Systém stejných polí () byl systém přídělů státní půdy rolníkům ve středověké Číně. Zaveden byl v polovině 80. let 5. století v severočínské říši Severní Wej, fungoval za jejích nástupců (Západní Wej a Severní Čou, Východní Wej a Severní Čchi), převzala ho i říše Suej, která dobyla jižní Čínu a sjednotila tak zemi, i po ní následující říše Tchang. Systém zanikl v polovině 8. století, když říše Tchang prošla katastrofální krizí a zásadní přestavbou ekonomiky a státu.

V systému stejných polí byla státní půda dávána rolníkům do doživotního užívání, velikost přídělu závisela na počtu členů domácnosti. Nakládání s takto užívanými pozemky bylo striktně omezeno.

Cílem zavedení systému stejných polí bylo využití pusté půdy a zvýšení produkce, při omezení koncentrace půdy v rukou jednotlivců. Četné mezery v systému přesto umožnily hromadění půdy v rukách úředníků a aristokratů; není jasné v jakém rozsahu, a zda vůbec, byl zaveden v jižní Číně. Na severu zase s růstem počtu obyvatel mnohdy nebylo dost půdy k rozdělení.

S rozdělováním půdy ve stejných přídělech mezi rolníky byl zaveden daňový systém založený na odvodech zrna (cu), roboty (jung) a látek (tiao) v pevně stanovené výši na hlavu, v tchangské říši proto nazvaný cu-jung-tiao.

V říši Severní Wej V zájmu znovuosídlení opuštěné půdy se vláda říše Severní Wej roku 486 (nebo 485) inspirovala politikou říše Ťin (265–420) a rozhodla o přidělování půdy rolníkům, kteří pak státu odváděli daně a robotu. V principu každý manželský pár dostal k užívání půdu, s přídavky za další muže v domácnosti, nevolníky, na severozápadě někdy i další zemi pro dobytek. Také byl sestaven katastr a reformovány daně, které byly pak odváděny v zrnu, látkách a práci a jejich výše stanovena podle výměry pozemků domácnosti. Současně byla obecní samospráva začleněna do státní správy skrze systém „tří starších“ (san-čang, ). Vesničtí starší v systému stejných polí seskupovali muže po patnácti, přičemž členové patnáctky se po řadě střídali v jednoroční službě v armádě.

Nebyla však rozdělována všechna volná půda, desetina rozlohy státu byla vyčleněna pro zemědělské kolonie tchun-tchien (). Domácnosti v těchto koloniích odváděly státu více obilí (určeného k výživě armády), ale byly osvobozeny od vojenské služby a roboty.Glahn, s. 178.

Systém byl průběžně upravován a od roku 492 každá domácnost dostávala pole orné půdy pro obilí a pozemek pro pěstování moruší, případně konopí. Domácnost měla nárok na:Glahn, s. 173–174. pro každého dospělého muže 40 mu orné půdy (lu-tchien, ) a pozemky na pěstování morušovníků (sang-tchien, ) o poloviční rozloze (20 mu). V regionech kde se nepěstovaly morušovníky, se přidělovalo 10 mu pozemků pro konopí (ma-tchien, ); na ženy připadala polovina výše uvedených přídělů, za otroka/nevolníka se přidávalo dalších 40 mu pole; za tažný dobytek (voly) dalších 30 mu pole za kus (počítala se maximálně 4 zvířata); přidělován byl i pozemek na dům a zahradu (čaj-ti, 宅地, nebo čaj-tchien, ) ve výši 1 mu na každé tři svobodné osoby a 1 mu na každých pět otroků/nevolníků.

V méně úrodných regionech, kde se používal dvojpolní nebo trojpolní systém, se rozloha polí zdvoj- resp. ztrojnásobovala. Po smrti hlavy domácnosti se obilná pole vracela státu. Pozemky s morušovníky, rostoucími desítky let, byly ve zvláštní kategorii „dědičné země“ (š’-jie-tchien, ), která zůstávala v rodině. Tato výjimka platila i pro konopí (které je jednoleté), což umožnilo bohatým rodinám hromadit půdu pod hlavičkou „konopných polí“. Velikost přídělu byla každoročně revidována podle změn v domácnosti. Prodej pozemků byl zakázán.

Ideologicky se systém odvolával na systém studničních polí ve starověku vyzdvihovaný Menciem. Praktickým cílem opatření bylo podpoření kolonizace pusté půdy a zajištění státních příjmů z ní. Zavedení systému nevedlo k pozemkové reformě, jelikož zřejmě byla přidělována jen půda dosud neobdělávaná, zatímco velké statky zůstaly nedotčené (kvůli započítání dodatečné půdy za otroky a tažný dobytek). Systém navíc tlačil velké pozemkové vlastníky k nahrazení osobně svobodných klientů-nájemců otroky.Glahn, s. 175.

Za nástupců říše Wej

Po rozpadu Severní Wej v severovýchodních státech převážila pozemková aristokracie a udržovaly se velké rozdíly v pozemkovém vlastnictví, i když v Severním Čchi byl roku 564 počet otroků braných v úvahu pro příděly omezen na 60 až 300 v závislosti na hodnosti úředníka, a za otroka se platila polovina daně odváděné svobodným mužem.Glahn, s. 179–180.

