Chlumec () je město v okrese Ústí nad Labem v Ústeckém kraji. Leží na úpatí Krušných hor, na půli cesty mezi městy Ústí nad Labem a Teplicemi. Žije zde obyvatel. Tři ze šesti částí města tvoří jeho exklávu.

Chlumec patří k nejstarším doloženým sídlům severních Čech; bezpečně je zmiňován již roku 1040 v Kosmově kronice v souvislosti se Srbskou stezkou, významnou obchodní cestou spojující Čechy se Saskem. Ve středověku se stal dějištěm bitvy u Chlumce roku 1126, v níž český kníže Soběslav I. porazil německého krále Lothara III., a za napoleonských válek zde v roce 1813 proběhla další významná bitva, připomínaná řadou památníků.

Město bylo po druhé světové válce výrazně proměněno vysídlením německého obyvatelstva i rozvojem souvisejícím s těžbou hnědého uhlí v okolí. Po období, kdy bylo v letech 1986–1990 součástí Ústí nad Labem, získalo znovu samostatnost a v roce 2012 mu byl nově udělen statut města. Název vlevo|náhled|Výřez s názvem Chlumce roku 1040 ze strany 35r Budyšínského rukopisu Kosmovy kroniky

Název Chlumec nesl původně zřejmě raně středověký strážní hrad, který se podle archeologických nálezů keramických střepů nacházel mezi 11. a polovinou 13. století na Horce. V zakládací listině litoměřické kapituly knížete Spytihněva II. se píše: „via per silvam ad Hlmecs“, Kosmova kronika uvádí k roku 1040: „Altera via, qua itur, qua itur per Zribiam et est exitus de silva in istam terram per castrum Hlẏmec“, roku 1107 se v ní píše: „sub ipso introitu silvae juxta oppidum Hlumec“, a roku 1126 potom: „iuxta opp. nomine Chlumecz“. Je tedy zřejmé, že dnešní podoba jména je v podstatě původní, stará kolem 1000 let.

Slovo chlumec je zdrobnělina slova chlum, které se používá pro označení protáhlého kopce, zpravidla zalesněného. I tento fakt ukazuje, že dnešní název města úzce souvisí s Horkou. V latině se pro vrchol používá označení columen, které bylo ale ve starých latinsky psaných listinách pravděpodobně zkomoleno na colum(p)na, tedy sloup. Odtud byl v pozdější době zřejmě odvozen německý název Kolem, Kolmb a později Kulm. Mezi lety 1869 a 1910 nesl Chlumec oficiální označení Chlum, odvozené od jeho německého názvu (do odsunu Němců po druhé světové válce byla převážná většina obyvatel Chlumce německé národnosti). Název města v latině zní Culma.

Historie Nejstarší zmínky vlevo|náhled|Adolf Liebscher: Vítězství Soběslava I. u Chlumce 18. února 1126

Chlumecko bylo zřejmě osídleno už v době bronzové, z pozdější doby pochází nálezy dvou římských mincí, císaře Vespasiána a Antonina Pia. Výhodná pohraniční poloha Chlumce způsobila, že se brzy stal křižovatkou mezinárodního obchodu, procházela jím Srbská nebo také Chlumecká stezka. Ta spojovala Prahu s Drážďany a Míšní a z Chlumce vedla buď mezi Adolfovem a bývalými Habarticemi, nebo přes Nakléřovský průsmyk dál do Německa.

Údajná první písemná zmínka o Chlumci pochází z listiny z roku 993, ve které kníže Boleslav II. určuje desátek vybraný Nachlumcy právě nově založenému prvnímu mužskému klášteru v Břevnově. Nicméně tato listina je zřejmě falzum z první poloviny 13. století. Bezpečně doložená zmínka o Chlumci je v Kosmově kronice z roku 1040, kde se píše o rozepři mezi českým knížetem Břetislavem I. a německým císařem Jindřichem III. Ten přikázal Sasům vtrhnout do Čech starou stezkou nedaleko Chlumce (Srbskou neboli Chlumeckou), v latinském originále pojmenovaném Hlẏmec. Sasy vedl přes Chlumec do Čech míšeňský markrabě Eckhard II., sám Jindřich III. se vydal do Čech z jižní strany. Konflikt vyvrcholil bitvou u Brůdku na Šumavě v témže roce. Německý král tam byl poražen, ale již následujícího roku se do Čech vrátil a Břetislava I. obklíčil v Praze.

