Petra Vlhová (* 13. června 1995 Liptovský Mikuláš) je slovenská alpská lyžařka specializující se na technické disciplíny slalom, obří slalom a paralelní slalom.
Na Zimních olympijských hrách 2022 v Pekingu vyhrála slalom, čímž se stala druhým olympijským vítězem na zimních hrách v rámci slovenských výprav. Na světových šampionátech získala šest medailí. Na Mistrovství světa 2019 v Åre zkompletovala celou medailovou sadu, když se stala světovou šampionkou v obřím slalomu, druhá skončila v superkombinaci a třetí místo obsadila ve slalomu. Na MS 2017 ve Svatém Mořici byla členkou stříbrného slovenského týmu v soutěži družstev. Na Světovém šampionátu 2021 v Cortině d’Ampezzo dojela druhá v superkombinaci a ve slalomu.
V sezóně 2020/2021 vyhrála jako první slovenský lyžař celkové hodnocení Světového poháru. V sezónách 2018/2019 a 2021/2022 se umístila na celkovém druhém místě. Jako první Slovák rovněž získala malý křišťálový glóbus v ročníku 2019/2020 za vítězství ve slalomu a paralelním slalomu. Podruhé slalomovou klasifikaci ovládla v sezóně 2021/2022. Do října 2022 ve Světovém poháru vyhrála 31 závodů, z toho 22 ve slalomu, 6 v obřím slalomu, 1 v paralelním slalomu, 1 v paralelním obřím slalomu a 1 v městském závodu. Od ledna 2017 do prosince 2020 zvítězily Vlhová a Mikaela Shiffrinová ve 28 slalomech v řadě.
V letech 2019, 2020 a 2021 byla vyhlášena slovenským Sportovcem roku. V anketě Najväčší Slovák vyhlášené v roce 2019 obsadila 27. místo jako čtvrtý sportovec v pořadí.
Klubová příslušnost a trenérský tým V letech 2006–2010 byla členkou SKI Teamu Martinské hole v Martině a závodila také za Lyžařský klub Šachtičky Banská Bystrica, se základnou ve skiareálu Šachtičky. Během sezóny 2011/2012, ve věku šestnácti letech, se připravovala ve Ski Klubu Javorovica Liptovský Ján a v popradském Centru olympijské přípravy. Od sezóny 2013 závodí za Ski Team Vlha Liptovský Mikuláš a v červenci 2013 se také stala členkou Vojenského sportovního centra Dukla Banská Bystrica.
V rané fázi mládežnické a dorostenecké kariéry ji vedli Ján Garaj, Rastislav Mažgut a poté Tomáš Hudec. Od roku 2011 působil na pozici hlavního trenéra Ivan Iľanovský, kterého v dubnu 2016 vystřídal Ital Livio Magoni (nar. 1963). V předchozích třech sezónách italský trenér spolupracoval se Slovinkou Tinou Mazeovou. Šestiletou smlouvu s ním Vlhová ukončila o rok dříve, po vítězné sezóně 2020/2021, v prohlášení z dubna 2021. V olympijské sezóně 2021/2022 jej nahradil Švýcar Mauro Pini, jenž vedl také Laru Gutovou-Behramiovou. Kondiční přípravu vede Šimon Klimčík.
V prosinci 2020 opustila Slovenskou lyžařskou asociaci (SLA), v rámci odchodu 46 sportovních klubů pro dlouhodobé neřešení problémů ze strany asociace, a přestoupila do sdružení Svazu slovenského lyžování. Ministerstvo školství, vědy, výzkumu a sportu okamžitě SLA odejmulo status národního sportovního svazu a ukončilo jeho členství v Mezinárodní lyžařské federaci.
Juniorská kariéra V únoru 2011 se jako patnáctiletá stala ve švýcarské Crans-Montaně juniorskou mistryní světa v obřím slalomu v kategorii 18letých. Ve slalomu stejné věkové kategorie obsadila 4. místo. V sezóně 2011/2012 poprvé ovládla slovenskou anketu Lyžař roku, organizovanou národní lyžařskou asociací, když o 19 bodů předstihla favorizovanou čtyřnásobnou vítězku soutěže Veroniku Zuzulovou. Na I. zimních olympijských hrách mládeže v Innsbrucku se během ledna 2012 stala zlatou medailistkou ve slalomu, jakožto první slovenský olympijský šampion v mládežnické kategorii. V innsbrucké superkombinaci i obřím slalomu dojela čtvrtá. V roce 2012 pak triumfovala na otevřeném šampionátu Slovenska v Jasné. Z březnového Juniorského mistrovství světa 2012 v italském Roccarasu si odvezla bronzovou medaili. V době závodu figurovala na 69. místě slalomového hodnocení žen Mezinárodní lyžařské federace, na pozici slovenské trojky za Zuzulovou a Barborou Lukáčovou.
