Bořislav () je obec v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Žije v ní obyvatel.
Historie náhled|vlevo|273px|Bořislav od jihu
Bořislav byla založena na zemské cestě spojující Prahu se Saskem. Stalo se tak nejpozději v polovině 12. století, protože první písemná zmínka o obci pochází už z roku 1169. Tehdy daroval král Vladislav II. Bořislav spolu s dnes již zaniklými Hrbovicemi řádu johanitů, které po návratu z druhé křížové výpravy uvedl do Čech.(Dále jen Bořislav 2014). Zřejmě na začátku 14. století přešla vesnice do majetku kláštera benediktinek v Teplicích, který založila Vladislavova manželka královna Judita. Roku 1352 se vesnice uvádí jako farní, což znamená, že zde neznámo kdy před tím benediktinky zřídily centrum farní správy s kostelem. Z roku 1405 pochází listina, v níž Oldřich a Pešík z Radovesic obdarovali bořislavské kostel, který v té době spravoval farář Mikuláš. Majitel Bořislavi a patron zdejšího kostela, teplický klášter benediktinek, za husitských válek zanikl. Ještě v roce 1434 sice jeho abatyše jmenovala do Bořislavi faráře, v té době ale již konvent sídlil na hradě Střekově.
Po husitských válkách se majitelé klášterního majetku střídali. Roku 1435 ho vlastnil Jakoubek z Vřesovic.Kilián 2015, s. 75. Klášterní majetek zůstal co do rozsahu přibližně stejný, dostal se ale natrvalo do rukou světské šlechty. Před třicetiletou válkou se v držení Bořislavi, kde nikdy nevzniklo panské sídlo, postupně páni z Vřesovic, Fictumové, Valdštejnové, Schönbergové a Vchynští. Podle urbáře z roku 1561, kdy vesnice patřila Volfovi z Vřesovic, bylo ve vsi patnáct usedlostí.
náhled|vlevo|273px|Obecní úřad, bývalá škola z roku 1825
Od roku 1592 spravoval bořislavskou farnost Michal Longolius, narozený v Kralovicích. Do Bořislavi přišel z Chyše.Sitte 1936, s. 10–11. Longolius byl vzdělaný muž. V roce 1617 vyšel jeho překlad zásadního latinského díla německého luteránského teologa Johanna Arndta Čtyři knihy o pravém křesťanství, o tři roky později následoval překlad německého spisku hvězdáře Paula Nagela Doplněk astronomie. Bořislavský farář byl zámožný; roku 1612 půjčil městu Louny 1 500 míšeňských kop. V době pobělohorské byl vykázán ze země, zemřel ve vyhnanství v roce 1628 v Geisingu.
Po zavraždění Viléma Kinského v Chebu v roce 1634 získal teplické panství Jan z Aldringenu. Clary-Aldringenové pak byli bořislavskou vrchností až do zrušení poddanství.
Po třicetileté válce hospodařilo v Bořislavi podle berní ruly třináct sedláků, kteří pěstovali obilniny, hlavně žito. Stavení ale byla ve špatném stavu. Sedláci chovali 2–3 krávy, 1–6 prasat a čtyři z nich měli ovce.Bořislav 2014, s. 11. O sto let později se počet hospodářů v Bořislavi prakticky nezměnil. Tereziánský katastr z roku 1757 jich uvádí čtrnáct. Hospodařili na 240 hektarech, zbývající půda v katastru obce patřila církvi a poddaní na ní robotovali. Obecní les se rozkládal na jednom hektaru,, k obci patřil také rybník a malá chmelnice. Hospodu vrchnost pronajímala. Ve vsi žilo 116 osob.Bořislav 2014, s. 14. Dne 13. července 1784 vypukl v domě čp. 23 patřící vdově Kerlové požár, při kterém z 31 budov vyhořelo 24 a kromě toho čtyři stodoly.
náhled|vlevo|273px|Hrázděná budova čp. 2
Zkázu přinesly do vsi i napoleonské války. Ve druhé polovině srpna postupovalo ruské vojsko přes Bořislav směrem k místům, kde proběhla na konci měsíce proběhla bitva u Chlumce (1813). 20. srpna dorazil ruský oddíl do vsi a utábořil se na farských polích. Velitel se štábem se ubytoval na faře. Vojáci rekvírovali krmivo pro koně a povozy, vymáhali potraviny a pálenku. Situace se opakovala, když se přes Bořislav, ležící na císařské silnici vybudované v letech 1803–1808, vracela vítězná vojska do vnitrozemí.Bořislav 2014, s. 15.
V roce 1833 stálo v Bořislavi 38 obytných budov, v nichž žilo 199 obyvatel. Stála zde nová škola, kterou v roce 1825 nechala postavit claryovská vrchnost (v budově sídlí obecní úřad). Čtyři roky po postavení školy ji navštěvovalo 51 chlapců a 40 dívek kromě Bořislavi ze Žalan, Starosedel (dnes části Žalan), Bílky a Lelova. Ve vsi byl hostinec, kovárna a opodál myslivna.
