náhled|Osvětlení pražských ulic vpravo|náhled|Osvětlená ulice v centru Varšavy vpravo|náhled|Osvětlení na pražské Kampě, doplnění vánočními ozdobami Veřejné osvětlení (někdy označované zkratkou VO) je osvětlení ulic, silnic, chodníků nebo jiných veřejných prostranství. Veřejné osvětlení je veřejně prospěšnou službou. V Česku je zařízení veřejného osvětlení podle zákona o pozemních komunikacích příslušenstvím pozemních komunikací. Proto je nejčastěji vlastní obec (v případě místních komunikací nebo průjezdních úseků silnic) či jiný majitel komunikace. Mimo pozemní komunikace, například v uzavřených areálech (nemocnice, školy, závody), v budovách nebo na železničních stanicích, zřizuje osvětlení obvykle vlastník nebo provozovatel pozemku či objektu. Totéž se zpravidla týká i veřejně přístupných účelových komunikací, zejména pokud je nevlastní obec.
Osvětlovací soustava zahrnuje svítidla, podpěrné a nosné prvky, elektrický rozvod, rozvaděče a ovládací systém.
Historie Pochodně, plynové a jiné plamenové lampy Veřejné osvětlení měla již mnohá antická města. Po jejich vzoru převzala tento výdobytek i velká města islámského středověku a později též některá evropská města. Osvětlení zprvu zajišťovaly hořící pochodně, pravidelně rozžíhané ohně v železných klecích a na pánvích nebo olejové lampy, jejichž pozdější zdokonalenou podobou byly argandské lampy.
V době rozvoje moderních měst v 19. století bylo zaváděno plynové osvětlení, zpravidla na sloupech. Například v Brně byla postavena plynárna a zřízeno plynové veřejné osvětlení v roce 1846.
Plynové lampy se obvykle spouštěly (rozsvěcely) a zhášely zásahem lampáře s dlouhou tyčí, který večer i ráno obcházel město. Postava lampáře patří nejen ke staré Praze, ale je zobrazena i v Exupéryho knize Malý princ.
Ani v době, kdy již byly do ulic zaváděny obloukové lampy, se plynárenská lobby nevzdávala. V roce 1882 plynárna v Hannoveru při příležitosti sjezdu plynárenských a vodárenských odborníků instalovala nové Siemensovy regenerativní hořáky v Palmgarten. V jiné části města již bylo instalováno osm Křižíkových obloukovek. Podle soudobého tisku dopadlo srovnání pro obloukové lampy dobře.
Používaly se také lihové lampy, například v západočeském městě Plasy byla roku 1906 zahájena výstavba veřejného osvětlení lihovými lampami. Po roce 1920 bylo postupně nahrazováno elektrickým.
Ve 21. století se z důvodu posílení historické a romantické atmosféry obnovuje nebo udržuje plynové osvětlení v historických částech Londýna, Strassbourgu, Dublinu i Prahy. Renovované plynové lampy se již rozsvěcejí samočinně bez zásahu lampáře.
Obloukové lampy Poté, co Pavel Nikolajevič Jabločkov vynalezl a František Křižík zdokonalil obloukovou lampu, elektrické osvětlení rychle vytlačovalo plynové. Takzvaná Jabločkovova neboli ruská svíčka měla udělen patent roku 1876, v roce 1878 ji Jabločkov předvedl na Světové výstavě v Paříži. Křižík si svou první inovaci nechal patentovat roku 1878.
V Paříži byla založena zvláštní společnost Societé génerale d'Electricité, Procédes Jablochkoff k zužitkování vynálezu Jabločkova a elektrickým osvětlením osvětlila pařížskou avenue de l'Opera, zatímco rovnoběžná Rue du 4. Septembre byla pro srovnání osvětlena plynem. Vyhodnocení ekonomie provozu ukázalo, že elektrické osvětlení bylo asi 6× dražší než osvětlení plynové. Když chtěl Jabločkov získat obloukové lampy pro osvětlování v Rusku, musel celou společnost odkoupit zpět za jeden milion franků.
V roce 1882 dostal Křižík na Mezinárodní elektrotechnické výstavě v Paříži za obloukovou lampu zlatou medaili. Téhož roku osvětlil obloukovkami Hybernskou ulici v Praze.
V roce 1887 zakoupilo město Písek 24 kusů obloukovek a 61 žárovek, které byly napájeny z elektrárny v Podskalském mlýně. Dne 23. června 1887 bylo v Písku uvedeno do provozu první české veřejné elektrické osvětlení celoměstského významu.
