eduarda VII. ze Spojeného království, Arnošta Ludvíka, velkovévody hesenského, Alexandry Fjodorovny a prince a princezny Ludvíka z Battenbergu (Aliciných rodičů). V této době se Teodora seznámila se svým mladým strýcem a tetou z matčiny strany, Louisem a Luisou, s nimiž se později spolu se svou sestrou Margaritou velmi sblížila.

V roce 1909 došlo k vojenskému puči zorganizovanému proti vládě řeckého krále Jiřího I., Teodořina dědečka. Krátce po této události byli princ Ondřej a jeho bratři nuceni odejít z armády. Znepokojeni politickou situací ve své zemi našli Ondřej a Alice opět útočiště v zahraničí a pobývali ve Spojeném království, Francii a Hesensku. Poté, co manželé na čas zvážili život v exilu, se vrátili do Řecka, kde se jim narodila třetí dcera Cecílie. V té době byla Teodora popisována svou babičkou z matčiny strany jako zábavné a nápadité děvčátko, ale také velmi roztržité.

Balkánské války a první světová válka náhled|Princezna Teodora Řecká a Dánská, 1910 V letech 1912-1913 se Řecko zapojilo do balkánských válek, v nichž se ocitlo v opozici vůči Osmanské říši a Bulharsku. Princ Ondřej byl znovu povolán do armády a sloužil pod korunním princem Konstantinem, zatímco princezna Alice pracovala jako ošetřovatelka raněných vojáků. Příliš mladá na to, aby následovala své rodiče, strávila Teodora a její sestry dobu trvání konfliktu v Athénách, s výjimkou krátkého pobytu v Soluni v prosinci 1912. Řecko vyšlo z balkánských válek s rozšířeným územím, ale konflikt vedl také k zavraždění Jiřího I. v březnu 1913. Smrt krále Helénů způsobila v životě Theodory a jejích příbuzných významné změny. Ve své závěti odkázal panovník Ondřejovi korfický palác Mon Repos. Po letech, kdy žil v těsné blízkosti panovníka, v palácích v Athénách a Tatoi, se tak Ondřej a jeho rodina konečně dočkali vlastního sídla.

Když se vrátil mír, Ondřej, Alice a jejich dcery v srpnu 1913 opustili Řecko. Po návštěvě Německa zůstali ve Spojeném království u prarodičů Teodory z matčiny strany. Pro malé princezny byla tato cesta příležitostí navštívit s rodiči katedrálu svatého Pavla a londýnskou zoologickou zahradu. 17. listopadu 1913 se vrátily do Řecka, v zemi pak rodinu udrželo Aliciino čtvrté těhotenství a především vypuknutí první světové války. Vzhledem k tomu, že Řecko vyhlásilo neutralitu, se tento nový konflikt Teodory a jejích příbuzných zpočátku téměř nedotkl. Léto roku 1914 tak strávila se svými sestrami na Korfu, kde si čtyři měsíce užívaly slunce a moře.

Situace se změnila, když do života obyvatel země vstoupila válka. V říjnu 1915 byl Ondřej se svou posádkou umístěn v Soluni, kde byl konfrontován s obsazením města spojenci. Krátce poté, v prosinci, našla poražená srbská armáda útočiště na Korfu, což přimělo Alici a její dcery opustit Mon Repos a vydat se do hlavního města. V průběhu dalších měsíců přibývalo hrozeb vůči členům královské dynastie. V červenci 1916 zaútočil žhář na panství Tatoi, když tam král pobýval se svou manželkou a několika dětmi. Kromě toho 1. prosince francouzské námořnictvo bombardovalo královský palác v Athénách, což donutilo Teodoru a její sestry, aby se s matkou uchýlily do sklepení.

Exil ve Švýcarsku vlevo|náhled|264x264pixelů|Princezna Teodora se svou matkou a sestrami, 1914 V červnu 1917 byl král Konstantin I. sesazen a vyhnán z Řecka spojenci, kteří ho na trůně nahradili jeho druhým synem, mladým Alexandrem. O patnáct dní později byla Teodořina rodina nucena odejít do exilu, aby se odstranila možnost ovlivňování nového panovníka jeho blízkými. Malá skupina, která byla nucena pobývat v německy mluvícím Švýcarsku, se nejprve ubytovala v hotelu ve Svatém Mořici a poté se usadila v Lucernu, kde žila s nejistotou ohledně své budoucnosti.