Raně středověké hradiště se pravděpodobně nacházelo na vrchu Horka, ale nedochovaly se žádné terénní pozůstatky. Zlomky keramiky umožňují datovat jeho existenci do doby přibližně od 11. do poloviny 13. století. Pokud jde o listiny, které se zachovaly v originále, je Chlumec poprvé zmíněn jako Hlmecs v roce 1057 v zakládací listině litoměřické kapituly. Ještě ve 12. století byl Chlumec pro český stát velmi významný, jak dokazuje i to, že se zde uskutečňovaly státoprávní akty. V roce 1107 kníže Svatopluk svolal na chlumecký hrad zemský sněm českých velmožů, na němž byl jeho bratr Ota z Moravy jmenován zástupcem knížete po dobu jeho návštěvy u německého krále Jindřicha V.

Bitva u Chlumce mezi českým knížetem Soběslavem I. a německým králem Lotharem III. se u Chlumce odehrála 18. února 1126. Soběslavovo vojsko německého krále porazilo, a protože byl Soběslav prozíravý panovník, vyjednal s Lotharem smír a přijal od něj české knížectví v léno.

Na památku vítězství v této bitvě nechal Soběslav přestavět původně dřevěný kostel na hoře Řípu na rotundu, jiné prameny hovoří o tom, že již stávající Rotundu svatého Jiří nechal rozšířit o západní věž. Další, podobně stará památka na tuto bitvu, stojí v horách nad Chlumcem na Chlumecké stezce. Je to klasicistní stavba zřejmě s románským jádrem, chlumecká kaple Bolestné Matky Boží, kterou podle místní legendy postavil habartický farář. Literárně je tato významná bitva zpracována v Jiráskových Starých pověstech českých.

Během 13. století význam Chlumce klesal na úkor sousedního Ústí. Chlumecké hradiště zřejmě zaniklo v průběhu 13. století, poslední zmínka o něm pochází z roku 1218. Roku 1227 získal Chlumec od českého krále Přemysla Otakara I. v léno Kojata z Oseka, čímž se Chlumec osamostatnil coby panské sídlo. V roce 1228 už se jako celnice uvádí Knínice, hlavní cesta ze Saska do Čech tedy v té době už zřejmě vedla přes Nakléřovský průsmyk.

Chlumecký starý zámek nechal postavit v letech 1592–1596 Petr Kölbl z Geisingu, který panství dále zveleboval. Kölblové panství dále rozšířili, krom obcí Stradov a Český Újezd vlastnili také Žandov, Hrbovice, Habartice, Klíši, Předlice, Horní a Dolní Varvažov, Liboňov, Chabařovice a mnohé další.

Pobělohorské období Po Bílé hoře byli protestantští Kölblové vyzváni, aby přestoupili na katolickou víru. Když odmítli, byli vyhnáni ze země a byl jim zkonfiskován celý majetek. Císař Ferdinand II. Štýrský poté panství přenechal Petru Jindřichu ze Stralendorfu. Na jaře 1634 prapor císařských lehkých jezdců přepadl rodové sídlo Kölblů, nedaleký Geising. Ještě v létě následoval odvetný vpád Švédů a Sasů, během kterého se panství nakrátko ujali opět Kölblové.

V letech 1690–1691 si nechal nový majitel panství, hrabě Jan František Kolovrat Krakovský, na Horce vystavět renesanční kapli Nejsvětější Trojice jako vděk za ochránění jeho rodiny a poddaných před morovou nákazou, která se roku 1680 prohnala celým krajem. Roku 1774 se panství dostalo do držení hraběnky Marie Anny z Kolovrat, manželky Josefa Václava z Thunu na Děčíně. Náročné hraběnce již staré renesanční sídlo nevyhovovalo, a tak si nechala pod obcí vybudovat nový pozdně barokní dvoukřídlý zámek, který nechala obklopit rozsáhlým anglickým parkem a rybníkem. Původní objekty starého zámku poté sloužily hospodářským a administrativním účelům.

Roku 1813 navštívil panství Johann Wolfgang von Goethe, který si tuto návštěvu zaznamenal i do svého deníku.

Bitva u Chlumce 1813

náhled|Bitva u Chlumce

Po prohrané bitvě u Drážďan ustupovala spojenecká vojska směrem do českého vnitrozemí. Císař Napoleon vyslal za ustupující, tzv. Českou armádou své jednotky o síle 30 000 mužů pod velením generála D. R. Vandamma s cílem odříznout spojenecká vojska a obsadit Čechy. Spojenci pod velením ruského generála Ostermanna-Tolstého se však mezi obcemi Chlumec a Stradov postavili Francouzům na odpor. K tomu po cestě na Kyšperk, kudy ustupovala většina české armády, táhl maršál Schwarzenberg se svým štábem, pruský král Fridrich Vilém III. a ruský car Alexandr I., jehož bezpečnost Tolstoj primárně zabezpečoval. Za této situace se rozhodl, že se pokusí francouzský postup za každou cenu zastavit. Vandammova vojska postupovala v dlouhých řadách horskými průsmyky, kvůli čemuž neměl francouzský generál k dispozici všechny své sbory okamžitě k dispozici. Toho hodlal Tolstoj využít, neboť si byl vědom, že oslabená a zdecimovaná Česká armáda má vůči dvojnásobné francouzské přesile jen malé šance.

