Matěj Hlaváček (25. listopadu 1852 Košíře – 6. října 1897 Praha) byl český podnikatel, mecenáš a starosta Košíř. Pocházel z rodiny rolníka a majitele mlékárenského obchodu. Vyučil se řezníkem a vojenskou službu, v níž dosáhl až do hodnosti šikovatele, absolvoval jako hudebník. V roce 1878 se oženil a věnem získal pozemky s cihelnou. V témže roce byl zvolen do košířského obecního zastupitelstva. U usedlosti Kotlářka zakoupil pozemky a vybudoval na nich cihelnu, dále postavil činžovní domy či hostinec. Roku 1887 se stal starostou Košíř a tuto funkci zastával až do své smrti. Během vedení obce pečoval o její blaho, když v ní zřídil vodovod, realizoval elektrické osvětlení i kanalizaci a nechal vydláždit zdejší ulice. V roce 1895 navíc panovník František Josef I. povýšil Košíře na město.
V roce 1895 Hlaváček od šlechtického rodu Clam-Gallasů odkoupil košířskou usedlost Klamovka a nechal ji velkolepě přestavět na výletní hostinec, jenž se stal cílem výletníků z Prahy. Pro jejich pohodlí provozoval omnibusovou linku jedoucí sem od pražské křižovatky Anděl, kam již jezdila pražská koňka.
Tou dobou již Hlaváček plánoval realizaci tramvajové tratě, která měla jednak zvýšit prestiž Košíř, dále zvednout ceny zdejších nemovitostí a posléze také místo omnibusů dopravovat zákazníky do jeho restaurace na Klamovce. Protože město Praha se stavbou tratě do Košíř nepočítalo, rozhodl se pro stavbu tramvaje vlastní. Vzhledem k tomu, že se mu nepodařilo zajistit financování výstavby, zaplatil nakonec tramvaj ze svého. Vlivem administrativních a technických obtíží ale nakonec tramvajovou trať nepostavil celou, jak původně plánoval, ale v její kratší délce. Provoz na ní byl zahájen 13. června 1897.
Po necelých čtyřech měsících od zahájení provozu se Hlaváček vydal do Prahy, kde se v hotelovém pokoji Paláce Platýz zastřelil. Důvodem se zřejmě stalo celkové vyčerpání jeho organismu z úkolů a povinností, jež si na sebe naložil. Jeho tělo bylo posléze po pohřbu uloženo do rodinné hrobky na Košířském hřbitově. V roce 1900 byla po Hlaváčkovi pojmenována jedna z košířských ulic a roku 2017 nazval pražský Dopravní podnik jednu ze svých tramvají jeho jménem.
Život Mládí a počátky veřejné činnosti Narodil se v Košířích, tehdy obci na předměstí Prahy, do rodiny rolníka Štěpána a jeho druhé manželky Marie,Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Fabiána a Šebestiána v Dolní Liboci rozené Sojkové, ovdovělé Kejhové. Matěj měl šest sourozenců pocházejících z otcových dvou manželství.Policejní přihlášky, Praha, Hlawaczek Stephan, 1821 Jeho otec Štěpán hospodařil na usedlosti, kterou sňatkem vyženil, a vedle toho vlastnil i mlékárenský obchod. V mládí se Matěj Hlaváček vyučil řezníkem a poté začal studovat na Pavlisově vojenské hudební škole. V armádě dosáhl hodnosti šikovatele, to jest nejvyšší poddůstojnické šarže, a během služby byl zařazen jako hudebník. Po návratu z vojenské služby pomáhal na otcově usedlosti a hrával v někdejší Soukupově kapele.
Dne 26. února 1878 si vzal za manželku Marii Barboru Šmídovou (26. června 1855 – 22. července 1904), jejíž otec v Košířích vlastnil usedlost čp. 9. Z manželství vzešly čtyři děti, postupně syn František (22. prosince 1878 – 24. srpna 1940), dcera Zdenka (11. února 1880 – 30. června 1889), syn Oldřich (1884–1955) a dcera Milada (narozena 1884).Policejní přihlášky, Praha, Hlawaček Mathias, 1852 Součástí věna, které Hlaváček sňatkem získal, byly pozemky s cihelnou. V té době probíhal v Praze intenzivní stavební rozvoj a díky němu se Hlaváčkově podniku dařilo. Ve stejný rok se ve volbách stal také členem obecního košířského zastupitelstva. Činný byl i v místním Sokole, jehož se stal starostou a delegátem do Středočeské župy.
