Oslavy svátku svatého Martina v Evropě se od dob raného křesťanství v jednotlivých státech zachovaly v různých podobách. Na území současné Francie, kde byl Martin uctíván již jako biskup Tours ve 4. století, jeho kult téměř vymizel. Renesanci prožívají svatomartinské tradice také ve státech bývalého východního bloku. Evropská místa se svatomartinskou tradicí mapuje od roku 2005 Evropská kulturní stezka svatého Martina (Via Sancti Martini, mezi maďarským Szombathely a francouzským Tours): jižní trasa vede z Maďarska přes Slovinsko, Chorvatsko, Itálii do Francie, od roku 2016 dokončená střední trasa z Maďarska přes Rakousko, Německo, Lucemburk, Belgii do Francie. Plánovaný severní úsek má propojit města Utrecht (Nizozemsko) a Erfurt (Německo). Maďarští autoři projektu iniciovali ve spolupráci s brněnským Svazem Maďarů napojení úseku, který mapuje tradice na západním Slovensku, jižní Moravě (Blansko, Bory, Šatov, Žerotice, Třebíč, Dolní Loučky, Rosice, Zbýšov, Luleč, Dambořice, Násedlovice a Starý Poddvorov) a přilehlém Rakousko: Via Moravia (Szombathely – Holice), Via Bohemia (Jámy – Nicov), stezka po oblasti severního Balatonu s údolím řeky Váh (Szombathely – Horné Zelenice), Via Vindobona (Szombathely – Vídeň).Jižní Moravou povede svatomartinská stezka

Evropské svatomartinské oslavy Svatomartinské tradice jsou v hojném počtu badatelsky zpracovány především na území rozprostírajícím se od Porýní, Holandska, Belgie až po okrajové části Burgenlandu, Polska a Norska.Martin Happ: Alte und neue Bilder vom Heiligen Martin: Brauchtum und Gebrauch seit dem 19. Jahrhundert, 2006 V alpských zemích se na mnoha místech v předvečer sv. Martina zapaluje martinský oheň, ve Flandrech, jižních a severozápadních částech Holandska, katolických oblastech Německa a v Rakousku se tento svátek často slaví průvodem, ve kterém je obvykle muž na koni, představující sv. Martina, někdy doprovázen svým pomocníkem. Ve státech bývalého východního bloku, kde byly původní tradice na podkladě komunistické ideologie a sekularizace cíleně vyhlazovány, prožívají svoji renesanci (z francouzského renaissance).

Německo náhled|Weckmann (Stutenkerl), svatomartinské pečivo / St. Martins-Gebäck náhled|Svatomartinská procesí ve Frankfurtu] Svátek sv. Martina („Martinstag”) je v Německu oslavován, ale není státně uznaným svátkem, veřejná správa, úřady, banky, školy, obchody jsou otevřené a zrovna tak funguje veřejná doprava.Feiertage und Festtage - 2017/2018 Vedle martinských průvodů s lampióny (Martinsumzug), zakončovaných martinskými ohni (Martinsfeuer), a martinských hus (Martinsgänsen) je v některých oblastech (zejména v Porýní) udržovaným zvykem také martinská koleda (Martinssingen), kdy děti obchází po koledě s vlastnoručně vyrobenými lampióny.

Za martinskou koledu děti dostávají sladkosti a martinské pečivo (St. Martins-Gebäck): sladké pečivo z kynutého těsta, nazývané oblastně „Weckmann”, „Weckchen”, „Stutenkerl”, „Kloskerl”, „Dambedei”, „Puhmann”, „Hefekerl”, „Kiepenkerl”, „Klaaskerl”, „Backsmann” atd. Postavička z kynutého těsta původně představovala biskupa Mikuláše z Myry s biskupskou berlou (nyní fajfka), proto se také v některých oblastech objevuje na sv. Mikuláše (v Bavorsku „Krampus” a v Porýní „Knecht Ruprecht”).Namen für St. Martins-Gebäck Wo der Weckmann kein Weckmann is Oblastně se objevují též martinské husičky (Martinsgänse) či martinské preclíky (Martinsbrezeln, např. Kolín nad Rýnem) a martinské rohlíky (Martinskipferl, Martinikipferl).