První střety se odehrály 29. srpna 1813 kolem desáté hodiny u chlumeckého hřbitova, kde v prudkých srážkách Francouzi postupně obsadili celou obec a zejména strategický vrch Horka, na kterém umístili svůj hlavní stan. Vandamme, jistý si svým vítězstvím, ani nečekal na soustředění všech svých sil, které postupně přicházely z hor na frontu, a vyslal generála Creuzera, aby obsadil nedaleké Ústí. Druhý útok, směřující na Stradov, zahájili Francouzi kolem jedné hodiny a postupně tak během dne vytlačili spojence až na pomezí obcí Stradov a Přestanov. V prudkých bojích toho dne padla téměř polovina z 12 000 obránců, těžce byl raněn i sám generál Tolstoj a zálohy se ztenčily na pouhých několik set mužů. Ovšem rozhodující bylo, že svá postavení spojenci udrželi. K večeru dorazily zbytky francouzských vojsk, a tak si byl Vandamme jist, že již nazítří spojence porazí. Během noci začala z Krušných hor vycházet česká armáda, která tak posílila oslabené sbory a mohla se zapojit do dalších bojů. Sám ruský car Alexandr I. a pruský král Fridrich Vilém III. sledovali další průběh bitvy z bezpečné vzdálenosti Doubravské hory u nedalekých Teplic. Rakouský císař František I. byl ještě opatrnější a zastavil se až v Lounech, kam mu zprávy o probíhající bitvě donášel posel.

náhled|Památník 10 000 padlých během bojů o Chlumec

Druhý den se již od časného rána rozpoutaly prudké boje. Zatímco pravé křídlo Francouzů vytlačilo Rusy ze Stradova, tak na levém se situace již od začátku vyvíjela ve francouzský neprospěch. Zvrat nastal kolem poledne, když se v horských průsmycích objevila přicházející vojska. Vandamme si byl již jist, že mu přichází na pomoc Napoleon s posilami, ve skutečnosti šlo spojenecké pruské sbory pod velením generála Kleista, které tak uzavřely Francouze v obklíčení. Francouzský velitel vydal okamžitě povel k ústupu a se svým sborem prchal do hor. Byl však zadržen na tzv. Asmanově louce u Ždírnického potoka nad Žandovem.

Během této bitvy byly zcela zničeny obce Chlumec, Stradov, Žandov, Přestanov, Roudné a Dolní Varvažov. Zemřelo na 9 300 spojenců, převážně Rusů, a 11 000 Francouzů, další tisíce vojáků byly zraněny. Napoleon se s porážkou nehodlal smířit, a proto se již 17. a 18. září téhož roku znovu pokusil proniknout do Čech, opět přes Chlumec. Usídlil se v Nakléřově, odkud z místního kostela svatého Josefa pozoroval pokus svých sborů o průnik horským průsmykem. Ovšem kvůli odporu spojeneckých vojsk vedených generálem Karlem Filipem ze Schwarzenbergu a rozbláceným podzimním horským cestám se mu nepodařilo sejít do údolí a rozvinout vojenské šiky. Proto vydal již 18. září 1813 rozkaz k ústupu. Tento den je tak i posledním, kdy noha slavného císaře spočinula na území Čech.

Bitvu dnes připomíná celá řada památníků a hromadných hrobů, které propojuje naučná stezka značená žlutou turistickou značkou.

Devatenácté století náhled|Pohled od Varvažova na vrch Horka s kaplí a chlumecký zámek, v popředí pruský pomník padlým v bitvě u Chlumce. Kresba Johanna Venuta, 1821

Roku 1830 přešel Chlumec pod správu šlechtického rodu Westphalen-Fürstenberg, největší těžaře hnědého uhlí v regionu. Westphalenové panství dále zvelebovali a připojovali sousední obce. Roku 1891 hrabě Otakar Klement Westphalen, syn prvního majitele panství Klementa Augusta Westphalena, prodal veškeré důlní vlastnictví Mostecké společnosti pro dobývání uhlí a nadále se již věnoval jen zemědělství. Roku 1838 si nechali Westphalenové pod kaplí vybudovat rodinnou hrobku.

Dvacáté století náhled|vlevo|Náves v Chlumci před rokem 1894