Za částku 40 000 zlatých koupil pozemky u usedlosti Kotlářka, na nichž vybudoval kruhovou cihelnu. Při jejím řízení spolupracoval se smíchovským inženýrem Theodorem Bečkou. Následující rok (1879) nechal Hlaváček přebudovat svůj rodný dům, dále postavil činžovní domy a v oblasti Podhájí vybudoval velký hostinec.
Během roku 1887 byl zvolen starostou Košíř. Za svého působení se snažil o zvelebení obce. Zřídil v ní vodovod, realizoval elektrické osvětlení i kanalizaci a nechal vydláždit košířské ulice. Obec se v té době – i díky blízkosti průmyslového Smíchova – dále rozrůstala, stavěly se činžovní domy a stoupal i počet zdejších obyvatel. Dne 18. února 1895 císař František Josef I. rozhodl o povýšení Košíř na město, jež následně c. & k. místodržitelství dalo svou vyhláškou z 10. března téhož roku veřejnosti na vědomí.
Klamovka náhled|vlevo|Pohlednice zachycující zábavu na Klamovce|alt=Pohled na osoby sedící u několika stolů v zahradní restauraci. Od roku 1757 vlastnil svažité pozemky mezi silnicí na Plzeň a spojnicí Košíř se Strahovem šlechtický rod Clam-Gallasů. Ti zde zřídili anglický park a na jeho okraji nechali vybudovat patrový zámeček, který po svých majitelích získal název Klamovka. Celý pozemek od šlechticů roku 1895 Hlaváček odkoupil a na jeho části postavil novou cihelnu. Zbývající partie zvelebil a přebudoval nákladem převyšujícím 100 000 zlatých na výletní restauraci s tanečním sálem, které zřídil v někdejším clamgallasovském zámečku, a dále upravil park v okolí budovy. Jeho součástí byla též výstavba zahradního pavilonu či verandy osvětlené elektrickým proudem, jenž dodávala Hlaváčkova elektrárna. Slavnostní otevření nového podniku se uskutečnilo 3. května 1896.Fojtík, s. 65. Park otevřel veřejnostiBroncová, s. 29. a lokalita se tak stala cílem výletů Pražanů. Lákala je sem jednak nabídka jídel z místní kuchyně, tak též taneční zábavy v rozlehlém sále. Aby návštěvníkům Hlaváček jejich zdejší návštěvy zpříjemnil a současně i zvýšil ekonomickou prosperitu svého podniku, zavedl údajně již 15. května 1895 pravidelně ve středu, v neděli a o svátcích omnibusovou linku, která sem jezdila od Anděla a přivážela hosty do zábavního podniku. Živnostenské oprávnění pro tuto činnost získal ovšem až 9. června toho roku. Pro svou linku pořídil Hlaváček tři omnibusy, každý s kapacitou deseti osob. Již v té době ale věděl, že tento způsob dopravy je pouze provizorním řešením a soustředil se na vybudování elektrické dráhy.
Snaha o vybudování tramvaje náhled|Momentka ze smíchovské Plzeňské ulice s patrnými tramvajovými kolejemi|alt=Pohled do ulice. Ve vydlážděné vozovce jsou patrné tramvajové koleje. O vybudování tramvaje uvažoval Hlaváček ještě před nákupem a přebudováním usedlosti Klamovka. Elektrická dráha totiž představovala městotvorný prvek a její existence zvyšovala ceny pozemků v jejím okolí. Dopisem z 27. ledna 1892 se proto Hlaváček dotazoval pražské městské rady, zda Generální ředitelství Pražské tramwaye plánuje realizaci tratě do Košíř. Dostal ovšem zamítavou odpověď. Přesto se nápadu nevzdal a začal plánovat realizaci vlastní tramvaje, která měla po zdejší hlavní ulici spojovat usedlost Zámečnici s Klamovkou a pak následně se Smíchovem, kde měla končit u Anděla. Představoval si, že za rok by tato tramvaj měla převézt na 900 tisíc lidí. Nejprve se pro realizaci svého plánu spojil s Josefem Schmidtem a Josefem Barthou. Jak 2. března 1892 uváděly Národní listy, založili společníci konsorcium, které mělo ze Smíchova do Košíř vybudovat koňku. Zřejmě kvůli vzájemným neshodám ale od tohoto plánu upustili. Hlaváček následně oslovil Josefa Linharta, košířského podnikatele ve stavebnictví, a společně 30. prosince 1892 zažádali na vídeňském ministerstvu obchodu o svolení s prováděním předběžných technických prací. Dne 23. března 1893 toto povolení získali s tím, že mohou stavět buď koňskou, nebo elektrickou dráhu. Podnikatelé se rozhodli být moderní a zvolili elektrickou tramvaj.