Pro Zemskou jubilejní výstavu království českého v roce 1891 použil Křižík 226 obloukovek a více než 1400 žárovek. Do té doby už jeho závody vyrobily asi 29 000 žárovek a přes 1400 obloukovek. Ty byly také podle jeho patentů vyráběny v řadě zemí – mimo jiné v USA, v Anglii, Německu, Španělsku, Francii, Rusku i jinde.
V Turnově bylo zřízeno veřejné elektrické osvětlení roku 1905.
Moderní veřejné osvětlení Rozmístění a použití Veřejné osvětlení se obvykle používá k souvislému osvětlení všech ulic a průjezdních úseků silnic v obci, někdy jsou osvětleny i parky a podobná místa. Vodítko pro určení vzdálenosti svítidel a intenzity osvětlení poskytují technické normy.
Začátkem 21. století se z důvodu zvýšení bezpečnosti silničního provozu začínají umisťovat speciální výrazná přídavná světla odlišné barvy (např. bílé světlo) nad přechody pro chodce.
Architekturní osvětlení se užívá k osvětlení významných objektů: kostelů, hradů, historických budov a podobně.
Světelné zdroje V minulosti oblíbeným světelným zdrojem byla rtuťová výbojka, která se však již pro nové osvětlovací soustavy nepoužívá a pouze dožívá ve starších svítidlech. Oproti sodíkové výbojce má nižší světelnou účinnost (40–60 lm/W), nižší životnost, o málo lepší podání barev a typické modrozelené světlo.
Nejrozšířenějším světelným zdrojem pro veřejné osvětlení v ČR je vysokotlaká sodíková výbojka. Hlavním důvodem je její vysoká světelná účinnost (70-130lm/W), poměrně přijatelná cena, vysoká životnost (16000h) a malé rozměry, což usnadňuje konstrukci svítidla. Hlavní nevýhodou je pak typická žlutooranžová barva světla a špatné podání barev.
Dalším v současnosti používaným zdrojem je halogenidová výbojka, jejichž největší výhodou je kvalitní bílé světlo, které ospravedlňuje její nižší světelnou účinnost(80-90 lm/W), kratší životnost a vyšší cenu oproti sodíkovým výbojkám.
Ostatní světelné zdroje se v ČR vyskytují poměrně málo, jde hlavně o sodíkové nízkotlaké výbojky a kompaktní zářivky.
Velkou budoucnost potom mají LED, u nichž zatím většímu rozšíření brání jejich cena, která se však s technologickým vývojem postupně snižuje.
Ovládání Osvětlení se obvykle rozsvěcí na podnět naprogramovaného světelného čidla. Příkon se při zapínání zvyšuje pozvolna a dílčí oblasti se z jednotlivých zapínacích bodů zapínají postupně, aby nedošlo k okamžitému přetížení elektrické sítě.
Dálkové sledování provozních stavů osvětlení (zpětná signalizace poruch ze zapínacích míst) nebo dálkové odečty stavu elektroměrů pomocí radiových modemů, pevných telefonních linek, systému GSM atd. se zatím v České republice využívá jen v nepatrném podílu soustav VO.
Někdy jsou instalovány i regulátory příkonu a tím intenzity osvětlení (stmívače), ale kvůli úsporám jsou obvykle nastaveny na nižší hodnoty stále a nastavení není přizpůsobováno intenzitě dopravy.
Upevnění svítidel, stožáry náhled|Pojistky lampy veřejného osvětlení. Stožár je tvořen dříkem a obvykle mívá výložník nebo nástavec, některé sloupy jsou i dvojramenné nebo víceramenné. V dolní části mívá patici, v níž jsou umístěny elektrické rozvody a pojistky. Litinové kryty patic z druhé poloviny 20. století se, podobně jako mříže kanálových vpustí, stávaly oblíbeným artiklem zlodějů, kteří z nich vytvářeli druhotné suroviny. Proto byly patice koncem 20. století nahrazovány plastovými. Podle novějších bezpečnostních norem se již patice s elektrickými rozvody neumisťuje u země, ale obvykle bývají rozvody (přístup k elektrické výzbroji) umístěny v otevírací dutině stožáru v určité výšce nad zemí, například město Brno požaduje výšku dolního okraje otvoru 0,6–0,7 metru nad zemí. Dříky stožárů nemusí mít kruhový průřez, ale mohou být mnohoúhelníkové (hraněné stožáry).
Na stožáry veřejného osvětlení se často umisťují dopravní značky, reklamní panely a plakáty, držáky na prapory nebo jiná výzdoba, odpadkové koše, směrovky městského orientačního systému, označníky zastávek a jízdní řády veřejné dopravy, turistické směrovky a turistické značky. Svítidla se naopak často upevňují na sloupy trolejového vedení nebo rozvodné sítě nn.