Pečená martinská husa (Martinsgans) se tradičně objevuje především na severu a západě Evropy. V Bavorsku je plněna švestkami a jablky, servíruje se s červeným zelím a kulatými bramborovými knedlíky (Kartoffelklöße). Na severu se většinou podává plněná nádivkou z mletého vepřového masa (Mett), cibule, česneku a bylinek. Naopak na jihu Evropy sestává nádivka z máčené housky, jedlých kaštanů, restovaných ořechů, jablek, švestek a červeného vína.Martinsgans

V místech s rozšířeným protestantstvím, například Východní Frísko), se slaví „Martini”, kde se 11. listopadu vzpomíná na den narození a pokřtění Martina Luthera (narozen 10. listopadu a 11. listopadu pokřtěn na Martina podle světcova svátku).Erhellender Brauch in der dunklen Jahreszeit V protestantských regionech Franků (Ansbach, Bayreuth, Erlangen) za dětmi přichází postava odvozená od sv. Martina „Pelzmärtel” (také Martinipöpl oder Butzenmärtl), která přináší dárky či trestá metlou na způsob sv. Mikuláše. V Erlangen se koná lampionový průvod „Pelzmärtel-Laternenumzug”.Pelzmärtel-Laternenumzug - Erlangen Mimo svatomartinských oslav začíná 11. listopadu období masopustních karnevalů (latinsky „carne vale“ znamená doslova „sbohem maso“).

Rakousko V Rakousku je den svatého Martina, tak jako v jiných evropských státech, slaven 11. listopadu. Pouze v Burgenlandu je ale státně uznaným dnem klidu, kdy úřady, veřejná správa a školy mají volno. Většina obchodů je otevřena a zrovna tak se volno netýká zaměstnanců mimo veřejnou správu. V ostatních spolkových zemích (Korutany, Dolní Rakousko, Horní Rakousko, Salcburk, Štýrsko, Tyrolsko, Vorarlbersko a Vídeň) není tento den státně uznaným svátkem.Feiertage Österreich Svatá stolice v Římě potvrdila svatého Martina zemským patronem Burgenlandu již v roce 1924. Lampionové průvody („Lichterfeste”) a konzumování svatomartinské husy („Ganslbraten” či „Martinigansl”) zde patří nerozlučně k světcovým oslavám. V roce 1992 odstartovali hornorakouští zemědělci projekt obnovy husího chovu „Österreichische Weidegans” (Rakouská husa z pastvy), do kterého je zapojeno přes 244 zemědělských podniků.Österreichische Weidegans

Martinské lampionové průvody, v Rakousku rozšířené po druhé světové válce v polovině 60. let (podle vzoru Porýní a Burgenlandu), jsou z valné míry praktikovány dětmi, mateřskými a základními školami, kde je oslava sv. Martina součástí celoročního výchovně-vzdělávacího plánu.Judith Grandits: Festpädagogik im Kindergarten, Das Martinsfest, Diplomarbeit, Wien 2009 V Bregenz se svatomartinská oslava nazývá „Martinsritt”, jemuž předchází slavnostní mše v kapli sv. Martina.

Vzhledem k tomu, že svátek sv. Martina souvisel s ukončením služby (Lostag), odevzdáváním desátků a úroků vrchnosti a zrovna tak s nadcházející zimou („Kommt Martin auf dem Schimmel geritten, braucht man im Winter um Schnee nicht zu bitten.” / obdoba české pranostiky „Přijede-li Martin na bílém koni...”), zachovaly se na rakouském území také pastevecké svatomartinské koledy, jejichž počátek sahá až k pohanským rituálům (stejně jako v Bavorsku „Wolfablassen”). Pastýři, jejichž služba končila na sv. Martina, zažehnávali hospodáři dobytek březovou (vrbovou, dubovou nebo jalovcovou) opentlenou metličkou či prutem „Martinsrute” (také „Martinigerte”) a přitom pronášeli „Martinisegen” / martinské žehnání (například „In Gottes Namen tritte ich herein, Gott behüete euch eure Rinder und Schwein, Gott behüet euch eure Haus und eure Hof, Gott behüet euch eure Treu und Ehr, Gott behüet euch eure Leib und Seel,...” atd.)Elfriede Grabner: Martinisegen und Martinigerte in Österreich: ein Beitrag zur Hirtenvolkskunde des Südostalpenraumes, hrsg. vom Burgenländischen Landesmuseum, 1968, Wissenschaftliche Arbeiten aus dem Burgenland, Heft 39Leopold Schmidt: Die Martinisegen der burgenländischen Hirten, Burgenländische Heimatblätter 17, 1955