Po vydání nového obecního zřízení v roce 1849 tvořila Bořislav spolu se Žalany, Starosedly, Lelovem a Bílkou jeden správní celek, v roce 1867 se Žalany s Lelovem oddělily a Bořislav zůstala spojená jen s Bílkou.Bořislav 2014, s. 16. Podle adresáře teplického politického okresu z roku 1872 byla v obci škola, policejní stanice, dva obchody a cihelna, působil zde obecní lékař a porodní asistentka. Nejbližší poštovní úřad se nalézal v Žalanech. Kvůli absenci starších písemných pramenů je známo jméno prvního starosty až z roku 1872. Byl jím Anton Kerl, v obecním výboru zasedal také lékař Wenzl Hampl. Nejstarším spolkem v Bořislavi jsou hasiči, jejichž vznik se datuje do roku 1878. V roce založení měl třicet členů.
náhled|vlevo|273px|Kostel svaté Kateřiny
Poslední čtvrtina 19. století přinesla Bořislavi rozvoj po společenské i hospodářské stránce. V osmdesátých letech si zřídili živnosti krejčí, truhlář, dva ševci, nakupovat potraviny bylo možné u pekaře, řezníka a ve dvou obchodech. Společenskému životu všeho druhu sloužily hostince U Bořislavi a U růžové zahrady. Kromě toho byl k dispozici ještě výčep, kde se nalévalo víno a pálenka.Bořislav 2014, s. 18. Důležitou událostí bylo napojení Bořislavi na železniční síť: 17. prosince 1897 byla zprovozněna celá trať z Lovosic do Teplic. V roce 1912 stavěl v Bořislavi vlak v obou směrech šestkrát a stavěly zde i oba rychlíkové spoje, kterými trvala cesta do Lovosic 31 minut. V roce 1901 byl nákladem 24 000 korun, které si obec musela vypůjčit, zřízen obecní vodovod. Voda se sváděla z pramene, který vyvěral na katastru Bílky pod Milešovkou. Rovněž na začátku 20. století, roku 1903, byl v Bořislavi postavený evangelický kostel. V šedesátých letech 20. století byla zbořena jeho věž a objekt přeměněn na rekreační zařízení.
I po vzniku samostatného státu zůstala obec z národnostního hlediska německá. Při sčítání lidu roku 1921 se ze 459 obyvatel hlásilo k české národnosti jen 20 osob. Naprostá většina obyvatel se – i přes existenci evangelického kostela – hlásila ke katolictví. V té době se rovněž ve vsi rozšířilo ovocnářství. Plody z Bořislavi se prodávaly v Čechách i v cizině.
V letech 1938 až 1945 byla Bořislav v důsledku uzavření Mnichovské dohody přičleněn k nacistickému Německu.
Po druhé světové válce proběhl i v Bořislavi odsun německého obyvatelstva. Včetně Žalan, Bílky a Lelova bylo vysídleno 236 osob.Bořislav 2014, s. 33.
Obyvatelstvo + Vývoj počtu obyvatel a domů místní části Bořislav 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021 Obyvatelé 346 322 312 313 398 459 581 519 434 389 315 292 273 326 357 Domy 53 55 55 59 75 83 105 115 95 95 91 102 103 116 132
Obecní správa Části obce Bílka Bořislav
Obecní symboly Znak a vlajka byly obci uděleny rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 30. listopadu 2007.
Doprava Územím obce prochází lokální železnice Lovosice – Teplice se zastávkou Bořislav situovanou na severovýchodním okraji obce. Osobní vlaky zde jezdí ve dvouhodinovém intervalu.
Obec leží na silnici I/8 vedoucí z Prahy do Drážďan a až do roku 2016 byla sužována tranzitní dopravou. Koncem onoho roku byl otevřen úsek 0805 dálnice D8 z Lovosic do Řehlovic, který většinu kamionové dopravy odvedl mimo území obce.
Pamětihodnosti U průjezdní silnice stojí barokní kostel svaté Kateřiny vystavěný v roce 1717 na místě starší stavby. Krucifix na návsi z roku 1801. U paty kříže klečí svaté Maří Magdalena. Sloup s plastikou Piety z roku 1720. Plastika je výdusek originálu. Fara, datovaná letopočtem nad portálem do roku 1733. Architektem byl zřejmě Jeroným Costa.
Galerie
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Vesnice v okrese Teplice Kategorie:Obce v okrese Teplice Kategorie:Sídla v Českém středohoří Kategorie:Sídla v CHKO České středohoří Kategorie:Sdružení obcí pro plynofikaci Labské údolí I Kategorie:Severočeské sdružení obcí