Lnáře () jsou obec v okrese Strakonice v Jihočeském kraji. Žije v nich obyvatel.
Historie První písemné zmínky o Lnářích a o původu jeho jmen První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318 (či 1313), ale mnohé pozůstatky z doby laténské v okolí dávají tušit, že kořeny obce sahají mnohem hlouběji v minulosti. Lnáře byly obcí, kde více než čtyři staletí sídlila vrchnost pro široké okolí. Původně na zdejší Staré Tvrzi, později (po roce 1670) na pohodlnějším a honosnějším „novém“ zámku. Německý název místa Schlüsselburg znamená v češtině Klíčohrad. Tento název, v minulosti hojně používaný, je velmi starého původu. Již nejstarší původem němečtí vladykové Schlüsselburští, měli ve svém modrém erbu vyobrazený zlatý (či černý) klíč, který se zde našel již pradávno při orání. Tato událost byla umocněna prý zjevením svaté Máří. A právě od této události (legendy) se vyvinul pozdější název Schlüsselburg. První, kdo ho prý oficiálně využíval, byl hrabě Wratislaw z Mitrowic a jméno se užívalo až do roku 1945 velmi hojně. Z počeštěných verzí tohoto jména se dochovala verze Klíčumburk, jak se také někdy Lnářům ve středověku říkalo. Proto německý název obce, ač dnes nepříliš často používaný, je důležitý historicky a tradicí, více než u jakéhokoliv sídla v okolí Lnářů. Český název „Lnáře“ je také starého původu a znamená „vesnice pěstitelů lnu”, tehdy obvyklé plodiny.
Od prehistorie až do konce středověku Vlastní dějiny obce jsou provázány s přechodem rozsáhlých bažin na cestě z jihočeských a prácheňských pánví směrem ke Staré Plzni přes místní Smolivecký potok. Bažinaté místo v jinak kamenitém kraji bylo osídleno již v pravěku, podařilo se vykopat pozůstatky osídlení staré asi 2700 let. Přinejmenším od této doby byla širší oblast Lnářska řídce osídleným krajem a toto osídlení kontinuálně pokračovalo až do raného středověku. V době železné se místní keltská populace krom zemědělství živila i rýžováním zlata z potoků, po čemž se zachovaly pozůstatky, sejpy. V raném středověku řídce osídlený kraj dosídlili lidé kmene Doudlebů, kteří přišli pravděpodobně z oblasti Černomoří a jsou lingvistické předpoklady, že byli pravděpodobně íránského původu. První známý vlastník Lnářů a aristokrat byl Ulrich ze Schlüsselburgu (Lnář), který je písemně zmiňován roku 1313, kdy doprovázel krále Jana Lucemburského při jeho výpravě do ciziny. Jeho rod byl německého původu, který se neznámo jak dostal do Lnář. V průběhu 14. století se do rodu přiženili místní nižší šlechtici. Dalším raným vladykou byl v úředním listě zmiňovaný Habart ze Schlüsselburgu (Lnář), což je zároveň i nejstarší dochovanou písemnou památkou vzpomínající obec Lnáře, pocházející z roku 1318. Již tehdy začalo vznikat menší lnářské zboží, neboli panství, které krom Lnář zahrnovalo i Zahorčice, Zámlyní, Předmíř či Říště. Později došlo k expanzi tohoto zboží, které zahrnovalo dvě menší města (mj. Kasejovice) a dalších 34 vesnic v okolí. Tato expanze byla dána úspěšným hospodařením místní šlechty, což umožnilo koupě dalších osad v okolí Lnář.
Mezi léty 1404 až 1564 patřily Lnáře a okolí Zmrzlíkům ze Svojšína. Druhý místní pán z tohoto rodu, Petr Zmrzlík ze Lnář a Kašperku, byl podporovatelem husitů, kteří tak Lnáře ušetřili válečných útrap. Poslední ze Zmrzlíků, Václav, byl evangelického vyznání a pro hrozící exekuci majetku raději sám panství prodal 25. dubna 1564 Zdeňkovi ze Šternberka za 45 000 kop míšeňských grošů a utekl do tolerantnějšího Německa. Zdeněk ze Šternberka dostal panství již zadlužené, proto se jeho potomci panství raději vzdali a prodali jej svému příbuznému, Volfu Novohradskému z Kolovrat.
Novověk náhled|vlevo|Vchod do Staré tvrze Volf Novohradský byl poručníkem Petra Voka z Rožmberka, který Lnáře v roce 1608 navštívil. Volf do Lnář také pozval Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan, který se postaral o zvelebení místních rybníků. Roku 1597 také Volf Novohradský nechal přebudovat starou a nepohodlnou gotickou tvrz na elegantnější renesanční zámek, který dodnes zdobí erb jeho a jeho ženy z rodu Šternberků. Volf Novohradský z Kolovrat byl do své smrti v lednu roku 1609 nejvyšším zemským komorníkem Českého království.
