Krajská vědecká knihovna v Liberci, příspěvková organizace (anglicky: The Research Library in Liberec, zkratka: KVKLI) je veřejnou univerzální vědeckou knihovnou, plnící funkci významného informačního, metodického, vzdělávacího, kulturního a setkávacího centra ve městě Liberci a Libereckém kraji.
Charakteristika Zřizovatelem knihovny je Liberecký kraj a na provoz šesti městských poboček a akvizici literatury přispívá každoroční dotací Statutární město Liberec. Knihovna disponuje univerzálním knihovním fondem se speciálním zaměřením na regionální literaturu Libereckého kraje, Germanika z Českých zemí, textilní průmysl a sklářství. V oblasti digitalizace a ochrany fondů provozuje Digitální knihovnu KVK v Liberci, ve které je ke dni 15. 11. 2017 zpřístupněno 3 798 monografií a 55 periodik. Jako významná kulturní instituce se podílí na evropských a národních projektech. O svých aktivitách a knihovnictví v regionu pravidelně informuje v měsíčníku E-zpravodaj, nebo čtvrtletníku Světlik.
Současná budova knihovny byla dokončena v roce 2000 a získala několik ocenění. Stojí na místě staré synagogy, kterou vypálili nacisté v listopadu 1938. Patří k moderní architektuře Liberce a k relativně známým českým stavbám. Architektem celé budovy je Radim Kousal z libereckého ateliéru SIAL. V areálu knihovny se také nachází i moderní nová synagoga.
Historie knihovny
Počátky knihovnictví v Liberci náhled|Lidová česká knihovna v České besedě|vlevo vlevo|náhled|Budova České besedy První libereckou knihovnu založil děkan Anton Kopsch roku 1759 za účelem vzdělávání mladých duchovních. Teprve o století později započala vlna vzniku zájmových spolků, v rámci nichž docházelo k zakládání spolkových knihoven, které se později staly základními kameny nově budovaných knihoven lidových. První českou knihovnu založil páter Josef Bernát ve spolupráci s Českou besedou roku 1863. Druhá nejstarší vznikla o čtyři roky později při spolku Dobročin. Tyto a další nově vzniklé spolky rozrůstající se české menšiny založily v roce 1904 Lidovou českou knihovnu se sídlem v Národním domě. Odtud se roku 1921 přestěhovala do Blažkovy ulice, a to pod novým názvem – Česká knihovna obecní.
Jednalo se však o knihovnu menšinového obyvatelstva. Německé spolky spojily fondy svých knihoven roku 1882 do jednoho celku, který reprezentovala spolková Německá lidová knihovna. Ta byla roku 1900 převzata na základě rozhodnutí městského zastupitelstva o zřízení městské knihovny – Stadtbücherei, která měla od roku 1909 stálé sídlo v bývalém hostinci Reichenberger Hof v dnešní Moskevské ulici (sídlo Naivního divadla). K té přibyla roku 1924 Bücherei der Deutschen, která vznikla v návaznosti na snahu přenést německé univerzitní prostředí z Prahy do Liberce poté, co vznikla Československá republika. Jejím zakladatelem byl sudetoněmecký spisovatel Friedrich Jaksch, který ji od počátku budoval jako knihovnu vědeckou. Zůstala v provozu až do roku 1945.
Poválečné období Státní studijní knihovna náhled|Požár Státní studijní knihovny v roce 1954 Po skončení druhé světové války převzal československý stát dosavadní Bücherei der Deutschen, kterou nahradil Státní studijní knihovnou v Liberci se specializací na literaturu českých Němců. Knihovna převzala 185 000 svazků zpracovaných knih a pokračovala v soustřeďování konfiskovaných soukromých i jných německých knihoven ze severu Čech. V roce 1947 získala právo povinného výtisku, znamenajícího pravidelný přísun veškeré knižní produkce. Knihovna se ve své odborné části profilovala především na textilní a sklářský průmysl. Těžkým úderem do fungování knihovny se stal požár jejího sídla U Věže č. 9, ke kterému došlo v roce 1954. Shořelo 250 000 svazků a sídlo knihovny bylo kompletně zničeno. Zbytky fondu se po dvouletém provizorním uložení dostaly do nové budovy – dnešního náměstí Dr. Edvarda Beneše č. 23. Kromě odborných publikací se započal budovat i fond československých patentů a norem.