Ke spolupráci na trati se obrátili na Technickou kancelář Reiter a Štěpán. Ta zpracovala projekt celé tratě, který 26. června 1893 předložili ke schválení ministerstvu obchodu. Politická pochůzka po trati se uskutečnila ve dnech 5. a 6. prosince 1893 a budování tratě schválila. Stavební povolení ovšem podnikatelé Hlaváček s Linhartem získali až 3. června 1894. Oba dva plánovali pro pokrytí finančních nákladů založit akciovou společnost, jež se měla jmenovat „Malodrážní a stavební průmyslová společnost pro Království české“. Při podrobnějším prověřování této myšlenky se ovšem ukázalo, že získávání finančních prostředků formou akciové společnosti je poměrně zdlouhavé,Fojtík, Linert, Prošek, s. 48. neboť o její akcie nebyl příliš velký zájem. Na to nechtěli Hlaváček s Linhartem čekat, protože bez odpovídajícího finančního zajištění nemohli získat potřebnou stavební koncesi nutnou k zahájení budování tratě. Vedle toho se k financování stavby nechtělo zavázat ani košířské obecní zastupitelstvo. Hlaváček se nakonec rozhodl celou trať financovat sám. Její náklady byly stanoveny na 180 tisíc zlatých.
Budování elektrické tramvaje Koncesi k výstavbě a následnému provozu se nakonec povedlo 14. září 1896 získat. Obsahovala ovšem podmínku, že trať musí stavitelé dokončit a uvést do provozu nejpozději za půl roku od jejího vydání.Schreiber, Schreiberová, s. 139. Hlaváček v tu dobu ovšem ještě neměl dostupné finanční prostředky, a proto se zahájením vyčkával, ač mu již lhůta běžela. Na konci roku 1896 nechal u Ringhofferovy vagónky alespoň vyrábět vozy. Stavební práce na trati zadal investor na počátku roku 1897 německé elektrotechnické společnosti Felix Singer a spol. z Berlína a elektrické vybavení dodal Suchánkův elektrotechnický závod z Prahy, jenž v Rakousku-Uhersku zastupoval americkou společnost Walker.
Teprve 12. března 1897, tedy dva dny před vypršením původního šestiměsíčního limitu daného úřady, žádal Hlaváček ministerstvo o schválení plánů technických zařízení dráhy, včetně plánů u Ringhoffera již objednaných vozů. Požádal také o odložení termínu dokončení. Rozhodl se navíc, že se pokusí dohodnout se s úřady na zkrácení tramvajové tratě, která tak konečnou neměla mít až na Zámečnici, ale pouze na Klamovce u výletní restaurace. Protože však v místech původní konečné měla podle plánů vyrůst elektrárna zásobující energií celou tramvajovou trať a spolu s ní i vozovna, musel získat souhlas úředníků s vybudováním provizorní vozovny na Klamovce. K dodávce elektrické energie měla sloužit mírně upravená stanice zbudovaná v již existující Hlaváčkově cihelně na Klamovce.
náhled|Vůz Hlaváčkovy tramvaje v Plzeňské ulici|alt=Otevřený tramvajový vůz jedoucí po vydlážděné ulici obehnané kamennými zdmi. Na voze je patrná ke krajnici vychýlená napájecí kladka. S vlastní stavbou tratě se začalo 23. března 1897 a asi 28. dubna začaly na trati zkušební jízdy.Fojtík, s. 67. Ministerstvo železnic, do jehož gesce výstavba dráhy patřila, svolilo 18. května zprovoznění alespoň části trati z Anděla na Klamovku. Musela tomu ovšem předcházet předepsaná technicko-policejní zkouška. Její komise se na místě sešla 22. května 1897, ale při své kontrole vytkla investorovi nedostatky, které bránily zahájení provozu. Hlaváčka upozorňovala na absenci záložního zdroje v elektrárně, dále na chybějící předepsané telefonní spojení podél tratě a za nesolidně provedené prohlásila i vrchní upevnění trakčního vedení.
Se všemi výtkami se ovšem dokázal Hlaváček vypořádat a již po dvou dnech od předchozí neúspěšné zkoušky žádal o novou. Tu úředníci svolali na 5. června, jenže když se přiblížila, porouchal se dynamoelektrický stroj, a Hlaváček tak musel žádat o její přesun. Nový termín byl stanoven na 12. června od 15 hodin a komise,Fojtík, s. 68. i přes výtky, jež shledala, se zahájením provozu souhlasila. K nalezeným nedostatkům patřil zákaz provozu vlečných vozů, protože dle názoru komise motorové vozy vybavené pouze jedním motorem by v případě plného obsazení vlečných vozů mohly mít při jízdě do stoupání, tedy ve směru do Košíř, problém s uvezením celého vlaku.
Provoz tramvají