Elektrotechnický svaz československý (ESČ) působící v letech 1919 až 1951 bylo profesní sdružení elektrotechniků a výrobců v oboru, zaměřené na výměnu odborných informací, technickou normalizaci a zkušebnictví výrobků v elektrotechnice. Jeho technická zkušebna byla roku 1952 transformována do státního Elektrotechnického zkušebního ústavu (EZÚ).
ESČ náhled|Dům ve Vocelově ulici č. 3 na Praze 2, v letech 1928–1950 sídlo ESČ i první vlastní zkušební laboratoře. Počátek využívání nového druhu energie, kterou byla začátkem 20. století elektřina, si vyžádal vznik profesní společnosti, která by pečovala o vzdělávání odborníků a rozvoj oboru - Elektrotechnického svazu československého (ESČ). Svaz vznikl za účasti předních představitelů elektráren a elektrárenských svazů, elektrotechnických továren a dalších institucí, jakou byla například Pražská obchodní komora zastupovaná Františkem Křižíkem, ale i představitele vlády (v osobě ministra veřejných prací). Jeho skromným předchůdcem byl už roku 1904 založený Spolek českých elektrotechniků. Ustavující sjezd ESČ se uskutečnil v Praze roku 1919. Na druhém sjezdu v Bratislavě roku 1920 byl předsedou zvolen prof. Ing. Vladimír List. Činnost svazu se v následujících letech zaměřila také na osvětu, vydávání technické literatury, tvorbu technických normativních předpisů ("normálií") a na ověřování shody vlastností výrobků s požadavky těchto norem.
Na poli výměny odborných informací svaz roku 1923 odkoupil časopis „Elektrotechnický obzor“ vycházející již od roku 1910. Později začal vydávat i úžeji specializované tiskoviny - elektrárenský list „Elektris“ (od 1928) a časopis „Slaboproudý obzor“ (od roku 1935).
Svaz působil i jako rozhodčí a poradní orgán veřejných institucí. Na základě jeho doporučení – a autoritou prof. Lista – došlo v Československu ke sjednocení elektrického napětí v elektrorozvodných sítích na celém území a k budování vysokonapěťové páteřní rozvodové sítě.
ESČ pokračoval ve své činnosti v omezeném rozsahu i v letech druhé světové války (1939 až 1945) pod názvem Elektrotechnický svaz českomoravský.
V roce 1951 byl Elektrotechnický svaz československý jako odborné sdružení rozpuštěn. Na jeho spolkovou činnost částečně navázala až po roce 1955 Československá vědeckotechnická společnost. Normalizaci převzal Československý normalizační institut (ČSNI). Zkušebna ESČ byla v roce 1952 zprvu převedena pod n.p. Kovotechna a pak přeměněna na státní Elektrotechnický zkušební ústav – EZÚ.
Roku 1990 svaz obnovil činnost pod názvem Český elektrotechnický svaz (1990-1995), resp. Elektrotechnický svaz český (od r. 1995) jako stavovské společenství autorizované Hospodářskou komorou ČR. Podnikatelská a zaměstnavatelská část profesního spektra se sdružuje v Elektrotechnické asociaci České republiky (ElA) založené 1992.
Zkušebna ESČ Zřízení vlastní elektrotechnické zkušebny Svazu, vybudování elektrotechnického zkušebnictví a značkování výrobků vyplynulo z potřeb československého elektrotechnického průmyslu, který chtěl zajistit jakost a bezpečnost výrobků používaných širokou veřejností. Zkoušky byly od roku 1926 prováděny zprvu v Brně na České vysoké škole technické, po roce 1928 pak v laboratořích ve vlastním objektu a postupně i v několika pronajatých prostorech v Praze. Začínalo se zkouškami pojistek, záběr byl postupně rozšiřován o zkoušení vodičů, instalačního materiálu, ledniček, vysavačů, elektroměrů, trojfázových venkovních zásuvek a dalších výrobků. Výrobkům, které vyhověly typovým zkouškám dle předpisů ESČ, (resp. ČSN-ESČ), bylo od roku 1935 udělováno právo používat značku ESČ, která se stala respektovaným průkazem pro bezpečné výrobky. Seznamy vyzkoušených výrobků byly následně publikovány v „Elektrotechnickém obzoru".
Zkušebna ESČ se neomezovala jen na zkoušky typové a kontrolní. Prováděla i celou řadu zkoušek srovnávacích a výzkumných, jimiž podstatně přispívala ke tvorbě norem a k vývoji nových zkušebních metod.
V roce 1934 ministerstvo veřejných prací zkušebnu ESČ úředně autorizovalo, a nadále vyžadovalo na státních stavbách používání jen materiálu vyhovujícího předpisům ESČ. Další nárůst objemu zkoušek v poválečném období byl vyvolán zavedením povinné kontroly a zkoušení elektrotechnických výrobků podle ministerské vyhlášky z října 1945, došlo tak po roce 1947 na stěhování zkušebny do nových, větších prostor v Praze-Tróji, do areálu, kde od roku 1952 působí i EZÚ.
Galerie Osvětové "Úrazové plakáty", vydané ESČ (autor Ing. Š. Andrýsek, zhotovila firma Edice umělecké reklamy Jana Zieglrose)
Odkazy
Poznámky
Reference
Související stránky
Elektrotechnický zkušební ústav Vladimír List František Jansa Jaroslav Hanyk Josef Sousedík Josef Bartoloměj Slavík Elektrotechnická asociace České republiky
Externí odkazy
Elektrotechnický svaz český,
Kategorie:Certifikační organizace Kategorie:Elektrotechnika Kategorie:Zkušebnictví Kategorie:Organizace založené roku 1919 Kategorie:Organizace zaniklé roku 1951 Kategorie:Zaniklé spolky v Česku Kategorie:Profesní sdružení v Česku Kategorie:Standardizační organizace