Quenya (nebo taky quenijština) neboli Vznešená elfština (čtěte kwenja, kwenyjština) (quenijsky Quenya tengwar|alt=|30x30pixelů) je uměle vytvořený jazyk z knih J. R. R. Tolkiena Pán prstenů, Hobit a dalších – rodná řeč Vznešených elfů z rodů Vanyar a Noldor. Název „Quenya“ v quenijštině znamená „řeč“.

V rámci Tolkienovy mytologie se quenijština píše pomocí Fëanorových tengwar, standardně se přepisuje latinkou (viz níže).

Mezi delší publikované Tolkienovy texty v quenijštině patří Galadrielina báseň Namárie a Aragornova korunovační deklarace v Pánu prstenů a Cirionova přísaha Eorlovi v Nedokončených příbězích.

Fiktivní historie Quenya má svůj původ ve společném prajazyku všech Eldar, praeldarštině. V době, kdy tři klany Eldar přišly na pozvání Valar ze Středozemě do Valinoru, se již praeldarština rozrůznila na jazyk klanu Teleri – quenijštině blízkou telerijštinu, a na quenijštinu, jazyk Vanyar a Noldor, rozlišený dále na velmi blízká nářečí těchto dvou kmenů. Jazyk té části Teleri, kteří nakonec zůstali ve Středozemi a stali se Šedými elfy Beleriandu – Sindar, se během odloučení velmi změnil a vyvinul se v sindarštinu.

Quenijštinu přinesli do Středozemě zpět na počátku prvního věku Středozemě Noldor, kteří odešli z Valinoru do vyhnanství, aby na Morgothovi vybojovali zpět tři Fëanorovy Silmarily. Král beleriandských Sindar však její používání ve své říši zakázal, kvůli zločinům, které Noldor spáchali na telerijských příbuzných Sindar ve Valinoru při zabíjení rodných. Noldor proto převzali pro běžnou komunikaci sindarštinu a Quenya se stala jazykem písemných záznamů, básní a ceremonií.

Od Noldor se quenijštině i sindarštině naučili též lidé z Tří domů Edain, kteří po Morgothově porážce na konci prvního věku dostali od Valar darem ostrovní říši Númenor. I zde se Quenya stala ceremoniálním jazykem, a ačkoliv se jí běžně nehovořilo, používala se často pro jména.

Toto postavení quenijštiny se nezměnilo ani ve třetím věku, kdy se její znalost udržovala jednak v místech noldorského osídlení (Šedé přístavy, Roklinka, Lothlórien) a jednak mezi potomky Númenorejců Dúnadany.

Reálná historie První verzi fiktivního jazyka, který se později začal nazývat „Quenya“, Tolkien vytvořil zřejmě v roce 1915, pod vlivem okouzlení finštinou. Tento jazyk se nazýval „Qenya“ (ačkoliv výslovnost byla tatáž), a byl spojen s první verzí jeho mytologie, která se později měla stát Silmarillionem. Od té doby až do své smrti v r. 1973 Tolkien na jazyku nikdy nepřestal pracovat, a během této doby doznal jazyk podstatných změn nejen co do slovní zásoby a gramatiky, ale částečně i co do fonologie a velmi výrazně co do své „interní“, fiktivní historie a z ní vyplývajícího vztahu k ostatním jazykům Středozemě. O tomto vývoji svědčí obrovské množství doposud ve značné části nepublikované Tolkienovy písemné pozůstalosti, týkající se jeho fiktivních jazyků. Jako „Quenya“ se dnes označuje verze jazyka, která se objevuje v Pánu prstenů, případně mladší.

Ukázka „externího“ vývoje quenijštiny Dvě verze básně Markirya, jednoho z nejdelších Tolkienových textů v jazyku Quenya/Qenya. První verze pochází pravděpodobně ze začátku 30. let, druhá verze je vlastně jejím „překladem“ do aktuální podoby quenijštiny, který Tolkien pořídil zřejmě v polovině 60. let, v posledním desetiletí svého života. Ve třetím sloupci se nalézá český překlad druhé verze, pořízený s ohledem na Tolkienův vlastní překlad do angličtiny.