Vyhnanství však nebylo jediným zdrojem obav rodiny. Po ruské revoluci bylo v Rusku popraveno několik Teodořiných příbuzných (Romanovců). Krátce po těchto událostech byl v zimě 1918-1919 spolu s ostatními německými dynastiemi svržen i hessenský velkovévodský rod, s nímž byla Teodora úzce spřízněna prostřednictvím své matky. V roce 1920 se několik členů rodiny nakazilo chřipkou.

Na začátku roku 1919 se Teodora přesto dočkala radosti ze shledání se svou babičkou z otcovy strany, královnou vdovou Olgou, kterou bolševici ušetřili díky diplomatické intervenci Dánů. V následujících měsících se také znovu setkala se svými prarodiči z matčiny strany, které válka donutila vzdát se jména Battenberg ve prospěch jména Mountbatten. Pro Teodoru, která nyní tvořila duo se svou starší sestrou Margaritou, byl exil synonymem smutku, ale také příležitostí k dlouhým rodinným setkáním a procházkám po horách.

Krátký návrat do Řecka 2. října 1920 kousla krále Alexandra, bratrance Teodory, na procházce v Tatoi domácí opice. Ve špatné péči onemocněl sepsí, která u něj 25. října propukla, aniž by k jeho lůžku mohl přijít kdokoli z jeho rodiny. Smrt panovníka vyvolala v Řecku prudkou institucionální krizi. Premiér Eleftherios Venizelos, který již od roku 1919 uvízl v nové válce proti Turecku, prohrál v roce 1920 řecké parlamentní volby. Ponížený odešel do zahraničí, zatímco referendum znovu dosadilo na trůn Konstantina I.

Princ Ondřej byl v Athénách triumfálně přijat 23. listopadu 1920 a o několik dní později se k němu připojila i jeho manželka a čtyři dcery. Teodora se poté vrátila s rodinou na Korfu. Ve stejné době princezna Alice zjistila, že je opět těhotná. 10. června 1921 rodina přivítala řeckého a dánského prince Philipa (později princ Philip, vévoda z Edinburghu, 1921-2021). Radost, která provázela toto narození, však byla zastřena nepřítomností prince Ondřeje, který se připojil k řeckým jednotkám v Malé Asii během okupace Smyrny. Navzdory obavám z války si Teodora a její sourozenci užívali života v Mon Repos, kde je na jaře 1922 navštívila babička z matčiny strany a teta Luisa. V parku poblíž paláce, postaveném na starověkém hřbitově, se princezny věnovaly archeologii a objevily několik keramických nádob, bronzových předmětů a kostí. náhled|Teodora se svými rodiči a sestrou Margaritou, 1922 V tomto období se Teodora a její sestry také poprvé zúčastnily řady velkých společenských událostí. V březnu 1921 se princezny zúčastnily v Athénách svatby své sestřenice Heleny s rumunským korunním princem Karlem. V červenci 1922 odjely do Velké Británie, aby šly za družičky na svatbě svého strýce Louise Mountbattena s bohatou dědičkou Edwinou Ashleyovou.

Vojenská porážka Řecka proti Turecku a politické nepokoje, které to vyvolalo, však narušily život Teodory a její rodiny. V září 1922 Konstantin I. abdikoval ve prospěch svého nejstaršího syna Jiřího II. O měsíc později byl princ Ondřej zatčen a poté souzen vojenským tribunálem, který ho prohlásil za odpovědného za porážku v Sakary. Před popravou jej zachránila intervence zahraničních kanceláří, princ byl odsouzen k vyhnanství a zpeněžení. Po krátké zastávce na Korfu princ a jeho příbuzní počátkem prosince 1922 urychleně opustili Řecko na palubě lodi HMS Calypso.

Exil ve Francii a Spojeném království vlevo|náhled|Princezna Teodora (vlevo) se svou sestrou princeznou Margaritou (vpravo) a tetou Luisou Mountbattenovou, 1923 Po několikatýdenní cestě, která je postupně zavedla do Itálie, Francie a Spojeného království, se Teodora s rodiči a sourozenci usadila v roce 1923 v Saint-Cloud. Usadili se v domě sousedícím s domem princezny Marie Bonapartové, rodina byla sedm let závislá na její štědrosti a dalších dvou Teodořiných tetách: nejprve princezně Anastázii a poté lady Louis Mountbatten. Marie Bonapartová financovala studia svých neteří a synovce, zatímco lady Mountbattenová si zvykla nabízet neteřím své „použité“ oblečení. Ve skutečnosti měli Teodořini rodiče jen malé příjmy a děti byly pravidelnými svědky jejich finančních problémů a potíží s udržením domácnosti.