Na severozápadě byl systém stejných polí využit k organizaci odvodů – vždy ze šesti domácností jeden muž rok sloužil v armádě a ostatní domácnosti ho vybavily potravinami, výzbrojí a výstrojí. Vláda Severní Čou pak dobu rotace prodloužila ze šesti na dvanáct let, a v systému stejných polí zrušila příděly na voly a otroky, což bylo pro drobné rolníky příznivější než stav na východě.Glahn, s. 180–181.

V říši Suej V říši Suej (581–618) císař roku 582 vydal zákony založené na nařízeních říše Severní Čchi. Podle nich byla orná půda (lu-tchien) dávána k užívání rolníkům od 17 do 59 let, poté vrácena státu, v rodině zůstávala dědičná půda pro moruše nebo konopí (jung-jie tchien) a dědičná půda pro dům a zahradu (jüan-čaj tchien, ). Přidělováno bylo: mužům 80 mu orné půdy + 20 mu pro morušovníky nebo konopí; ženám 40 mu orné půdy; manželským párům 120 mu orné půdy + 20 mu pro morušovníky nebo konopí; mužským závislým členům domácnosti (nu-pi, nevolníci) 80 mu orné půdy; plus pro dům a zahradu 1 mu na tři svobodné osoby anebo pět nevolníků.

Aristokracie a úředníci navíc dostávali dědičnou půdu č’-fen tchien () v rozsahu od čtyřiceti do deseti tisíc mu podle hodnosti, úředníci disponovali také úředními poli (kung-tchien, ) přiřazenými k určitým úřadům, z jejichž výnosu hradili část platů a provozních výdajů.

Za Suejů systém fungoval dobře, dokud byla k dispozici půda konfiskovaná odpůrcům dynastie a stoupencům poražených režimů, ale v zalidněných regionech přerozdělování nejméně od roku 592 naráželo na problémy s nedostatkem půdy. Rolníci pak dostávali i jen 20 mu místo 80 a v přelidněných centrálních krajích se projevoval nedostatek potravin a látek. Systém se zřejmě rozšířil pouze na severu říše, na jihu nikoliv.Glahn, s. 183.

I suejský daňový systém předpokládal u daňových poplatníků malé a rovné pozemkové vlastnictví. Daně byly placeny v zrnu (3 š’ na rodinu, cca 178 litrů), v látkách (20 stop hedvábí nebo lněného plátna plus tři liangy, tj. cca 120 g, hedvábné nebo konopné příze) a v dvacetidenní robotě dospělých mužů. Od roboty byli osvobozeni muži pod 17 a přes 59 let, ženy, úředníci, aristokraté a držitelé státních vyznamenání.

V říši Tchang Po prohlášení se císařem říše Tchang (roku 618) vydal v letech 619 a 624 císař Kao-cu dekrety obnovující systém stejných polí. Od roku 624 byl současně zaveden systém zdanění cu-jung-tiao daně v zrnu (cu), látkách (tiao) a robotě (jung) podle něhož dospělý muž (kche-kchou, , nebo ting, ), který teoreticky obdělával svůj rovný příděl, platil 2 š’ (119 litrů) zrna + 2 čangy (6,22 metrů) hedvábné látky (o pětinu více když bylo hedvábí nahrazeno konopím nebo ramií) a sloužil 20 dnů roboty. Robota (a na jihu i daň v zrnu) byla často nahrazena platbou v látkách. Ženy daně neplatily (zatímco dříve byl daňovou jednotkou pár muže a ženy).Glahn, s. 186. Množství odváděného obilí odpovídalo zhruba 2 až 3 % úrody.

V systému stejných polí byla státní půda rozdělena rolníkům, Dospělý muž mezi 17 a 59 lety dostával 80 mu orné půdy (kchou-fen-tchien, , která se po jeho smrti vracela státu) a 10 (20 v řídce osídlených regionech) mu půdy k pěstování moruší anebo jiných textilních plodin.Glahn, s. 185. Každé tři roky proběhl soupis domácností a lidí v nich a přerozdělení půdy. Starým rolníkům o 60 a více letech zákon ponechával 40 % přídělu k jejich výživě. Podobně vdovy dostávaly 30 nebo 40 % manželova přídělu.Benn, s. 262.

Během let systém oslaboval, kvůli populačnímu růstu byl nedostatek půdy, zvláště v Severočínské nížině a Kuang-čungu (region kolem hlavního města Čchang-anu), kde proto rodiny dostávaly jen polovinu přídělů, ale daně cu-jung-tiao musely platit v původní výši, protože nezávisely na velikosti pozemků, což malé rolníky ožebračovalo a stávali se z nich tuláci (fu-tchao-chu, ) a následně nájemci na pozemcích aristokratů, úředníků a buddhistických klášterů osvobozených od daně.Glahn, s. 204–205.

Po povstání An Lu-šana (755–763) se zhroutil systém registrace domácností, na kterém záviselo přerozdělování půdy, systém stejných polí zanikl a nahradilo ho soukromé vlastnictví půdy, které přetrvalo více než tisíc let. Závažnější pokusy o státní přerozdělování a přidělování půdy pak už neproběhly, dokud nepřišla komunistická pozemková reforma v polovině 20. století.

Se zánikem systému stejných polí byla zrušena i daň cu-jung-tiao a nahrazena progresivním zdaněním majetku domácností.Glahn, s. 209.

Odkazy Poznámky

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Ekonomika Jižních a severních dynastií Kategorie:Suejská ekonomika Kategorie:Tchangská ekonomika Kategorie:Zemědělství v Číně Kategorie:Vzniklo v 5. století Kategorie:Zaniklo v 8. století