náhled|Gustave Doré, Satan v ilustraci ke Ztracenému ráji, 1866 300px|náhled|Ďábel v ilustraci Dantova Pekla podle Sandra Botticelliho (1481) náhled|Ďábel v pouličním divadle Srdce dona Juana, Krakov (2018) náhled|Ďábel v newyorském průvodu Shankbone (2009) Satan či Ďábel, protivník Boha abrahámovských náboženství, je častým motivem v západního výtvarného a múzického umění a literatury, včetně jejich lidových a populárních forem. V těchto dílech často splývá se spřízněnými postavami jako Lucifer, Samael, Mefistofeles, Beelzebub, čert a další.

Populární obraz Satana vychází především ze Zjevení Janova jež popisuje válku na nebesích, v které archanděl Michael a bojoval s drakem, přičemž oba měly na své straně část andělů – tohoto draka Zjevení ztotožňuje se Satanem. Důvodem pro Satanovu vzpouru je po vzoru židovského apokryfu Život Adama a Evy jeho pýcha, pro kterou odmítl Boží příkaz poklonit se právě stvořenému Adamovi. Z těchto důvodů je tak Satan zobrazován jako král pekla a vůdce padlých andělů či démonů.

Satanova či ďáblova podoba je různá a často proměnlivá. Ve výtvarném umění i v literatuře má často podobu člověka. Může se objevovat jako nahá mužská postava s černou či rudou kůží, s rohy, černým plnovousem nebo bradkou a zvířecími drápy na rukou. Mívá zvířecí, typicky kozlí nohy (jednu či obě), netopýří křídla a dlouhý ocas. Oděn může být do kožešiny, k jeho atributům patří trojzubec či vidle, také otevřené ohniště či kotel s dýmem. Některé prvky tohoto vyobrazemí, především rohy a kozlí atributy, mohou mít původ v tradičním vyobrazení řeckého boha Pana a jeho služebníků satyrů. Takový je Satan v antickém sochařství. V současném umění jej takto zpodobňují například kreslené grotesky Warner Brothers, Omen: Přichází Satan! Richarda Donnera (1976), Legenda Ridleyho Scotta (1985) a South Park. Jindy je nejkrásnější z andělů, ale padlý anděl, má podobu šarmantního a přitažlivého muže. V tom případě bývá často zdůrazňována jeho schopnost získávat duše lidí tím, že využívá jejich marnivosti a předkládá jim lákavá pokušení. Jeho jednání doprovází pak zlý – ďábelský pohled, úsměv a smích, často výsměch. Vzácněji je zobrazován jako zlá bytost ženského rodu, například harpyje, svůdná nebo potměšilá žena z filmů Smlouva s ďáblem (2000), ale i Umučení Krista (2004). Ďábel může být také spojen z několika bytostí do kreatury, která požírá lidi (například v ilustracích Dantova Peklopodle obrazůSandro Botticelli) nebo je neviditelný, přítomný pouze svou činností, která může odehrávat kdekoliv. Jeho působištěm je jakékoliv záporné, zavrženíhodné a nesnesitelné prostředí na světě nebo mimo něj. Příklady vylíčil Dante Alighieri v Peklo. Ďábel v lidové kultuře, jako jsou masopustní nebo LGBT průvody, lidové divadelní hry, či loutkové divadlo, může být jen směšnou figurou.

Příklady

Literatura Všestranný popis podal Dante Alighieri v prvním díle Božské komedie, nazvané Peklo. V Goethově Faustu vystupuje Mefisto jako zajímavá postava,Viz např. Jan Patočka, Smysl mýtu o paktu s ďáblem. In: Umění a čas I. Sebrané spisy 4. Praha: Oikúmené 2004, str. 510-525. V románu Mistr a Markétka Michaila Bulgakova se ďábel jmenuje Woland. Malíř Chelsea v povídce H. G. Welse (z knihy Ukradený bacil a jiné prózy) žádá satana o inspiraci k tvorbě. Jakub Arbes v romanetu Ďábel na skřipci inscenuje setkání otce s nemanželským synem, aby mu připomněl hřích z mládí. V povídce Karnyfel Amálie Vrbové na sebe ďábel vzal podobu neznámého hosta-bankéře, který zdánlivě společnost jen postraší, ale ovlivní osud rodiny. V Tolkienově Středozemi je Morgoth černým nepřítelem. V románu Iry Levina Rosemary má děťátko, zfilmovaném Romanem Polańskim, hlavní hrdinku (hranou Miou Farrowovou) oplodní Satan a ona porodí jeho dítě. V románu Arturo Pérez-Reverteho Dumasův klub, zfilmovaném jako Devátá brána, hlavní hrdina (hraný Johnny Deppem) pátrá po zmizelé knize, obsahující postup pro přivolání Satana.