OILIMA MARKIRYA MARCIRYA (POSLEDNÍ) ARCHAMan kiluva kirya ninqe oilima ailinello lute, níve qímari ringa ambar ve maiwin qaine?Men cenuva fánë cirya métima hrestallo círa, i fairi nécë ringa súmaryassë ve maiwi yaimië?Kdo uvidí bílou loď jak poslední břeh opouští bledé přízraky v jejích chladných útrobách jak racky kvílící?Man tiruva kirya ninqe valkane wilwarindon lúnelinqe vear tinwelindon talalínen, vea falastane, falma pustane, rámali tine kalma histane?Men tiruva fána cirya, wilwarin wilwa, ëar-celumessen rámainen elvië ëar falastala, winga hlápula rámar sisílala, cálë fifírula?Kdo si všimne bílé lodi, prchavého motýla, v mořských proudech na křídlech jako na hvězdách, když moře vře, pěna stříká, křídla se třpytí a světla ubývá?Man tenuva súru laustane taurelasselindon, ondoli losse karkane silda-ránar, minga-ránar, lanta-ránar, ve kaivo-kalma; húro ulmula, mandu túma?Men hlaruva rávëa súrë ve tauri lillassië, ninqui carcar yarra isilmë ilcalassë, isilmë pícalassë, isilmë lantalassë ve loicolícuma; raumo nurrua, undumë rúma?Kdo uslyší vichr hučící, jako mnoholisté lesy; bílé zuby skal se šklebí v měsíčním světle, které září, které hasne, které padá jak umrlčí svíce; a bouře mumlá, hlubina se hýbe?Man kiluva lómi sangane, telume lungane tollalinta ruste, vea qalume, mandu yáme, aira móre ala tinwi lante no lanta-mindon?Men cenuva lumbor ahosta Menel acúna ruxal' ambonnar, ëar amortala, undumë hácala, enwina lúmë elenillor pella talta-taltala atalantië mindonnar?Kdo spatří, jak se kupí oblaka a nebesa se naklánějí k drolícím se hřbetům; jak se moře zdvihá, hlubina zeje, pravěká temnota zpoza hvězd padá a padá na zhroucené věže?Man tiruva rusta kirya laiqa ondolissen nu karne vaiya, úri nienaite híse píke assari silde óresse oilima?

Hui oilima man kiluva, hui oilimaite?Men tiruva rácina cirya ondolissë mornë nu fanyarë rúcina, anar púrëa tihta axor ilcalannar métim' auressë?

Men cenuva métim' andúnë?Kdo si všimne lodi rozbité na černých skalách pod zmatenou oblohou, když bezbarvé slunce mžourá na svítící kosti za posledního rozbřesku?

Kdo spatří poslední soumrak?

<div style="color: #361700">Poznámka: Pravopis druhé verze byl standardizován: „c“ místo „k“ a „ë“ místo „e“ na konci slov.

Problematika „definitivní quenijštiny“ Z uvedeného je patrné, že Tolkien nikdy nevytvořil definitivní verzi quenijštiny. Je proto nemožné popisovat quenijštinu jako jediný koherentní jazyk: dokonce Tolkienovy texty časově si velmi blízké vykazují rozdíly v uplatňovaných gramatických pravidlech, neboť Tolkien často psal texty ve svém fiktivním jazyce čistě za účelem „experimentu“, vyzkoušení nějakého bezprostředního nápadu ohledně nějakého gramatického jevu nebo etymologie nějakého slova apod. V současné době probíhá zároveň proces analýzy a postupného publikování Tolkienovy lingvistické pozůstalosti týmem editorů ustanovených Tolkienovým synem Christopherem, a souběžné pokusy na základě publikovaných textů a takto postupného doplňovaného materiálu vytvořit jakýsi víceméně umělý standard lexika a gramatiky quenijštiny; Tento standard je založený na formě jazyka, v níž se jazyk objevuje v Pánovi prstenů, přičemž velká část slovní zásoby se čerpá z Tolkienova díla „Etymologies“, vydaného v řadě The History of Middle Earth, sv. 5, které zachycuje poněkud ranější verzi jazyka. Cílem je umožnit praktické použití jazyka; podle mínění některých významných tolkienovských lingvistů by se však takto vzniklý útvar neměl označovat jako Quenya, nýbrž jako Neo-Quenya. Základním pravidlem komunity uživatelů quenijštiny je ve všech písemných textech důsledně označovat extrapolovaná a v Tolkienových textech neatestovaná slova, gramatické tvary a významy (standardní způsob je použití hvězdičky: *hantanyel).

Následující popis quenijštiny je proto nutně neadekvátní. Popis se v zásadě opírá o podobu jazyka v Pánu Prstenů, je však třeba mít na mysli, že jde o velmi zjednodušující přehled, který ignoruje často velmi spletitou problematiku spojenou takřka s každým gramatickým jevem quenijštiny a zejména fakt neustálého vývoje jazyka v Tolkienových představách. Takřka ke každému uvedenému tvrzení lze nalézt nějakou výjimku. Za spolehlivé lze pokládat především materiály pocházející od autorů, kterými jsou Carl F. Hostetter, Bill Welden, Patrick Wynnem, Christopher Gilson, Helge Fauskanger, Ryszard Derdzinski, Edouard Kloczko a David Kiltz.

