Bugatti Typo 35 ( Bugatti Type 35) byl závodní automobil, který v roce 1924 navrhl a zkonstruoval Ettore Bugatti. Tento závodní vůz se vyznačoval nejen skvělými jízdními vlastnostmi, výbornými osmiválcovými motory a špičkovým zpracováním, ale na rozdíl od konkurenčních vozů i nádhernou karosérií. Tu bylo možno doplnit světly a blatníky a rázem se z něj stal na pohled vcelku standardní sportovní vůz pro bohaté. Bugatti Type 35 pomohlo Ettore Bugattimu stát se seriózním výrobcem vozů a společnosti Bugatti pomohlo dosáhnout mytického statusu, jaký má dnes.
Vznik a vývoj Bugatti nabízel soukromým závodníkům hned několik výkonových verzí. Standardní Type 35 z roku 1924 byl poháněn dvoulitrovým řadovým osmiválcem SOHC se třemi ventily na válec a výkonem 95 koní. V letech 1926–1927 doplnil Bugatti svoji nabídku o další typy. Nejprve se objevil v nabídce Type 35B s motorem 2,3 litru a kompresorem Roots, s nímž dosahoval výkonu 140 koní při 5000 ot/min. Dalšími změnami, podle nichž jej lze snadno identifikovat, byl rozměrnější a více dopředu posunutý chladič. Zcela identicky vypadal i opět kompresorem Roots přeplňovaný Type 35C, který disponoval výkonem 125 k. Motor modelu Type 35T (T jako Targa) měl atmosférický osmiválec o obsahu 2,3l.
Kromě těchto modelů existovaly i levnější varianty Type 37 a 39, které vypadaly prakticky identicky, ale byly poháněny jednoduššími motory. U Type 37 to byl řadový čtyřválec s obsahem 1496 cm³, výkonem 60 až 90 k a maximální rychlostí okolo 150 km/h. Type 39 byl poháněn atmosférickými nebo přeplňovanými řadovými osmiválci o obsahu 1493 cm³, jež dosahovaly výkonu 80 až 120 k.
Jeden z prvních vyrobených automobilů Bugatti 35 zakoupil Čeněk Junek, který s ním závodil v letech 1925–1926, potom na něm jezdila jeho manželka Eliška Junková. KOŽÍŠEK, Petr. Bugatti 35 (1925) - popis vozu. Výstava Vavříny s vůní benzínu, Národní technické muzeum, Praha, 2021
Celkem bylo vyrobeno přibližně 200 vozů Bugatti Type 35 v různých modifikacích (jiný zdroj udává až 400 vozů) a do Čech se jich dostalo přibližně 15. Zvuk motoru tohoto auta inspiroval Jaroslava Ježka k napsání skladby Bugatti step.
Popis vozu Bugatti Type 35 byl závodní automobil s kapalinou chlazeným čtyřdobým osmiválcovým motorem s rozvodem SOHC umístěným podél za přední nápravou a s pohonem zadních kol. Motor se zdvihovým objemem 1991 cm³ podával výkon 66,2–73,5 kW/90–100 k při 6000 ot/min a dosahoval maximální rychlosti 175–180 km/h. Četná kluzná ložiska potřebovala rozstřikovací mazání, a přesto trpěla značným opotřebením s nutností časté výměny. Model T35 dosahoval, proti předchůdcům T28 a T30, až o 30 % vyšších otáček. Musely být změněny váčkový i klikový hřídel, ojnice, ložiska i mazání.
Vozy měly karburátor Solex nebo Zenith, manuální čtyřstupňovou převodovku, velmi strmé řízení a bubnové brzdy na všech kolech s vyrovnávacím systémem pro stejnoměrný brzdný účinek na všech kolech. Brzdy byly ovládány lanky. Pohon na zadní kola. Vpředu tuhá náprava a podélná listová pera, vzadu tuhá náprava a podélná čtvrteliptická listová pera. Karoserie typu roadster byla dvoumístná, otevřená.
Nejcharakterističtějším prvkem nového Bugatti Type 35 byla litá hliníková kola s integrovanými bubnovými brzdami a demontovatelnými ráfky pro snazší výměnu pneumatik. Hliníkové karoserii dominovala osobitá maska chladiče ve tvaru koňské podkovy.
V následující letech Ettore Bugatti do stejného podvozku vestavoval jiné motory, s kompresorem T35B a T35C, resp. verze se sníženým objemem válců (1991 cm³) bez kompresoru T35A a verze T35T s objemem válců 2262 cm³.
