Georg Michaelis (8. září 1857 Chojnów – 21. července 1936 Bad Saarow) byl německý právník a politik, roku 1917 několik měsíců říšský kancléř a pruský ministerský předseda.
Život Mládí Michaelis prožil ve Frankfurtu nad Odrou. Studoval práva na univerzitách ve Vratislavi, v Lipsku a ve Würzburgu. V letech 1885 až 1889 pracoval jako profesor práva v Tokiu. V roce 1892 začal pracovat v pruské státní správě, v roce 1909 byl jmenován náměstkem pruského ministra financí. Během první světové války řešil v různých funkcích zásobování potravinami a na konci války byl krátce (od 14. července 1917 do 31. října 1917) říšským kancléřem, prvním nešlechticem v této funkci. Jeho jmenování bylo velkým překvapením a císař Vilém II. ho dokonce ani neznal.
Ve své funkci byl však plně závislý na velení armády (Paul von Hindenburg, Erich Ludendorff). Svou liknavostí zhatil možná mírová jednání, jež se nabídl zprostředkovat papež Benedikt XV. Po válce pak vznikly debaty, zda se tak nestalo kvůli jeho náboženským předsudkům (byl protestant). Podobnými kroky si znepřátelil většinu poslanců Říšského sněmu, kterážto nevraživost se jen prohloubila, když Michaelis obvinil sociální demokraty z vyvolání námořní vzpoury z roku 1917. Když byl poslanci požádán, aby podpořil rezoluci, která žádala mír bez anexí cizích zemí, snažil se vyhnout závazku tím, že prohlásil, že podporuje rezoluci "jak ji chápe on".
Když armáda viděla, že jí Michaelis už není k ničemu užitečný, vyslyšela volání poslanců a odinstalovala ho z kancléřské funkce. Stal se tak historicky prvním německým kancléřem, jehož svržení bylo iniciováno stranami na Říšském sněmu.
Od 1. dubna 1918 do 31. března 1919 pak byl guvernérem (Oberregierungspräsident) Pomořanska. V této funkci relativně bez odporu předal moc revolučním silám.
Po válce se angažoval zejména jako laický činovník Evangelické církve staropruské unie a v různých pietistických organizacích. V roce 1933 vstoupil do nacistické NSDAP.
Osobní život Jeho manželkou byla Margarete Schmidtová (1869–1958), měli spolu pět dcer a dva syny: Elisabeth (nar. 1892), Charlotte (1893), Emma (1894), Georg Sylvester (1897), Wilhelm (1900), Eva (1904) a Marta (1907).
Vydal vzpomínky Für Volk und Staat. Eine Lebensgeschichte (Pro lid a stát. Příběh jednoho života, Furche, Berlín 1922) a Weltreisegedanken (Myšlenky o cestě kolem světa, Furche, Berlín 1923).
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Němečtí kancléři Kategorie:Němečtí právníci Kategorie:Němečtí politici Kategorie:Pruští politici Kategorie:Německé osobnosti první světové války Kategorie:Osobnosti Slezska Kategorie:Absolventi Lipské univerzity Kategorie:Narození v roce 1857 Kategorie:Narození 8. září Kategorie:Úmrtí v roce 1936 Kategorie:Úmrtí 21. července Kategorie:Muži