Ferdinand hrabě z Trauttmansdorffu-Weinsbergu ( Ferdinand Graf von und zu Trauttmansdorff-Weinsberg; 27. června 1825 Vídeň – 12. prosince 1896 Fridau, Rakousko) byl rakouský šlechtic, diplomat a politik z významného rodu Trauttmansdorffů usazeného v Čechách. Řadu let byl rakouským vyslancem v různých zemích, později předsedou rakouské Panské sněmovny, získal též Řád zlatého rouna. Mimo jiné vlastnil statky na Moravě (Koryčany).
Diplomat a politik náhled|vlevo|Erb Ferdinanda Trauttmansdorffa Pocházel z knížecí linie Trauttmansdorffů, narodil se ve Vídni jako jediný syn hraběte Josefa z Trauttmansdorffu (1788–1870),Rodokmen Trauttmansdorffů na webu euweb.cz dostupné online dlouholetého vyslance v Prusku, a hraběnky Josefy Károlyiové (1803–1863).Rodokmen Károlyiů na webu euweb.cz dostupné online Studoval práva na Karlově univerzitě (1843–1847) a s ohledem na dlouholeté působení svého otce v zahraničí byl předurčen k diplomatické kariéře, kterou zahájil po roce 1847 na nižších postech v Londýně, Paříži, Berlíně a Stuttgartu. V letech 1859–1866 byl rakouským vyslancem v Karlsruhe,Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1860; Vídeň, 1860; s. 144 dostupné online kde se mu podařilo přimět Bádensko ke spojenectví s Rakouskem v prusko-rakouské válce 1866. V letech 1867–1868 byl vyslancem v Mnichově a svou diplomatickou kariéru završil prestižní funkcí velvyslance u Svatého stolce (1868–1872).Přehled velvyslanců Rakouska-Uherska ve Vatikánu in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1917; Vídeň, 1917; s. 24dostupné online
Po otcově smrti se stal doživotním členem Panské sněmovny. V roce 1871 byl krátce poslancem Moravského zemského sněmu, již v roce 1872 se ale stal místopředsedou Panské sněmovny ve Vídni, od roku 1879 byl jejím předsedou, jako politik patřil ke konzervativnímu křídlu ústavověrné strany. Od roku 1884 byl nejvyšším komořím císařského dvora, tento post s kompetencí pro správu uměleckých sbírek Habsburků zastával až do smrti.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1885; s. 14 dostupné online
Zemřel 12. prosince 1896 ve věku 71 let na zámku Fridau v Dolním Rakousku, pohřben byl v rodové hrobce u kostela sv. Anny v Horšovském Týně.KUNEŠ, Václav: Kostel svaté Anny na Vršíčku 1507–2007; Horšovský Týn, 2016; s. 26 Pohřebiště rodu Trauttmansdorffů v 19. století na webu royaltyguide.com dostupné online
Majetek náhled|vlevo|Zámek Fridau (Dolní Rakousko) V roce 1869 koupil v Dolním Rakousku velkostatky Fridau a Kirchberg an der Pielach. K velkostaktům patřilo přes 7.000 hektarů půdy a vynášely zisk ve výši 60.000 zlatých ročně.Schematismus und Statistik des Großgrundbesitzes in den Erzherzogtümern Nieder- u. Oberösterreich und im Herzogtume Steiermark; Praha, 1908; s. 207–210 dostupné online Zámek Fridau nechal přestavět, často tu pobýval a také zde zemřel. V roce 1870 zdědil po otci majetek na Moravě a Čechách. Na jižní Moravě mu patřil velkostatek KoryčanyKUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; díl 3., s. 71; Praha, 1998 K velkostatku patřilo 2.662 hektarů půdyNeuester Schematismus der Herrschaften, Güter und Zuckerfabriken in Mähren und Schlesien 1899; Brno, 1899; s. 81 dostupné online a zámek, který byl příležitostným rodinným sídlem. Ve středních Čechách byl majetkem rodu velkostatek Obříství s rozlohou 1.818 hektarů půdy.PROCHÁZKA, Johann von: Topographisch-statistischer Schematismus des Grossgrundbesitzes im Königreiche Böhmen; Praha, 1891; s. 623–624 dostupné online Na zámku Obříství realizoval v roce 1873 stavební úpravy doložené aliančním erbem Trauttmansdorffů a Lichtenštejnů.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl VI. Východní Čechy; Praha, 1989; s. 338 Manželka Marie, rozená princezna z Lichtenštejna se v Obříství angažovala také v charitě.Dějiny obce Obříství dostupné online Na svých moravských statcích pobýval jen výjimečně, jako milovník koní spoluzakládal a finančně podporoval Spolek na podporu chovu koní na Moravě, čestné funkce zastával i v různých spolcích v Rakousku. Ve Vídni byl jeho sídlem palác v ulici Elisabethstraße 18.