Rod Šternberků dostal Lnáře ještě jednou zpět do vlastnictví 15. září 1617, kdy je Volfův syn Zdeněk prodal za 100 000 kop míšeňských strýci Adamu II. ze Šternberka a Bechyně. Adam jako snášenlivý katolík se později stal nejvyšším purkrabím. Jeho syn byl ale sloužícím Šollem z Kasejovic úkladně zavražděn, a Lnáře tak připadly dceři Adama, Evě Johanně. Ta lnářské panství prodala 24. ledna 1660 za 79 000 zlatých rýnských Aleši Vratislavovi, svobodnému pánu z Mitrovic. Tento pán počal se stavbou nového zámku v těsné blízkosti renesanční staré tvrze v roce 1666, ale tuto monumentální stavbu dokončil až další majitel, Humprecht Jan Černín z Chudenic, který koupil Lnářsko v roce 1675. Stavba byla po mnoha těžkostech, kdy hrozilo i zřícení stavby, dokončena v roce 1686. Později Lnáře získal hrabě Leopold Josef Künigl (1727), který nechal výrazně upravit zámek i přilehlou zahradu. Dalšími majiteli se stala hrabata ze Sweerts-Sporcku (kupující byl Karl Rudolf), která zámek vlastnila mezi léty 1745 až 1802.
Dalším místním pánem se nakrátko stal biskup-kníže pasovský Leopold Leonhard Raymund z Thun-Hohenštejna, který obratem prodal Lnářsko rodu Lünckerů z Lützenwicku (1804–1880). Za jejich vlády se život ve Lnářích a v okolí dramaticky změnil zákonem o zrušení roboty, který vydal 7. září 1848 císař Ferdinand I. Dobrotivý. Od této doby začalo lidí na Lnářsku ubývat a místní hospodářství tímto a všeobecným poklesem zájmu o ryby začalo upadat. Rodinná hrobka Lünckerů z Lützenwicku je dodnes v blízké obci Kadov.
Moderní dějiny Poslední aristokratický majitel panství byl Karl Klement Václav z Lilgenau (vlastník 1880–1924). Obrátil svojí pozornost k upadajícímu rybničnímu hospodářství, a toto počínání bylo částečně úspěšně. V jeho časech se také mnohé proměnilo; Rakousko-Uhersko zaniklo a vznikla Republika československá. Obec se na konci 19. století podařilo připojit na železnici Blatná – Nepomuk, ale stanice je až 1,5 kilometru jižně od obce. Tento fakt obec hospodářsky poškodil. První světová válka stála životy mnoha místních obyvatel, kteří mají svůj čestný pomník před základní školou poblíž modlitebny a centra obce. Na říjen 1918 ve Lnářích upomíná památná lípa před obecním úřadem, která byla tehdy zasazena a dodnes zde roste. V ČSR proběhla pozemková reforma zákonem z dubna 1919, která v ČSR nejdříve zabrala 23 % veškeré půdy, později došlo ke zmírnění a zabralo se jen přes 40 % původně zamýšleného rozsahu. Karl Klement z Lilgenau za těchto okolností o své zadlužené lnářské panství přišel roku 1927, kdy prodal zbývající pozemky se zámkem pražskému židovskému obchodníkovi Karlu Bondymu. Tento první nearistokratický majitel se postaral o zvelebení Nového zámku. Od něj byl roku 1936 zámek v dražbě koupen pražským advokátem JUDr. J. A. Vaníčkem.
Za války v obci na zabaveném Novém zámku sídlili mladí nacisté (výcvikové středisko pro mladou generaci, Hitlerjugend). Skončení druhé světové války přišlo do Lnář dne 6. května 1945 s příchodem americké armády. Generál Vlasov, který se vzdal armádě USA, byl v blízkém okolí Lnář odveden ruskou hlídkou z amerického zajetí jako nepřítel SSSR a předán zástupcům Rudé armády. Doba komunismu byla pro obec obdobím pomalého chátrání a šedi. Nic tomu nepomohlo, že se obec stala jedním ze letních sídel československé vlády. Nový rozkvět přinesla až polistopadová minulost, především období po roce 2002. Obci se podařilo po katastrofálních povodních v srpnu 2002 získat dotace EU na obnovu místního hlavního mostu a hrází tří hlavních rybníků. Dotace se získala i na opravu chodníků a zastávek autobusu. Také Stará tvrz byla zrekonstruována a vybudovala se v ní galerie s infocentrem a knihovna.
