Druhé obléhání Albazinu v letech 1686–1687 bylo jednou z epizod boje o Poamuří mezi Ruskem a mandžuskou říší Čching v rámci rusko-čchingského konfliktu táhnoucího se od počátku 50. do konce 80. let 17. století.
V Albazinském ostrohu, sídlu stejnojmenného vojevodství a hlavní opoře ruské moci na Amuru, byl oddíl ruských kozáků vedený vojevodou Alexejem Tolbuzinem s ruskými rolníky, lovci a řemeslníky v červnu 1685 obležen čchingskou armádou vojevůdce Langtana. Kvůli převaze nepřítele se Rusové po dvou týdnech vzdali. Čchingové se však neočekávaně stáhli.
Po několika týdnech byl Albazin Rusy znovuobsazen. Namísto na Sibiři běžné palisády byl silně opevněn zemními valy, odolnými vůči dělostřelectvu. Soustředila se v něm silná posádka, více než 800 mužů. V létě 1686 Čchingové reagovali novým obležením. Rusové se tentokrát úporně bránili, odolali několika útokům a naopak při výpadech poškodili nepřátelské vojsko. S příchodem zimy a kvůli vyčerpání obou stran boje ztratily na intenzitě a v prosinci 1686, po uzavření příměří mezi Ruskem a říší Čching, ustaly úplně. Obléhatelé pak umožnili obráncům doplnění zásob.
Obě strany měly značné ztráty, Rusů padlo kolem stovky, pětinásobek zemřel na kurděje, bojeschopných zůstalo pouze několik málo desítek. Na čchingské straně zahynulo dvaapůl tisíce vojáků a mnoho z doprovodného personálu. Čchingská armáda se v polovině května 1687 stáhla od města na několik kilometrů a začátkem srpna odplula. Rusové tak město uhájili, zadrželi tak čchingskou ofenzívu a posílili svoji pozici na mírových jednáních. Podle Něrčinské mírové smlouvy z roku 1689 však region připadl Čchingům a Rusům nezbylo než jej vyklidit.
Před bojem náhled|vlevo|alt=Barevná současná fotografie; vlevo a vpravo palisáda dvojnásobné výše člověka uprostřed s dřevěnou patrovou věží s věžičkou, věž zabírá většinu plochy snímku.|Ukázka opevnění ruských ostrohů v 17. století. Jižní stěna ilimského ostrohu s věží z roku 1667, přemístěná do muzea Talcy u Irkutska.
Mandžuská říše Čching, ovládající od poloviny 17. století Čínu, neuznala připojení Poamuří k Rusku, protože ho považovala za svou sféru vlivu. Začátkem 80. let 17. století začali Čchingové připravovat útok na Rusy na Amuru a v Zabajkalí. Mandžuové naplánovali útok na Albazin, centrum ruského osídlení v Poamuří, v případě úspěchu počítali s postupem na zabajkalský Něrčinsk. Dva roky strávili přípravami – budováním základen a cest, stavbou lodí, shromažďovaním zásob, zpravodajskou činností.Bezprozvannych, s. 57.Alexandrov, 102–103. Na jaře 1683 přitáhli k ústí Zeji a vybudovali zde pevnost Ajgun, u ústí Kumary pevnost Kumara a ještě jednu mezi nimi.Bezprozvannych, s. 58. Ve druhé polovině roku 1683 a začátkem následujícího roku čchingské oddíly obsadily ruské ostrohy v povodí Zeji,Alexandrov, 114.Bezprozvannych, s. 60. poté čchingská jízda podnikala nájezdy na ruské území.Alexandrov, 127–128.
Začátkem června 1685 se čchingská armáda vylodila u AlbazinuAlexandrov, 129. a od 12. června zahájila obležení.Alexandrov, 131–133. Mandžuové měli 4200 mužů včetně 1200 nevojáků, 30 velkých a 15 malých děl; navíc 1000 jezdců dorazilo po břehu. Pouze stovka Mandžuů měla píšťaly, ukořistěné u Rusů, jinak byli vyzbrojeni pouze chladnými zbraněmi. Obránců Albazinu bylo 450, se 3 děly a 300 píšťalami.Bezprozvannych, s. 62–63. Po deseti dnech obležení Albazinu Mandžuové zahájili všeobecný útok. Čchingská dělostřelba ničila palisádu, od zápalných šípů shořely sýpky, část obydlí a kostel. Za den bojů zahynula více než stovka obránců a skoro 150 útočníků. Bylo také zničeno jedno ze tří ruských děl. Rusům došly zásoby střelného prachu i kulí.Bezprozvannych, s. 64–65. Vojevoda Alexej Tolbuzin proto požádal čchingského velitele Langtana o svolení k odchodu ruské posádky i obyvatel z Albazinu do Něrčinska, což Čchingové přijali.
