Cecíliovití (Caeciliidae) je čeleď obojživelníků řádu červoři (Gymnophiona). Žijí ve vlhkých půdách. Jejich nejstarší předkové jsou známí již z období triasu (žili tedy před více než 200 miliony let).
Popis Platí pro cecíliovité sensu lato, viz systematika níže Cecíliovití mají prstencovitou segmentaci těla. Mohou vzhledem připomínat hady nebo bezobratlé kroužkovce (žížaly). Měří obyčejně mezi 30 a 50 cm, avšak např. cecílie Thompsonova (Caecilia thompsoni) může dorůst délky až 1,5 m. Nevyvinul se u nich pravý ocas. Lebka je tvořena jen několika kostmi srostlými v jakési „beranidlo”, jež jim usnadňuje pohyb v půdě. Ústní otvor leží pod čenichem, oči se u některých zástupců vyvinuly pod kůží, takže je lze spatřit, jiné druhy je mají ukryté pod kostmi.
Cecíliovití mohou být vejcorodí i živorodí. Část vejcorodých druhů klade vajíčka na vlhkou půdu, kde se z nich vylíhnou larvy, které se vyvíjejí dál; vývoj části vejcorodých je přímý.
Systematika Systematika cecíliovitých je dlouhodobě problematická. Tato čeleď, již poprvé vytyčil Constantine Samuel Rafinesque roku 1814, představovala po mnoho dekád sběrnou skupinu pro všechny známé červory. Teprve americký herpetolog Edward Harrison Taylor se ve své přelomové monografii z roku 1968 poprvé snažil vytvořit ucelenější systém tohoto špatně známého řádu obojživelníků a rozčlenil sběrný taxon cecíliovitých do čeledí Caeciliidae, Ichthyophiidae a Typhlonectidae.Taylor, E. H. 1968. The Caecilians of the World: A Taxonomic Review. Lawrence: University of Kansas Press.
Od té doby systematika prochází dalšími proměnami, a to jak osamostatněním některých skupin z nových čeledí vytyčených Taylorem, tak osamostatněním dalších skupin z „okleštěných“ cecíliovitých, jejichž fylogeneze je obecně problematická. Problém některých historických systémů cecíliovitých představoval jejich parafyletismus: některé samostatné čeledi, jako Typhlonectidae a Scolecomorphidae, byly fylogeneticky vnořeny v rámci cecíliovitých. Studie z roku 2011 tento problém vyřešila rozdělením červorů do devíti samostatných čeledí; v nejužším slova smyslu tak cecíliovití zahrnují pouze dva neotropické rody. Naproti tomu v širokém smyslu může mít čeleď pantropické rozšíření a čítat velké množství rodů. Zmiňovanými dvěma rody jsou: rod Caecilia Linnaeus, 1758 Caecilia abitaguae Dunn, 1942 Caecilia albiventris Daudin, 1803 Caecilia antioquiaensis Taylor, 1968 Caecilia aprix Fernández-Roldán and Rueda-Almonacid, 2022 Caecilia armata Dunn, 1942 Caecilia atelolepis Fernández-Roldán, Lynch, and Medina-Rangel, 2023 Caecilia attenuata Taylor, 1968 Caecilia bokermanni Taylor, 1968 Caecilia caribea Dunn, 1942 Caecilia corpulenta Taylor, 1968 Caecilia crassisquama Taylor, 1968 Caecilia degenerata Dunn, 1942 Caecilia disossea Taylor, 1968 Caecilia dunni Hershkovitz, 1938 Caecilia epicrionopsoides Fernández-Roldán, Lynch, and Medina-Rangel, 2023 Caecilia flavopunctata Roze and Solano, 1963 Caecilia goweri Fernández-Roldán and Lynch, 2021 Caecilia gracilis Shaw, 1802 Caecilia guntheri Dunn, 1942 Caecilia inca Taylor, 1973 Caecilia isthmica Cope, 1877 Caecilia leucocephala Taylor, 1968 Caecilia macrodonta Fernández-Roldán, Lynch, and Medina-Rangel, 2023 Caecilia marcusi Wake, 1985 Caecilia museugoeldi Maciel and Hoogmoed, 2018 Caecilia nigricans Boulenger, 1902 Caecilia occidentalis Taylor, 1968 Caecilia orientalis Taylor, 1968 Caecilia pachynema Günther, 1859 Caecilia perdita Taylor, 1968 Caecilia pulchraserrana Acosta-Galvis, Torres, and Pulido-Santacruz, 2019 Caecilia subdermalis Taylor, 1968 Caecilia subnigricans Dunn, 1942 Caecilia subterminalis Taylor, 1968 Caecilia tentaculata Linnaeus, 1758 Caecilia tenuissima Taylor, 1973 Caecilia thompsoni Boulenger, 1902 Caecilia volcani Taylor, 1969 rod Oscaecilia Taylor, 1968 Oscaecilia bassleri (Dunn, 1942) Oscaecilia elongata (Dunn, 1942) Oscaecilia equatorialis Taylor, 1973 Oscaecilia hypereumeces Taylor, 1968 Oscaecilia koepckeorum Wake, 1984 Oscaecilia ochrocephala (Cope, 1866) Oscaecilia osae Lahanas and Savage, 1992 Oscaecilia polyzona (Fischer, 1880) Oscaecilia zweifeli Taylor, 1968 Odkazy
Reference
Literatura María Torres-Sánchez, et al. (2018). Multi-tissue transcriptomes of caecilian amphibians highlight incomplete knowledge of vertebrate gene families. DNA Research, dsy034. doi: https://doi.org/10.1093/dnares/dsy034 Rodolfo Otávio Santos, Michel Laurin & Hussam Zaher (2020). A review of the fossil record of caecilians (Lissamphibia: Gymnophionomorpha) with comments on its use to calibrate molecular timetrees. Biological Journal of the Linnean Society, blaa148. doi: https://doi.org/10.1093/biolinnean/blaa148
Externí odkazy
Kategorie:Červoři