Železné hory jsou pohořím a geomorfologickým celkem o rozloze 761,77 km² v severní části Českomoravské vrchoviny, na vymezené části území i stejnojmennou chráněnou krajinnou oblastí a národním geoparkem v České republice. Z hlediska administrativně správního náleží největší částí své rozlohy do Pardubického kraje, jihozápadní část do Kraje Vysočina a okrajem na severozápadě do Středočeského kraje.
Pohoří orientované jihovýchod – severozápad má přibližně trojúhelníkový tvar zužující se k nejsevernějšímu výběžku na území Týnce nad Labem nedaleko Kolína, náležejícímu do Středočeského kraje. Směrem k jihovýchodu je protažené do vzdálenosti v rozmezí 50–60 km, na severovýchodním okraji v nižších nadmořských výškách k Proseči v okrese Chrudim, náležejícímu do Pardubického kraje, na jihozápadě podél tektonické linie nazvané železnohorský zlom ke Ždírci nad Doubravou v okrese Havlíčkův Brod a v územním výběžku dosahujícím až k Vojnovu Městci v okrese Žďár nad Sázavou, obcí náležejícími do Kraje Vysočina.
Typem georeliéfu plochá vrchovina (nikoliv hornatina podle názvu pohoří) v nadmořských výškách 198–738 m, se střední výškou 480 m a sklonem 3°45’, se složitým geologickým podložím, v centrální části zejména s hlubinnými vyvřelinami tzv. železnohorského plutonu (oblast Nasavrky – Trhová Kamenice – Skuteč) v Sečské vrchovině. Na severozápadě se ve Chvaletické pahorkatině nachází výrazný žulový komplex, patřící k nejstarším žulám v Českém masivu.
Nadmořská výška vrchoviny klesá severovýchodním směrem k linii měst Chvaletice – Slatiňany – Proseč a na severozápad, nejníže je situována hladina Labe v nadmořské výšce 198 m na území Týnce nad Labem na severovýchodním cípu. Nejvyšších nadmořských výšek kolem 600 až 700 m dosahují Železné hory na jihozápadě až jihovýchodě, především v širším okolí Hlinska. Nejvyšším vrcholem v rámci geomorfologického celku je vrch U oběšeného (738 m n. m.) na katastrálním území obce Svratouch v Pardubickém kraji.
Původ názvu Zeměpisné jméno (oronymum) Železné hory pochází podle historických pramenů od dobývání železné rudy, těžila se ve více lokalitách oblasti. Slovo „hory“ se v zeměpisném názvu pohoří objevilo ve významu staročeského označení pro dolování (důl, doly = hory). Těžba železné rudy probíhala v okolí obcí dnešního Pardubického kraje, například Včelákova, Křižanovic, Vojtěchova, Lukavice (pyrit) a manganová ruda s pyritem u Chvaletic.
Zbraslavská kronika uvádí jejich latinský název „Montes ferrei“ (česky: Hory železné). Pod tímto názvem se však původně rozuměla oblast v současné severozápadní části pohoří, přibližně od Chvaletic k Lichnici. Německy se nazývají Eisengebirge.
Geografie Geografie Česka řadí Železné hory výškovou členitostí mezi vrchoviny, slovo „hory" v jejich názvu má historické souvislosti (viz Původ názvu). Rozlohou zaujímají krajinnou oblast v nadmořských výškách 198 až 737 m, přibližně od nejnižší polohy v úrovni řeky Labe u zdymadla na katastrálním území města Týnec nad Labem na rozhraní se Středolabskou tabulí až k nejvyššímu vrcholu U oběšeného na katastrálním území obce Svratouch, nad rozhraním s Hornosvrateckou vrchovinou.
Horský dojem Železných hor vyvolává především tzv. železnohorský hřbet v pohledu od jihozápadu, například od Pařížova z Hornosázavské pahorkatiny směrem k městu Třemošnice, zejména na část pohoří s názvem Kaňkovy hory se stejnojmennou národní přírodní památkou.
Ve směru linie Třemošnice–Chrudim, měst na okraji Železných hor, nadmořská výška postupně klesá na svahu zemské (železnohorské) klínové kry ukloněné k severovýchodu, mezi Hornosázavskou a Svitavskou pahorkatinou, od jihozápadního okraje s vrcholovou částí Kaňkových hor, jejichž hřbet dosahuje výšky 560,0 m n. m., k vrcholu Podhůra (356,4 m n. m.) na severovýchodním okraji.