Obnova Albazinu náhled|upright=1.4|alt=Mapa Zabajkalska a Poamuří s vyznačenými směry pohybu Čchingů (z Ajgunu po Amuru k Albazinu a jeho obležení a zpět, z Číny do Mongolska a zpět); útoky Mongolů – obležení Selenginsku a postup na Udinsk; postup ruského Golovinova pluku ze západu přes Irkutsk do Udinska, část až do Něrčinska|Čchingská ofenzíva v Poamuří v letech 1686–88 (modře, cesta a návrat vyslanců modře čerchovaně) a mongolské útoky (zeleně) a postup Golovinova pluku (červeně; postup menšího oddílu do Něrčinska červeně čerchovaně). V polovině července 1685 z Něrčinska vyrazil průzkumný oddíl, který zjistil, že čchingská armáda opustila Albazin, na místě našli jen jednoho čínského dezertéra.Bezprozvannych, s. 66–67.Alexandrov, 135. Podle něho dostala armáda rozkaz urychleně se přesunout na Non a dál na jih, kvůli problémům Mandžuů v Číně; pouze v Ajgunu zanechali pětisetčlennou posádku. Čchingové odešli tak rychle, že nestačili zničit osetá pole v okolí. Sklizeň z polí v okolí Albazinu byla rozhodující pro udržení města, Něrčinsk sám byl totiž zásobován až od Bajkalu, a dovoz potravin z Něrčinska do Albazinu by tak pro větší posádku nepřipadal v úvahu.Alexandrov, 136.
Něrčinský vojevoda Ivan Vlasov neprodleně vyslal do Albazinu 200 jízdních kozáků pod velením Afanasije Bejtona a za nimi vyrazil Tolbuzin s větším třísetčlenným oddílem kozáků a lovci, řemeslníky a rolníky. Dne 27. srpna Tolbuzin dorazil k Albazinu a pokračoval v jeho obnově zahájené Bejtonovými lidmi.
Běžným opevněním ruských sibiřských ostrohů byla palisáda, poskytující dostatečnou ochranu proti lukům a šípům sibiřských kmenů. Proti dělostřelectvu ovšem palisáda nestačila. Očekávali-li ruští kozáci boj s nepřítelem vybaveným děly, budovali zemní valy vyztužené dřevěnými konstrukcemi, na Amuru takto opevnili Kumarský ostroh roku 1654. Také nové opevnění Albazinu bylo budováno s ohledem na čchingskou artilérii. Namísto běžné palisády s příkopem Tolbuzinovi a Bejtonovi kozáci vyhloubili příkop a nasypali zemní val široký 8,5 m a vysoký přes 3 m. Na koruně valu zbudovali bojová postavení opevněná hatěmi vymazanými hlínou. Západní strana pevnosti (dlouhá 97 m) přiléhala ke srázu nad řekou, na jižní (přes 75 m) a východní (přes 85 m) straně stály tradiční dřevěné průchozí věže, zatímco severní strana (85 m) byla bez vstupu; v rozích z linie valu vystupovaly menší věže nebo bašty. Albazinská posádka měla na sibiřské poměry relativně silné dělostřelectvo – jeden těžký moždíř, který střílel pudové (16,3 kg) železné koule, osm děl a tři lehké hákovnice.Alexandrov, 139. K moždíři a dělům bylo po 40 železných koulích na každé. Nad děly měli velení dva zkušení moskevští dělostřelci. Bylo k dispozici dostatečné množství střeliva – 112 pudů prachu a 60 pudů olova.Alexandrov, 139.
Do zimy bylo znova postaveno městečko, obnoveno několik vesnic a sklizena úroda z velké většiny polí, rozlohou více než 1000 ha. Na podzim 1685 měl Tolbuzin v Albazinu 514 kozáků a 155 rolníků a lovců, začátkem roku 1686 už 725 mužů, zatímco v Něrčinsku a okolních ostrozích zůstalo 340 kozáků a stovka lovců a jiných civilistů. Bohatá sklizeň roku 1685 dala Albazinským dostatek obilí na dva roky, do léta 1687.