Sportovní úspěchy náhled|Bartolomeo " Meo" Constantini, Bugatti Type 35 při GP Francie v Lyonu (1924) Již v roce 1924 na Grand Prix Evropy (Lyon, 3. srpna) bylo přihlášeno pět vozů Bugatti 35, které skončily na sedmém (Jean Chassagne) a osmém místě (Ernst Fridrich). Další 3 vozy do cíle nedojely. Na Velké ceně San Sebastian ve Španělsku skončil Bartolomeo "Meo" Costantini druhý, Pierre de Vizcaya pátý a Jean Chassagne šestý. Tak začala slavná kariéra tohoto typu. Hned na zahájení sezóny 22. února 1925 vyhrál T35 Velkou cenu Říma (Carlo Masetti) a slavné Targa Florio (Meo Costantini). V letech 1926 až 1930 modré vozy Bugatti T35 dominovaly závodní scéně a staly se jedním z nejúspěšnějších soutěžních vozů všech dob. Na modelu Type 35 vyrostly a závodily takové světové hvězdy jako byli Philippe Étancelin William Grover-Williams, Louis Chiron, Albert Divo, Jules Goux a další. Kariéru tohoto typu "přibrzdila" mezinárodní automobilová federace A.I.A.C.R. resp. její Mezinárodní sportovní výbor CSI, který pro roky 1926–7 stanovil pro formulové závody maximální objem válců 1,5 litru (s kompresorem nebo bez), přičemž minimální hmotnostní limit byl 600 kg. Řada Velkých cen byla v tomto období vypsána pouze pro tuto kategorii. Naštěstí pro Bugatti 35 byly vypsány i závody tzv. volné formule, kde mohly startovat i vozy nad 1,5 l. náhled|Albert Divo v Bugatti T35B, vítěz Targa Florio 1928 Alessandro Consonno vyhrál na T35 závod konaný 21. března 1926 na okruhu Pozzo u Verony a hrabě Aymo Maggi Velkou cenu Říma (28. března). Na slavném závodě Targa Florio (26. dubna) představila stáj Automobiles Ettore Bugatti speciální typ pro tento závod Type 35T. Premiéra to byla úspěšná, protože Meo Costantini, Ferdinando Minoia a Jules Goux tomto pořadí obsadili kompletně stupně vítězů. François Eysermann na T35A vyhrál II. ročník Velké ceny Tripolisu (26. dubna), Aymo Maggi na T35A Pohár Etny (Coppa Etna, 9. května), Bartolomeo Costantini vyhrál 25. července s T35 Velkou cenu Španělska na okruhu Lasarte u San Sebastianu, François Lecot ve stejný den (25. července) získal Velkou cenu Marny. Trojice Luigi Spinozzi, Carletto "Carlo" Rosti a Aymo Maggi kompletně obsadila s T35 stupně vítězů na Coppa Acerbo (7. srpna) a tento úspěch zopakovali Meo Costantini, Jules Goux (oba T35C) a Arturo Farinotti (T35A) 12. září na Velké Milána, která se jela na okruhu v Monze. Aymo Maggi na T35 přidal 17. října vítězství na okruhu u Gardského jezera, čímž byl úspěšný rok 1926 uzavřen. Pro úplnost je nutno dodat že pro formuli do 1,5 l Bugatti postavil model T39, který rovněž zaznamenal v tomto roce několik vítězných závodů. náhled|Albert Divo, vítěz Targa Florio 1929 (vlevo za ním Eliška Junková) V roce 1927 vítězná série Bugatti Type 35 pokračovala. Hned v první velké ceně (III. Velká cena Tripolisu, 6. března 1927) Emilio Materassi s T35C vyhrál, Gaspare Bona (T35T) si odnesl vavřínový věnec vítěze ze závodu na okruhu Pozzo (20. března), Louis Chiron zvítězil s novým modelem T35B na Velké ceně Provence (27. března) a Emilio Materassi (T35C) zopakoval své loňské vítězství na Targa Florio (27. dubna). Na okruzích Alessandria 8. května s T35B a Savio u Ravenny zvítězil 15. května na T35C Gaspare Bona. Slavný Tazio Nuvolari na T35 zvítězil 12. června v Královské ceně Říma, Mario Lepori a Renato Balestrero na T35C obsadili v tomto závodě 2. a 3. místo, úspěch dokonal 4. místem Gaspare Bona (T35B). Prvá 4 místa v celkové pořadí si s T35C zopakovali Emilio Materassi, Nino Cirio (T35A), Gaspare Bona a Adolfo Sansoni 19. června v závodě na okuhu u Bologne. Začínající Philippe Étancelin zvítězil na T35 ve Velké ceně Marny (10. července) u Remeše na okruhu Reims-Gueux. Prvních 5 míst obsadili 25. července Emilio Materassi, André Dubonnet, Caberto Conelli, Louis Chiron (všichni T35C) a Edward Bret (T35) na Velké ceně San Sebaitiánu na okruhu Lasarte. Emilio Materassi připojil 14. srpna na T35C vítězství v Coppa Montenero u Livorna a George Eyston (T35B) 25. srpna ve Velké ceně La Baule (kanton La Baule-Escoublac). Sezónu 1927 vítězně uzavřel Tazio Nuvolari (T35) na okruhu Gardského jezera 9. října. náhled|William Grover-Williams v roce 1929 vítězí