Univerzitní teze je písemné ohlášení veřejné disputace tezí studenta či bakaláře k obhajobě prvního nebo závěrečného stupně studia (filozofického, teologického, medicínského či právnického) na univerzitě.
náhled|Parergon (popisek) univerzitní teze břevnovského opata Tomáše Sartoria, Praha 1668
Historie Ve středověku byly univerzitní teze psány ručně, od 16. století se začaly šířit tiskem. Mohly být svitkem nebo mít knižní formu, často graficky dekorativně vypravenou, například rozměrnými ozdobnými iniciálami, u knih s celostranným frontispisem.
V 17. a 18. století se vžila forma úvodních jednostranných grafických listů velkých rozměrů (A3, A2, A1), na kterých obrazová plocha zcela zatlačila do pozadí původní věcné sdělení, jež je umístěno jen do kartuše s popiskami, tzv. parergonu. V ní jsou vyjmenovány teze, které budou obhajovány a účastníci obhajoby, počínaje autorem, přes jeho učitele, nejméně dva oponenty (učence z příslušného oboru) a dobrodince, kteří budou disputaci přítomni, dále je uvedeno místo a datum obhajoby. Častá bývá podobizna uchazeče, panovníka či uchazečova dobrodince. Pro výtvarné provedení grafických listů tezí byly zejména ve šlechtických kruzích v době baroka angažování renomovaní umělci. Toto období bylo zlatou érou univerzitních tezí.
Výtvarné provedení Autorem původní – originální předlohy s epickým, někdy alegorickým výjevem, byl často malíř. Tento návrhář se označoval inventor a pod grafickým listem bylo u jeho signatury uvedeno invenit (navrhl) nebo jen zkratka inv.. Provedení bylo svěřeno grafikovi – rytci, který se označoval sculptor (sochař) nebo delineator (kreslíř). Jeho jméno je pod grafickým listem vpravo a za ním zkratka sculps. nebo delin. Někdy je ještě přidáno místo provedení, rovněž v latinském jazyce. Rytina se prováděla jako lept, mědiryt, mezzotinta nebo tečkovací technika. Existovaly dokonce grafické dílny specializované na tisk univerzitních tezí. Tisklo se v počtu 5-50 kusů na ručním papíře nebo na hedvábí, oblíbené barvy hedvábí byly neapolská žluť nebo tmavá modř. Méně movití uchazeči volili reprodukce obrazů významných italských, vlámských, francouzských či německých malířů.
Centra a mistři K nejvýznamnějším centrům tvorby univerzitních tezí patřily v Evropě: Paříž, Antverpy, Lutych, Augsburg, Innsbruck, Vídeň v českých zemích Praha a Olomouc.
Mistři (výběr): Melchior Küsel Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu Johann van Vesterhout Karel Škréta Jan Jiří Heinsch Michael Heinrich Rentz Jan Kašpar Dooms Antonín Birkhardt Jan Josef Dietzler
Zveřejnění Teze byly před konáním disputace vyvěšovány na veřejná prostranství nebo rozesílány vlivným osobám.
Sbírky Národní knihovna České republiky Národní galerie v Praze Národní muzeum Strahovská knihovna Univerzita Palackého v Olomouci
Odkazy Literatura Anna FECHTNEROVÁ: Katalog grafických listů univerzitních tezí uložených ve Státní knihovně ČSR v Praze, 4 svazky, Praha : Státní knihovna ČSR, vydalo Státní nakladatelství technické literatury 1984 Oldřich J. BLAŽÍČEK (editor): Theses in Universitate Carolina Pragensi disputatae, saec. XVII. et XVIII. Praha : Pragopress, 1967-1970. Obrazové these olomoucké university = Theses in Universitate Olomucensi disputatae folia graphica, úvod Miloš Kouřil. Olomouc : Univerzita Palackého, 1978 Jaromír OLŠOVSKÝ: Univerzitní teze Martina Antonína Lublinského [rukopis]. Masarykova univerzita Brno 1997. Petra Zelenková, Universitní these pražské a olomoucké university ze 17. století uložené v Staats- und Stadtbibliothek Augsburg, in: Bohemia Jesuitica 1556 –2006, Petronilla Cemus – Richard Cemus SJ (eds.), Praha – Würzburg 2010, s. 1255–1277. Petra Zelenková, Martin Antonín Lublinský (1636–1690) jako inventor grafických listů. Pohled do středoevropské barokní grafiky druhé poloviny 17. století, Národní galerie v Praze 2011.
Související články Univerzita Seznam nejstarších univerzit
Kategorie:Školství Kategorie:Grafika