Tituly a ocenění V roce 1849 byl jmenován c. k. komořímHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1853; Vídeň, 1853; s. 99 dostupné online a jako vyslanec v Bavorsku obdržel v roce 1867 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 167 dostupné online Během působení v diplomatických službách i později jako vysoce postavený hodnostář císařského dvora obdržel řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.Přehled řádů a vyznamenání Ferdinanda Trauttmansdorffa in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1896; Vídeň, 1896; s. 15 dostupné online Mimo jiné byl od roku 1890 kancléřem Řádu Františka Josefa.POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2017; Praha, 2016; s. 406 ISBN 978-80-85955-43-9 Nejvyššího ocenění dosáhl v roce 1878 jako rytíř Řádu zlatého rouna.Seznam rytířů rakouského Řádu zlatého rouna v 19. století dostupné onlineLOBKOWICZ, František: Zlaté rouno v zemích českých (Zvláštní otisk ze Zpravodaje Heraldika a genealogie), Praha, 1991; s. 278
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů velkokříž Řádu Františka Josefa (1867) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1870) 60x60pixelů Řád zlatého rouna (1878)
Zahraničí 60x60pixelů rytíř Řádu černé orlice (Německo) 60x60pixelů Řád lva a slunce I. třídy (Persie) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Januaria (Itálie) 60x60pixelů velkokříž Řádu svatého Josefa (Toskánsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Pia IX. (Papežský stát) 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko) 60x60pixelů velkokříž Záslužný řád bavorské koruny (Bavorsko) 60x60pixelů velkokříž Řád sv. Michaela (Bavorsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu routové koruny (Sasko) 60x60pixelů Vévodský sasko-ernestinský domácí řád (Sasko-Altenbursko) 60x60pixelů velkokříž Řádu württemberské koruny (Württembersko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Filipa Velkomyslného (Hesensko) 60x60pixelů rytíř Danebrožského řádu (Dánsko) 60x60pixelů Řád knížete Danila I. I. třídy (Černá Hora) 60x60pixelů velkodůstojník Řádu thajské koruny (Siam)
Rodina V roce 1860 se ve Vídni oženil s princeznou Marií Františkou z Lichtenštejna (1834–1909), dcerou knížete Aloise II. z Lichtenštejna. Marie Františka byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.Gothaischer Hofkalender 1870; Gotha, 1870; s. 274–275 dostupné online
Měli spolu šest dětí, nejstarší syn Alois (1863–1915) byl státním úředníkem a dědicem velkostatků v Rakousku, další syn Karel Ferdinand (1864–1910) převzal po otci velkostatek Koryčany. Nejmladší syn Adolf (1877–1914) po rodičích zdědil velkostatek Obříství a padl za první světové války. Dcera Marie Františka (1862–1940) byla manželkou hraběte Karla Coudenhove, místodržitele v Čechách.
Díky své manželce z rodu Lichtenštejnů měl blízké příbuzenské vazby na významné osobnosti v Čechách, jeho švagry byli kníže Adolf Josef ze Schwarzenbergu a kníže Jiří Kristián z Lobkowicz.
Ferdinandova sestra Josefína (1835–1894) byla manželkou moravského šlechtice hraběte Zikmunda Berchtolda z Uherčic.
Děti 1. Marie Františka (28. 1. 1862 – 27. 1. 1940) ⚭ (1886) hrabě Karl Maria Coudenhove (8. 2. 1855 Vídeň – 8. 2. 1913 Merano), slezský zemský prezident (1894–1896) a 12. český místodržitel (1896–1911) 2. Alois Josef (5. 3. 1863 Vídeň – 10. 3. 1915), dědic statků v Rakousku 3. Karel Ferdinand (24. 3. 1864 Vídeň – 4. 1. 1910 Pressbaum, Dolní Rakousy), dědic statků na Moravě ⚭ (1892) Marie Tereza z Colloredo-Mannsfeldu (5. 8. 1869 Dobříš – 27. 2. 1960 Vomp) 4. Josefína (30. 10. 1866 Vídeň – 7. 11. 1936 Chlumec) ⚭ (1892) hrabě Ottokar Klemens Westphalen z Fürstenbergu (18. 6. 1866 Chlumec – 12. 3. 1941 Chlumec) 5. Karolína (10. 4. 1869 Řím – 22. 12. 1959 Drosendorf-Zissersdorf) ⚭ (1905) hrabě Jindřich z Hoyos-Sprinzensteinu (4. 6. 1865 – 28. 4. 1955 Horn) 6. Adolf (22. 6. 1877 – 21. 8. 1914 Jarosławice, Polsko), padl v 1. světové válce ⚭ (1911) Marie Tereza z Colloredo-Mannsfeldu (vdova po starším bratrovi)
Odkazy Reference
Literatura MALÍŘ, Jiří a kol.: Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918; Matice moravská Brno, 2012 Ottův slovník naučný, díl 25.; Praha, 1906 (reprint 2002) Externí odkazy
Ferdinand Trauttmansdorff na webu Rakouského parlamentu Rodokmen Trauttmansdorffů na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)
Ferdinand Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Rytíři rakouského Řádu zlatého rouna Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Poslanci Moravského zemského sněmu Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Rytíři Řádu černé orlice Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Rytíři Řádu svatého Januaria Kategorie:Nositelé Řádu svatého Josefa Kategorie:Nositelé Řádu routové koruny Kategorie:Nositelé Řádu württemberské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Dannebrog Kategorie:Nositelé Řádu knížete Danila I. Kategorie:Nositelé Řádu thajské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Pia IX. Kategorie:Nositelé Řádu rumunské hvězdy Kategorie:Nositelé Vévodského sasko-ernestinského domácího řádu Kategorie:Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny Kategorie:Narození 27. června Kategorie:Narození v roce 1825 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 12. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1896 Kategorie:Pohřbení v Horšovském Týně Kategorie:Muži