v GP Francie (T35B) Pro rok 1928 výbor CSI (International Sporting Committee) federace A.I.A.C.R ukončil experiment s formulemi do 1,5 l a rozhodl o vypsání závodů formulí bez omezení objemu motoru. Vozy však musely vážit mezi 550–750 kg a minimální délka závodu byla stanovena na 600 km. Této sezóně vládl Louis Chiron, který vyhrál 7 Velkých cen, a vozy Bugatti T35C a T35B. Bylo to na velkých cenách Saint Raphaël, Riviéry, Antibes, Říma, Marny, San Sabastián a ve Velké ceně Evropy na Monze. Další 3 vítězství s T35C připojili Tazio Nuvolari (Tripolis, Pozzo a Alessandrie) a 2× vyhrál Marcel Lehoux s T35C (Alžír a Tunis). Albert Divo připojil vítězství na Targa Florio s T35B a Aimery Blacque-Bélair zaznamenal vítězství ve Velké ceně La Baule na modelu T35C. Celkem vozy Bugatti vyhrály 14 závodů z 21, které se v tomto roce konaly. Rok 1928 byl také poznamenám tragickými nehodami, při závodech zahynuli mj. Čeněk Junek, Bedřich Soffer, Emilio Materassi, Huldreich Heusser a další. náhled|Louis Chiron na T35C vítězí v GP Belgie (současně GP d’Europe) 1930 V roce 1929 "spanilá" jízda typu Bugatti 35 pokračovala neztenčenou měrou. Například 7. července, kdy se současně jely 3 velké ceny (Marna, Dieppe, Coppa di Camaiore), vyhráli Philippe Étancelin (T35B), René Dreyfus (T35C) a Renato Balestrero (T35C) anebo při Velké ceně San Sebastiánu vyhrál Louis Chiron na T35B a za ním se seřadilo dalších 7 jezdců na Bugatti T35 B a C. Celkem s typem Bugatti 35 jezdci zvítězili v 15 závodech z 25, které roku 1929 konaly. Mezi vítěze se zapsali mj. William Grover-Williams (1. ročník Velké ceny Monaka a 15. ročník Velké ceny Francie v Le Mans), 3× Philippe Étancelin (Marna, Comminges/Saint-Gaudens a La Baule) a baron Philippe de Rotschild, který vyhrál 9. května 1929 Velkou cenu Burgundska na okruhu v Dijonu. Albert Divo zvítězil na Targa Florio, což bylo 5 vítězství v nepřerušené řadě (1925–9).
Závodní sezónou roku 1930 se skvělá kariéra Bugatti Type 35 zvolna začíná uzavírat. Bylo zaznamenáno 11 vítězných startů, třemi vítěznými závody dominoval René Dreyfus (Saint Raphaël, 2. ročník GP Monaka, Marna). Po dvou vítězstvích přidali Louis Chiron (Lyon, Velká cena Evropy ve Spa), Philippe Étancelin (Dauphiné u Grenoblu a Velká cena Francie v Pau) a Heinrich-Joachim von Morgen (7. ročník ADAC Eifelrennen a 1. ročník závodu na Masarykově okruhu). Významným dnem této sezóny byl 20. červenec, kdy se současně jely Velká cena Evropy ve Spa (Louis Chiron, T35C), Velká ceny Marny (Marcel Lehoux, T35B) a na jižní smyčce Nürburgringu závod ADAC Eifelrennen (Heinrich-Joachim von Morgen, T35B). V roce 1931 vyhrál typ T35 ve 3 velkých cenách, ale to již nastoupily nové vozy Bugatti Type 51 a Type 54. V roce 1932 svoji dráhu automobilového závodníka začínal na voze Bugatti 35C Guy Moll.
Mimo závodů na okruzích byl typ T35 mimořádně úspěšný i v závodech automobilů do vrchu, kde se objevoval až do roku 1936, včetně závodů Mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu (1930–1933). náhled|Čeněk Junek, vítězí na Bugatti T35B v závodě do vrchu "Hřebenka" ze Smíchova na strahovské Sokolské sletiště (1926)
Bugatti Type 35 v Československu V Čechách byli nejznámějšími osobnostmi soutěžícími s vozy Bugatti Type 35 Čeněk Junek a Eliška Junková, mezi jejíž úspěchy patřilo páté místo v závodě Targa Florio v roce 1928. Již v roce 1925 Čeněk Junek vyhrál závody do vrchu Brno-Soběšice, Dubí-Cínovec a Schöber. V dalších letech vyhrál několik dalších závodů do vrchu i na okruzích mj. závod do vrchu Karlovy Vary (Panorama), Hřebenka na strahovské sokolské sletiště a závod Knovíz-Olšany atd. V Československu s typem T35 závodilo několik jezdců. náhled|Ernst Mahla, Bugatti T35B, Zbraslav-Jíloviště 1929
V prvé řadě to byl Jiří Kristián Lobkowicz, který s ním vyhrál závod Mistrovství Evropy do vrchu Zbraslav – Jíloviště, které se jelo 11. května 1930 (Bugatti T35C) a skončil jako nejlepší domácí jezdec závodu. Zvítězil v kategorii závodních vozů do 2,0 l v čase 3:04,3 min a vytvořil nový rekord třídy. náhled|Start závodu na Masarykově okruhu Brno (1930), st. č. 2 Lobkowicz (T35C), č. 4 Bondy (T35B), č. 6 Bittmann (T35C) a č. 8 Kubíček (T35B)