Železné hory, obecně označované jako pohoří vrchovinného rázu, jsou v centrální části zastoupeny horopisně nejvyšší Kameničskou vrchovinou, krajinu tzv. podhůří tvoří pahorkatiny (Chvaletická na severozápadě, Skutečská na severovýchodě a Stružinecká na jihovýchodním okraji). Výrazné pásmo vrcholů na jihozápadním okraji, vyvolávající dojem hornatiny a označované jako železnohorský hřbet, je nad Třemošnicí přerušeno sníženinou Podhradské kotliny, přibližně mezi soutěskami s názvy Lovětínská rokle a Hedvičino údolí.
Železné hory zahrnují krajinnou oblast přibližně vymezenou obcemi (místy) po jejím obvodu (s nepřesností územních výběžků) od severu: Týnec nad Labem, Chvaletice, Zdechovice (rybník Pazderna), Jankovice u Přelouče, Brloh u Přelouče (Mlýnský rybník), Chrtníky (Chrtnický rybník), Svinčany, Heřmanův Městec, Rabštejnská Lhota, Chrudim (lokalita Pod Hůrou), Slatiňany (řeka Chrudimka přibližně u Mostu knížete Auersperga), Škrovád, Bítovany (rybník Farář), Smrček u Žumberka (rybník Velká Straka), Vrbatův Kostelec (základní nivelační bod 378,10 m n. m.), Skutíčko, Skuteč (koryto Anenského potoka u Štěpánovského rybníka), Lažany u Skutče (lesní lokalita Borek), Hněvětice (řeka Krounka pod lokalitou Kamenec 381 m n. m.), Perálec (rybniční soustava v lokalitě Pod vsí), Zderaz, Proseč u Skutče (lokalita Borka), Česká Rybná, Otradov (lokalita Na zadech), Rychnov (Rychnovský potok u mostu silnice I/34), Pustá Kamenice, Čachnov (Čachnovský potok), Krouna (silnice II/354 nad obcí směrem Svratouch, přibližně nivelační bod 596,79 m n. m. na okraji lesní lokality), Svratouch (silnice II/354 ve vrcholu sedla v horní části obce mezi vrchy U oběšeného a Otava), Svratka (kostel sv. Jana Křtitele – koryto řeky Svratky), Herálec (rybník Šantrůček), Vortová (Černá skalka 658,7 m n. m.), Vojnův Městec, Krucemburk, Ždírec nad Doubravou, Horní- a Nový Studenec, Podmoklany, Sloupno u Chotěboře, Kladruby, Lhůta, Předboř, Horní Lhotka, Čečkovice, Jeřišno, Chuchel, Běstvina, Kubíkovy Duby, Třemošnice nad Doubravou, Závratec, Žlebské Chvalovice, Licoměřice, Podhořany u Ronova, Semtěš u Bílého Podolí, Brambory, Horušice, Bernardov a opět Týnec nad Labem.
Celou plochou leží v Železných horách: město Hlinsko, Nasavrky, Seč městys Bojanov, Trhová Kamenice, Včelákov Digitální technikou zpracovaná data v 21. století uvádějí rozlohu 761,77 km², střední výšku 480,4 m a 3°45’ střední sklon území geomorfologického celku Železné hory.
Geomorfologie a přírodní poměry náhled|Geomorfologické členění Železných hor; jihozápadní hřbet zemské klínové kry s popisky ve fotografii, pohled od Pařížova směrem k Třemošnici Geomorfologie začleňuje Železné hory mezi geomorfologické celky v rámci regionálního členění georeliéfu (tvaru zemského povrchu) provedeného systematicky pro celé území Česka. V seznamu geomorfologických jednotek nese označení třímístným indexem „IIC-3" a obecně ho charakterizuje stejná morfostruktura a historie geomorfologického vývoje.
Tvoří klínovou kru ukloněnou k severovýchodu a omezenou na jihozápadě výrazným zlomovým svahem nazvaným Dlouhá mez s terénním valem výrazným např. při pohledu ze Štikovské vyhlídky (Štikov). Jádro je vytvořeno vyvřelinami nasavrckého, resp. železnohorského a chvaletického žulového masivu. Severozápadní část pohoří tvoří proterozoické a paleozoické zvrásněné horniny a ostrůvky křídových usazenin. V oblasti kolem obcí Prachovice a Vápenný Podol se vytvořily ve vápencích krasové jevy (nepřístupné jeskyně Páterova a Podolská).
Podle charakteru georeliéfu Železných hor se geomorfologický celek člení na dvě části. Menší geomorfologický podcelek o rozloze 159,16 km² na severozápadě je Chvaletická pahorkatina (index IIC-3A), která je v úzkém pásu od Pardubické kotliny směrem k Čáslavské kotlině protnuta řekou Labe v délce několika set metrů a za ní, na jejím pravém břehu, končí nízkými pahorky. Chvaletická pahorkatina se již dále nečlení.