Čchingská příprava útoku Čchingská posádka v Ajgunu pozorně sledovala ruskou aktivitu v Albazinu. Od října 1685 začaly z Ajgunu vyrážet nevelké jízdní oddíly, které útočily na ruské vesnice, zabíjely rolníky, unášely zajatce, ničily zásoby obilí. Tolbuzin proti nim organizoval jízdní kozácké hlídky a v Albazinu byl v neustálé pohotovosti jízdní oddíl pod velením Bejtona, který se v říjnu–listopadu několikrát střetl s čchingskými oddíly. V únoru 1686 odvetou Bejton provedl s třemi sty kozáky výpad k řece Kumaře a zničil tam čchingskou hlídku.Alexandrov, 138. Na jaře 1686 se situace v okolí Albazinu uklidnila a ruští rolníci přivedli skot z Něrčinska a oseli asi 500 ha polí.
Čchingský císař Kchang-si přikázal dobýt Albazin, ale neničit ho, nýbrž využít jako základu pro další postup na Něrčinsk. Na dopravu pětitisícové nebo šestapůltisícové armády se 40 děly k Albazinu potřebovali Mandžuové 150 říčních lodí, pozemní cestou přihnali tři tisíce koní. Dříve než armáda dorazili do Albazinu čchingští poslové s císařskými listy vyzývajícími Rusy k odchodu, což bylo shromážděnými kozáky rozhodně odmítnuto. Poté, co ruské hlídky potvrdily přibližování nepřátelské armády, rolníci z okolních vsí se ukryli ve městečku a kozáci zahnali do lesa své stádo o pěti stech koních. Začátkem července 1686 tak měl Tolbuzin v Albazinu k dispozici 826 mužů.
Obléhání náhled|vlevo|alt=Černobílá rytina malé pevnosti s několika budovami obehnanými obdélníkovými hradbami s baštami uprostřed každé strany. Pevnost je ze tří stran obklopena trojitými valy obléhatelů, na čtvrté (spodní) straně je řeka, na řece na ostrově opevněný tábor obléhatelů jen o málo menší než pevnost.|Obležení Albazinu čchingským vojskem. Nizozemská rytina z konce 17. století. thumb|left|alt=Černobílá kresba, uprostřed pevnost obehnaná palisádou, v pevnosti stojí několik domů a dřevěný kostel se dvěma kulatými věžemi. Pevnost je obklopena valy obléhatelů, v popředí je řeka s loděmi, po levé straně tábor obléhatelů, v pozadí strmé kopce a les.|Obležení Albazinu čchingským vojskem, čínská kresba z konce 17. století Čchingské loďstvo se před Albazinem objevilo 7. července 1686. Proti vyloďujícím se čchingským vojákům podnikli Rusové výpad, který vedl Bejton. Útok kozáků podpořený palbou pevnostních děl dezorganizoval čchingské vojsko a k obnovení pořádku a vytěsnění Rusů zpět do pevnosti byl třeba osobní zásah Langtana. Čchingové hodlali, podobně jako předešlého roku, rychle zlomit odpor obránců silnou dělostřelbou, ta ale neměla očekávaný výsledek, protože mandžuské dělové koule se neškodně zarývaly do valu. Několik dní po začátku bojů zahynul i Tolbuzin. Když 12. července pozoroval nepřátele z bašty, dělová koule mu odervala nohu; zemřel o čtyři dny později. Velení v Albazinu po něm převzal Bejton.Alexandrov, 140. V noci na 14. června Mandžuové podnikli všeobecný útok z říční a severní strany, Albazinci nejen odolali, ale provedli i výpad, při němž se probojovali až k nepřátelskému táboru u řeky.
Poté, co Rusové odolali náporu prvních týdnů, přikázal císař Kchang-si přejít k dlouhodobému obléhání. Mandžuové kolem Albazinu postavili čtyři tábory ze zemljanek, Albazin ve vzdálenosti 400 m obkroužili zákopy a valy. Za valy Mandžuové nasypali čtyři 15 m vysoké plošiny pro děla, aby mohli střílet i do pevnosti. Jednu baterii umístili i na ostrov na Amuru proti říční straně pevnosti. S obsluhou děl jim pomáhalo dvacet holandských jezuitů. Nad Albazinem vybudovali Mandžuové přístav, naproti na opačné straně řeky opevněný tábor. Obránci se před dělostřelbou museli ukrývat v podzemních úkrytech.
Jakmile se na Amuru objevil led, Mandžuové své lodě stáhli z řeky do zátoky. Bejton toho v noci na 12. října využil k vyslání tříčlenné hlídky v loďce do Něrčinska. Hlídka v Něrčinsku ohlásila, že Albazinci zatím podnikli pět výpadů (zvláště úspěšný byl výpad v noci na 16. srpna, kdy Rusové téměř obsadili mandžuskou hlavní severní baterii), zabili 150 vojáků nepřítele a sami ztratili 65 mužů. Největším problémem obránců byly kurděje, na které do počátku října zemřelo 50 lidí.Alexandrov, 141.