náhled|Mapa všech bývalých rakouských kolonií Od 16. století do začátku 20. století se habsburská monarchie, Rakouské císařství a Rakousko-Uhersko pokoušely profitovat z koloniálního obchodu a založit své vlastní rakouské kolonie v zahraničí.

Kvůli tlakům ostatních evropských koloniálních mocností a politice monarchie, která kolonizace nijak zásadně nepodporovala, všechny pokusy nakonec selhaly. V 16. století však Rakušané technicky měli největší koloniální říši tehdy, když byl císařem Karel V. a vládl jak španělské říši, tak Svaté říši římské. Rakousko, které patřilo mezi státy Svaté říše římské, dostalo finanční prostředky z kořisti španělské kolonizace v Americe.

Za nejbližší příklad kolonialismu se někdy uvádí rakousko-uherská okupace Bosny a Hercegoviny (1878–1918), případně období mezi lety 1908–1918, kdy Rakousko-Uhersko toto území anektovalo a vytvořilo Kondominium Bosny a Hercegoviny, což vyvolalo Bosenskou krizi.

Seznam rakouských kolonií Ostendská společnost a Rakouská Východoindická společnost Ostendská společnost byla akciová společnost založená roku 1722 v tehdy Rakouském Nizozemí, která pod rakouskou vlajkou obchodovala s čajem. Sídlo společnosti bylo v Antverpách, lodi kotvily v Ostende. Společnost byla velmi úspěšná, ale Rakousko ji roku 1731 zrušilo, aby za to získalo anglický souhlas s nástupnictvím Marie Terezie (respektive uznání Pragmatické sankce).

V roce 1775 Marie Terezie po nabídce služeb britského obchodníka Williama Boltse založila Rakouskou Východoindickou společnost. Sídlo společnosti bylo v přístavním městě Terst a jejím cílem bylo obchodování s podobnými evropskými společnostmi v Indii.

Maputská zátoka a Nikobary náhled|upright|Rakouská loď SMS Novara V roce 1778 Bolts pod záštitou Rakouské Východoindické společnosti vyplul do jihovýchodní Afriky. Mezi lety 1779 a 1781 tím rakouští kolonisté působili v Maputské zátoce na území dnešního Mosambiku. Zde se nacházela opuštěná pevnost Sjednocené východoindické společnosti, kterou Bolts zabral ve prospěch Rakouska. Ovšem již v roce 1781 byli Rakušané z území vyhnáni Portugalci.

Po obsazení Maputské zátoky Bolts pokračoval na souostroví Nikobary. Ty byly původně kolonizovány Dánskem, ale kvůli opakovaným epidemiím malárie byla kolonie roku 1777 opuštěna. Bolts souostroví zabral (po podpisu smlouvy s místním domorodým vládcem) v roce 1778 a do čela nové rakouské kolonie jmenoval člena posádky Gottfrieda Stahla. Na ostrově zůstalo šest mužů s otroky a zásobami a jejich úkolem bylo založit kolonii. Ačkoliv podmínky na ostrově nebyly přívětivé, kolonisté se udrželi až do roku 1783, kdy zemřel Stahl. Zbývající muži poté ostrov do roku 1785 opustili.

V letech 1857 až 1859 rakouská loď SMS Novara konala plavbu kolem světa. V roce 1858 zakotvila na jednom z ostrovů Nikobar, kde její posádka provedla vědecký průzkum a průzkum možnosti založení rakouské trestanecké kolonie. Jeden z členů rakouské expedice, Karl von Scherzer, po návratu do Rakouska prosazoval plán rekolonizace souostroví. Rakouská vláda ovšem byla proti. O tři desítky let později se však její postoj změnil a byla vyslána SMS Aurora, aby zahájila rekolonizaci souostroví. Loď k souostroví doplula v roce 1886 a její posádka zjistila, že již bylo kolonizováno Brity, kteří ho v roce 1868 odkoupili od Dánů.

Země Františka Josefa a Arktida náhled|upright|Rakouská loď Tegetthoff uvězněná v ledu v arktické oblasti V roce 1873 byla vyslána expedice do arktických oblastí, aby zkusila najít tzv. severní mořskou cestu. Výpravu vedl Julius von Payer. Expedici se podařilo dostat pouze k souostroví Nová země, poté se obrátila k sekundárnímu cíli – dobytí severního pólu (viz Rakousko-uherská expedice k severnímu pólu). Loď Tegetthoff však cestou uvázla v ledu, se kterým poté byla nucena driftovat. Cestou posádka zahlédla nezmapované souostroví, které pojmenovala po císaři Františkovi Josefovi – Země Františka Josefa. V květnu 1874 se kapitán rozhodl opustit loď a se zbývajícími členy posádky se vydali po ledě a poté po moři v člunech na jih. V polovině srpna 1874 dosáhli Nové země, kde je po dvou týdnech zachránila ruská rybářská loď. V září byli vysazeni v Norsku. Protože území nebylo obyvatelné, nebyli zde ani žádní kolonisté. Souostroví pak zabral roku 1926 Sovětský svaz.

Berlínská konference V letech 1884 až 1885 se konala Berlínská konference o dělení Afriky. Rakousko-Uhersko bylo přizváno jen z toho titulu, že patřilo mezi evropské velmoci. Žádnou část Afriky ovšem nezískalo. Rakousko-uherský delegát Emerich Széchényi však pro Rakousko vyjednal výhodné podmínky přístupu do evropských přístavů v Africe.

Severní Borneo V roce 1877 obchodník v Hongkongu prodal rakousko-uherskému diplomatovi Gustavu von Overbeckovi práva na Severní Borneo. Von Overbeck poté odkoupil části území od Brunejského sultanátu a American Trading Company of Borneo a vytvořil svůj protektorát Severní Borneo (na území dnešního malajského státu Sabah). Následně se území snažil prodat nejdříve Rakousku-Uhersku, ale po projevení nezájmu, také dalším evropským koloniálním státům. O prodělečné území ale nikdo zájem neměl. Von Oberbeck území nakonec v roce 1880 prodal britskému obchodníkovi Alfredu Dentovi, který poté založil North Borneo Chartered Company.

Rio de Oro Po prohře ve španělsko-americké válce (1898) Španělsko přišlo o zbytky svého koloniálního impéria. Jednu z posledních kolonií – Rio de Oro (na území Západní Sahary) – se pokusilo prodat. O obchodu jednali s ministrem zahraničních věcí Agenorem Gołuchowskim mladším, který se o výhodnosti koupě snažil přesvědčit říšskou radu i císaře samotného. Ovšem neuspěl. Španělé si nakonec kolonii ponechali a později ji začlenili do Španělské Sahary.

Přístav Tchien-ťin náhled|Vila v rakouském architektonickém slohu v Tchien-ťinu (popstavená v roce 1918) Rakousko v roce 1902 dostalo území o rozloze 0,61 km² v čínském městě Tchien-ťinu jako odměnu za to, že se vojensky podílelo na potlačení boxerského povstání (1899–1901). Během první světové války však nebylo schopné území bránit, a tak rakouskou zónu zabrala roku 1917 Čína. V roce 1919 se Rakousko vzdalo nároků na území. Ve městě jsou dodnes stopy rakouské architektury.

Ostatní Cabelon (Covelong), vesnice v jižní Indii, byla rakouskou kolonií pouze 5 let. Banquibazar (Ichapore), město v západním Bengálsku v Indii, bylo rakouskou kolonií pouze 5 let a na britský nátlak bylo roku 1731 opuštěno.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Dějiny Rakouska-Uherska Kategorie:Kolonialismus