Film Ve filmu René Claira "Ďáblova krása" (1950) vystupuje Michel Simon jako sympatický a kladný Mefistofeles. Ve filmu Angel Heart (1987) si ďábla zahrál Robert De Niro. Ve filmu Poslední pokušení Krista (1988) režiséra Martin Scorseseho Satana představoval Leo Marks. Ve filmu Constantine (2005) ztvárnil roli Satana Peter Stormare. Satan je zde relativně dobrým – zabrání skutečnému nebezpečí, kterým je vypuštění jeho syna na svět (z taktických důvodů – více zla na světě by znamenalo méně duší do pekla). Ve filmu Ďáblův advokát (1997) advokáta a Satana jménem John Milton ztělesnil Al Pacino, odkazuje na Miltonův Ztracený ráj i na Dantovo Peklo. Satanovo vítězství zde prezentuje způsob života v Západním světě. Satan jako ztělesnění zla skýtá mnoho dějových příležitostí. South Park kupříkladu dosahuje politicky satirického účinku tím, že Satan v něm je týraným milencem (evidentně horšího) Saddáma Husajna. Jiní používají zápasy hrdinů se Satanem, aby zviditelnili lidské slabosti a nedostatky při snaze vést dobrý život – například Smlouva s ďáblem (2000 jako remake filmu z roku 1967). A v hororovém žánru Satan představuje působivého, takřka všemocného protivníka, jako v trilogii Omen. William Peter Blatty, autor následně zfilmované knihy Exorcista, prohlásil, že ji napsal s evangelizačním záměrem zobrazit vrcholné zlo jako způsob, jak připomenout světu potřebu věřit ve vrcholné dobro, Boha. V seriálu Lovci duchů roli Satana ztvárnil herec Mark Pellegrino. Satan je v seriálu vypuštěn na svobodu z klece z pekla, do které ho dostal jeho otec Bůh. Satan si tak hledá svou pravou lidskou schránku, kterou se stává Sam, jeden z bratrů Winchesteru. V seriálu ho nazývají Lucifer.

Animovaný film Ve filmech Společnosti Walta Disneye je ďábel námětem několika filmů. V horroru Hell's Bells (Ďáblovy zvony) z roku 1929 svolá karikatura démona jménem Hádes na divokou párty do pekla všechny ďábly, včetně trojhlavého psa Kerbera z řecké mytologie. V americkém komiksovém seriálu Sandman (2019) peklu vládne v jednu dobu triumvirát Belzebub, Lucifer a Azrael.

Hudba Mnoho rockových hvězd jako Rolling Stones, Ozzy Osbourne a AC/DC nahrálo písně o Satanovi. Například mnoho Osbourneových alb (jak sólo, tak s jeho původní skupinou Black Sabbath) oslavovalo nebo jindy kritizovalo uctívání ďábla. Rolling Stones mají píseň Sympathy for the Devil (Soucit s ďáblem), jejíž cover verzi později natočili Guns N'Roses pro film Interview s upírem podle románu Anne Riceové.

Reklama Erekční přípravek Clavin je v Česku propagován reklamou s rohatým rudým ďáblem.

Odkazy

Reference

Literatura Léon Cristiani, Nicolas Corte: Who is the devil? New York: Hawthorn Books, cca 1958 Alois Winklhofer: Traktat über den Teufel, Frankfurt am Main 19̈62

Kategorie:Démoni v kultuře Kategorie:Satan