náhled|upright=0.8|Hermes Trismegistos na mozaikové podlaze katedrály v Sieně Hermetismus, hermetika nebo hermetická nauka je starověká, až do současné doby živá a ne zcela jednotná duchovně-nauková tradice. Jde o filozofický směr a současně druh esoterismu. Název pochází od základního řecko-egyptského díla Corpus Hermeticum, za jehož autora je považován mytický egyptský mudrc Hermes Trismegistos (Trismegistus), snad pozdější helénistického podoba egyptského boha Thovta (Džehuteje) ztotožněná s řeckým Hermem. Badatelé se shodují, že helénistická filozofie textů Corpus Hermeticum byla formou helénistické gnóze (předkřesťanské) a předchůdce gnosticismu. Na jejím formování mělo zásadní vliv synkretické prostřední helénistického Egypta (město Alexandrie), kde se mísily myšlenky egyptského náboženství, řeckého novoplatonismu i židovství (ovšem neobsahující ani náznaky raného křesťanství).
V dobách renesance byly texty starověkého Corpus Hermeticum znovuobjeveny a staly se populární zejména v renesanční Itálii. Z hermetické nauky odvozuje od dob pozdního středověku svůj původ také alchymie.
Dějiny Hermetická filozofie odvozuje svůj původ ze starověkého helénistického Egypta. Tento v rámci hermetismu tradovaný názor ovšem nebyl v moderní době vědou potvrzen a je odbornými historiky zpochybňován: namísto toho je vznik hermetismu kladen do kosmopolitního prostředí helénistické Alexandrie.
Egyptolog Erik Hornung, který se zaměřuje na zkoumání staroegyptských kořenů hermetismu, nicméně s odkazem na výzkumy Jana Assmanna poukazuje na to, že dosavadní badatelé pro tuto otázku „neměli valné pochopení“:
náhled|upright|Hermes Trismegistos v knize D. Stolze Viridarium chymicum z roku 1624 Francouzský antropolog Gilbert Durand hermetismus ve svém širokém pojetí chápe jako rozdělený na čtyři fáze s dvěma podfázemi:
kořeny hermetismu v egyptském a řeckém starověku vlastní hermetismus období helénismu hermetismus prvních století našeho letopočtu renesanční hermetismus Mirandoly, Ficina, Agrippy z Nettsheimu a Paracelsa, k němuž řadí také Jakoba Böhma působícího v 17. století a jeho následovníky čtvrtý hermetismus 18. století spojený s iluminismem, martinismem a jmény jako von Eckarthausen, de Passqually a de Saint-Martin. oživení hermetismu během romantismu spojené s von Baaderem a Schellingovou Naturphilosophií.
Kromě toho mluví ještě o páté fázi přelomu 19. a 20. století kterou spojuje především s pravoslavným ruským pojetí a jmény Solovjova, Berďajeva a Bulgakova.
Prameny Pramenem hermetických nauk jsou řecky psané spisy přisuzované Hermovi Trismegistovi (někdy považovaného za identického s egyptským bohem Thovtem) sdružené do souboru Corpus Hermeticum. Dále je za nejvýstižnější text pokládána Smaragdová deska, rovněž text, za jehož autora je pokládán Hermes Trismegistos.
Základní principy náhled|upright=0.7|vpravo|Renesanční podoba Herma Trismegista
Jeden z hlavních principů hermetismu je první teze, kterou lze nalézt na smaragdové desce a která často podléhá různým (často ne zcela přesným) reinterpretacím.
náhled|vlevo|upright=0.4|Caduceus (Hermova hůl), jeden ze symbolů hermetismu To, co jest nahoře, jest také to, co jest dole.
Z tohoto základu hermetismu vyplývají další možné reflexe: jednota princip soběpodobnosti univerzalita existence soběnáležitost
Jednou z moderních reinterpretací je vědou často znovuobjevovaný fakt, že všichni a všechno jsme tvořeni jedním a tímtéž, ať již je aktuální vědecké povědomí nakloněno tomu, že ono „totéž“ jsou atomy, subatomární částice, kvarky, superstruny, vše dohromady, či jiné myšlené formy existence. Jsme v každém ohledu doslova jedno a to samé, vyjádřené v nekonečném spektru různých možných obdobných forem.
Vědeckým vyjádřením této obecné myšlenky jsou pak fraktály.
Náboženská neutralita náhled|upright=0.6|vpravo|Tarotová karta mága (Rider-Waite) vyjadřující hermetické principy Pozoruhodným znakem hermetismu je jeho náboženská neutralita – v západní kultuře může být rozvíjen v rámci křesťanství, judaismu i nenábožensky pojímaného panteismu, a stejně tak může být přítomen i v novopohanských proudech, například v kemetismu. Jak shrnuje Erik Hornung, je veškerý hermetismus svou povahou tolerantní a prostý jakýchkoli strnulých dogmat.Hornung (2002), s. 185 Za součásti hermetického proudu jsou pokládány alchymie, astrologie, magie a hermetická kabala. Dalším polem, na němž lze dosahovat rozvoje hermetismu z různých pramenů (magie, alchymie, astrologie, spagyrie a dalších hermetických umění), je ekologie a ochrana přírody.Zelený hermetismus: Alchymie & ekologie : Náboženský infoservis, 8. 8. 2025
Odkazy Reference
Literatura
Dostupné online
Externí odkazy
Hermetická filozofie Studie o staroegyptských kořenech hermetismu Skeptický slovník Sisyfos
Kategorie:Filozofické směry Kategorie:Řecko-římská doba v Egyptě Kategorie:Helénismus Kategorie:Esoterismus Kategorie:Gnosticismus