Obvyklé je také upevňování svítidel na převěsy nad komunikací nebo upevňování výložníků na budovy. Elektrická výzbroj světelného místa pak bývá umístěna v připojovací skříni na přilehlé budově.
Napájecí rozvody Rozvaděč zapínacího místa je dálkově nebo místně ovládaný rozváděč s vlastním přívodem elektrické energie a samostatným měřením spotřeby. Napájení svítidel je obvykle řešeno pomocí kabelů zakopaných v zemi, pouze v menších obcích se používá k napájení svítidel umístěných na sloupech sítě nn holých vodičů nebo závěsných kabelů.
Prostřednictvím napájecí sítě veřejného osvětlení bývají někdy připojeny i světelné dopravní značky, osvětlení označníků zastávek, světelné výstražné majáčky na dopravních ostrůvcích, osvětlení zastávkových přístřešků, reklamní zařízení, prodejní automaty, veřejné hodiny a podobně.
Situace v Česku Právní rámec Před rokem 1990 příslušelo veřejné osvětlení do kompetence Ministerstva vnitra. Dnes se k této problematice žádné ministerstvo nehlásí a jeho zřizování a provozování je dobrovolnou aktivitou obcí. Český Zákon o obcích povinnost zajistit veřejné osvětlení explicitně neobsahuje.
Zákon o pozemních komunikacích vymezuje veřejné osvětlení obecně jako příslušenství pozemní komunikace, a to konkrétně dálnice, silnice nebo místní komunikace, s výjimkou tzv. průjezdního úseku dálnice a silnice, tedy úseku, kde dálnice nebo sinice prochází zastaveným nebo zastavitelným územím obce, což by mělo být zřejmé z územněplánovací dokumentace. § 25 prováděcí vyhlášky k zákonu o pozemních komunikacích stanoví: „Dálnice a silnice se vždy osvětlují v zastavěném území obcí“. Tato povinnost náleží vlastníku komunikace (státu, kraji), který však v těchto úsecích nemusí být zároveň vlastníkem osvětlení, což může vést k názoru, že by obec (či jiný vlastník osvětlení) mohla od kraje (jako vlastníka komunikace) žádat náhradu nákladů. Je však na volbě a odpovědnosti vlastníka komunikace, jakým způsobem osvětlení komunikace zajistí – může to být též například zřízením vlastního osvětlení nebo odkoupením či pronájmem obecního osvětlení nebo dohodou o spolupráci s možnou úhradou nákladů.Veřejné osvětlení a obec pod lupou zákona, Světlo – časopis pro světlo a osvětlování, 12. 12. 2013, autor: JUDr. Tomáš Sequens, JUDr. Petra Nováková, Ph.D., JUDr. Richard Hamran, Kocián Šolc Balaštík, advokátní kancelář, s. r. o.
Provozování veřejného osvětlení není povinností obce, protože žádný platný právní předpis obcím neukládá povinnost zavést a provozovat na jejich území veřejné osvětlení. Provozování veřejného osvětlení spadá do výkonu samostatné působnosti obce podle § 35 zákona o obcích.Veřejné osvětlení v obci - je povinností obce?, autor odpovědi neuveden, web Bezplatná právní poradna, 10. 7. 2014 Některé obce v rámci úspory energie provozují osvětlení jen ve večerních a ranních hodinách a na část noci ho vypínají, v některých obcích nebo částech obce není vůbec zřízeno. Zákon neumožňuje uložit veřejnosti (občanům, průchozím) za zřízení či konzumaci této služby žádný poplatek.
Hypotetická povinnost obcí zřídit veřejné osvětlení, popřípadě již zřízené osvětlení provozovat, bývá pouze nepřímo a nepřesvědčivě odvozována například ze zásady, že vlastnictví zavazuje (povinnost ze stavebního zákona přikazující o stavbu řádně pečovat), z obecné prevenční povinnosti podle občanského zákoníku (podle níž je každý povinen si počínat tak, aby nevznikaly škody na životě, zdraví osob, majetku a životním prostředí), ze zákonné objektivní odpovědnosti obce za škodu vzniklou následkem závady ve schůdnosti průjezdního úseku silnice, která spočívá v jejích nepředvídatelných změnách (§ 26 odst. 6 a 7 zákona o pozemních komunikacích). Obdobně i v případě účelových komunikacích lze povinnosti vlastníka odvozovat pouze z obecné odpovědnosti, popřípadě z kolaudačních podmínek a povinnosti udržovat stavby a zařízení po celou dobu jejich existence v řádném stavu atd.
Historie