náhled|matriční zápis o narození a křtu Jaroslava Durycha (matrika N 1877-1897 Hradec Králové (SOA Zámrsk)) náhled|Hrob Jaroslava Durycha (1886–1962), českého vojenského lékaře a katolického prozaika, básníka, dramatika a publicisty na hřbitově Bubeneč (51) Jaroslav Durych (2. prosince 1886, Hradec KrálovéMatriční záznam o narození a křtu – 7. dubna 1962, Praha) byl český vojenský lékař a katolický prozaik, básník, dramatik a publicista, který měl výrazný vliv na rozvoj českého katolicismu v první polovině 20. století.

Život Jaroslav Durych se narodil do rodiny spisovatele a redaktora Václava Durycha a jeho manželky Boženy, roz. Žabkové. Velmi brzy osiřel. Na přání babičky nejprve studoval gymnázium v Hradci Králové jako chovanec arcibiskupského konviktu v Příbrami, z konviktu byl později vyloučen za čtení zakázané literatury, konkrétně Renanových Apoštolů. Nicméně na církev nezanevřel, rozhodl se sloužit jí na poli kultury a vzdělání.Karel Komárek: Typ katolictví Jaroslava Durycha in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; (str. 339)

Vystudoval lékařskou fakultu v Praze, kterou dokončil v roce 1913, a protože studoval na vojenské stipendium, působil za první světové války jako vojenský lékař v Haliči. Po válce si v Přerově zřídil soukromou praxi, brzy se vrátil do vojenské služby, v československé armádě dosáhl hodnosti plukovníka. V letech 1921 a 1922 působil v hodnosti kapitána zdravotní služby jako vojenský lékař v Užhorodu. V letech 1923–1930 pak působil jako přednosta oddělení ve vojenské nemocnici v Hradisku u Olomouce. Zde také od roku 1925 vykonával funkci prvního kronikáře vojenské nemocnice.Klášter Hradisko, s. 40. Řádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 26. listopadu 1935, na členství rezignoval 7. října 1938.

Zejména v počátcích své tvorby byl Jaroslav Durych silně ovlivněn staroříšským vydavatelem Josefem Florianem (1873–1941) a jeho programem katolického vzdělávání. Zejména ve 20. letech Florianovo nakladatelství silně propagoval a hojně v něm publikoval a patrně i řada jím organizovaných akcí byla Florianem inspirována. Později se Durych stále více osamostatňoval, nicméně ve svých hlavních cílech, tj. snaze o zvýšení náboženské a kulturní úrovně českého katolicismu, zůstávali oba sjednoceni.Karel Komárek: Typ katolictví Jaroslava Durycha in Pavel Marek a Jiří Hanuš (eds.): Osobnost v církvi a politice. Čeští a slovenští křesťané ve 20. století; CDK, Brno 2006; (str. 339-340) Od roku 1937 byl rytířem Vojenského a špitálního řádu sv. Lazara Jeruzalémského.

V září 1938 podepsal manifest K svědomí světa. Za nacistické okupace a v době komunistického režimu v Československu žil Durych v izolaci a jeho díla téměř nebyla vydávána. Vyšlo mu pouze několik novinových článků, které napsal pod pseudonymy. Knihy jeho povídek vycházely během 60. let v nakladatelství Vyšehrad. Pohřben je na hřbitově v pražském Bubenči.

Názory

Jaroslav Durych bývá někdy označován za „disidenta 1. republiky“, protože oponoval antikatolicismu, který panoval v Československu mezi válkami, a byl proto v ustavičných sporech s velkou částí tehdejších kulturních i politických elit.

Především na počátku své tvorby působil v českém kulturním prostředí se svým otevřeným a bojovným katolicismem dosti osaměle, teprve později se vynořili další velcí autoři katolické orientace, jako např. Bohuslav Reynek, Jan Čep, Jan Zahradníček či Jakub Deml, kteří vytvořili souvislejší vrstvu literatury katolické a spirituální orientace.

Velmi tvrdě kritizoval Karla Čapka, především za jeho pacifismus. Svými názory se řadí k nejkonzervativnějším autorům své doby.

Ve třicátých letech otevřeně podporoval frankismus ve Španělsku a ve své komentátorské tvorbě z tohoto období vyzdvihoval stranu generála Franca ve španělské občanské válce, kterou pojímal jako boj španělského katolicismu o přežití proti rudému barbarství. Za svůj občanský postoj byl často ideovými oponenty kritizován. Někteří z jeho obhájců ovšem upozorňují, že šlo pouze o reakci na minimálně stejně problematický postoj Karla Čapka a dalších autorů, kteří stejně nekriticky podporovali republikány.

