Dassault/Dornier Alpha Jet je dvoumotorový lehký bojový a cvičný letoun určený pro pokračovací výcvik pilotů stíhacích letadel.

Alpha Jet je výsledkem francouzsko-německé spolupráce, konkrétně firem Dassault a Dornier, která reflektovala podobné požadavky vzdušných sil obou zemí. Jak francouzské, tak německé letectvo provozovaly Alpha Jet ve velkém počtu, nejprve jako cvičný letoun a poté se rozhodly použít ho jako platformu pro lehký bojový letoun. V důsledku vojenských omezení po skončení studené války se Německo rozhodlo v 90. letech svou flotilu Alpha Jetů vyřadit a mnoho z nich prodalo jiným vojenským i civilním uživatelům. Alpha Jet byl přijat do výzbroje několika leteckých sil po celém světě a také se u některých z těchto uživatelů dočkal bojového nasazení.

Vývoj náhled|vlevo|Šest francouzských Alpha Jetů skupiny Patrouille de France Počátkem 60. let začaly Spojené království a Francie spolupracovat na vývoji nového nadzvukového bojového letadla, které mělo zároveň sloužit k výcviku pilotů. Výsledkem byl letoun SEPECAT Jaguar, který se nakonec dokonale osvědčil v roli bojového stroje. Původní požadavek Francie na cvičné letadlo se tak nenaplnil. Proto začala Francie rozvíjet spolupráci s tehdejším Západním Německem, které potřebovalo nahradit své zastaralé bojové stroje Fiat G.91. Technická specifikace nového stroje vznikla v roce 1968 a v červenci 1969 byla podepsána dohoda o společném vývoji a výrobě. Na základě dohody měla každá ze zemí zakoupit 200 strojů, přičemž výroba měla probíhat v obou státech. Výsledkem mělo být podzvukové letadlo, jehož pohon budou zajišťovat motory SNECMA-Turbomeca Larzac. Německo mělo negativní zkušenosti spojené s haváriemi svých jednomotorových letounů Lockheed F-104 Starfighter, proto hned od začátku prosazovalo koncept dvoumotorového letadla.

Své návrhy předložily tři skupiny výrobců: Dassault, Breguet a Dornier přišly se strojem "TA501", který byl vyvinut sloučením starších konceptů Breguet 126 a Dornier P.375, SNIAS a MBB předložily návrh letadla s označením "E.650 Eurotrainer" Skupina VFW-Fokker předložila koncept s názvem "VFT-291". náhled|Přistávající německý Alpha Jet v RAF Fairford, Gloucestershire, Anglie, 1991 Vítězem soutěže se v červenci 1970 stal návrh TA501 od týmu Breguet-Dassault-Dornier. V roce 1971 byly společnosti Dassault a Breguet sloučeny do firmy Avions Marcel Dassault-Breguet Aviation, která dostala za úkol vyrobit dva prototypy nového letadla. Další dva prototypy postavil Dornier v Německu. Jako první se do vzduchu vznesl francouzský prototyp 26. října 1973 a jeho německý protějšek ho následoval o necelé tři měsíce později.

Ještě v září 1973 k programu přistoupila i Belgie, která pro své letectvo objednala 33 kusů letounu.

Sériová výroba byla rozdělena mezi společnosti Dassault, Dornier a belgickou SABCA, z nichž každá vyráběla část dílů letounu (Dassault: střední část trupu; Dornier: křídlo, zadní část trupu a ocasní plochy; SABCA: špici trupu a křídelní klapky) a současně provozovala montážní linku kompletující letouny ze subsestav dodávaných ostatními výrobci.

V květnu 1979 začalo Francouzské letectvo nahrazovat zastaralé T-33 Silver Star, Mystère IV a Fouga Magister novými Alpha Jet E (E jako École, tj. školní). Francie nakonec neobjednala 200 letadel jak se původně plánovalo. Snížila tento počet na 176 kusů a ty byly dodány do roku 1985.

Západní Německo nemělo zájem o letadla ve cvičné verzi. Preferovalo výcvik na amerických strojích, který němečtí piloti podstupovali na amerických základnách. Dodávky bojové verze Alpha Jet A (A jako Appui Tactique, tj. taktická podpora) začaly v roce 1978 a byly ukončeny o 5 let později. Luftwaffe objednala celkem 175 strojů.

Konstrukce náhled|Pár Alpha Jetů A za letu náhled|Alpha Jet E s otevřenými překryty kabiny Alpha Jet je lehký hornoplošný letoun malých rozměrů. Na náběžné hraně křídel byl použit tzv. "psí zub", což je zářez, který zlepšuje aerodynamické vlastnosti letounu při vzletu a přistání. Křídla mají velké Fowlerovy klapky a po obou stranách trupu před ocasními plochami jsou brzdící štíty. Účinně zvyšují vztlak při přistání v malých rychlostech.

Tříbodový podvozek tvoří přední podvozková noha, která se zatahuje dozadu, zatímco nohy hlavního podvozku se zatahují do gondol motorů.

V gondolách ve spodní části trupu jsou umístěny dva proudové motory SNECMA Turbomeca Larzac 04-C5 o tahu 13,24 kN. Stroje Luftwaffe byly později modernizovány variantou Larzac 04-C20 o tahu 14,12 kN.