V sezóně 2012/2013 se stala součástí slovenského reprezentačního týmu dospělých v alpském lyžovaní. V únoru 2014 vybojovala titul juniorské mistryně světa ve slalomu na šampionátu v Jasné, když Švédku Charlottu Saefvenbergerovou předstihla o 17 setin sekundy. Stala se druhou slovenskou světovou šampionkou v této disciplíně po Veronice Zuzulové z roku 2002.
Seniorská kariéra
Soutěžní debuty První soutěž Mezinárodní lyžařské federace odjela jako patnáctiletá v listopadu 2010, když v norském Geilu nastoupila do obřího slalomu. Umístila se v něm na 33. příčce. Premiérovou účast v Evropském poháru zaznamenala během března 2011 ve slovenské Jasné. Ve slalomu obsadila 26. místo. Následoval debut ve Světovém poháru na sklonku prosince 2012 v Semmeringu. Na mistrovství světa se poprvé představila ve slalomovém závodu únorového Světového šampionátu 2013 ve Schladmingu, kde nedojela do cíle prvního kola. Slovensko na olympijských hrách poprvé reprezentovala na XXII. zimní olympiádě v Soči. Ve skiareálu Roza Chutor se umístila na 24. místě v obřím slalomu a na 19. příčce ve slalomu.
Světový pohár
Raná fáze Ve Světovém poháru debutovala v sedmnácti letech během prosince 2012. V rakouském Semmeringu skončila ve slalomu těsně za elitní desítkou, na 11. pozici. První vítězství zaznamenala o tři roky později, když jako dvacetiletá ovládla v prosinci 2015 slalom v Åre. Zároveň se jednalo o její premiérové pódiové umístění a teprve druhé v elitní desítce světového poháru. Navázala jím na sedmou příčku ze slalomu v Aspenu, konaného o dva týdny dříve. Na čele aarského závodu figurovala již po prvním kole a ve druhém navýšila náskok před Švédkou Fridou Hansdotterovou, vedoucí závodnicí celkového pořadí, na 59 setin sekundy. Stala se tak třetí slovenskou vítězkou závodu Světového poháru, po Janě Gantnerové a Veronice Zuzulové.
Do druhého kola obřího slalomu poprvé postoupila během ledna 2016 ve Flachau, kde obsadila konečné 14. místo. V lednu 2017 dojela v záhřebském slalomu druhá. Poprvé v historii Světového poháru obsadily stupně vítězů pouze závodnice z Česka a Slovenska, když soutěž ovládla Veronika Velez Zuzulová a třetí příčku opanovala Šárka Strachová. V březnu téhož roku pak Vlhová přidala druhý kariérní triumf v aspenském slalomu, když cílovou bránu protnula o 24 setin sekundy rychleji než celková šampionka sezóny Mikaela Shiffrinová. Premiérový start v kombinačním závodu proměnila ve švýcarské Crans-Montaně na počátku března 2018 ve třetí místo. S minimálním odstupem devíti setin sekundy zaostala za vítěznou Italkou Federicou Brignoneovou.
2019: Pět výher a druhá ve třech konečných hodnoceních V úvodní části sezóny 2018/2019 se stala první slovenskou vítězkou závodu v obřím slalomu. Po úvodním kole v Semmeringu, během prosince 2018, figurovala na čtvrtém místě. Druhou nejrychlejší jízdou druhého kola však závod vyhrála o půl sekundy před Němkou Viktorií Rebensburgovou. Vylepšila tím své maximum z této disciplíny, jímž byla sedmá pozice. O tři dny později, na Nový rok 2019, triumfovala v městském paralelním slalomu na osloském Holmenkollbakkenu. Šestý triumf v sezóně 2018/2019 znamenal překonání slovenského rekordu výher v jednom ročníku, jenž držela Velez Zuzulová.