Fonologie Pro quenijštinu jsou typická velmi restriktivní fonologická pravidla stanovující, jaké hlásky a jejich kombinace se mohou vyskytnout; tato pravidla mají za důsledek vysokou míru „libozvučnosti“ jazyka. Fonologie quenijštiny byla inspirována zřejmě nejvíce finštinou, dále pak italštinou a latinou; výslovnost quenijštiny by tak Čechovi neměla činit problémy, neboť až na několik hlásek jsou quenijské zvuky shodné s obdobnými českými.

V následujícím přehledu jsou hlásky uvedené hlásky podle standardní Tolkienovy transkripce. Výslovnost je jako v češtině, pokud není uvedeno jinak.

Samohlásky Quenya má, podobně jako čeština, 5 samohlásek: a, e, i, o, u Tyto samohlásky mohou být buď krátké, nebo dlouhé; přičemž dlouhé é a ó jsou ve výslovnosti zavřenější než jejich krátké protějšky. Tolkien uvádí, že ve výslovnosti těch mluvčích, jejichž rodným jazykem byla Obecná řeč, měly tyto dlouhé samohlásky sklon k diftongizaci: ei a ou. Tato výslovnost byla ovšem považována za chybnou. Délka se v latinském přepisu vyznačuje čárkou, jako v češtině. Zdaleka nejčastější samohláskou je a.

Dvojhlásky V quenijštině se vyskytuje 6 dvojhlásek: ai, oi, ui au, eu, iu Všechny dvojhlásky byly v původní quenijštině klesavé – přízvuk je na první složce. Ve Třetím věku se iu začalo vyslovovat stoupavě, jako ju. Ostatní kombinace samohlásek jsou, pokud se vyskytují, dvojslabičné. Více než dvě samohlásky za sebou se nevyskytují, zřídkakdy samohláska a dvojhláska.

Typické dvojslabičné samohláskové kombinace ëa, ëo, ië, io (Dieresis (dvě tečky) nad e slouží pouze pro upozornění na dvojslabičnou výslovnost, zejména pro anglického čtenáře.)

Souhlásky V quenijštině se samostatně vyskytují následující souhlásky: t, p, k/c, n, m, ñ, l, hl, r, hr, y, w, h, hy, hw, th, f, v, s

Poznámky k výslovnosti aj.: pro zápis hlásky k se používá většinou písmeno c, v některých slovech tradičně k (Tolkien sám nebyl konzistentní). Psané c se vyslovuje vždy k. ñ znamená zadopatrovou nosovku (jako n ve slově „banka“). Ve třetím věku se vyslovovalo jako běžné n, ale rozdíl se zachovával v pravopise v tengwar. hl a hr označují neznělé l a r (vyslovit jakoby šeptem). Vyskytují se pouze na začátku slova. y označuje hlásku j, w anglické obouretné w jako ve slově window. Výslovnost w je třeba odlišit od v. hy snad pochází z h+j, ale vyslovuje se již jako jedna hláska, asi jako ch v německém ich (tzv. ich-laut). Je to něco mezi ch a š (jako š hlásku nesprávně vyslovovali mluvčí Obecné řeči). hw snad původně bylo h+w, ovšem již se vyslovuje jako jedna hláska, a sice neznělé w jako v původní (a nyní severoanglické) výslovnosti slov jako when, which apod. (hw se má k w stejně jako f se má k v). th označuje neznělé anglické th jako ve slově thick, jemně vyslovené. Tato hláska byla ještě před odchodem Noldor do exilu nahrazena s, avšak v pravopise se v tengwar zachovávají různá písmena. Ve standardním přepisu se píše většinou s. f se vyslovuje labio-dentálně (škvíra mezi horními zuby a dolním rtem, ne mezi oběma rty), aby se odlišilo od hw. v je třeba ve výslovnosti odlišit od w. Jiné souhlásky se samostatně nevyskytují; d, b a g se vyskytují pouze ve shlucích společně s jinými souhláskami.

Souhláskové semi-shluky „Souhláskovými semi-shluky“ nazýváme shluky, jejichž druhým elementem je y nebo w. Důvodem tohoto označení je fakt, že sdílejí některé fonologické charakteristiky s pravými dvoj-souhláskovými shluky, a některé charakteristiky s unitárními souhláskami: Jako unitární souhlásky: smějí stát na začátku slova smí je (za jistých okolností) předcházet dlouhá samohláska smí je předcházet dvojhláska Jako shluky: činí slabiku dlouhou pro účely přízvuku nesmějí stát na konci slova