Městská lidová knihovna Stávající Stadtbücherei v Moskevské ulici byla v létě 1945 rovněž zabrána a vznikla zde nová Městská lidová knihovna, která po své předchůdkyni převzala 15 000 svazků. Ty chtěla doplnit dary českých knih, avšak z českých menšinových knihoven se zachovalo jen několik desítek titulů, často navíc zničených nevhodným skladováním. Teprve postupem času se situace začala zlepšovat, knihovna převzala fondy knihoven k Liberci nově připojených obcí, které přebudovala na síť poboček. V roce 1947 došlo ke změně názvu na Ústřední městskou knihovnu statutárního města Liberec. Záhy však bylo provedeno další přejmenování, a to na Ústřední městskou knihovnu Václava Kopeckého, který z pozice ministra informací a osvěty uvolnil dotaci ve výši jednoho milionu na nákup knih, což výrazně pomohlo zlepšit početní stav fondu. Své jméno si knihovna podržela do roku 1951, kdy došlo k přejmenování na Krajskou lidovou knihovnu Václava Kopeckého, a to poté, co převzala funkce okresní i krajské knihovny. Na konci tohoto roku knihovna disponovala 50 301 knihami, 7 pobočkami (do konce roku 1957 přibyly další tři) a zahájila provoz pojízdné knihovny.
Sloučení vědecké a krajské knihovny náhled|Dětské oddělení Vědecké knihovny Václava Kopeckého Závěr roku 1958 znamenal počátek současné Krajské vědecké knihovny v Liberci, když bylo Ministerstvem školství a kultury nařízeno, aby mimo jiné i v Liberci byla sloučena knihovna vědecká s knihovnou lidovou. Ke sloučení došlo nicméně pouze administrativně, nikoli fyzicky. Kromě absence společného prostoru se musela knihovna potýkat s dalšími problémy, jako byl nedostatek pracovních sil, nedostatečně zpracované fondy či chybějící skladovací prostor. O dva roky později přibyla další výrazná komplikace v podobě správní reformy, znamenající pro Liberec odebrání statusu krajského města. Knihovně se přesto po dlouhých jednáních podařilo svůj krajský status udržet. Konec šedesátých let znamenal na delší čas ustálení názvu knihovny, která jej po svém sloučení změnila hned třikrát, tentokráte na Vědeckou a lidovou knihovnu Václava Kopeckého. Mnohem výraznější změna nastala v samotném fungování, neboť bylo roku 1969 po mnohaletém úsilí docíleno fyzického sloučení knihoven do budovy na náměstí Dr. Edvarda Beneše č. 23. Na počátku devadesátých let se zřizovatelem knihovny stalo Ministerstvo kultury a došlo ke změně názvu na Státní vědecká knihovna v Liberci. V tomto desetiletí začaly práce na elektronickém zpracovávání fondu a na vytváření prvních elektronických katalogů.
Od ledna 1996 se právo povinného výtisku omezilo na publikace vydané na území dnešního Libereckého kraje. Během této dekády se plně ukázalo, že stávající budova je nedostačující pro moderní provoz knihovny. Z tohoto důvodu bylo rozhodnuto o výstavbě budovy nové.
Stavba smíření vlevo|náhled|Nová synagoga - Stavba smíření Architektonickou soutěž v roce 1994 vyhrál návrh Radima Kousala z architektonické kanceláře SIAL Liberec, který propojil dva nezávislé subjekty: knihovnu a židovskou modlitebnu. Nad takzvanou Stavbou smíření převzali záštitu prezidenti Václav Havel a Roman Herzog. Stavba byla umístěna do prostoru, na němž stávala původní synagoga, jejíž půdorys a vnitřní sloupoví jsou do stavby promítnuty. K položení základního kamene nové budovy došlo 16. prosince 1997 a stavba byla dokončena o tři roky později. Veřejnosti se představila po náročném stěhování 8. března 2001. Na jejím financování se podílely české i zahraniční instituce – Česká republika, Evropská unie, vláda Spolkové republiky Německo, Česko-německý fond budoucnosti, švýcarský kanton St. Gallen a jiní.
Knihovna ve stejném roce přešla pod nového zřizovatele – Krajský úřad Libereckého kraje a původní název byl změněn na současný – Krajská vědecká knihovna v Liberci.