Následující týden si připsala prvenství v nočním slalomu ve Flachau. Pátou výhrou v klasickém slalomu rovněž překonala čtyři slalomové výhry krajanky Velez Zuzulové. Flachauský triumf zopakovala v lednu 2020, jímž navázala na týden starou slalomovou výhru ze Záhřebu. Z obou ročníků nejlépe dotovaného závodu světa ve Flachau si vždy odvezla rekordní prémii 70 tisíc eur (cca 1,7 milionu korun). Závěrečnou výhru v sezóně 2018/2019 získala na trati obřího slalomu ve Špindlerově Mlýně, kde o jedenáct setin sekundy předčila Němku Rebensburgovou. S odstupem šesti desetin pak na bronzové příčce dojela Shiffrinová. V konečném pořadí sezóny obsadila 2. místa v celkové klasifikaci, slalomu i obřím slalomu.
2020: Dva malé křišťálové glóby Do ročníku 2019/2020 nastoupila s tréninkovým deficitem po letním operačním výkonu nosních dutin. Sezónu zahájila 14. příčkou v obřím slalomu rakouského Söldenu. První pódiové umístění dosáhla na počátku prosince 2019 druhým místem ze slalomu v americkém Killingtonu, když zaostala o více než dvě sekundy za Mikaelou Shiffrinovou. O dva týdny později ovládla paralelní slalom ve Svatém Mořici. Během Vánoc ji limitoval zánět okostice na dolní končetině a naražená holenní kost. Do roku 2020 vstoupila třemi výhrami ze čtyř závodů, když během ledna dominovala v záhřebském i flachauském slalomu. Třetí vítězství přidala v obřím slalomu italského Sestriere, o nějž se podělila s Italkou Federicou Brignoneovou. V jednom ze tří nejvyrovnanějších závodů historie Světového poháru dojela třetí Shiffrinová pouze se setinovou ztrátou.
Hlavní soupeřka a trojnásobná obhájkyně velkého křišťálového glóbu i slalomové klasifikace Shiffrinová ze sezóny odstoupila na začátku února 2020 po tragickém úmrtí otce. Vlhová se soustředila na zisk celkového vítězství a začala nastupovat i do závodů rychlostních disciplín. Z Banska si odvezla body za šestou příčku v superobřím slalomu a jedenáctou pozici ve sjezdu. V první desítce dojela i v Garmisch-Partenkirchenu. Během února 2020, kdy ji zužovaly potíže s chrupavkou v levém koleni, ovládla slalom v Kranjské Goře. Čtrnáctým slalomovým triumfem se posunula do vedení klasifikace této disciplíny, které již neopustila. Na posledním mezičase druhého kola přitom ještě o více než sekundu vedla poslední závodnice na trati, Švédka Anna Swennová Larssonová, která však v prostoru cíle upadla. V Crans-Montaně vylepšila další týden čtvrtým místem osobní mamixum ze sjezdu.
Závěrečnou soutěží se pro ni stal superobří slalom v severoitalském La Thuile. V této disciplíně skončila poprvé v kariéře čtvrtá. Na trati dokonce vedla, ale chybovala v jedné z branek umístěných za horizontem svahu. Předčasně ukončený ročník 2019/2020 pro koronavirovou pandemii završila třetí příčkou v celkové klasifikaci, druhým místem v obřím slalomu a první dva malé křišťálové glóby získala za prvenství ve slalomu a paralelním slalomu.
2021: Vítězka Světového poháru – velkého křišťálového glóbu Do sezóny 2020/2021 vstoupila dominantním způsobem, když po 3. příčce v zahajovacím obřím slalomu v Söldenu, vyhrála tři závody během šesti dnů. V průběhu listopadu 2020 nejdříve ovládla dva slalomy ve finském Levi a hattrick dovršila titulem z paralelního obřího slalomu v rakouském Lechu/Zürse. V obřím slalomu v Courchevelu, během prosince 2020, pak dojela třetí a druhý identický závod o dva dny později nedokončila. Navazující sjezdy ve Val d'Isère pro ni znamenaly 26. a 33. místo. Zlepšení přinesla 6. příčka ze superobřího slalomu. V poslední soutěži roku 2020 skončila téměř čtyřletá neporazitelnost Vlhové a Shiffrinové ve slalomu, když od ledna 2017 vyhrály 28 slalomových závodů v řadě. Vítězkou v Semmeringu se však stala Michelle Gisinová, za níž zaostaly druhá Liensbergerová, třetí Shiffrinová a čtvrtá Vlhová.