Josef Pinkava (25. listopadu 1919 Dobrošov u Náchoda – 5. dubna 2006 Zlín) byl český režisér hraných filmů, zejména filmů pro děti a mládež.
Život Josef Pinkava se narodil v Dobrošově u Náchoda, studoval na gymnáziu v Náchodě. Za války byl totálně nasazen a nemohl studovat vysokou školu, ale vystudoval Učitelský ústav a pár let učil na venkovských školách. Od mládí se zajímal o fotografii a film. V roce 1946 nastoupil na inzerát do filmových ateliérů ve Zlíně. Začínal pracovat jako asistent režie u krátkých dokumentárních, populárně-vědeckých, instrukčních a školních filmů. V letech 1949-1957 byl podepsán i jako jejich režisér a scenárista. Koncem padesátých let spolupracoval s režisérkou Hermínou Týrlovou na hrané části animovaných filmů pro děti Uzel na kapesníku (1958) a Ztracená panenka (1959). V roce 1959 vytvořil na popud tehdejšího ředitele Aleše Bosáka a nově vzniklé dramaturgii svůj první samostatný středometrážní hraný film pro děti Pětikoruna (1959). Následoval krátkometrážní hraný film Kino (1961), který zazářil na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Tím otevřel tradici hraného dětského filmu ve Filmovém studiu Gottwaldov. V roce 1962 Pinkava natočil první celovečerní film Prázdniny s Minkou (1962), který získal mezinárodní ohlas i ocenění. Následovala velmi populární Ivana v útoku (1963, o holce v klukovské fotbalové jedenáctce). Filmy Neobyčejná třída (1964), a Kočky neberem (1966) vstoupil Josef Pinkava suverénně na pole filmů pro mládež a dospělé. Trikový celovečerní film Automat na přání (1967) a Kapitán Korda (1970) potvrdily Pinkavovu schopnost výborně pracovat s dětským hercem a zachytit zákoutí, sny, hravost i bolesti dětského světa. Film Metráček (1971), o dívce bojujícími s nadváhou, se stal kultovním filmem teenegerů.
V roce 1969 byl vyloučen z KSČ. Sedm let se nemohl věnovat celovečerní hrané tvorbě. K té se vrátil až v roce 1977 filmem Terezu bych kvůli žádné holce neopustil. V roce 1979 natočil volné pokračování filmu Chlapi přece nepláčou (podle knihy Marie Kubátové Kapitán Korda). Kopretiny pro zámeckou paní (1981, podle předlohy Stanislava Rudolfa) mu přineslo další velký ohlas především u mladých diváků. V roce 1985 natočil podle scénáře dcery Hany Pinkavové komedii Pohlaď kočce uši, o peripetiích pěveckého sboru na prázdninovém soustředění.
Josef Pinkava se věnoval i televizní seriálové tvorbě pro děti v cyklech: Nikdo není doma (1972),Jedno malé sídlisko (1978), Mluvit o škole přísně zakázáno!(1983),
V roce 1990 měl realizovat dlouho připravovaný film Mami, nebuď bačkora! z prostředí krkonošské malotřídky (scénář Hana Pinkavová). Po změnách v dramaturgii a vedení Filmového studia ve Zlíně byla výroba filmu zastavena.
Za svou práci obdržel Josef Pinkava přes 30 ocenění na domácích a zahraničních filmových přehlídkách. V roce 1997 získal na Zlín Film Festivalu Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež. Symbolickým završením pak byla Cena města Zlína, kterou dostal v roce 1999 za celoživotní práci ve zdejším filmovém studiu. Josef Pinkava zemřel ve Zlíně 5. dubna 2006. S manželkou vychoval dvě děti. Jeho dcera, Hana Pinkavová, se také věnuje filmu, především dokumentu.
Filmografie (výběr) Scénáře Automat na přání (1967) Terezu bych kvůli žádné holce neopustil (1977) Kopretiny pro zámeckou paní (1981)
Režie
Ivana v útoku (1963) Prázdniny s Minkou (1962) Neobyčejná třída (1963) Kočky neberem (1965) Automat na přání (1967) Kapitán Korda (1970) Metráček (1971) Terezu bych kvůli žádné holce neopustil (1977) Chlapi přece nepláčou (1979) Kopretiny pro zámeckou paní (1981) Pohlaď kočce uši (1985) V městě bydlí Gulliver (1986) Zázračné dítě (1992)
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Čeští filmoví režiséři Kategorie:Držitelé Zlatého střevíčku Kategorie:Narození v roce 1919 Kategorie:Narození 25. listopadu Kategorie:Narození v Náchodě Kategorie:Úmrtí v roce 2006 Kategorie:Úmrtí 5. dubna Kategorie:Úmrtí ve Zlíně Kategorie:Muži