Dílo Durych se ve své literární tvorbě soustřeďuje především na dobu pobělohorskou (po r. 1620) – tj. katolické baroko, v jehož duchu chápe i svou koncepci české minulosti. Dále lze říci, že se zabýval sociální problematikou a usiloval o pevný řád, který nacházel v náboženských jistotách a v hledání absolutna. Chudobu a bídu (která je u něj často ukazována na ženských postavách) nechápal jako sociální problém, ale jako Boží vyznamenání. Hlavní úlohu v jeho historickém díle nenesou masy, ale spíše schopní jedinci, kteří však nejsou pojímáni z hlediska romantické výjimečnosti. Díky kontrastům mezi dobrým a zlým a jejich věrném líčení lze hovořit o „barokním naturalismu“.

Eseje Pláč Karla Čapka – 1937, proti Čapkovi, kritizuje zde jeho názory, hlavně nedostatečné vlastenectví, nejednoznačnost. Dále jako voják kritizuje, že Čapek neabsolvoval základní vojenskou službu, což Durych považoval za nemorální.

Poezie Cikánčina smrt Panenky Žebrácké písně Píseň milostná Eva Básně (1930) – soubor výše jmenovaných básní Beskydy

Próza Jarmark života (1916) Tři dukáty (1919) Nejvyšší naděje Tři trojníčky (1923) Smích věrnosti (1924) Kouzelná lampa (1926)

Romány Na horách (1919) Paní Anežka Berková (1931) Sedmikráska (1925) Píseň o růži (1934) Duše a hvězda Boží duha (posmrtně 1969) – novela Děti – novela

Historické Historické romány jsou nejvýznamnější částí Durychovy tvorby.

Bloudění (1929) – tzv. Velká valdštejnská trilogie Rekviem (1930) – tzv. Malá valdštejnská trilogie Masopust (1938) Služebníci neužiteční (1940–1961, v úplnosti poprvé vyd. 1969) – román o jezuitské misii v Japonsku v 17. století, skončí roku 1622 zmasakrováním misionářů, které je popsáno nesmírně drasticky a detailně. Hlavním hrdinou je jezuitský misionář a světec Karel Spinola.

Drama Ve svých několika dramatech se Durych soustřeďuje na náboženské příběhy.

Svatý Jiří (1915) Svatý Vojtěch (1921) Svatý Václav (1924) Štědrý večer (1926)

Odkazy

Reference

Literatura

DURYCH, Jaroslav. Dopisy z Užhorodu. Proglas : kultura, literatura, náboženství. 2008, roč. 19, čís. 6, s. 22–24.

Související články Česká literatura v letech 1900–1945 Seznam českých spisovatelů

Externí odkazy

Jaroslav Durych v souborném katalogu Akademie věd ČR

Heslo v encyklopedii KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století Osm básní ze sbírky Žebrácké písně Řada přetištěných článků a životopisný esej

Jaroslav Durych na portálu Obce překladatelů Jaroslav Durych na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Tři krátké úryvky z próz v internetové antologii Vrh křídel Článek Když se do sebe pustili Čapek s Durychem... v Katolickém týdeníku "Proč nejsem komunistou" – příspěvek, který K. Čapek a F. Peroutka zamítli

Kategorie:Čeští spisovatelé 20. století Kategorie:Čeští dramatici Kategorie:Čeští romanopisci Kategorie:Čeští spisovatelé historických románů Kategorie:Čeští náboženští spisovatelé Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Čeští monarchisté Kategorie:Čeští básníci Kategorie:Básníci tvořící česky Kategorie:Čeští esejisté Kategorie:Čeští publicisté Kategorie:Katoličtí autoři Kategorie:Čeští novináři Kategorie:Čeští vojenští lékaři Kategorie:Čeští překladatelé Kategorie:Čeští překladatelé z angličtiny Kategorie:Čeští překladatelé z francouzštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Českoslovenští vojáci Kategorie:Plukovníci Kategorie:Čeští římští katolíci Kategorie:Lazariáni Kategorie:Absolventi Univerzity Karlovy Kategorie:Sportovci z Hradce Králové Kategorie:Pohřbení na Bubenečském hřbitově Kategorie:Lidé z Prahy Kategorie:Narození v Hradci Králové Kategorie:Narození 2. prosince Kategorie:Narození v roce 1886 Kategorie:Úmrtí 7. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1962 Kategorie:Muži Kategorie:Překladatelé z francouzštiny do češtiny