Knihovní fondy náhled|Veduta bitvy u Liberce 1757 z Kroniky měst Liberce a Frýdlantu od Jana Karla Rohna
Univerzální fond Základ fondu tvoří tištěné dokumenty – knihy, seriály, hudebniny, mapy, patenty a normy. Dále fond obsahuje dokumenty na jiných nosičích – audio, audio-vizuální a elektronické dokumenty (kromě pevných nosičů se jedná o e-knihy (odkaz) či licencované databáze (odkaz). Ve volném výběru je k dispozici zhruba 240 000 dokumentů. Akvizice fondu probíhají prostřednictvím nákupů, darů, převodů a povinného výtisku.
Speciální sbírky Historický fond – Je tvořen prvotisky z období do roku 1500, starými tisky, knihami, novinami a časopisy z 19. století, dále sbírkou fotografií, pohlednic a archiválií různých původců. Součástí fondu je sbírka starých map. Fond je průběžně digitalizován a zpřístupňován v Digitální knihovně KVK, v případě fotografií a pohlednic v katalogu knihovny.
Fond Germanika z českých zemí – Obsahuje publikace, které se vážou k německy mluvícímu obyvatelstvu Českých zemí.
Oddělení
Všeobecná knihovna Ve všeobecné knihovně lze dokumenty vypůjčit/navrátit u samoobslužného pultu nebo výpůjčního, kde se rovněž vydávají rezervované dokumenty. Volný výběr obsahuje dokumenty beletristické a odbornou či populárně-naučnou literaturu. K dispozici je dále samoobslužná kopírka.
Informační služba Informační služba poskytuje základní informace o knihovně a jejích službách. Funguje jako centrální pokladna a spravuje registraci uživatelů starších 15 let. Dále umožňuje kopírování, přístup k internetu, aktivaci čtenářského konta nebo konta finančního, a také zpřístupňuje elektronické zdroje, zajišťuje exkurze i školení pro veřejnost a provádí validaci mojeID. náhled|Orientační plán knihovny
Studijní knihovna a periodika Studijní knihovna zajišťuje výpůjčky dokumentů u pultu výpůjčního nebo samoobslužného, vydává dokumenty objednané ze skladu a poskytuje informace o dokumentech. Dále poskytuje meziknihovní výpůjční službu, pronájem dvou studijních boxů, přístup k elektronickým zdrojům, službu OCR a samoobslužné kopírování i skenování. Volný výběr nabízí regionální fond, periodika, mapy, skripta, sbírky zákonů, normy, příruční knihovnu a dokumenty vázající se k Evropské unii. Ve zvláštním režimu je zde možné studovat rukopisy, staré a vzácné tisky. Součástí studijní knihovny jsou i knihovny cizojazyčné: Rakouská knihovna – Její fondy jsou tvořeny austriaky (vesměs v němčině), tj. tituly, které pojednávají o Rakousku, napsal je rakouský autor nebo je vydalo rakouské nakladatelství. Úkolem knihovny je přiblížit české veřejnosti tuto sousední zemi v její rozmanitosti (jazyk, kultura, historie i současnost). Knihy jsou financovány prostřednictvím darů rakouského ministerstva zahraničí ve Vídni.
Goethe-Institut – Součástí oddělení německy psané literatury je partnerská knihovna Goethe-Institutu. Jejím účelem je seznámit širokou veřejnost s německou kulturou, školstvím a životem současného Německa. Knihy a ostatní dokumenty financuje Goethe-Institut se sídlem v Praze a centrála Goethe-Institut Inter Nationes v Mnichově.
Britské centrum – Fond Britského centra obsahuje beletrii, naučnou a dětskou literaturu, obrazové publikace, jazykové učebnice a příručky, zjednodušenou četbu atd. Tradice pořádání cambridgeských zkoušek z anglického jazyka zůstala zachována.Vzájemná spolupráce s British Council byla ukončena v prosinci roku 2015.
Francouzská knihovna – Vznikla na základě spolupráce Krajské vědecké knihovny v Liberci, Alliance française de Liberec a Francouzského institutu v Praze. Fond knihovny tvoří francouzsky psané knihy – odborná, populárně-naučná literatura a beletrie. Všechny cizojazyčné knihovny pořádají příležitostné výstavy, promítání filmů nebo autorská čtení. Oddělení se nachází v prostorách Studijní knihovny v 1. patře budovy knihovny. Veškerý fond je přístupný z online katalogu KVK.
Hudební knihovna