Pastevecké svatomartinské koledy vymizely ve velké míře již na přelomu 19. a 20. století a na konci 20. století byly živé na vymezeném území (viz citace výše) jen izolovaně. Například v Burgenlandu na sv. Martina šlehá pastýř (Viehhüter) metličkou či prutem hospodáře („Martinisegen“), aby mu tak symbolicky požehnal a v nastávajícím hospodářském roce zajistil dostatek úrody a dobytka.Idylle, das Urlaubsmagazin des Südburgenlandes, Herbst – Winter 2011/2012, Der Martinssegen, strana 10 Obdobně je na sv. Martina v regionu Pinzgau (mezi Krimmlem a Brambergem stále udržovaná obdobná pastevecká koleda „Alpererfahren” („Kasmandlfahren” / Lungau, „Martinslied” / Severní Tyrolsko), kdy chlapci od 8 do 14 let (die Alperer) táhnou dům od domu za hluku alpských kravích zvonů (Kuhglocken, Kuhschellen, Tuschhåfen, Speisglocken). V každém domě řádně na zvony zazvoní a zvolají „Gras aus!”, čím definitivně ukončí dobu pastvy a „zaženou zlé duchy”.Die Alperer: Ein alter Brauch lebtSepp Forcher, Helga Maria Wolf: Verschwundene Bräuche: Das Buch der untergegangenen Rituale, Christian Brandstätter Verlag, 2015

Ve vinařských oblastech je ochutnáváno a křtěno mladé víno („Martiniloben”).

Švýcarsko náhled|Švýcarské martinské lampiony „Räbechilbi”, Richterswil (kanton Curych), 2014 náhled|Švýcarské klobásy Adrios, za syrova ve vepřové síťce Svátek sv. Martina, který ve Švýcarsku zároveň znamená počátek karnevalového období, je vyhlášen dnem volna pouze: v částech kantonu Jura, např. oblast Ajoie (okres Porrentruy), v kantonu Luzern v obcích Altershofen, Ebersecken, Entlebuch a Hochdorf, v kantonu Solothurn v obcích Büren, Mümliswil-Ramiswil a v kantonu Schwyz v obci Schwyz. V Ajoie je dnem volna také „Lundi de St-Martin”, pondělí následující po nedělním svátku sv. Martina / St. Martinssonntag. Slavnost svatého Martina (Fête la Saint Martin) nabývá každoročně na popularitě, mimo martinských trhů a místní zábavy je tento svátek spojen s „Metzgete” (zabíjačkovými hody) a s kulinářskými vepřovými lahůdkami z krve, vnitřností, špeku, bůčku či hlavy. Mezi tradiční jídla patří tlačenka (Schwartenmagen), pečená kolena (Gnagi nebo Wädli), Adrios (zakulacené klobásy ve vepřové síťce) a jelita.

V městečku Sursee je v den svátku před radnicí vystavěno pódium se zavěšenou mrtvou husou, kterou se pak snaží za sledování publika mladíci, oblečení v purpurových sutanách a ve zlaté masce slunce, se zavázanýma očima na jeden pokus utnout tupou šavlí. První zmínka o tomto zvyku pochází z roku 1821. Dětské hry, které jsou v tento den taktéž pořádány (například lezení na jedli pro zavěšené dárky), jsou uváděny v pramenech z roku 1880.Der Gansabhauet in Sursee (LU) V alemanských oblastech Švýcarska, Německa a Rakouska (Bádensko-Württembersko, Švábsko, Schramberg, Vorarlbersko, Horní Lužice, Durynsko, Sársko, Štýrsko) se zachovaly průvody s lucernami z vydlabaných krmných řep (v alemanském dialektu „Räbe”). Průvody s řepovými lucernami („Räbenlichter”) jsou ve švýcarském městě Richterswil doloženy od roku 1860.Räbeliecht-Lauf statt MartinsumzugÖsterreichische Zeitschrift für Volkskunde 56 (2002) S. 43

Holandsko

V Holandsku hraje během svátku sv. Martina („Sint-Maartensdag”) jednu z hlavních rolí oheň. Na mnoha místech je udržována tradice martinských koled s lampiony, kdy děti dostávají nejen sladkosti, ovoce a ořechy, ale také palivo pro martinské ohně, zapalované v podvečer 11. listopadu. Lampiony nahradily ještě na začátku 19. století udržovanou tradici pochodní a svítilen z vydlabané cukrové řepy. Ve 20. století, kdy hrozilo postupné vymírání martinských tradic, zavedl stát v některých oblastech výbory pro ochranu folklóru, které převzaly dohled nad organizováním průvodů.

Město Coevorden (Kuhfurt), ležící na německo-holandské hranici, pořádá už od roku 1490 každoročně v polovině listopadu husí trh (Gänsemarkt), na kterém je volena královna husopasek. V Utrechtu, jehož je sv. Martin patronem a s nímž je město doslova na každém kroku spojeno, probíhá každoročně „Sint Maartenfeest”. Město se stává na začátku listopadu kulisou pro nesčetné aktivity, vrcholící 11. listopadu lampionovým průvodem, nazývaným „Sint Maarten-Parade”.

Skandinávie náhled|Černá polévka z husích jater (Svartsoppa), Švédsko