Rybníkářství náhled|Zámecký rybník Obec je již po staletí významným centrem rybníkářství. První rybníky v obci existovaly již kolem roku 1320 a měly charakter obranný a zároveň chránily proti povodním. Za dob hrabat ze Sweerts-Sporcku (1745–1802) zde bylo již na 366 rybníků, které dodnes vytvářejí kulisu obce, která z dálky vypadá, jako když leží na řece. Hrabata dovezla z Německa lesklý poddruh kapra, který dostal jméno „Špíglák“, což je komolenina slova Spiegel, čili zrcadlo. Nejvíce rybníků se v okolí stavělo později, v 15. až 17. století. Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan, který zde pobýval a tvořil na pozvání Kolowratských, vybudoval několik obtočných stok u rybníků Nový, Divák a Struhový. Většina ostatních rybníků na Lnářsku patří mezi rybníky průtočné.
Další osobností, která se zasloužila o nový rozkvět místní rybníkářské ekonomiky, byl na přelomu 19. a 20. století Theodor Mokrý. Tento odborník měl na starosti zbývajících asi 100 lnářských rybníků. V první polovině 19. století totiž poptávka po rybím mase poklesla a s tím i jeho cena. Velká část místních rybníků se změnila na pole a pastviny. Hrabě Karl z Lilgenau se snažil o renesanci místního rybářství a povolal doktora Mokrého, který se mezi léty 1907–1921 postaral o vyšlechtění nové variety kapra, tzv. lnářského modráka, lysé a vysoce užitkové ryby. Dostal za ni na celostátní hospodářsko-lesní výstavě státní diplom a s jeho zástupcem, lesním správcem Václavem Peckou dostali i diplom Zemědělské rady. Lnářský modrák byl v padesátých letech vytlačen odolnějšími kapry, neboť nesnášel mechanickou manipulaci a rostl o rok déle. Nicméně měl chutnější maso. Dnes naprostá většina rybníků v obci i v okolí slouží k hospodářským účelům a nelze se v nich koupat. Výjimkou je například 6 km na jih položený Hadí rybník.
Geografie a klima
Lnáře leží v průměru kolem 470 metrů nad hladinou moře, ačkoliv části obce leží nad 500 metrů a Zahorčice leží asi 490 metrů. Obec leží padesát kilometrů jihovýchodně od Plzně a asi sto kilometrů jihozápadně od Prahy. Od Českých Budějovic je dělí více než 85 kilometrů jihovýchodním směrem. Nejbližším městem je Blatná (osm kilometrů východně) a Nepomuk (patnáct kilometrů západně). Lnáře leží v kotlině Smoliveckého potoka protékajícího obcí od severu k jihu. Okolní kopce dosahují výšek asi 520 až 577 metrů nad mořem. Okolí Lnář je lesnaté s množstvím pastvin a ostrůvky polí. Je zde velké množství rybníků a potoků.
Častým jevem jsou zde „suché bouřky“; větry vanou především od severozápadu a severovýchodu, méně pak od východu a jihu. Před přímým severním větrem je obec většinou chráněna hradbou Brd. Podnebí je mírně teplé vrchovinné, chladnější než v blízkých městech (např. Písek či Plzeň), v létě příjemné. Zimy jsou zde delší a drsnější než ve velkých městských aglomeracích, ale sněhu je většinou málo. Obec je v zimě relativně málo navštěvovaná.
Nejbližší meteorologická profesionální stanice leží pouhé tři kilometry od obce poblíž Kocelovic na Kněžském vrchu (522 metrů). Tato stanice byla zřízena již roku 1975, nonstop funguje od roku 1977. náhled|vlevo|Klášter bosých augustiniánů
Meteorologické údaje průměrná roční teplota vzduchu: +7,5 °C (průměr ČR je 7,1 °C) průměrný roční úhrn srážek: 595,1 milimetru průměrná hodnota slunečního svitu za rok: 1677 hodin maximální naměřená teplota: +38,1 °C (ze dne 27. 7. 1983) minimální naměřená teplota: −24,9 °C (ze dne 8. 1. 1985) maximální srážky spadlé za 24 hodin: 139 milimetrů (26. 6. 1998) maximální náraz větru: 48,9 m/s (28. 1. 1994)
Obyvatelstvo
Obecní správa Části obce Lnáře se dnes člení na dvě části na dvou katastrálních územích: Lnáře (i název k. ú.) Zahorčice (k. ú. Zahorčice u Lnář)
Před více než stoletím se obec nacházela na severozápadním okraji tehdejšího Prácheňského kraje. Po reformě na konci 19. století již obec náležela, spolu s Blatenským okresem, pod kraj Západní Čechy s centrem v Plzni. Po další reformě roku 1960 se Lnáře definitivně ocitly v okrese Strakonice na samém okraji Jihočeského kraje, pouhý kilometr od jeho západních hranic.
Od 1. ledna 1974 do 23. listopadu 1990 k obci patřily i Kocelovice a Tchořovice.
Obecní symboly