Kokpit má tandemové uspořádání sedadel a dva samostatné překryty. Zadní sedadlo se nachází ve vyšší poloze, což umožňuje instruktorovi mít směrem vpřed dobrý výhled. Francouzský Alpha Jet E byl vybaven vystřelovacími sedadly Martin Baker AJRM4, zatímco německý Alpha Jet A měl sedadla UPC/Stencel S-III-F3.

Francouzská letadla měla jen základní avionické vybavení, zatímco německé stroje disponovaly poměrně sofistikovaným navigačně-bojovým systémem. Ten se skládal z inerciálního navigačního systému Lear-Siegler, dopplerovského navigačního systému Litton a průhledového displeje Kaiser/VDO.

Obě provedení se mírně odlišují i vzhledem špičky trupu, která je u verze A ostře zašpičatělá, zatímco u varianty E má oblejší tvar. Obě varianty mají čtyři závěsné body pod křídlem a jeden v ose trupu, s celkovou nosností až 2 200 kg výzbroje. Alpha Jet (specifications) na globalsecurity.org Podtrupový závěsník je primárně určen k nesení kontejneru s automatickým kanónem, buď DEFA ráže 30 mm či Mauser BK-27 ráže 27 mm.

Varianty náhled|Alpha Jet 01 v Dornier-Museum náhled|Alpha Jet Nigerijského letectva s podvěšenou výzbrojí Alpha Jet A Lehký útočný letoun původně určený pro německou Luftwaffe. Alpha Jet E Cvičný letoun původně užívaný francouzskými a belgickými vzdušnými silami. Belgické označení Alpha Jet 1B. Alpha Jet E+ Verze s modernizovanou elektronikou a avionikou užívaná pod označením Alpha Jet 1B+ Belgickým letectvem. Alpha Jet MS1 Varianta pro Egyptské vojenské letectvo schopná nasazení v cvičné i útočné roli. Část strojů byla sestavena v Egyptě z dodaných součástí. Alpha Jet MS2 Vylepšená verze MS1 optimalizovaná pro bojovou roli, s novou avionikou, výkonnějšími motory Larzac 04-C20, skleněným kokpitem Lancier a možností výzbroje střelami Matra R550 Magic. Alpha Jet 2 Nerealizovaný vývoj Alpha Jetu E, ve variantě optimalizované pro útočnou roli. Původní projekt označen jako Alpha Jet NGAE (Nouvelle Generation Appui/École, útočně-cvičný nové generace). Některé prvky uplatněny u modelu MS2. Alpha Jet 3 Projekt označovaný také jako Alpha Jet Lancier či Alpha Jet ATS (Advanced Training System, pokročilý cvičný systém) vybavený skleněným kokpitem a modernizovanou avionikou. Alpha Jet M Nerealizovaný projekt palubního cvičného letounu pro Aéronavale odvozený z projektu Alpha Jet 3, který měl ve výcviku nahradit letouny Fouga CM.175 Zéphyr a Dassault Étendard IV. Alpha Jet VTX Verze založená na variantě Alpha Jet A, která se účastnila soutěže US Navy VTX na palubní cvičný letoun který měl nahradit North American T-2 Buckeye a Douglas TA-4F Skyhawk. Upraven jeden kus.

Uživatelé náhled|upright=2|Uživatelé Alpha Jetu. Modře současní, červeně bývalí. náhled|Alpha Jet v roce 2008 na Royal International Air Tattoo (RIAT)

Belgické letectvo

Egyptské vojenské letectvo

Francouzské letectvo

Kamerunské letectvo

Katarské letectvo

Marocké královské letectvo

Luftwaffe (dříve)

Nigerijské letectvo

Letectvo Pobřeží slonoviny (dříve) (dříve) Portugalské letectvo

QinetiQ – šest strojů (Alpha Jet A, dříve Luftwaffe)

Thajské královské letectvo

Ozbrojené síly Toga

Specifikace 350px|vpravo|Nákres

Technické údaje Posádka: 2 Délka: 13,23 mDassault-Dornier Alpha Jet Advanced Trainer / Close-Support Aircraft Rozpětí: 9,11 m Výška: 4,19 m Nosná plocha : 17,5 m² Hmotnost (prázdný): 3 515 kg Maximální vzletová hmotnost: 8 000 kg Pohonná jednotka: 2 × dvouproudový motor SNECMA Turbomeca Larzac 04-C5 o tahu 13,24 kN

Výkony Maximální rychlost: 1000 km/h (Mach 0,8) Bojový rádius: 583 km Dostup: 14 630 m Stoupavost: 57 m/s

Výzbroj 1× kanón DEFA ráže 30 mm s palebným průměrem 125 nábojů nebo 1× kanón Mauser BK-27 ráže 27 mm AIM-9 Sidewinder Matra Magic 2× raketnice, každá s 18 ks neřízených raket 68 mm SNEB AGM-65 Maverick Pumy o hmotnosti 250/400 kg

Odkazy

Reference

Související články Aero L-39 Albatros BAE Systems Hawk CASA C-101 Mitsubishi T-2 Siai-Marchetti S.211

Externí odkazy

Dornier/Dassault Alpha Jet na www.valka.cz Alpha Jet na stránkách firmy Dassault Aviation

Kategorie:Útočná letadla Alpha Jet Alpha Jet Kategorie:Francouzská cvičná letadla