Horopisně vyšší a plochou rozsáhlejší v jihovýchodní části pohoří je geomorfologický podcelek s názvem Sečská vrchovina (index IIC-3B) o rozloze 602,61 km², jejíž hydrografickou osu tvoří Chrudimka, nejvýznamnější řeka oblasti, s Filipovským pramenem na severozápadním úbočí vrchu U oběšeného, ostrým ohybem v prostoru vodní nádrže Seč a průtokem v hlubokém říčním údolí typu soutěsky v přírodních rezervacích Krkanka a Strádovské peklo.
Skladebnou část Sečské vrchoviny tvoří čtyři geomorfologické okrsky, řádově nejnižší geomorfologické jednotky se dále nedělí, obecně je charakterizuje typ georeliéfu se stejným původem povrchových tvarů a s podobnou výškovou polohou: Kameničská vrchovina (index IIC-3B-1) Skutečská pahorkatina (index IIC-3B-2) Stružinecká pahorkatina (index IIC-3B-3) Podhradská kotlina (index IIC-3B-4) Nad hlubinným zlomem mezi Týncem nad Labem a Ždírcem nad Doubravou se vytvořil výrazný hřbet (označovaný jako Železnohorský) mohutné zemské klínové kry vyzdvižené v geologickém období třetihor (terciér) a ukloněné k severovýchodu, v georeliéfu například ve Chvaletické pahorkatině od nejvyššího bodu na vrcholu Krkanky (568 m n. m.) směrem k městu Heřmanův Městec nebo v Sečské vrchovině na linii měst Seč – Slatiňany, k řece Chrudimce (268 m n. m.) a nebo také od nejvyššího vrchu Vestec (668 m n. m.) v chráněné krajinné oblasti Železné hory směrem k Anenskému potoku (354 m n. m.) na katastrálním území města Skuteč ve Skutečské pahorkatině.
Nejvýraznější je jihozápadní hřbet Železných hor přibližně od vrcholu Skála (490 m n. m.) ve Chvaletické pahorkatině na katastrálním území Licoměřice směrem k nejvyššímu bodu v Chráněné krajinné oblasti Železné hory na vrcholu Vestce na katastrálním území Dolní Vestec v Kameničské vrchovině. Železnohorský hřbet je rozrušen dvěma hlubokými údolími, severněji ležící Lovětínskou roklí a od jihu Hedvikovskou (též Hedvičino údolí). Sníženina je součástí erozně-denudační Podhradské kotliny a tvoří současně rozhraní mezi geomorfologickými jednotkami Železných hor.
V pohledu z Čáslavské kotliny působí zlomový svah pohoří místy až horským dojmem, např. v části „Hřebeny“ náležející do Chvaletické pahorkatiny. Převýšení na některých místech dosahuje více než 200 m, výrazné zejména v části hřbetu s názvem Kaňkovy hory v Sečské vrchovině. Od jihozápadu z Hornosázavské pahorkatiny patrné nad Třemošnicí obě zmíněné hluboké soutěsky (Lovětínská a Hedvikovská), ohraničující sníženinu Podhradské kotliny s dominantou zříceniny hradu Lichnice (504 m n. m.).
Pohoří má přibližně trojúhelníkový půdorys protažený od jihovýchodu k severozápadu. Podle geologických map je výrazný zhruba mezi Ždírcem nad Doubravou, Týncem nad Labem a Skutčí, vystupující na jihu příkře a na severu pozvolna z okolní krajiny. Svahy jihozápadního hřbetu Železných hor v terénu výraznější zhruba od Bernardova ve Středočeském kraji v pásmu pokračujícím v jihovýchodním směru ke Ždírci nad Doubravou a stoupajícím s nadmořskou výškou. Na spojnici mezi Ždírcem nad Doubravou a městem Skuteč je geomorfologický celek Železných hor v souvislém pásu území kolem 20 km nejširší a směrem k severozápadu se postupně zužuje.
Na mnoha místech Železných hor doklady o geologické minulosti Země v podobě hornin různého stáří, zvláště atraktivní zmíněné rokle Lovětínská a Hedvikovská u Třemošnice a řeka Chrudimka v hlubokých údolích přírodních rezervací Krkanka a Strádovské Peklo. V oblasti kolem Prachovic se dobývá vápenec, v důsledku těžby objeveny krasové jevy u Vápenného Podola. V oblasti Skutečské pahorkatiny (Žumberk, Leštinka, Skuteč) stále činné kamenolomy s těžbou žuly a také mnoho zatopených bývalých lomů, dotvářejících krajinný ráz Železných hor.